Giandomenico Basso ovládl Mille Miglia

Jak bývá v posledních letech zvykem, sjela se v druhé polovině dubna italská špička doplněná tradičně o několik kohoutů startujících v rámci Mistrovství Evropy do italské Brescie. Legendární Mille Miglia i letos nabídla neobyčejně náročnou trať okořeněnou tradičně aprílovým počasím. Byl to právě tento závod, který se nejvíc podílel na vzniku klišé o neporazitelnosti Italů na domácí půdě. Každoročně se někdo ze zahraničí osmělí a pokusí stereotyp prolomit – marně. Vlastně jediným „cizákem“, který v novodobé historii soutěže (letos se jel 36. ročník) dokázal Italy porazit, byl v roce 2003 Miguel Campos.

Řada z Vás si jistě pamatuje i loňský pokus Honzy Kopeckého v barvách týmu Škoda Italia Pierfrancesca Zanchiho. Na ten letos navázal jeho parťák Juho Hänninen – tentokrát pro změnu vybavený přímo továrním speciálem a pneumatikami Michelin. Vedle něj přijeli vyzvat italskou špičku tradiční účastníci Mistrovství Evropy – Michal Solowow, Petar Gyoshev (oba Peugeot 207 S2000 Evo 12) či Dimitar Iliev (Škoda Fabia S2000). Mezi dvoukolkami zkoušeli štěstí například Jan Černý, Harry Hunt, Francesco Parli (všichni Citroën DS3 R3T) či Mikko Pajunen (Renault Twingo R2).

Nikdo však nepochyboval, že snad kromě Hänninena budou prim hrát domácí jezdci. Giandomenico Basso vsadil překvapivě na stále ještě exotickou Fiestu RRC. Paolo Andreucci pokračuje v barvách oficiálního týmu Peugeot Italia s inovovaným modelem 207 S2000 Evo 12. Mezi dravce jistě patří i Allesandro Perico, Matteo Gamba, Stefano Albertini či Luca Betti s peugeoty, ale také Umberto Scandola nebo Marco Signor s Fabiemi. Stejně tak mezi dvoukolkami byli jasnými předstartovními favority domácí piloti Simone Campedelli (Citroën DS3 R3T) a Eddie Sciessere (Renault Clio S1600). Na záda jim chtěl dýchat Andrea Nucita, který však měl nevýhodu slabšího auta (Citroën C2 R2) či Ivan Ferrarotti se zatím neúspěšným Renaultem Mégane RS.

Soutěž začala tradičně ve čtvrtek večer na motokárovém okruhu. Trať zkrápěl déšť a už zde někteří nachytali solidní manko – například Juho Hänninen zde na pěti kilometrech nachytal plných patnáct vteřin díky jízdě na slicku – a mělo být hůř. Druhý den dopoledne na soutěžící čekalo proměnlivé počasí. Ráno byla část trati mokrá, odpoledne ale rychle na slunci osychala. Italská špička kompletně obula pneumatiky Pirelli různé tvrdosti. Zejména Basso si pochvaloval perfektní volbu. I přes to ale všem doslova vyrazil dech, neboť etapu ovládl zcela suverenně a na druhého Andreucciho najel téměř čtyřicet sekund. Hänninen sice dokázal jednu zkoušku vyhrát, ale jinak se spíše trápil, hlavně odpoledne, kdy vyrazil na trať s měkkou směsí pneumatik, která se na téměř úplně suchém asfaltu ukázala jako dokonale nevhodná. Výsledkem bylo třetí místo se ztrátou více než minuty. Na dalších místech se seřadili Scandola, Gamba, Betti, Albertini a Iliev. Mezi dvoukolkami v první etapě jasně vládl Simone Campedeli. Za ním se odehrával souboj výborně jedoucího „Černého Kohouta“ s Andreou Nucitou. Po prvním dnu byl těsně vpředu druhý jmenovaný. Eddie Sciessere s Cliem S1600 sice zpočátku vedl, ale také rychle odstoupil.

Ve druhé etapě přivítalo počasí soutěžní posádky sluníčkem a jasnou oblohou. Přesto se ještě děly věci. Hned na první zkoušce šel za cílem ven Scandola a poškodil auto, nicméně byl schopný normálně pokračovat. Na té další – nejdelší Colle San Zeno, chyboval Hänninen. Narazil do zdi a posádka musela auto vytlačit. Když už se tovární Fabia rozjížděla, málem do ní zezadu narazil nikým nevarovaný Scandola. Srážka dvou škodovek v továrních barvách by byla skutečnou třešničkou na dortu nepříliš vydařeného mladoboleslavského vystoupení. Štěstí však stálo na straně zelených a ke kolizi nedošlo. Každopádně ale Hänninen nabral další více než minutu ztráty a propadl se nejen za Scandolu, ale i Gambu.

Závěr soutěže se nesl stejně jako na Jänneru ve znamení velkého útoku Hänninena na ztracené pozice. Gambu sice snadno udolal, na Scandolu však nestačila ani absolutní vítězství ve dvou zkouškách ze tří. Pro vítězství si v klidu dojel Basso následovaný Andreuccim, u kterého ale o klidu rozhodně nemohla být řeč. Ten celý víkend viditelně nebyl ve své kůži, odmítal rozhovory a působil nervozním dojmem. Vše téměř vyvrcholilo v poslední zkoušce soutěže, kde poměrně tvrdě havaroval. Náraz levým bokem do hrany zdi ale kupodivu neznamenal stopku a posádka se do cíle dostala bez ztráty pozice. Ani zde ale nebyl trampotám konec. Techničtí komisaři zjistili, že jedno přední rameno Andreucciho auta je o deset gramů pod váhovou tolerancí. Výsledky tak zůstávají neoficiální, protože rozhodnutí sportovních komisařů zatím nepadlo. Jako třetí se do cíle dostal Umberto Scandola a mladý Ital si tak připsal cenný skalp továrního kolegy Hänninena. Za tím se seřadili Gamba, Albertini, Betti, Signor, Gyoshev a jako první „dvoukolkář“ Jan Černý, ke kterému se ještě vrátíme. „Evropanům“ se celkem tradičně nedařilo. Solowow měl potíže s posilovačem, stejně tak Iliev, který kvůli praskému šroubení a vyteklému oleji ze serva hned v úvodu sekce dokonce odstoupil. Gyosheva pro změnu trápil alternátor.

Vraťme se ale k dvoukolkám. Zde i v sobotu jasně kraloval Campedeli, jenže jen do doby, kdy ho zradil posilovač řízení. Vzniklá ztráta katapultovala na první místo skvěle jedoucího Honzu Černého a pomalu se rodila senzace. Nucita ranní tempo českého pilota nezachytil a navíc posléze havaroval. Campedeli sice po opravě předvedl skvělou stíhací jízdu nicméně na návrat na první místo už to nestačilo. Honza Černý s Pavlem Kohoutem si tak připisují asi největší úspěch kariéry, neboť vyhrát legendární Mille Miglia patří k výjimečným kouskům, který se poštěstil jen pramalému počtu „cizáků“.

Druhý podnik Mistrovství Evropy proběhl v tradičním duchu a až na výjimky opět ukázal, že po změně bodování v Mistrovství Evropy, kde nyní už boduje každá posádka, budou často body pro většinu tradičních účastníků nedostižně vysoko. Jänner a Mille Miglia jsou za námi. Teď přijde Chorvatsko, kde budou mít „Evropané“ přeci jen větší šanci.