www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 19. března 2024, Svátek má Josef, zítra Světlana

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Marcel Tuček: Ležet na pláži není pro mne

28. října 2013 • 12:00

V automobilových soutěžích se pohybuji od roku 1975, kdy jsem začínal jako mechanik. Svůj první závod jsem jel o čtyři roky později a tuto oblastní soutěž vidím živě, jako kdybych ji jel dnes.

Závodíš, bez pár týdnů čtyřicet let. Vzpomeneš si ještě na své začátky, co tě přivedlo k rally a jak se ti dařilo?

Marcel Tuček

„V automobilových soutěžích se pohybuji od roku 1975, kdy jsem začínal jako mechanik. Svůj první závod jsem jel o čtyři roky později a tuto oblastní soutěž vidím živě, jako kdybych ji jel dnes. Tehdy jsme jeli v Pačejově a vše vlastně vzniklo sázkou o flašku Fernetu. Byl to krásný závod a ještě krásnější bylo, že kluk, který s námi sázku uzavřel a ještě nám půjčil auto, tak tuto sázku prohrál. Spolujezdce mi dělal Josef Fiala a při našem prvním startu jsme dojeli druzí ve třídě. Naším prvním závodním vozem byla Škoda 110 LS. Po roce jsme postoupili do malého mistráku, rok na to do 'federálu'. Šlo to tak říkajíc sedmimílovými kroky. Na toto období mám ty nejkrásnější vzpomínky a je škoda, že toto období je již nenávratně pryč.“

(Já dělím českou rally na dvě skupiny a to do roku 1992 a po tomto roce až do současnosti. Právě rok 1992 byl pro rally zlomový, neboť od tohoto data se automobily vyhánějí technickým vývojem do maxima, což je svým způsobem okruhové závodění přenesené do rally. Což je podle mne špatně. Na rally bylo vždy krásné to, že soutěže byly dlouhé, náročné, člověk u nich musel přemýšlet, různě laborovat s nastavením vozů a podobně. Vteřina zde až tolik neznamenala, jako hlavně o to, kdo vydrží. Nyní je ovšem trend poněkud jiný a my musíme brát rally takovou, jaká je.)

Jak ostatně vzpomínáš na dobu oblastek a celou tu krásnou dobu, kdy rally ještě nebyla tolik o penězích?

„Tehdejší soutěže byly zcela jiné, než v současnosti. Skvělá atmosféra nočních servisů hned za rychlostnímu zkouškami a následné závody servismenů na další erzetu je tatam. Z hlediska bezpečnosti se sjednotily servisy do dnešní podoby. To se dá pochopit, ale atmosféra je již zcela jiná. Navíc v té době si byli prakticky všichni rovni. Samozřejmě, že i za mých začátků se našli jezdci, kteří disponovali větším balíkem peněz, ale postupový klíč z oblastek do malého mistráku, respektive do federálu byl hodně těžký a mnozí 'bohatí' jezdci jednoduše nepostoupili. Tenkráte byla rally o sportu. Nyní jdou soutěže alespoň podle mne trošku jiným směrem. Často kladu otázky zda je rally sportem nebo zájmem bohatých pánů? Na oko se soutěže tváří jako sport, ale je pasován do role bohatých pánů.“

Prošel jsi auty snad všech značek (tedy kromě exklusivních Trabantů a Warťasů), na které nejraději vzpomínáš?

