Kam se vytratil Petr Semerád?

Petra Semeráda není třeba představovat. V minulém roce na sebe upozornil, když se spolujezdcem Jiřím Hovorkou vyhráli dva závody – Rally Příbram a Rally Vyškov. V loňské neúplné sezoně to stačilo k vítězství v Poháru P2+. I díky zákulisním tahanicím je letošní program mladého a talentovaného jezdce nejistý. Doufejme, že není všem dnům konec a Petra brzy uvidíme na tratích bojovat o přední příčky.

V loňské sezoně jsi závodil s vozem Škoda Fabia R5 (Rally2 evo). Jaký pro tebe byl přestup z Opel Adam R2 do čtyřkolky?

„Pro mne to nebylo jako u většiny kluků tak zásadní, protože od mala jsem byl zvyklý na čtyřkolku, takže jsem spíš s dvoukolkou bojoval. Najednou auto jelo bokem, nemusel ho člověk pořád vézt jako po kolejích. Ruční brzda u čtyřkolky opravdu fungovala a dala se použít i pro úpravu jízdního stylu. Tím pádem pro mne přestup byl příjemný a čtyřkolka se mi osobně mnohem lépe řídila na první dobrou. Samozřejmě nejde srovnávat vůz kategorie R5 a Mitsubishi, ve kterém jsem jezdil jako malý, ale zase nemůžu říct, že Opel byl pro mne trápením. Zažili jsme s ním skvělé úspěchy. Například na Barumce jsme dokázali vyhrát podle mě jednu z nejtěžších RZ u nás, Semetín.“

Od prvního závodu s vozem R5 ses pohyboval mezi nejlepšími, čekal jsi to?

„Nevím, jestli jsem to čekal, ale jak už jsem řekl, čtyřkolka mi byla mnohem příjemnější. Byl to koncept auta, který jsem znal a dokázal se na něj rychle adaptovat a zvyknout si. S R5 mi závodění šlo od začátku, to je pravda. Ale že bych si říkal, jedeme první závod, tak pojedeme co nejrychleji a bereme TOP 5 nebo nic, tak to opravdu nebylo. Já neumím jet pomalu, jedu aby mi to bylo příjemné a aby mne to bavilo. Když tam padají pěkné časy, tak je to jen plus. Ale určitě to nebylo vyhrocené, že bych se do něčeho tlačil nebo jsem byl tlačený.“

S novým vozem přišel také nový spolujezdec. Proč došlo k výměně navigátora?

„Výměna spolujezdce byla kvůli společným neshodám s Jirkou Hlávkou. Myslím, že jsem po dvou letech potřeboval nějakou změnu, protože jsem předtím jel jen s Petrem Těšínským při svých začátcích. Jirka Hlávka rozpis četl dobře, ale rally není jen o tom, jaké to je při závodě v autě, ale záleží i jak se člověk chová mimo něj. A z mého pohledu tohle chování Jirky Hlávky nebylo dobré. Díky tomu, že jsme jeli u Topp Cars rally týmu, tak mi byl na Pražský Rally Sprint doporučen Jirka Hovorka, tak jsem to s ním zkusil.“

Jaká byla spolupráce s Jiřím Hovorkou? Byly ti nápomocné jeho rady i ohledně techniky, přeci jen toho má více odjeto…

„S Jirkou jsme si padli hodně do noty. Myslím, že ho to se mnou moc bavilo. Nejezdil s klukama, kteří by do toho tak šli, já se snažím tomu dát všechno. Jirka se tomu také snaží dát vždycky maximum a myslím, že ho bavilo, když jsme dokázali jet rychle, padaly pěkné časy a byly dobré výsledky zásluhou symbiózy obou článků v autě. Navíc jsme si skvěle sedli i jako lidi. Jirka je šikovný člověk, skvělý mechanik, dřív pracoval u Kopeckých na WRCu. Díky němu jsme byli v loňské sezoně schopni konzultovat změnu nastavení, byli jsme schopní měnit set up na přejezdech a tak dále. Já jsem na manuální práci dost levý a na tohle je Jirka super. Prostě jsme si padli do oka ve všech směrech a po všech stránkách. Díky Jirkovým znalostem jsem mohl řešit věci, které jsem dříve vůbec se spolujezdcem neřešil a za mne to byl správný krok dopředu. Podle mě má Jirka všechny správné vlastnosti, které by měl spolujezdec mít a funguje nám to skvěle. Máme v plánu spolu pokračovat i nadále.“

Na Rally Příbram sis připsal své první absolutní vítězství v závodě. Bylo to těžké a jaké zavládly pocity, když jste přejížděli cílovou rampu jako úplně nejrychlejší?

„Závod to byl těžký určitě i díky předchozí havárii na Rally Bohemia. V Příbrami jsme startovali se starou evolucí Fabie a před závodem jsme neměli žádný test. Bylo to hodně o nejistotě a upřímně jsem z toho všeho byl hodně nesvůj. Po první sekci jsem si říkal, že časy jsou fajn, ale na první místo už to nepůjde. Jenže Vojta Štajf to neudržel a na předposlední RZ jsme se dostali o pár desetin i před Martina Vlčka. Do poslední erzety jsme dali všechno a nakonec zvítězili o vteřinu. Při přejezdu cílové rampy tam byl určitě pocit zadostiučinění a zároveň úleva, že jsme schopni jet rychle a neudělat větší chybu. Ačkoliv jsem na Příbrami měl kritickou chvilku, kdy jsem si po startu RZ zavíral okýnko, pustil volant a spadl do příkopu. Ale po Bohemce to pro nás byla veliká úleva.“

Další vítězství jste si připsali na Rally Vyškov, kde jste porazili v přímém souboji i Jaromíra Tarabuse, který jel s vozem Hyundai NG i20 WRC. Který triumf je pro tebe cennější?

„To se těžko řekne, co je víc. Příbram byla výjimečná tím, že to bylo premiérové vítězství. Naopak ve Vyškově jsem již vyhrál v roce 2018 dvoukolky. Souboj s Mírou Tarabusem byl napínavý. Hodně mi pomohlo, že tratě byly podobné těm z roku 2018. Od začátku jsem do toho šel naplno. Na první RZ jsme byli v jednom místě delší a něco ztratili, ale od dalších erzet už nám nikdo pořádně nestačil, ani Míra s WRC, i když tomu to jednou na startu chcíplo. Navíc táta tady v roce 2006 vyhrál absolutně, já to zopakoval po 14ti letech. Vyškov je tedy do jisté míry můj srdcový závod a vyhrát proti vozu WRC bylo něco speciálního.“

S Jirkou jste se postavili také na start závodu v Maďarsku. Jak se ti líbil závod, kde jste dojeli na krásném 4. místě v silné konkurenci domácích střelců?

„Na Rally Eger jsme startovali opět se starou evolucí. Na testu před soutěží jsme najeli asi 20 kilometrů, než nás smetlo auto, které vjelo proti nám. Bohužel se sedmdesátiletý pán rozhodl, že pojede na uzavřenou trať, policajti ho pustili, zrovna když jsme projížděli my. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale bylo to o chlup. Soutěž jako taková byla náročná. Pro mne to byl první dvoudenní závod s R5, kde se jelo i v noci. Erzety v Maďarsku byly dlouhé (15-20km) a hlavně se jelo pořád na plný plyn. Místy jsme jeli i půl minuty v omezovači 200km/h. Na první trojku jsme ztráceli hodně, ale to byli domácí matadoři Vincze, Velenczei a Hadik. Bylo to pro nás příjemné svezení na úplně nových tratích, takže jsme museli jet vyloženě na rozpis a myslím, že výsledek vyšel na jedničku.“

V průběhu roku jste měli také dvě havárie, což v rychlém tempu není nic neobvyklého. I mistři ve svých začátcích rozbili několik aut, stačí se podívat na začátky Honzy Kopeckého… Měly havárie vliv na tvoji rychlost, sebevědomí a celkové působení v následujících závodech?

„Určitě ano. Havárie na Bohemce byla shoda blbých náhod. V rozpise jsme neměli dopsaný cut, protože naši špioni si mysleli, že před druhým průjezdem na trať nemůžou. Já jsem tam přijel moc rychle a všude byl štěrk, takže jsem auto rozbil. Pak na Příbrami bylo naše sebevědomí hodně nízko. Taky to podle toho v prvním průjezdu vypadalo. Člověk na to nemůže nějak moc myslet, ale lhal bych, kdybych řekl, že mne to neovlivnilo. To samé i v Jeseníkách po havárii v Pačejově. Tam jsem spíš chtěl jen dojet. Byl jsem z toho otrávený, protože když se chvilku daří a zrovna jsme jeli s novější evolucí, tak byla rána. Kluci z týmu se mě ptali, zda pojedu Jeseníky s novým nebo starším autem, tak jsem říkal, že radši pojedu se starým, protože nové je zakleté a nehodlám to už ten rok riskovat.“

V celkovém hodnocení minulé sezony jste se stali vítězi poháru P2+. Čím si vysvětluješ, že vaše skvělé sezonní výsledky nepřinesly například dealerskou podporu továrního týmu Škoda, kterou jiní (méně úspěšní) jezdci získali?

„Nemůžeme říkat, že jsme dealerskou podporu nedostali. Po ukončení sezony jsem byl v kontaktu s lidmi ze škodovky, zájem na spolupráci byl z obou stran a byly rozjednané nějaké věci. Ve finále to bohužel nedopadlo, ale chyba byla na naší straně, kde se věci špatně domluvily. Chyba nebyla na straně škodovky. Kluci ze škodovky, se kterými jsem byl v kontaktu, moc chtěli abychom jeli, ale já jsem říkal, že nepůjdu přes mrtvoly. Rally je zatím jen koníček a neživí mne, ačkoli bych v budoucnu rád. Proto nemá cenu to hrotit, jet za každou cenu velký mistrák a pak se z toho tři roky vyhrabávat... Na druhou stranu nevím, zda bychom sezonu zvládli odjet, protože je špatná doba a partneři se shání velmi těžko. Vidím to spíš na úspornou verzi letošní sezóny, chceme se s novými partnery spíš připravit na příští sezónu, doufejme bezkovidovou tak, abychom se mohli zúčastnit velkých, minimálně evropských, soutěží.“

Nemrzí tě, že talentovaný jezdec jako ty nemá možnost startovat? Neměli by se jezdci, kteří zajíždí slušné výsledky spíše podporovat?

„Nevím, zda jsem talentovaný, to musí posoudit jiní. Ale určitě mne situace mrzí, startoval bych moc rád. Těšil jsem se, že pojedeme velký mistrák. V tuhle chvíli to na velký mistrák nevidím ani jako že bych chtěl, ani že by to dávalo celkový smysl. Měli jsme jet v Maďarsku s Peugeotem 208 Rally4, ale to teď v posledních dnech padlo. Máme na stole velmi dobré nabídky ze strany Topp Carsu na zahraniční účast. Tým nás hodně podporuje, vidí v nás nějakou budoucnost a snaží se nám v tomto ohledu hodně pomoci, za což jsem jim vděčný. Nějaké nabídky tedy jsou, ale není to: přijď a jeď.

Otázka je, co si představit pod pojmem větší podpora. Od dob, co Filip Mareš skončil pod autoklubem, tak nevidím žádný projekt na podporu mladých, což je škoda. V letošním roce máme 3-4 kluky, kteří by si podobnou podporu určitě zasloužili. Kdyby autoklub přišel s nějakým programem v R5, kde bychom se o to poprali a nejrychlejší by vyhrál podporu, tak za mne by to bylo to nejlepší, co by mohl autoklub udělat. Na druhou stranu tyto projekty stojí hromadu peněz a v dnešní době ani autoklub na tom asi nebude finančně úplně nejlépe. Samozřejmě talentovaní by se podporovat měli, ale už to není jako dříve, že si je vzal někdo pod ochranná křídla a pomáhal jim.“

Loni jsme tě viděli naposledy na Rally Morava. Od té doby ses téměř vytratil z povědomí fanoušků. Všichni očekávali tvůj start na Valašské Rally, můžeš objasnit, proč to nevyšlo?

„Neúčast na Valašce byla nějakým způsobem výchozí situací, že jsme neměli dealerský tým, tudíž nebyla povinnost se do velkého mistráku hrnout. Navíc jsme měli startovat v Maďarsku, ale závod byl pár dní před uzávěrkou přihlášek Valašky zrušen. S Valaškou jsem tedy vůbec nepočítal, ale když nastala taková situace, tak jsem se pokoušel na poslední chvíli řešit, abych na Valašce startoval. Chtěl jsem si třeba vyzkoušet Mitsubishi Proto, ale nakonec padlo rozhodnutí, že to nebudeme hrotit za každou cenu. Peníze budou potřeba jinde a nemělo smysl je dávat do jednoho závodu, který by nezapadal do našeho programu. Určitě jsme se na závodění nevykašlali, když už se tomu věnuji tolik let, tak to nezahodím ze dne na den.“

Pozorní fandové tě však mohli dvakrát zahlédnout na startu cupu v Kopřivnici s vozem Mitsubishi Lancer EVO IX. Máš v plánu více startů s tímto rodinným vozem? Nebo máš jiné plány do letošní sezony?

„V zásadě neplánuji s Lancerem nic. Padla myšlenka, že právě Valašku bych odjel s Mitsubishi, ale já jsem asi ani úplně nechtěl, protože by to byl krok zpět. Navíc bych si úplně rozhodil návyky, které mám z R5. I když jak jezdím do Kopřivnice, tak si asi moc nepomůžu (smích). Do Kopřivnice jezdíme, abychom naučili nové spolujezdce číst a psát rozpis, protože pak pojedou s tátou. V tuto chvíli je na stole varianta jet sprintrally i proto, že to vypadá na start celé rodiny, tedy můj v R5, bráchy s Proto a táty s Mišákem. Mám také nabídky na šotolinové závody se Škodou Fabií R5 v Maďarsku, Rakousku a Rumunsku. Ve hře je také nabídka na nějaké evropské závody.“

Závodili jste ve vozech z dílny maďarského týmu Toppcars, jak jsi byl spokojen se spoluprací v zahraničním týmu?

„Spokojen jsem byl na 200%. Vždy všechno co si řekneme, tak to platí. Co oni chtějí, tak já udělám a naopak to funguje taky, komunikace mezi námi funguje bezvadně. Řekl bych, že je to úplná symbióza, za ten rok a půl jsme si na sebe zvykli. Ať už s přípravou nebo kondicí auta, přístupem, se vším jsem naprosto spokojený a podpora ze strany týmu Topp Cars je v dnešní době nevídaná.“

Stal ses nejmladším absolutním vítězem závodu v republice, co tedy děláš, když nezávodíš?

„Momentálně dodělávám maturitu. Ještě mám před sebou didaktické testy, ale už bych ji měl mít z krku. Když se nesoustředím na maturitu, tak stavím simulátory pro zavodní jezdce na okruhy. Do toho jezdím s bráchou Martinem koučovat lidi na okruhy skrze jeho Driving Academy a s tátou na naše akce pořádané na Sosnové. Aby toho nebylo málo, tak rozprodávám díly na Mitsubishi a mám menší byznys s počítači. Dělám toho strašně moc, protože někde se na tu „erpětku“ vydělat musí (smích).“

Poděkování, vzkaz fanouškům...

„Určitě bych chtěl poděkovat všem fanouškům, co na nás myslí. Vím o všech, co nám píšou ať už na sociálních sítích nebo nám volají atd. Doufám, že se objevíme co nejdřív na tratích rychlostních zkoušek a budeme moct fanouškům podporu oplatit. Děkuji všem, že nám drží palce a chtějí nás vidět.“