Mirek Číž: Je mi jedno, v čem pojedu, hlavně, že pojedu

Mladoboleslavský Mirek Číž má za sebou čtvrtou sezonu v automobilových soutěžích a může se pyšnit druhým mistrovským titulem ve třídě. Jeho jízda v Peugeotu 208 R2 je dravá, ale jistě by mu slušelo silnější auto. V polovině února oslaví Mirek třicáté narozeniny a dárek v podobě Rally4, by určitě potěšil, co myslíte?!

Mirku, druhý titul v řadě ve třídě RC4 II, dají se nějak tyto dva úspěchy porovnat?

„Určitě se porovnat dají, protože oba dva bylo těžké získat a určitě jsme se nemohli flákat. Soupeři nám to nedávali úplně zadarmo a pěkně nás proháněli. Pokud se podíváme na obě tabulky, tak to vypadá dost jednoznačně. Ale každý závod začínal startem a my se museli popasovat se silnými soupeři. Z obou titulů máme velkou radost, a když by mi někdo řekl na začátku mé soutěžácké kariéry, že po čtyřech letech v rally budu mít dvě absolutní vítězství ve třídě ve velkém mistráku, tak bych mu to nevěřil.“

Pojďme se v kostce ohlédnout za letošní sezonou, začalo to havárií na Šumavě, co se stalo?

„Z letošní Šumavy jsme odjeli zhruba zkoušku a půl. Úvodní polokruhová erzeta byla díky podmínkám, které panovaly, hodně zrádná. Mokro, zima a místy lesklý asfalt způsobily několika posádkám problémy. Tato kombinace vytrestala i nás, kdy jsem nedobrzdil do retardéru a hned z kraje rally jsem nafasoval půlminutovou penalizaci. Na další erzetě jsem chtěl zatáhnout, ale jak to bývá, když se smůla lepí na paty, může se jezdec rozkrájet a marná je veškerá snaha. Druhá erzeta se jela na sněhu a nám se podařilo sklouznout mimo trať. Na autě nebyla žádná škoda, ale zapadli jsme do sněhu v místě, kde bylo málo diváků a ti nás dlouho nemohli dostat zpět na cestu. Nakonec se jim to podařilo, za což jim zpětně děkuji, a my mohli s velkou ztrátou zkoušku dokončit. Pro obrovské časové manko, kdy jsme v příkopě nechali téměř tři čtvrtě hodiny, nemělo smysl dál v soutěži pokračovat a my zamířili rovnou do servisu. Bohužel letošní Šumava skončila mnohem smutněji, než bylo naše sklouznutí mimo cestu.“

Dále ti stačily k titulu čtyři prvenství, který z těch čtyř závodů byl pro tebe nejtěžší?

„Nejtěžším závodem, stejně jako každý rok, byla pro mne zlínská Barumka. Ne nadarmo je tato soutěž zařazena do evropského šampionátu. Nejenom, že se závodí tři dny na těžkých rychlostních zkouškách, ale jsou tu i velmi dobří místní jezdci, kteří mají obrovskou výhodu ve znalosti erzet. Už na startu jsme věděli, že pouze nejlepší výkon bez zbytečných chyb nám zajistí dobrý výsledek. Do našeho plánu se vloudilo pár chyb. Například hned při prvním průjezdu shakedownem jsem po pár stovkách metrů trefil obrubník a v tu chvíli jsem se obával, že mám po závodě. Naštěstí to odnesl jen poškozený disk, ale zavěšení kola bylo v pořádku, což bylo pro mne velmi důležité. V soutěži se jelo opravdu hodně rychle a první nedělní erzeta Semetín nás lehce vytrestala. Nejenom my jsme skončili i tady v příkopě, ale opět byli po ruce skvělí diváci, kteří nás dostali zpět na silnici. Nechali jsme tady přibližně tři čtvrtě minuty, ale v tu chvíli jsme měli velký náskok, který se smrskl na cca 20 vteřin. Zbytek soutěže jsme už odjeli v klidu a na zlínském náměstí se mohli radovat z vítězství ve třídě na Barumce, ale díky koeficientu bodů i z celkového vítězství ve třídě.“