Marcel Tuček - Václav Pritzl (Mitsubishi Lancer Evo V) - Barum Rally 2000

„Je pravdou, že jsem vystřídal spoustu značek ať už vozy se zadním pohonem, následně předním a nyní s pohonem všech kol. Začínal jsem na škodovce, kdy jsem postupně vystřídal modelové řady 110, 130, Favorit a postupně jsem prošel mnoha vozy a značkami, až po současnou nejvyšší třídu produkčních vozů. Každý druh poháněných náprav má svoje kouzlo a každý má zcela jiný jízdní styl. Vše mělo a má svoje plus i mínus. Ano, se čtyřkolkami je krásné svezení, ale podle mne by tyto vozy měly závodit na sněhu a na šotolině. U nás je problém takové soutěže uspořádat. Éra zadokolek byla známá tím, že se lítalo dveřmi napřed. Tato auta byla pomalejší, ale zase na druhou stranu byla radost se na ně dívat. A předokolky se vyznačovaly velkým zrychlováním. K tomuto se váže i malá zajímavost. Lidé si mne často dobírají, že mám tituly na všechny pohony. Udělal jsem mistra nebo vicemistra na zadokolku, předokolku i čtyřkolku. Nelze ale určit jednou auto, které by mi utkvělo v srdci. Já vozy rozlišuji na to, zda se mi s nimi jelo dobře nebo špatně. Jako příklad bych mohl uvést Mitsubishi Lancer Evo VI, což bylo skvělé auto. Tento vůz se musel umět řídit. Další vývojové řady jsou sice pěkné, ale záleží na tom, zda máš peníze a nakoupíš si třeba do devítky tu správnou elektroniku, která pak část jízdy nějak koriguje. Takže třeba právě Evo VI má u mne palec jednoznačně nahoru.“

S tvým dlouholetým závoděním a auty se spojuje i další dotaz. Proč nebo co ti bránilo usednout do nejvyšší třídy, tedy vozů specifikace WRC respektive S2000?

„S tím dotazem souvisí i předchozí odpověď - pokud tam jsou ty správné díly… Ale popravdě, určitě bych se rád svezl i v těchto autech. Už jen pro ten pocit. Nutno ale podotknout, že už jsem starší člověk a nevím, zda bych měl z jízdy ten správný pocit. Proč jsem nejel s vozy WRC? Odpověď je jednoduchá. Před deseti lety jsem prodělal docela závažnou operaci a k soutěžím jsem se vrátil po krátké pauze. To bylo zrovna to období, kdy éra wrců u nás začínala. V té době mi hodně pomohl Milan Liška, který mne posadil do malého Yarisu. Kdyby mi tuto šanci nedal, asi bych v soutěžích v té době definitivně skončil. Díky Milanovi jsem neskončil a jezdím do dneška. Vozy specifikace WRC a potažmo i současné S2000 byly a jsou navíc hodně drahá záležitost. Současné enko je pro mne psychicky a fyzicky taky hodně náročné. Vše se hodně zrychlilo a pokud chceš zajíždět dobré časy, musíš minimálně rok pracovat na sobě. Na rychlostní zkoušce, která má například dvacet kilometrů, je potřeba si uvědomit, jak dlouho se jede. A jezdec musí být připravený na každou vteřinu.“

A je nějaké auto, které je tvým snem, se kterým by jsi chtěl závodit?

„Ve své době se mi strašně moc líbila Toyota Celica. V devadesátých letech jsem byl pro tento typ tak zapálený, že jsem uvažoval, že si ho doma postavím. Nyní se tyto myšlenky vracejí a v týmu uvažujeme, že konec kariéry zakončíme stavbou historického vozu. Postavit historické auto na úrovni, aby mělo správné díly, to není zrovna levná záležitost a dá se finančně srovnat s současnými špičkovými produkčními vozy. Měl jsem možnost se v Celice svézt, ale nikdy jsem s ní nezávodil. Přesto mohu zodpovědně tvrdit, že to je nejpodařenější závodní auto. Zatím historika nestavím neboť ještě minimálně pět let bych chtěl závodit se současnými vozy. Ale jednou ta doba přijde.“

Ve sluchátkách jsi slyšel hlas mnoha mužů. Na kterého nejraději vzpomínáš?

