Rally Agropa Pačejov – komentář

Netradičně již v polovině června se startovní pole „malého“ mistrovství přesunulo do jihozápadních Čech, aby v okolí Horažďovic a Pačejova absolvovalo 28. ročník Rally Agropa. 71 převzatých posádek soudobých vozů doplnily také dva historické, které se soutěže zúčastnily jako volného podniku historických automobilů.

Letošní ročník byl ve znamení mnoha změn. Centrum soutěže se po loňských zkušenostech definitivně usadilo v Horažďovicích, nová prostorná servisní zóna vyrostla v bývalém vojenském areálu v Sušici, který nahradil čím dál těsnější prostory horažďovického nádraží, výrazně změněna byla i samotná trať. Oproti loňsku ubyla hned dvojice rychlostních zkoušek, navíc se hodně změnila i podoba jednotlivých úseků. Výtky na adresu až příliš rychlých a nezáživných tratí částečně padly na úrodnou půdu, takže se soutěžící letos mohli dočkat např. zcela nové RZ Kakanov–Soběšice, která se zároveň stala nejdelším úsekem celé rally. Nejmenšími změnami prošel test Pačejov nádraží–Horažďovická Lhota, který byl ve směru od startu jen nepatrně zkrácen. Větší zásahy zaznamenala RZ Komušín–Horažďovice předměstí, která díky přidání dvoukilometrového (a bohužel opět velmi rychlého) úseku na začátek RZ narostla téměř o třetinu své délky. Ani poslední zkouška Damětice–Nezamyslice nezůstala nedotčena. Ubyla jedna z rychlejších pasáží, navíc se jela ve srovnání s minulými ročníky v obráceném směru. I nadále však na trati zůstalo několik retardérů. Ani Agropa neprotrhla letošní tradici rozmarného počasí a přestože během samotné soutěže svítilo slunce, předchozí vydatné srážky zanechaly na trati výrazné stopy. Privilegium první letošní zcela suché soutěže se tak opět přesunulo, tentokráte na Kopnou.

Na startu se objevila tradiční „sprintová“ sestava v čele s lídrem tabulky Josefem Semerádem, který si chtěl spravit chuť po nevydařeném Tišnově. Jediným velkým překvapením byla účast Emila Trinera, který v letošní sezoně střídá vozy jako ponožky a po produkční impreze a kitové fabii dostal možnost poznat zblízka Fiat Punto S1600 plzeňského týmu Roto. Roman Odložilík vyjel poprvé od velké havárie v Púchově s od základu přestavěným Cliem: „Nechtěli jsme si půjčovat ani jiné Clio, ani se opět přihlásit se Swiftem, který nám JM Engineering nebyl schopen zatím nikdy zajistit. Proto jsme se snažili rychle dát dohromady havarovaný vůz. Mechanici odvedli dobrou práci, auto bylo hotové vlastně za pět minut dvanáct. Teprve ve středu před závody bylo všechno připravené,“ popisoval horečnaté přípravy Odložilík. Derniéru naopak zažívaly „evo šestky“ Vladimíra Barvíka a Jana Jelínka. Na startu se opět neobjevil Antonín Tlusťák. Tentokrát však za jeho neúčastí nebyly technické problémy jeho Citroënu Saxo, nýbrž šetření techniky před „evropskou“ Ypres Rally, která se jela jen o týden později.

Některé závodní vozy přes startovní rampu poprvé přejely v pátek odpoledne, kdy bylo na programu slavnostní představení posádek. Samotná rally začala v osm hodin ráno následujícího dne a jako první na trať vyrazil Josef Peták s Renaultem Clio S1600. Vlhké a rychlé tratě však nahrávaly spíše přeplňovaným čtyřkolkám. Na čele se podle očekávání usadil Josef Semerád s jediným Lancerem Evo IX v poli, na záda mu dýchal úřadující rallysprintový mistr Pavel Červenka, kterému se letos zatím zdaleka nedaří tak, jak by si představoval. Třetí pozice patřila nejrychlejšímu „dvoukolkáři“ Josefu Petákovi, za ním následoval Zdeněk Vlček, který opět dokazoval, že Lancer Evo VI ještě nemusí patřit do starého železa. Nejrychlejší pětici uzavíral Odložilík se svým reinkarnovaným Renaultem. Černý kůň soutěže Triner se zatím jen sžíval s novou technikou; výsledkem byl čtrnáctý čas. Prvním odstoupivším se stal Jaroslav Orsák, který jistě předpokládal, že při svém čtvrtém startu s Mitsubishi dojede dále, než do první rychlostní zkoušky. Bohužel prasklý obal diferenciálu měl větší přesvědčovací schopnosti a Orsák se musel se soutěží rozloučit.

