www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 19. března 2024, Svátek má Josef, zítra Světlana

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Problematika přidělování náhradních časů na rally

29. prosince 2022 • 11:00

Automobilové soutěže jsou specifickou disciplínou, ve které o výsledku rozhoduje výhradně čas dosažený na rychlostních zkouškách. Jezdci do nich vyjíždějí v minimálně minutových intervalech, až na výjimky v podobě polookruhových zkoušek jsou na trati široko daleko sami a je pouze na jejich umění, jak rychle dokážou daný úsek projet. Ne vždy však všechno probíhá podle plánů a občas se stane, že posádka danou zkoušku nemůže z nějakého důvodu dokončit v závodním tempu. Vzhledem k charakteru automobilových soutěží není reálné umožnit posádce náhradní jízdu a tak je potřeba přidělit jí náhradní čas. A právě tuto tématiku bych chtěl na dalších řádcích rozvést.

Kdy se přiděluje náhradní čas?

Situací, při kterých je potřeba přidělit náhradní čas, je celá řada. Rychlostní zkouška může být přerušena či dokonce zrušena v jejím průběhu jako následek havárie, kvůli zablokované trati, nutnosti výjezdu záchranných složek, neukázněným divákům či jiným vnějším faktorům. Přidělené časy pak mohou získat i posádky na trati, které na ní byly z různých příčin zpomaleny či zastaveny - ať už je to zastavení u havarovaného vozu či vyvěšení červené vlajky. V mistrovství světa se navíc v poslední době rozmohl nešvar v podobě žádostí o úpravu časů v případech, kdy posádka dojela některou pomalu jedoucí a buď ji nebyla schopna předjet, nebo jela v prachu za ní. Tím se MS dostalo z extrému do extrému - zatímco dříve se mnohdy vůbec neřešilo ani zastavení u havarované posádky se slovy „tohle je součást rally“, nyní se od stolu upravují časy podle odhadu, kolik asi mohla posádka v daném úseku ztratit.

Způsoby přidělování náhradních časů

Standardní propozice pro rally hovoří jasně: 'Je-li rychlostní zkouška z nějakého důvodu přerušena nebo zrušena, bude každé dotčené posádce ředitelem rally přidělen čas, který bude považován za nejspravedlivější.' Způsobů, jak objevit tento nejspravedlivější čas, je celá řada. Dá se dlouze diskutovat, který z nich je ten nejlepší, záleží ale na konkrétní situaci a mnohdy je vhodné sáhnout k jejich kombinování.

Nejjednodušší jsou případy, kdy je rychlostní zkouška kompletně zrušena pro všechny účastníky. Pokud je však potřeba přidělit čas pouze vybraným jezdcům, jedním z možných způsobů je přidělení náhradního času podle jiného průjezdu tou samou rychlostní zkouškou. Tehdy se použije stejný čas, kterého posádka na daném úseku již jednou dosáhla. Zásadní roli však mohou hrát faktory jako například proměnlivé počasí, kdy se první průjezd může jet třeba na sněhu a druhý už na mokrém asfaltu. Vstupují zde i jiné okolnosti - posádka může udělat v regulérně započítaném průjezdu jezdeckou chybu, mít defekt nebo technické problémy. Při přidělení takto ovlivněného času by tedy byla potrestána dvakrát. Proto se občas používá lehce upravená varianta, kde se porovnají výsledky srovnatelně výkonných posádek z obou průjezdů a podle průměrného zrychlení či zpomalení ve srovnání těchto erzet se následně spočítá teoretický čas.

Tím už se dostáváme k jinému způsobu přidělování časů, tzv. koeficientovému. V něm jsou do tabulky zapsány všechny doposud dosažené výsledky jednotlivých posádek na rychlostních zkouškách. Když je pak nutné na některé další zkoušce přidělit náhradní čas, čistě pomocí koeficientu se vypočítá, jaký čas by teoreticky posádka na oné zkoušce zajela. Tím získáme čas postavený na základě dosud zajetých výsledků, opět má ale podobná negativa jako ten předchozí - jestliže posádka měla dříve defekt či technické problémy, bude to do takto získaného času promítnuto.