Marcel Tuček - Jiří Hodek (Nissan Sunny GTi-R) - Rally Příbram 1997

„Troufám si říci, že jsem se vždy se všemi spolujezdci rozešel ve slušnosti. S mnoha jsem doposud velký kamarád. Když se ohlédnu do své sportovní minulosti, tak mitfárů moc nebylo. Největší skok v kariéře jsem zaznamenal s Alešem Pilným a Tomášem Singerem. To byli kluci, kteří chtěli, abychom šli dál a dělali pro to maximum. Postupně se u mne vystřídali spolujezdci, kteří se například po pauze vrátili zpět do rally, jako například Vašek Tesař. Nyní poslouchám hlas v interkomu od Petra Dufka ale oba víme, že jedu závody pro zábavu a ne pro to, abych si něco dokázal. Na všechny spolujezdce vzpomínám v dobrém, ale Aleš s Tomášem mne hodně posunuli dopředu.“

Samý spolujezdec… Ty se žen bojíš?

„Žen na místě spolujedců se nebojím a v minulosti jsem měl v závodním voze i ženu. V devadesátých letech jsem jezdil s Janou Nesrstovou. Já jsem ale starý patriot a od toho se odvíjí i obsazení postu na pravé sedačce. Jsem šťastně ženatý a víc k tomu asi není potřeba komentář.“

Když jsme nakousli otázku žen, co ty si o nich myslíš ač už na místě za volantem nebo na pravé sedačce spolujezdců?

„Podle mne spolujezdkyně fungují velmi dobře, neboť jsou více pečlivější. Obdivuji třeba rakouskou spolujezdkyni Ilku Minorovou. Za letošní rok už dal s ní Jevgenij tolik ran, a Inka si k němu sedne znovu. Měl jsem čest setkat se například i s Michele Moutonovou. Před každou ženou, která okusí rally smekám klobouk dolů. Ve své době nás pořádně proháněla Isolde Holderiedová. My jsme si nemohli říct: jede holka, jsme v klidu. Ona nám nic nedarovala.“

Ty jsi vlastně takový nestor v rally. Čím to, že ty mladé kluky stále stačíš prohánět?

„Nevím. Vše přizpůsobuji zdravotnímu stavu, finančnímu zázemí a všemu, co k rally patří. Velkou roli asi zde budou hrát zkušenosti, neboť za ty roky, které jezdím jsem ledacos pochytal. Já bych všem klukům, kteří přičichnou k rally, přál, aby se neuzavřeli jenom na Českou republiku. Nejenom v Česku se totiž jezdí rally. My jsme měli možnost i za totality jezdit na závody do zahraničí a tyto starty nám daly strašně moc. Rád vzpomínám na soutěže v Rumunsku, Bulharsku, Slovinsku, Francii nebo Itálii. Vždy to byly nádherné soutěže a všem bych přál, aby se jich mohli účastnit jako my. Jezdci by se těmito starty rychle vyjezdili. Vzpomínám namátkou na soutěž v Itálii, kde byla rovina 100 metrů a my mysleli, že jsme na dálnici. Nebo ve Švédsku, rally o 38 erzetách a každá byla jiná. Chce to prostě hodně jezdit.“

Určitě v tom budou hodiny v posilovně….

Marcel Tuček - Václav Tesař (Toyota Yaris) - Rally Vysočina 2003

Velký smích „To možná bývalo, ale nyní na posilovnu jednoduše není čas. Například na Barum rally jsme dojeli do Zlína ve středu ráno. Hned jsme si vyzvedli itinerář a začali najíždět rychlostní zkoušky. Když byla pauza nebo skončily seznamovačky, musel jsem řešit pracovní problémy...“

Otázku tedy otočím. Kdy jsi byl naposledy v posilovně?

Hodně dlouhá pauza a pak na otázku přišla otázka „..asi před deseti lety?“

Kterého výsledku nebo úspěchu si nejvíce ceníš?