Jak byla první erzeta přátelská ke dvoukolkám, tak druhá dala jasně najevo, že bez pohonu 4x4 půjde útočit na prvenství jen velice těžce. Nepočítaje průběžné šesté místo Petáka a osmé Odložilíka patřila první dvanáctka výhradně vozům Mitsubishi. Až za touto skupinou jsme mohli najít Sedláčka s dvoulitrovou Almerou a stále nevýrazného Trinera, jenž zajel jen o několik málo vteřin rychlejší čas, než nejlepší „en-trojka“ v podobě Renaultu Clio domácího Roubíčka. Zajímavý souboj vykrystalizoval mezi dvojicí Tomek, Ducháček, která se od sebe zatím nevzdálila na více než osm desetin sekundy. Oba jezdci sedlali kitové Felicie, na rozdíl od Tomka, jedoucího s ex-tovární šestnáctistovkou, však pod kapotou Ducháčkova speciálu bilo menší srdce o objemu 1400 ccm. Naděje na dobré umístění se rozplynuly u manželů Kopelentových, jedoucích se stejným vozem. Na trati nabrali hrozivou ztrátu přes třináct minut.

Po první servisní pauze na posádky čekala čtveřice měřených úseků bez možnosti údržby, navíc se začínalo nejdelším testem, kterým byla vložka Kakanov–Soběšice. Zde všem poprvé Roman Odložilík ukázal, jak se jezdí v Evropě, zkoušku vyhrál a druhému Jandíkovi uštědřil téměř dvouvteřinový políček. Co však stálo za pozornost byl fakt, že Odložilík ujel svému největšímu soupeři Petákovi a v celkovém hodnocení se dostal, byť jen těsně, na první místo ve skupině A. Triner začal využívat schopností italského speciálu a posunul se o dvě příčky vpřed, souboj škodovek Tomka a Ducháčka začal lépe vyznívat pro druhého jmenovaného. Mladík z boleslavského autoklubu již celkové ztrácel téměř pět vteřin, což byl oproti diferencím na prvních dvou zkouškách rozdíl docela velký. Technická třetí zkouška se stala velkým sítem, skončilo zde sedm posádek. Jen jedna však havarovala, zbytek (kromě posádky Böhm–Böhm, která musela odstoupit kvůli zdravotním problémům řidiče) doplatil na technické potíže svých vozů.

Před čtvrtou RZ si Josef Semerád vyhrnul rukávy a zajel opět nejrychlejší čas. Mirek Jandík se však nenechal zahanbit a byl pouze o dvě desetiny pomalejší. Přeskočil tak svého valašského krajana Barvíka a usadil se na páté příčce. Ve skupině A si opět prohodili pořadí Peták a Odložilík, mezera mezi nimi činila jednu sekundu. Ve skupině A5 stále vládl Ducháček, druhý Hora ztrácel přes osm sekund. O příčku před ním byl nekorunovaný vítěz Tišnova Lumír Firla s „šestkovým“ lancerem (průběžné 19. místo). V polovině soutěže patřilo neohrožené prvenství v klasifikaci dieselů bratrům Bočkovým s octavií TDI, jediný souboj ve stádu fabií RS se odehrával na druhém a třetím místě, kde si nic nedarovali Dawson a Pistulka. Čtvrtým do party byl Mandík, ten však byl s více než sedmdesátivteřinovou ztrátou již mimo hru.

Na RZ5 se opět mezi nejrychlejší pětici prosadily dvě nejrychlejší „es šestnáctky“. Z této skupiny naopak vypadl Josef Semerád, který již měl vybudovaný nevelký, leč dostačující náskok na smečku pronásledovatelů v podobě Volfa, Jandíka a Vlčka (tyto tři jezdce dělilo po pěti odjetých testech pouze devět desetin sekundy!). Pod kotlem zatopil také Tomek, který nejenže stáhl celý Ducháčkův náskok, ale také jej o více než vteřinu přeskočil a situace začala vypadat tak, jak se podle papírových předpokladů sluší a patří. Ducháčka však mohla uklidňovat skutečnost, že na obvyklého leadera své třídy a největšího konkurenta letošní sezony Horu najíždí další a další sekundy. Tato rychlostní zkouška se stala dalším letošním nevydařeným momentem dvojice Červenka–Volf. Betonový patník byl bohužel nepoddajnější než kolo stříbrné „evo osmičky“, která tak rychlostní zkoušku opustila na vleku… Smůla nadále provázela i manžele Kopelentovy, defekt je připravil o více než deset minut a celková ztráta se již vyšplhala na hrozivých 28 a půl minuty. Kategorii historiků po páté RZ zastupoval již jen Milan Liška s „embéčkem“, jelikož druhý zástupce oldtimerů Zdeněk Kroupar musel po poruše motoru své Lancie Fulvia vzdát.