Pokud je nutné přidělit čas posádce, která část zkoušky odjela v ostrém tempu, je možné také využít GPS a mezičasy. Ze sledovacího systému se dá celkem přesně zjistit porovnání mezičasů s konkurenčními posádkami v místech, kde postižená posádka ještě jela naplno a následně ji porovnat s časy ostatních. Jestliže jezdec A byl v době před zastavením ve stejném místě o pět vteřin pomalejší než jezdec B, je možné mu v cíli přidělit čas jezdce B navýšený o pět vteřin.

Nesmíme zapomenout také na variantu stejných časů, kdy můžeme přidělit jednotlivci či skupině jezdců stejné časy, jakých dosáhla jiná posádka, což má smysl v případech, kdy se to týká skupiny přímých konkurentů či v rámci třídy.

Poslední variantou, kterou zmíním, je kdysi dříve striktně používané pravidlo o zapsání do té doby nejpomalejšího dosaženého času v rámci dané třídy. Toto pravidlo se v současnosti již naštěstí nepoužívá.

Který z popsaných způsobů přidělování časů je nejspravedlivější?

Žádný. Už z principu není jakýkoliv čas přidělený od stolu optimální a nikdy nemůže plně nahradit čas dosažený posádkou na dané rychlostní zkoušce. Při přidělování časů je tak potřeba zvolit co nejférovější variantu tak, aby pokud možno nebyl nikdo poškozen ani zvýhodněn. V některých případech lze tohoto ideálu dosáhnout celkem jednoduše, v jiných je to naopak nadmíru ošidné. Sám osobně preferuji přistupovat k přidělování časů s citem, přičemž je možné podle vhodnosti použít kteroukoliv z výše popsaných variant případně jejich kombinací.

Pokud je zrušena kompletní rychlostní zkouška pro všechny soutěžící, ideální je nepřidělit vůbec žádný čas nebo dát všem úplně stejný - nikdo zkouškou neprojel, tudíž je neutralizována pro všechny stejně. Bohužel, i v takto jednoduchých případech se někdy přepisují časy z prvních/druhých průjezdů či se počítá koeficient a výsledky kompletního startovního pole se pak dostávají do hypotetické roviny.

Rozdílnější situace nastává, když část pole projede a časy je potřeba přidělit jen některým vybraným posádkám. V tuto chvíli přichází na řadu důležitý faktor - správně poskládaná startovní listina. Pokud jsou posádky seřazeny ve vhodném pořadí podle výkonnosti (v případě druhých etap je to již podle průběžného pořadí) a přímí soupeři v rámci tříd/pohárů jedou blízko sebe, hodně to při přidělování usnadňuje práci. Navíc jsou v těchto případech častokrát postiženi jezdci ze stejné kategorie, takže bývá snadné a nejvýhodnější dát jim stejný čas. Nejhorší je naopak situace, kdy jsou posádky poházené po startovní listině (ať už vinou špatně sestaveného startovního pořadí nebo požadavků a předpisů jednotlivých šampionátů) a jejich průjezdy může dělit i několik desítek minut.

Při přidělování časů by mělo být zásadou, aby se tímto přiděleným časem neměnilo pořadí a ideálně ani výrazněji časové rozestupy mezi soupeři. Pokud je již odjeto několik zkoušek, dá se přihlížet k dosaženým časům i průběžnému pořadí a přidělit časy okolních soupeřů. Horší je to v případech hned zkraje soutěže nebo když se výsledky v úvodních zkouškách třeba kvůli počasí výrazně mění. Jestliže vás na první RZ porazil jezdec A o pět vteřin a jezdce B jste porazili o osm, přičemž na druhé RZ byl jezdec B rychlejší o tři vteřiny než jezdec A, jaký čas by vám měl být na této druhé zkoušce přidělen? Jezdce A? Jezdce B? Nebo něco mezi? Skutečně to není jednoduché a je potřeba k tomu přistupovat hodně s citem.