„Já se možná dívám na tuto stránku v rally trošku skepticky. Pro mne je každý dokončený závod úspěch. Jsem rád, když je závod bez problémů a pokud jej dokončíme, slavím úspěch. Na stejnou otázku kdysi Miloslav Zapadlo odpověděl, že za největší úspěch považuje rally v Pačejově. Všichni na Milana nechápavě koukali, neboť tento jezdec má za sebou spoustu startů ve světě a přesto si našel závod u nás. Já jel mnoho náročných soutěží ať už doma nebo venku. Každá měla své kouzlo a každá dokončená byla krásná.“

V průběhu tvé kariéry jsi prožil mnoho soubojů. Na které nejraději vzpomínáš?

„Těch soubojů bylo spousta. Krásný souboj jsem sváděl například s Jirkou Pošíkem v Blovicích. Tehdy jsme se naháněli a mě začala odcházet převodovka. V servisu jsem došel za Milanem Dolákem a říkám: Hele Milane poraď, co mám dělat? Póša mne stahuje a v převodovce mi jdou pouze tři kvalty: jednička, trojka a pětka. Milan mi na to odpověděl, že nemám převodovku šetřit. Pokud má vydržet, tak vydrží. Ve zbytku soutěže jsme se naháněli a na poslední zkoušce jsme Jirkovi dali pět vteřin a ve výsledcích jej předskočili. Tak jsme dojeli až na rampu, tam se ozvala rána a bylo po převodovce. Na poslední zkoušce se mi zatmělo a celou jízdu jsem přemýšlel, co se stane, když převodovka klekne. Naštěstí se tomu stalo až v cíli. Při jízdě v RZ jsem zjistil, že jet se třemi kvalty je docela dobré. Nemáš totiž problém špatně zařadit. (smích) Taky vzpomínám na Rally Šumava a Vláďu Zelinku. Po třech dnech závodění jsme byli oba v nule. Nakonec rozhodla poslední zkouška, kterou jsem podcenil. Od té doby jezdím i poslední zkoušku naplno. Nebo rychlá vzpomínka i na duel s Láďou Výškou v Českém Krumlově. Před startem RZ Malonty říkám, že tuto zkoušku prodám a Láďa, že ne, no a pak ležel okutálený v řepkovém poli. Někdy je lépe zvolnit. Zkrátka moc zážitků.“

Do jakého věku se dá podle tebe závodit na takové vysoké úrovni, jaké jsi ty?

„Vše je o fyzické kondici, v jaké se jezdec cítí. Každému dávám za vzor Stiga Blomqvista. Tomuto pánovi je hodně přes 60 let a pořád jede velmi rychle. Mladí kluci se jej snaží porážet, ale když Stig jede na sněhu, tak mnoha vypráší kožich. Když mi bylo jedenadvacet let, tak jsem chtěl jet Evropu a tehdy mi říkali, že jsem ještě mladý a musím dočkat svého času. Dnešní doba je hodně posunutá a v jedenadvaceti letech je člověk ve světě tak trošku 'starý'. Podle mne je vyzrálý kluk v rally, který se pohybuje v rozmezí 30 – 40 let. Není to už takový bezmyšlenkovitý jezdec, jenž jde do všeho po hlavě nad ničím nepřemýšlí. Já chci ale ještě chvilku jezdit, rally mne prostě baví a jak se říká, je to droga.“

Ty jsi říkal, že chceš absolvovat 30x Barum rally. Nyní máš na kapotách svých vozů celkem osmadvacet zářezů. Čím tě tato soutěž uchvátila?