Na domácí půdě jsi letěl jako drak, Bohemka je patrně tvou srdeční záležitostí…

„Byl bych špatný patriot, kdybych jako Boleslavák označil za srdeční soutěž jinou než Bohemku. V Česku je spousta krásných soutěží a každá má své kouzlo. Na Bohemku jsem chodil s tátou už jako malý kluk a tato rally mi opravdu přirostla k srdci. Mnohokrát jsem tátovi říkal, že bych tady jednou rád startoval. No a letos to byl čtvrtý domácí závod. Ani nevím přesně proč, ale opravdu se mi tady daří, neboť čtyřikrát jsem vyhrál třídu a třikrát stál na „bedně“ ve dvoukolkách. Ale zase aby to nevyznělo, že to je pro mne jednoduché. Naopak bych řekl, že jsem tady víc ve stresu, než kde jinde. Vždy se na mne přijde podívat spousta kamarádů a rodina, kteří mi fandí. Návštěvu Bohemky využívá taky většina mých obchodních partnerů a nerad bych si přede všemi udělal ostudu nějakou chybou.“

Do Pačejova jsi nepřijel. Bylo to proto, že jsi měl titul v kapse a šetřil jsi finance?

„Rád bych řekl, že to tak bylo, ale bohužel situace byla trochu jiná. Po náročné Barumce jsme na dílně zjistili, že nám teče olej z převodovky. Na obalu byla malá prasklina, tak jsme převodovku vytáhli a začali zjišťovat, co se s tímto problémem dá dělat. Bohužel se jednalo o únavu materiálu, takže obal převodovky byl out. Před námi bylo rozhodnutí, zda koupit pouze obal převodovky nebo kompletní, zcela novou převodovku. Finančně bychom toto pokryli, i když z pohledu našeho skromného týmu se nejedná o zcela levnou záležitost. Ve Zlíně jsme si zajistili předčasně celkové vítězství ve třídě, a proto jsme mohli pačejovskou rally „odpískat“. Pokud by ovšem nebylo rozhodnuto, v Horažďovicích bychom určitě startovali.“

Po sezonách, kdy se u tebe občas měnili spolujezdci, ti Jarda Novák četl na všech letošních závodech. Dá se říci, že jsi našel to správné složení posádky?

„Musím říct, že jsem měl po svém boku vždy dobré spolujezdce. Občas se stalo, že nemohl jeden, a tak přišel záskok, ale tak to prostě v rally chodí. S Jardou Novákem máme za sebou kompletní sezonu, a tak už víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Oba jsme si na sebe zvykli a v autě nám to funguje, což je pro mne velmi důležité. Jarda mě svými zkušenostmi posouvá a v našem týmu, kde jsou kolem něj samí mladí lidé, s námi mládne. Pokud bude Jarda chtít dál se mnou pokračovat, budu jenom rád. Ne nadarmo se říká, že vítězná sestava se nemění.“

Už dáváš do kupy plány na příští rok? Prozradíš kde a s kým tě v roce 2025 uvidíme?

„Plánů je spousta, ale je potřeba mít nohy na zemi. Finance jsou v automobilovém sportu hlavním faktorem, který určí, kam se jezdec může posunout. My máme skromný tým a na rozhazování tedy není. Máme myšlenku, co bychom chtěli v příštím roce odjet, ale s největší pravděpodobností, v porovnání s letošní sezonou, se moc věcí měnit nebude. Alespoň co se týká těch hlavních. Věřím, že nás fanoušci soutěží uvidí v příštím roce na kompletním seriálu závodů MČR, kde bych chtěl startovat s Jardou a naším ověřeným Peugeotem 208 R2. Ale do začátku sezony 2025 je ještě daleko a nás čeká spousta práce jak na dílně, tak i v kanceláři při jednání s partnery.“

V polovině února budeš mít narozeninové kulatiny a nejenom já bych ti od srdce přál nějaké silnější auto. Rýsuje se nějaký plán?

„Jak ten čas letí, není to zase tak dávno, kdy jsem dělal řidičák (smích). Samozřejmě, že by mě dárek v podobě Rally4 velice potěšil. Bylo by jistě hodně zajímavé poměřit se s klukama, kteří tyto vozy jezdí. Pro tento krok je ovšem nutné mít dostatek financí. Já budu moc rád, když odjedu další sezonu, a je mi jedno jestli to bude v naší R2, nebo Rally4, či v úplně něčem jiném. Pro mne je důležité, že pojedu a závody si budu užívat.“