Mirek Jakeš: V příští sezóně chceme být na bedně

K tahákům každé soutěže patří kvalitní jezdci. Mezi ně se již delší dobu řadí i Mirek Jakeš. Jezdci z Hutiska – Solance letošní sezóna nevyšla dle jeho představ. O to pečlivěji se připravuje na rok 2020. Co vám, čtenářům, prozradil?

Než začneme rozebírat letošní sezónu, vezměme ji vcelku… Jaká podle tebe byla?

„Sezóna 2019 neklapla zcela podle představ, které jsme si dali na začátku roku. Soutěže ve velkém mistráku nám prostě nevyšly. Začalo to Valašskou rally, kde jsme měli defekty a pokračovalo na Šumavě, kde přišla havárie. Rally v Krumlově a v Hustopečích byly z našeho pohledu dobré, i když v Hustopečích jsme odstoupili z druhého místa po poslední rychlostní zkoušce. Ale takové jsou závody a my to bereme tak, že nás zklamala technika. Na Bohemce se nám nedařilo a ani na Barumce jsme se moc nesvezli. Závody, které jsme chtěli jet na výsledek, se nepovedly, a ty, které jsme měli jako testy a doplňkové soutěže, jsme naopak vyhráli. Tato vítězství nás samozřejmě těší, ale priorita byl velký mistrák a tady jsme neuspěli.“

Mám tomu rozumět, že jsi zklamaný?

„Já určitě zklamaný jsem. Petr a kluci v týmu jsou spokojeni s výsledky a jsou nadšení…“

Když se ještě vrátím na začátek sezóny, jaké byly cíle? Do jakého umístění ses chtěl pohybovat?

„Konkrétní cíle jsme si nestanovovali. Z předchozích ročníků však vím, kde bych se mohl na jednotlivých soutěžích pohybovat. Pokud mám být konkrétní, tak na každé soutěži mám na to, abych atakoval umístění na bedně a v konečné klasifikaci byl do třetího místa.“

Tvou prioritou byl velký mistrák, ale při dvou startech v Rallysprint sérii jsi zvítězil. Není zpětně škoda, že ses nezaměřil spíše na jednodenní soutěže?

„Z pohledu těchto dvou výsledků to možná škoda je. Pravděpodobně bychom byli při absolvování kompletního seriálu jednodenních soutěží vítězové kategorie P2+, ale o to nám nešlo. Automobilová federace vymyslela sprinty hlavně pro jezdce startující s dvoukolkami, proto se tam moc netlačíme. Podle mne je tento šampionát pro mladé jezdce, kteří se potřebují vyjezdit, učit se závodit a zdokonalovat sebe i sžívání s technikou pro případný postup do velkého mistráku. My jsme tyto starty pojali jako test.“

Zaměřil ses na velký mistrák a hned při úvodní rally tě na Valašce o dobrý výsledek připravil defekt… Zklamání?

„Po zimní přestávce jsme chtěli zajet dobrý výsledek. Po úvodní městské páteční erzetě, kde jsme zajeli čtvrtý čas, přišla první sobotní zkouška Fulnek a s ní defekt. Díky němu jsme se propadli na 22. příčku. V dalším průběhu závodu jsme postupně stoupali výš ve výsledcích, až do poslední zkoušky, kdy přišel druhý defekt. V tu dobu už byla na trati spousta vytahaných nečistot a přímo ve stopě byl velký kámen, který jsem trefil. Pro nás špatný závod…“

Valašská rally je pro tebe domácí soutěží. Bylo zde množství tvých fanoušků…

„Přesně, Valašská rally je pro mne domácí soutěží. Přesto musím říct, že rychlostní zkoušky, které byly v okolí Oder, jsou pro mne docela neznámé. Já dobře znám hlavně zkoušky v okolí Valašského Meziříčí a Vsetína. Fanoušků byla pochopitelně spousta a o to víc mne mrzí, že mi domácí soutěž nevyšla dle představ.“

Na Šumavě přišla havárie na Korábu… Co se přihodilo?

„Na Šumavě jsme měli problémy s gumami, kdy jsme na rychlostní zkoušku, kde zapršelo, přijeli na slickách. Hodně jsme tady ztratili. Na další zkoušky jsme stihli pneumatiky vyměnit, ale kluci v servisu nám dali omylem dvě pravé gumy, tudíž jsme jeli jedno kolo obrácené. Přesto jsem chtěl nabranou ztrátu z úvodu soutěže dohnat a na panelech jsem to přehnal. K naší smůle byl v zatáčce antikat a já to stočil na druhou stranu, kde auto zakoplo přes střechu. Havárie to byla velká, těžká a drahá, ale jsme tady a to je nejdůležitější.“

V Českém Krumlově to už cinkalo. Dá se říci, že konečně rally podle tvých představ?