„Barumka je jedním slovem nádherná. Pamatuji si na dobu, kdy jsem na Zlínsko jezdil coby mechanik v doprovodu a vždy jsem se sem těšil. Tato soutěž má krásné a přitom hodně těžké rychlostní zkoušky. V současné době musíme občas překousnout některé věci, neboť soutěž směřuje trošku jiným směrem. Dříve to bylo hodně o sportu, bylo zde spousta diváků a vše bylo jedna velká rodina. Dnes je z Barumky jeden velký byznys, ale takový je dnes prostě trend všude. Jeden příklad: městská erzeta pro diváky, kterých bude okolo zkoušky šílený počet. A hned za nimi bistra s alkoholem a pivem. Co ti diváci pak mají dělat? Já vím, že mne za to mnozí odsoudí, ale pokud chceme mít čistý a bezproblémový sport, začněme uvažovat trošku jinak. Ale zpět k Barum rally. Dříve jsme na tuto soutěž nesměli. Byla doba, kdy zde startovalo třicet českých posádek a to bylo moc. Prim totiž hrály zahraniční dvojice. Rozhodně tomu nebylo proto, že české posádky sem nechtěly. Dnes je doba opačná. Přesto je pro mne Barumka srdeční záležitostí.“

Co by jsi poradil začínajícím jezdcům?

Marcel Tuček - Václav Tesař (Proton Pert) - Rallye Český Krumlov 2002

„Hlavně bych poradil, aby byli jezdci ctižádostiví. Není důležité udělat všechno hned a za každou cenu co nejdříve. Je potřeba si stanovovat postupné cíle. Podle mne je škoda, že u nás již nejsou oblastky a postupové cíle. Tam si byli soupeři rovnocenní a ukazovalo se, kdo na co má. Proto by bylo zajímavé, udělat pro začínající jezdce něco podobného.“

Myslím, že nepoložit otázku hodnocení české rally, by byl ve tvém případě hřích…

„Mě nenáleží, abych rally hodnotil. Stále tvrdím, že automobilové soutěže u nás skončily v roce 1992. Do té doby to byla rally, jak má být. Dnes se najde spousta organizátorů, kteří pořádání soutěží berou, jako byznys. Už to není klasický sport. Co se týká kvality techniky a kvality jezdců, tak to je u nás bez diskuze na velmi vysoké úrovni. Vážím si lidí, kteří obětují rally všechno. Znám spoustu lidí, kteří stavějí nebo opravují vlastní domy roky, protože veškeré finance dávají do závodění.“

Co by se mělo podle tebe zlepšit a naopak, kde si myslíš, že je česká rally na tom dobře?

„U nás je velký problém v tom, že místo abychom všichni táhli za jeden provaz, tak bojujeme proti sobě. Tady bojuje pořadatel proti jezdcům, jezdec proti pořadateli, pořadatel proti FASu a tak dále. Zkrátka začarovaný kruh, což se mi nelíbí. Následně je problém a dělají se kompromisy. Místo toho, abychom sedli ke kulatému stolu a diskutovali, tak hledáme záminky k rozbrojům. A všechno to jsou žabomyší války. Sport se pak vytrácí, což je škoda.“

Co budeš dělat až jednou pověsíš kombinézu a přilbu na hřebík?

„Já doufám, že to tak brzo nebude. Rally mne baví a v plánu mám i tu stavbu historika. Lidé kolem mne mi říkají, že mi budou muset ruce od volantu odtrhnout…“

Co děláš ve svém volném čase? Dovol nám nahlédnout do tvého soukromí…

„Pojem volný čas já neznám. Mám toho tolik rozkouskovaného, že slovo volno je pro mne vzácností. Nejraději bych volno prospal, ale to taky nemohu. Ráno vstanu, organizace práce a mnoho podobných aktivit a když končím, je noc. Pokud ale najdu chvíle volna, tak rád cestuji. Tím myslím poznávání a otevírání nových obzorů. Ležet na pláži není pro mne. Z koníčků mám velice rád hudbu, hlavně rock. Ostatně má vizáž je stále rocková. Byly doby, kdy jsme nesměli poslouchat zahraniční hudbu a porůznu se ladily západní kanály. Proto já razím heslo: raději špatně poslouchat dobrou muziku, jak dobře poslouchat špatnou muziku.“

Miroslav Vebr; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist