Rally sprint na vodních lyžích? Proč ne!

Nejen prací, rodinou, závoděním, sháněním sponzorů, vrtáním se v autech, vyklepáváním pomačkaných plechů a pilováním rozpisů živ je člověk. Co by však splňovalo potřebu na uvolnění napnutých závodnických nervů, relaxace v klidném až romantickém prostředí, nezbytné dávky fyzické námahy zastříknuté trochou tak potřebného adrenalinu?

Kde si užít něco legrace a opláchnout těla (pochopitelně vypracovaná, viz foto) tak často se potící v kombinézách a nehořlavém prádle (kdo si k němu někdy po závodě přičichnul tak chápe potřebu takové lázně). Kde si v klidu si dopovědět historky,na které není v přeskupeních, servisech a časových kontrolách dost času? Tým V-Group Kladno a jeho hlava,jezdec populární Karkulky Jirka Vlček už druhý rok našli na tyto otázky odpověď.

„K rally jsem se dostal až postupem času od dalších sportů, které mi přinášely a přinášejí spoustu radosti. Jedním z nich je i vodní lyžování a rád si tento sport a další vodní radovánky užívám v našem areálu na Labi nedaleko Litoměřic. Projížďka na vodních lyžích, krocení skútru “stojky„ nebo jen výlet člunem a objevování kouzla břehů Labe je něco,co mě samotného obrovsky nabíjí a jsem rád,když se o to můžu jednou za čas s touhle rallyovou partičkou podělit.“

A tak se v průběhu pátku začaly ke břehu Labe sjíždět pánové a dámy více či méně spjatí se světem rally,pokoušet své štěstí na hladině, při míčových hrách nebo si jen tak užívat společnosti lidí naladěných na podobnou notu, pípy a sympatického selete. Vedle zkušeného hostitele v čeření labské hladiny vynikali krotitelé historických Kadettů z radotínského Kartcentra, s moravskou zarputilostí bojoval se živlem Jirka Volf, v kategorii postižených dominoval slušivou ortézou vybavený Michal Ernst. Milan Liška provedl zátěžový test skútru a všechny přiváděly v úžas výkony démonického příbramského Saigona který byl málem poražen v soutěži start skokem na jedné lyži Štěpánem Vojtěchem. Čest novinářské obce zachraňoval svými výkony Marek Felt z eWRC a je skutečně velká škoda,že se při jízdě na skútru ještě nenaučil fotit sám sebe.

Pokud už v průběhu jízd a hlavně ve chvílích krkolomných pádů vznikaly fámy o pravém důvodu konání akce, kterým měla být podle škarohlídů fyzická likvidace soupeřů, pak večerní program rozptýlil veškeré pochybnosti. Původní představa o příjemné, vlahé letní noci u kytary a táboráku vzala za své příjezdem barmana z pražského koktejlového baru Zanzibar. Během několika minut sestavil svůj mobilní bar, připravil si suroviny, v účastnících se probudil neomylný barový reflex, přisáli se k nevelkému pultíku a výrazy jako mojito, piňa colada, durango či cuba libre se staly nedílnou a pohříchu i nejčastější položkou v jejich stále se zužujícím slovníku. V této disciplíně bez rozdílu skupin a tříd nebylo vítězů. Jen hromada ranních poražených..

„Pěkně jsme si zablbnuli, hezky se protáhli,senzačně pokecali. Ale vždycky je co zlepšovat. Takže příští rok přivezeme každopádně daleko víc Brufenu,“ hodnotí setkání u vody jeho „duchovní otec“ Jirka Vlček.

Tak teď už ale neopreny a plavky dolů a vydáváme se směr Pelhřimov!