„Skoro už to cinkalo… Rally v Českém Krumlově patří společně s Hustopečemi k mým nejoblíbenějším soutěžím, na které se vždy moc těším. Letos jsme v Krumlově skončili těsně pod bednou čtvrtí. Chvíli to vypadalo, že skončíme třetí, ale přišla penalizace za retardér. Zde se nechci hádat, ale mám onboard kameru v autě a balík jsem podle mě netrefil. Je to poněkud paradox. Den před tím jsme zastavili u havárie Romana Odložilíka, na což nám sporťáci řekli, že do pěti vteřin se to neřeší. V porovnání s prvním průjezdem jsme tady ztratili vteřin dvacet. Byli jsme pochopitelně naštvaní, neboť celý závod se jede ve vteřinkách a o výsledku rozhodne penalizace za netrefený retardér společně s neřešeným časem, když zastavíte u havárie. Přesto mám krumlovskou soutěž rád, neboť jsou zde pěkné rychlostní zkoušky.“

Byla to podle tebe konečně soutěž podle tvých představ?

„Určitě ano. My jsme šli do závodu s tím, že bychom mohli urvat umístění na bedně. V roce 2016 a o rok později jsem tady bral bronz a na tento výsledek jsem chtěl navázat. Bohužel to nevyšlo. Kluci před námi jeli rychleji a já věřím, že to vyjde příští rok.“

Vzpomínal jsi dvě nejoblíbenější soutěže… Patří mezi ně Hustopeče i po letošku?

„(smích) Rally v Hustopečích mám asi opravdu nejraději, protože se závodí v teple a v krásném prostředí vinic. Jezdí se doslova na pětníku, jsou zde pěkné, divácky atraktivní šotolinové úseky. Tuto soutěž mám rád i po letošku. Tady za naše odstoupení nemůže pořadatel nebo tratě, tady si prostě technika řekla STOP. Je to pochopitelně smutné, ale já to beru, že jsme dojeli druzí. V minulosti potkal tento problém vícero aut, ale v jiných případech se podařilo fabii po chvíli nastartovat…“

Zkus prosím zavzpomínat a krok po kroku přiblížit atmosféru v autě… Začněme protnutím letmého cíle…

„Po protnutí letmého cíle samozřejmě zavládla v autě euforie a s Petrem jsme si pogratulovali k dobrému výsledku. Ve stopce přišli kluci z televize pro rozhovor a já říkal, že konečně vyšla bedna. A sotva jsem to dořekl motor sám od sebe zhasl a už nešel nastartovat. Rychle jsme z auta s Petrem vyskákali a snažili se vůz oživit, neboť jsem věděl, že je problém. Auto nešlo nastartovat, nešlo roztlačit… Proto jsem volal do servisu a společně jsme hledali možnou příčinu, ale ani od mechaniků nepřišla pomoc. Nakonec jsme zjistili, že závadu bychom neodstranili, ani pokud bychom byli sebezručnější mechanici, protože chyba byla v řídící jednotce. Náhradní jednotku jsme v té chvíli neměli, a proto si od tohoto momentu vozíme jednu v záloze.“

Co se jezdci v tu chvíli honí hlavou? Nemáš v tu chvíli chuť roztrhat licenci?

„Musím přiznat, že víc smutný z této události byl Petr. Já to bral, že jsem dojel druhý. Splnil jsem si cíl daný před soutěží a i časy byly na erzetách dobré. To, že technika padla, je pochopitelně na naštvání, ale přilbou jsem neházel. Hodně to zamrzí, ale nejde o život.“

S výsledkem z Bohemky, kdy jsi byl čtvrtý nejrychlejší Čech, budeš patrně spokojený…

„Na Bohemce jsme měli problémy s gumami, které jsem špatně zvolil. K tomu se přidala i nejistota, kdy jsem si moc nevěřil. Druhý den jsem chtěl ztrátu stáhnout, ale rychle přišla krize, kdy jsem málem trefil betonový sloup. V tomto místě to vyšlo opravdu tak tak… Tady při nás stálo skutečně velké štěstí. Upřímně, ani nevím, jak jsem tuto krizi zvládl… Jezdec ale potřebuje i ono potřebné štěstíčko, obzvláště, když už se jede hodně rychle.“

Přímo nahráváš na otázku… Je jasné, že s TOP technikou nemůžeš jet pomalu a jedeš na samé hraně. Jak jezdec vnímá tyto krizové situace?

„Ta krize většinou přijde tak rychle, že si ji jezdec pořádně ani nestačí uvědomit. V tu chvíli musí reagovat na vzniklou situaci. Já se snažil držet auto v linii a dělat vše pro to, aby se neroztočilo. Zmiňovaný betonový sloup jsem viděl opravdu až na poslední chvíli. Pokud by byl sloup o metr blíž, patrně by vše skončilo havárií. Nám to ale vyšlo, za což jsem velmi rád. Na jezdce tyto momenty nesmí ani na chvilku dolehnout. My vyskočili zpět na cestu a pokračovali dál po rychlostní zkoušce. V tu chvíli pořád platí dojet zkoušku v co nejlepším čase. Paradoxně těsně před cílem této zkoušky jsem ještě nedobrzdil odbočení. Čas tam tedy mohl být suprovní nebýt těchto dvou momentů. Tak to ale je… Dnes se jede opravdu hodně rychle a každé zaváhání se jezdec snaží dohnat.“

Na Barumce jsi vloni podlehl Danimu Sordovi o pouhé 0,3 vteřiny. Výsledek jistě zamrzí, ale i povzbudí. Jak moc takový výsledek zahýbe s jezdcem na startu jakékoliv soutěže?

„Výsledek byl samozřejmě pěkný a určitě by to byla pro mne velká motivace, kdyby do Zlína Dani opět přijel. Když se vrátím k loňské Barumce, tak jsme si ji v podstatě prohráli sami… V průběhu závodu jsem měl defekt a několikrát dělal hodiny. Už jen ty hodiny byly jednoduše zbytečné a určitě nejenom tady bych ty tři desetiny vteřin určitě našel. A našel bych je i na poslední zkoušce, i když jsme ji zajeli velmi dobře. Dani byl určitě tahákem celé soutěže a diváci jej pečlivě sledovali, a tím pádem sledovali i můj souboj s ním. Porazil mne jezdec světového formátu a já to tak beru.

A letošní Barumka? Snažili jsme se opět urvat bednu. Ze závodu jsme ale odstoupili poměrně brzo po jednom z horizontů, kde jsem patrně skočil víc, než bylo třeba.“

Letos bylo těch zklamání u tebe víc, které z nich tě nejvíce bolelo? Byl to závod v Hustopečích?

„Já to beru úplně jinak a toto odstoupení mě tolik nemrzí. Beru to, že jsem absolvoval celou soutěž a úspěšně dojel i do cíle poslední rychlostní zkoušky. Mnohem víc mne mrzí havárie na Šumavě. Na Barumce jsem možná mohl skočit méně. Ale když jsem se pak bavil s ostatními jezdci, tak i ti říkali, že se ten horizont drží plný. Byla to prostě náhoda, že auto dopadlo, jak dopadlo. Na Valašce mě mrzí první defekt, kdy ve snaze zajet super čas jsem byl moc blízko antikatu.“

Pojďme ještě jednou k sprintům. Zde jsi startoval dvakrát a máš dvě vítězství. To asi potěší, obzvláště když jedeš proti klukům, kteří startují ve sprintech pravidelně.

„Přiznám se, že vítězství na Kopné bylo pro mne svým způsobem překvapením. Tady si měl jet pro vítězství Tomáš Kostka s novým WRCem. Já ani nebral, že bychom mohli nebo chtěli nějak soupeřit s Tomášem nebo ostatními kluky. Před startem jsem věděl, že Kostka vyhraje a my si můžeme dojet pro druhé místo. V průběhu závodu jsem ani nijak neřešil dosažené časy. Věděl jsem, že máme na to být v popředí, ale časy jsem nehlídal. Tím, že před startem dvojky Tomáš odstoupil, přišla možnost vyhrát tento sprint. Proto jsme zvolili konstantní tempo a podařilo se. Tratě všech sprintů už znají skoro všichni nazpaměť a na Kopné to platí obzvlášť.“

Napadá mě v souvislosti s tím, co říkáš, zda je pro jezdce jistou devizou a přínosem to, že se jezdí po stejných zkouškách…

„Tak to je hodně dobrá otázka… Samozřejmě všichni víme, jaké jsou problémy se získáváním povolení a hledání nových erzet. Určitě není dobré, když se stejné zkoušky jezdí pořád dokola. Například Kopné by prospělo, kdyby rychlostní zkoušky otočili. Ale Kopná sama o sobě je hodně náročná a otočení směru by náročnost ještě zvýšilo. Otočením zkoušek by se určitě něco změnilo. Pomohlo by taky střídat termíny, kdy se závodí, aby si jezdci tratě vyzkoušeli za jiných podmínek. Podle mne jezdci, který absolvuje tři roky na stejných zkouškách, už další starty moc v růstu nepřinesou. Vše je ovšem o financích, jak u jezdce, tak i u pořadatele.“

Definitivní tečku za sezónou jsi udělal při Mikuláš rally ve Slušovicích. Závod či šou…?

„Bohužel se z této akce, která měla prvotní cíl bavit jezdce i diváky, stal závod. Možná by zde bylo vhodné dát některé zkoušky bez měření času, aby jezdec jel opravdu pro diváky. Na druhou stranu je otázkou, kdo by se přihlásil, pokud by se čas neměřil. Nelze vyhovět každému. My jsme se snažili jet šou a zároveň vyhrát. Dnes kluci v popředí startovky jedou na Mikuláši, aby vyhráli a něco si na konci sezóny dokázali. A pokud někdo nasazuje na poslední zkoušku zcela nové gumy, pak jde šou stranou. My chtěli jet smykem a přitom se nijak neflákat. Vypustili jsme zbytečná oslavná kolečka, kde se trápí technika, ale pokud je vracák, tak proč to tam neposlat bokem…“

Mirku, nedá mi to, abych se nezeptal i na servisní zázemí. Na začátku sezóny jste měli stan u Vančíků, ale před Barumkou jste se osamostatnili…

„Prostě to tak je. Došlo na rozdílné názory mezi Petrem Machů a Jaroslavem Vančíkem a vyústěním situace je, že se auto připravuje v Petrových prostorách. Já to docela chápu, neboť Petr má své prostory, kde se může fabia připravovat, má doprovodné vozy a i fabie je jeho, takže proč ne… Byl to tedy rozumný krok, aby se pošetřily finance, které mohou být následně využity někde jinde. Já osobně vycházím s „Vanou“ a kluky kolem v pohodě a život jde dál. Spousta jezdců mění týmy po sezóně. Prostě jsme využili své podmínky.“

Kde tě uvidíme v příštím roce? Bude to obdoba toho letošního, tedy velký mistrák s Petrem Machů a Fabii R5?

„Plán soutěží na příští rok je hodně podobný tomu letošnímu. Měli bychom tudíž opět startovat ve velkém mistráku a k tomu přidáme nějaký start ve sprintech v rámci testů. Uvidíme, jak bude poskládaný kalendář, a podle toho se budeme rozhodovat. Vsetínský sprint patrně pojedeme, i když je poslední, ale je to soutěž doma. Složení posádky zůstává beze změny.“

Cíle do sezóny?

„Pro nás je cíl jasný, a to stát na bedně. Nejde nám o poháry, ale rádi bychom bojovali s kluky vepředu o kvalitní výsledky. Pokud pojede Honza Kopecký, Venca Pech nebo Filip Mareš, pak to bude jistě velmi pěkná podívaná. Myslím si, že to je hodně vyrovnaná čtyřka jezdců a na některých závodech to bylo hodně těsné.“

Nelákají tě závody v zahraničí?

„Samozřejmě, že mne lákají starty v zahraničí, ale to asi každého jezdce. Pokud mám mluvit za sebe, tak mě nejvíce táhnou starty na šotolině a na sněhu. Vím ale, že to jsou velmi finančně náročné akce. Proto jsou tyto soutěže v nejbližší době pro nás neuskutečnitelné. Možná se poohlídneme po nějaké zónové Evropě. Ale jak jsem říkal, vše záleží na sestavení kalendáře. My jsme měli letos smlouvu s dealerským zastoupením Škodovky, které mělo enormní zájem startovat doma. České partnery pochopitelně zajímají závody v Česku. Proto pokud bychom chtěli někam do Evropy, pak by to chtělo zahraničního partnera.“

Jak budeš trávit zimní pauzu?

„Já docela často sportuji. Pokud to jde, tak si zajdu do fitka, což je třikrát až čtyřikrát do týdne. K tomu často hraji florbal. Nyní nově jsme se s kamarády domluvili, že se začneme otužovat, a proto každou neděli chodíme plavat do ledové vody. Cílem je plavat přes zimu v Balatonu (vodní nádrž u Karolinky). Takže v tomto duchu asi půjde zimní přestávka, tedy pokud pominu pracovní aktivity.“

Pracovní aktivity… Ty děláš v rodinné autoškole instruktora jízd. Učíš své žáky i tahat za ručku?

„To jaksi nejde. Pokud by byl hodně šikovný žák a měl najeto cirka sto hodin, pak bych ho to možná naučil. To, že je vyučuje rally jezdec ani mnoho žáků neví. Oni se mi spíše ozývají až po skončení řidičského kurzu.“

Vzkaz fanouškům a poděkování…

„Chtěl bych jim vzkázat, ať se stejně jako já těší na novou sezónu, a aby jim ta přestávka utekla co nejrychleji. Přeji jim hodně pěkných zážitků z rally, ať jim vychází počasí a ať se okolo rychlostních zkoušek schází v co nejhojnějším počtu.

Chtěl bych hlavně poděkovat Petrovi za skvělý přístup, kdy obzvláště po ráně na Šumavě to bylo velmi náročné. Velké díky patří i Martinu Samohýlovi a Jardovi Malčíkovi za vše, co pro nás dělají. A díky míří i ke všem obchodním partnerům.“