Stěžejní událostí šesté RZ bylo upevnění pozic ve skupině A. Josef Peták zajel až osmnáctý čas a Roman Odložilík tak získal komfortní čtvrtminutový náskok. Podobný interval se objevil také mezi Tomkem a Ducháčkem, který se opět probojoval na vedoucí pozici tohoto soukromého duelu. Ve skupině N mezi tím stihl odstoupit doposud vedoucí Roubíček a přenechat tak místo za ním jedoucímu Stejskalovi. K jeho místu neměl daleko další v pořadí Jan Šlehofer, avšak místo stahování náskoku se mezera mezi těmito dvěma rivaly postupně zvětšovala.

Po druhé návštěvě servisu se posádky opět vydaly na trať z Kakanova do Soběšic. Vedoucí Josef Semerád však tuto zkoušku protaktizoval více, než měl původně v plánu. Jeho dlouho budovaný náskok se smrsknul na mizivé tři vteřiny, které jej dělily od druhého Jandíka a třetího Volfa. Do hry mohl klidně zasáhnout také čtvrtý Vlček se ztrátou dalších tří vteřin. Ve skupině A patřily všechny medailové pozice speciálům kategorie S1600. První Odložilík navýšil svůj náskok na Petáka o další čtyři vteřiny, třetí Triner na Fiatu již ztrácel přes minutu, v celkové klasifikaci se však zařadil mezi nejrychlejší desítku.

V posledním měřeném úseku Semerád neponechal nic náhodě, přiložil pod přední kapotu své „devítky“ a díky dalšímu nejrychlejšímu času si mohl připsat již třetí vítězství v letošní sezoně. Pražskému jezdci navíc trvalo celých 21 let, než dosáhl na vítězství na Pačejovských tratích. „Výrazný náskok je nepřítel rychlé jízdy a zde se to opět potvrdilo. Do poslední RZ jsme tedy šli opět ‚do plných‘ a vyhráli ji. Soutěž jsme tedy vyhráli celkem o pět sekund. Nebylo to tak jednoduché, jak to popisuji a musím říci, že jsem se často malinko bál. Na každé vložce jsme několikrát jeli přes 200 a mně to nějak nedělalo dobře... Nakonec jsem byl rád, že už jsme v cíli,“ řekl po dramatickém závěru Josef Semerád. Třetím časem v testu se blýskl Odložilík a v celkové klasifikaci se tak posunul až k hranici Top 5. Hned za ním dokončil Vladimír Barvík, šesté místo bylo dle jeho slov pěkným rozloučením s dlouholetými službami „šestkového“ lanceru. Na poslední RZ asi nebude v nejlepším vzpomínat Jiří Volf, který se kvůli předčasnému startu a následné desetivteřinové penalizaci musel odporoučet ze stupňů vítězů na nepopulární „bramborovou“ příčku. Osmá „erzeta“ také definitivně ukončila Kopelentovo trápení, poškozená poloosa znamenala stop pro Fišera s jeho neposlušným golfem GTi.

Jaká tedy byla letošní Agropa z celkového pohledu? Plusem rozhodně byly novinky v zázemí soutěže, ocenit lze také invenci při stavbě tratí, přestože se tolik kritizovaná „letiště“ objevila i v nově zařazených úsecích. Jihočeský sprint opět ukázal, že je „malé“ mistrovství, co se týče vzájemných soubojů, o dost akčnější, než velký mezinárodní šampionát. Agropě (potažmo startovnímu poli) by jistě prospělo zařazení do mistrovství historiků nebo do Rally Super Série, což je však spíše záležitostí FASu. Doufejme, že se v příštím roce dočkáme ještě rozmanitějšího startovního pole a stejně vyrovnaných soubojů!