Důležité je také správné načasování přidělení časů - ať chceme nebo ne, závod běží neúprosně dál a posádky mezi sebou nadále bojují, a proto je důležité, aby co nejdříve věděly, jak na tom výsledkově jsou. Proto bývá alespoň u nás cílem mít přidělené časy co nejdříve. V jiných šampionátech a občas i na MS se však časy objevují až s několikahodinovým zpožděním a častokrát i po konci etapy. Největší zhůvěřilostí pak bývá dodatečná změna přidělených časů (mnohdy na základě dalšího průjezdu), kdy se třeba po půl dni závodění kompletně změní výsledky a pořadí.

Příklady přidělování náhradních časů

Příkladů, kdy přidělování časů hraje velkou roli, najdeme velké množství. Jedním z nich je letošní nepříliš vydařená 3-Städte Rallye, kde se bojovalo o titul německého šampiona. Na RZ 10 bylo nutné po havárii Simona Wagnera přidělit náhradní čas posádkám z čela soutěže. Na rozdíl od všech dosavadních koeficientově přidělovaných časů se tentokrát rozhodl ředitel soutěže výjimečně přidělit všem předním posádkám stejný čas. Díky mocnému finiši v závěrečných zkouškách vyhrál titul mistra Německa Philip Geipel o pouhou půlvteřinu. Kdyby se přidělovaly časy koeficientově podle do té doby zajetých výsledků, mistrem by nebyl. Kdyby se naopak přidělovaly podle prvního průjezdu, měl by náskok mnohem větší. Takto byla situace jasně daná a rozdali si to přímo na trati. O ještě významnější titul se jelo ve Španělsku na Rally Catalunya – konkrétně o titul ve WRC3 mezi Lauri Joonou a Janem Černým. Na RZ 8 se přiděloval čas podle prvního průjezdu, ve kterém byl Joona rychlejší o 3,2 vteřiny. Tímto krokem tak byl Černý „potrestán“ za svou pomalejší jízdu dvakrát, i když to ve finále nakonec zásadní roli nehrálo. Dalším ukázkovým příkladem je letošní Barum Czech Rally Zlín a situace na RZ 3 Držková. Jan Kopecký zde mohutně zatáhl a de facto rozhodl celou soutěž, když všem soupeřům nadělil dvacet vteřin a víc. Václav Pech startoval o více než hodinu později a kvůli havárii jiného vozu nemohl rychlostní zkoušku projet. Jaký čas mu přidělit, když v té době v rámci MČR vedl? Ten monstrózní čas Kopeckého anebo „normální“, co zajeli jeho nejbližší pronásledovatelé? Ať tak či tak, bylo jasné, že někdo bude poškozen. Připomeňme si i případ z větší historie, konkrétně Jänner Rallye 2004. Pavel Valoušek na RZ 3 přijel k havarovanému vozu Stanislava Chovance, a tak mu musel být přidělen náhradní čas. Sportovní komisaři, kteří tehdy časy přidělovali, se rozhodli dát mu čas z druhého průjezdu, který se jel až po obědě a tedy za mnohem příznivějších podmínek. Díky tomu Valoušek najednou dodatečně poskočil z devátého místa po RZ 2 na druhé po RZ 3, a to prakticky od stolu na konci etapy.

Asi nejkontroverznější přidělování náhradních časů poslední doby proběhlo na Barum Czech Rally Zlín 2019. Před poslední rychlostní zkouškou se schylovalo k vyvrcholení boje o titul v ERC3 Junior mezi Kenem Tornem a Efrenem Llarenou. Z velkolepého finále na poslední zkoušce však vznikla... ...notně nepřehledná situace. Na rychlostní zkoušce totiž havaroval Martin Vlček, bylo nutné k němu vyslat záchranný systém a tak byla vyvěšena červená vlajka. Všichni tři zainteresovaní do souboje o titul (Torn, Llarena a Franceschi) byli v té době na trati, dostali červenou vlajku a tak se jim dle zažité logiky českých soutěží přidělil stejný náhradní čas, což udělalo šampionem Kena Torna. Posléze však přišel protest ze strany španělského týmu, že Franceschi na rychlostní zkoušce zůstal stát kvůli technickým problémům a následně byl dojet za ním startující posádkou. Jak se posléze ukázalo, Franceschi před vyvěšením červené vlajky skutečně zůstal minutu stát, tedy v době, kdy se stále závodilo. A tato minuta by byla rozhodující, protože kdyby se k jeho přidělenému času přičetla, šampionem by se stal Llarena. V tuto chvíli tedy bylo nutné rozhodnout, jak postupovat - buď zachovat současný stav, kdy ani jeden z nich zkoušku nedojel, tedy dostanou stejný čas, anebo zohlednit, že Franceschi zastavil v RZ v době, kdy se ještě naplno závodilo, a tuto minutu mu k přidělenému času přičíst? Těžké to rozhodování, kdy víte, že ani jedna ze zmíněných variant není stoprocentně správná a navíc je jasné, že vy rozhodujete o titulu. Ani v rámci nejužšího ředitelství soutěže, ani mezi sportovními komisaři nebyla jasná shoda, která varianta je lepší. Ve finále se misky vah lehce naklonily k variantě, že k zastavení došlo ještě v době, kdy probíhal závod a tak se Franceschimu přidala minuta navíc. Kontroverzní rozhodnutí, které ale v danou chvíli nemělo správnou a špatnou variantu. To, že Llarena dostal ještě před vyvěšením červené vlajky defekt a tato informace se na ředitelství dostala až po vyvěšení konečných výsledků, je už jiná story. Story ukazující důležitost mít ve správný čas všechny správné informace.

Shrnuto a podtrženo, přidělování náhradních časů je hodně nevděčná a ošemetná činnost, jejíž výsledek ve finále nikdy nemůže být správný. Minimálně v rámci podniků MČR i RSS ale mohu potvrdit, že se na všech soutěžích ředitelé snaží o to, aby byly časy pokud možno co nejspravedlivější vůči všem posádkám. Pokud se někdo cítí být přiděleným časem poškozen, neměl by za tím hledat snahu o jeho poškození či zvýhodnění konkurence, ale o cestu, jak v těchto nevyhnutelných případech nedevalvovat sportovní hodnotu výsledků napříč jednotlivými třídami i v celkovém pořadí.

-plu- ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
31.12.2022 09:59
pacesol
Článek, po kterém jsemstrasne dlouho toužil. Pluto díky moc ale... Ale ono to fanouškovi spíše hlavu zamotá stejně jak je zamotané přidělování náhradních časů. O to větší klobouček.
02.01.2023 14:42
Pluto - moderátor
Zamotá to hlavu. Ona celá problematika je hodně komplexní a hlavu to zamotává nejen fanouškům, ale i všem zúčastněným. Kdyby to bylo jednoduché a dalo se to vyřešit nějakým univerzálním pravidlem, bylo by to ideální. Ale při závodech může nastat nepřeberné množství různých situací a variant, že asi není možné nic univerzálního najít.
30.12.2022 13:15
forum
Ano a pak se chci zeptat když se jezdí podle FIA , že v každé zemi se časy přidělují jinak . Například Chorvatsko , Německo , Česko atd. je v tom bordel i jiný věci závažný nejsou stejný !!!! Nejdříve si musíte nastudovat ten stát do kterého jedete .
02.01.2023 14:39
Pluto - moderátor
Každý stát a každý šampionát k tomu přistupuje jinak. Občas se stává, že k tomu přistupují jinak i v rámci jedné země, záleží jen na rozhodnutí ředitele. K této problematice ale nejde použít striktní předpis, respektive se ho zatím nepodařilo najit tak, aby byl skutečně férový. V dřívějších dobách o přidělování časů rozhodovali sportovní komisaři, ale v řadě případů to dopadalo hodně špatně. Naštěstí se pak FIA rozhodla odebrat tuto pravomoc sportovním komisařům a přenechat ji ředitelům. Tomu totiž jde o vlastní závod, kdy se snaží svým rozhodnutím ho nepokazit a udělat co nejférovější, což řadě sportovních komisařů bývávalo jedno (hlavně v dobách, kdy na ERT závody jezdili sporťáci jako na výlet).
toplist