Carlos Sainz - kariéra legendy

O uplynulém víkendu se francouzskému jezdci Sébastienu Loebovi podařilo vyrovnat rekord svého bývalého týmového kolegy Carlose Sainze v počtu vyhraných soutěží mistrovství světa FIA rally. Pojďme se tedy nyní společně ohlédnout za kariérou tohoto rychlého Španěla.

„El-Matador“ Carlos Sainz Cenamor (narozen 12. dubna 1962 v Madridu) bez jakýchkoliv pochybností patří mezi největší legendy novodobé historie automobilových rally. Málokdo asi ví, že mu byla už v mládí předpovídána skvělá sportovní budoucnost. Nikoliv ovšem v rally, ale ve zcela odlišném sportu – squashi. Za volantem soutěžního vozu se vůbec poprvé představil v roce 1980, kdy startoval s Renaultem 5 TS. O sedm let později vybojoval na voze Ford Sierra RS Cosworth první titul španělského mistra a absolvoval premiérový start na soutěži mistrovství světa. V Portugalsku se posádce Sainz – Boto nepodařilo dojet kvůli poruše turbodmychadla až do cíle, ale náladu si následně spravili 7. místem na Korsice a 8. ve Velké Británii.

O rok později se v Portugalsku Sainz pokusil o reparát. Tentokrát ho již navigoval Luís Moya, ale ani on samozřejmě nemohl zabránit poruše motoru na jejich Fordu. V roce 1989 usedl charismatický Španěl poprvé do vozu Toyota Celica GT-Four. Vstup do sezóny se nedal nazvat jinak než katastrofou. Po haváriích v Monte Carlu a 'zakletém' Portugalsku nespatřili Sainz a Moya cíl ani ve Francii a Řecku. Reputaci si ale následně notně vylepšili dvěma třetími místy ve Finsku a Itálii, aby sezónu završili stříbrem z Anglie, což nakonec stačilo na 8. příčku v klasifikaci MS jezdců.

V roce 1990 se už Sainz mohl radovat ze svého prvního titulu mistra světa. Kromě tradičního výpadku v Portugalsku (transmise) se pouze jednou! (Keňa, 4. místo) nepostavil na stupně vítězů. Pro první absolutní triumf si dojel v Řecku, poté ještě na Novém Zélandu a ve Finsku a sezonu triumfálně uzavřel na britské RAC Rally.

Do následující sezóny vlétl Carlos doslova jako blesk. Po prvním místu z Monte Carla a konečně i Portugalska sice následoval výpadek v Africe (motor), ale Sainz ihned kontroval vítězstvím na Korsice, druhou příčkou na Akropolis a prvenstvími i za oceánem, respektive na Novém Zélandu a v Argentině. V polovině roku tak asi nikdo nepochyboval o tom, že Španěl titul obhájí. Zbytek roku však byl pro pilota Celicy GT-Four mizerný. Zklamání z jedné čtvrté a šesté příčky a dvou odstoupení (havárie v Austrálii a porucha elektriky na domácí půdě ve Španělsku) nespravilo ani třetí místo z poslední soutěže sezóny 1991, kdy se Sainz nakonec musel spokojit s titulem vicemistra.

O rok později si však Sainz a Moya vše vynahradili. Z deseti startů pouze jednou nespatřili cíl (v Řecku po havárii) a na zbývajících soutěžích jen jedenkrát absentovali na stupních vítězů. K jubilejnímu desátému vítězství (Safari Rally) přidali ještě další tři a na konci sezóny figurovalo vedle jejich jména celkem 144 mistrovských bodů!

V roce 1993 zkusil Carlos Sainz své štěstí u konkurenční Lancie, ale v italském týmu mu pšenka nekvetla. Pět nedokončených soutěží (včetně vyloučení na SanRemu) a pouze jedno druhé místo, to bylo na španělského 'šlechtice', za něhož byl často mylně označován, až příliš. V letech 1994 – 1995 jsme jej tak už mohli vídat za volantem Subaru Impreza 555, s nímž vybojoval dva tituly vicemistra a získal celkem čtyři prvenství (Řecko 1994 ,Monte Carlo, Portugalsko a Španělsko 1995).

V sezóně 1996 se Sainz poprvé vrátil ke značce Ford. S Escortem RS Cosworth si přijel v Indonésii již pro celkově 18. první místo a v závěrečném zúčtování mu připadla bronzová příčka. O rok později si na již výše zmiňované rally mohl vychutnat radost ze druhé dovršené desítky vítězných světových rally. Oproti předchozímu roku sice získal ze 14ti soutěží paradoxně o 38 mistrovských bodů méně (o rok dříve jich odjel 10), ale i to stačilo k obhajobě třetí příčky klasifikace MS jezdců.

Rok 1998 znamenal návrat značky Toyota do mistrovství světa. S Corollou WRC vstoupil Sainz do sezóny opravdu impozatně – vítězstvím na legendárním Monte Carlu. Španělovo tažení za titulem v divácky atraktivní sezóně zhatila až neuvěřitelná smůla před televizními kamerami. Těsně před cílem poslední rychlostní zkoušky Britské rally se na Corolle WRC rozletěl motor. Zklamaný Sainz neměl slov, jeho spolujezdec Luis Moya vzteky prohodil svou přilbu zadním oknem soutěžního speciálu … Ze zisku titulu se tak z domova radoval Tommi Mäkinen, který musel odstoupit po RZ 5 kvůli uraženému kolu na svém Lanceru Evo. Před startem závěrečné etapy přitom Sainz pronesl doslova prorocká slova: „Vědomí, že musím skončit mezi čtveřicí nejlepších abych získal titul, znamená strašný tlak - nemohu si dovolit odpočívat, nesmím udělat chybu. Ztratili jsme na posledních dvou zkouškách, vyjetím na únikovou cestu na RZ 20 a problémy s řízením na RZ 21, ale vše je v pořádku. Jak se ukázalo, na místních dlouhých lesních zkouškách se může stát cokoliv - bude se bojovat až do úplného konce. Nikdo nemá nic jistého.“ Nakonec jej tedy od dalšího titulu dělily pouhé tři body.

Rok 1999 pro Sainze znamenal počátek relativního ústupu z bývalé slávy. 'Mr.Resistance' i nadále zajížděl velmi spolehlivě a byl obrovskou oporou týmu Toyota Team Europe, ale čtyři druhá a čtyři třetí místa nestačila na konci sezóny na lepší než pátou pozici.

S příchodem nového milénia přišel i druhý Španělův comeback k Fordu. V sezóně 2000 se s Focusem WRC dostal celkem šestkrát na stupně vítězů, když na rozbité kyperské šotolině zaznamenal již 23. prvenství. Po zisku bronzu následovala poněkud méně vydařená sezóna 2001, kterou Sainz uzavřel 6. místem v klasifikaci MS jezdců.

Rok 2002 byl posledním z dlouhé a nepřetržité řady strávených po boku s navigátorem Luisem Moyou. S výjimkou Katalánské rally ve stejném roce Sainze od sezóny 1988 nepřetržitě navigoval tento hlasový 'kulometčík', který jej při závěrečné společné sezóně v barvách Fordu dovedl i ke 24. vítězství (Argentina) a dalšímu individuálnímu bronzu v hodnocení šampionátu.

Své poslední dvě kompletní sezóny absolvoval El-Matador, navigován Marcem Martím, za volantem Citroenu Xsara WRC. Při třech desítkách startů přitom musel jen dvakrát předčasně odstoupit pro havárii! Tak spolehlivého jezdce snad mistrovství světa do té doby nemělo. Právě s Xsarou WRC tak Sainz získal svá poslední dvě vítězství. To první v Turecku 2003 a druhé, celkově 26. pak o rok později Argentině. Rok 2004, kdy se legendární Španěl rozloučil s mistrovstvím světa, věnoval výchově svého nástupce Sébastiena Loeba. Právě Sainzovi pak Loeb veřejně poděkoval v cíli Korsické rally jako novopečený mistr světa …

Se svým účinkováním v seriálu mistrovství světa FIA v automobilových soutěžích se Sainz rozloučil v loňském roce opravdu důstojně: třetím místem na Acropolis rally. V současné době se i nadále aktivně věnuje motoristickému sportu v podobě dálkových rally.

Kariéra Carlose Sainze v číslech

Počet titulů MS jezdců: 2

Počet let v MS: 19

Počet startů v MS: 197

(Ford 73, Toyota 67, Citroen 32, Subaru 16, Lancia 9)

Celkový počet bodů získaných v MS: 1220

Další nejlepší umístění v MS na konci roku: 4x druhý, 5x třetí

Počet vítězství v MS: 26

Na závěr těchto statistik se podívejme na aktuální srovnání s úřadujícím mistrem světa Sébastienem Loebem.

Sébastien Loeb (ke dni 15.8. 2006)

Počet titulů MS jezdců: 2 + 1 v JWRC 2001

Počet let v MS: 8

Počet startů v MS: 79

(Citroen Xsara WRC 65, Citroen Saxo 12, Toyota Corolla WRC 2)

Celkový počet bodů získaných v MS: 424

Další nejlepší umístění v MS na konci roku: 1x druhý

Počet vítězství v MS: 26

Okno do historie - přehled