Tomáš Václavík: Vím, že dokážu jet o přední příčky v RSS

Na Plzeňsku se rodí rychlí jezdci, což by mohl jistě potvrdit Václav Pech. Mezi rychlíky patří i Tomáš Václavík. Dlouhé roky jsme jej mohli vidět za volantem Nissanu Almera, ale vloni přestoupil vytáhlý mladík do Rally4 a letos si klade s tímto vozem vysoké cíle.

V loňském sprintu v Příbrami jste se při premiéře s Rally4 v silné konkurenci dostal až na bednu. Ale kdo je Tomáš Václavík, představte se nám…

„Zdravím všechny čtenáře! Jsem Tomáš Václavík, kluk z Plzně, závody obklopený už od dětství. Je mi 24 let a z toho už 15 let jsem v závodním koloběhu. Od 9 let jsem jezdil motokáry, kde jsem odsloužil deset sezón v seriálu MČR, a tady jsem se podíval několikrát i pod pokličku mezinárodních závodů v Itálii, na což opravdu rád vzpomínám. Doteď se v motokárovém světě pohybuji jako mechanik a trenér v týmu Talaš racing. Vyučil jsem se autoklempířem, což se mi hned po škole podařilo trochu využít, když jsem pocuchal v jednom roce oba naše závodní stroje. Pak přišlo pár sezón, kdy jsem to nerozbil ani jednou a z klempířiny jsem skoro vše zapomněl. Nyní pracuji třetím rokem jako holič a částečně se pro mě stala práce i koníčkem. Jsem svobodný a doufám, že i bezdětný (smích). A jinak, když se vrátím do Příbrami, tak jsme si ji s Petrem hrozně užili. Při prvním startu s tímto vozem jsme o takovém výsledku ani nesnili. Je to doposud náš největší společný úspěch v rally, který pak samozřejmě doprovázela skvělá after party.“

Narodil jste se do rodiny, kde se slovo „rally“ skloňovalo v mnoha pádech. Bylo tedy pro vás jednoduché rozhodování, zda pokračovat ve stopách táty, nebo jste dělal i jiné sporty?

„Ano, krása rally mi byla známa už od kojeneckých let, kdy vlastně jezdil můj otec (Libor Václavík) i můj strýc (Ivo Cipra) z druhé strany rodiny, takže to asi nemělo kam uhnout. Nevstoupil jsem ale do rally bez průpravy. Jak jsem avizoval výše, jezdil jsem motokáry, a tak byly ve hře i velké okruhy. V těch si mě asi nejvíc představoval dědeček (Roman Reš), který byl 20 let šéfmechanikem v Metalexu a národním týmu.Nakonec se tohle dilema rozhodlo za nás, když jsem za rok vyrostl snad o půl metru a bylo jasné, že musím do plechového auta místo do „placek“. Pak už nebylo o čem diskutovat, neboť v garáži čekaly dva krásné soutěžáky. V motokárách se mi dařilo a dokonce z toho bylo třikrát celkové první místo v seriálu MČR pohárové kategorie ROKcup. Za zmínku stojí sezona 2015, kdy se mi jako juniorovi podařilo porazit všechny seniory na všech tratích v jedné sezóně, i přes výkonnostní handicap a rozdíl v brzdném systému (junior brzděná jen zadní kola – senior brzděná všechna čtyři). V tomto roce jsem vlastně získal dva tituly, ROK Junior i v celkovém hodnocení ROK. Od mala se věnuji fotbalu a chvíli jsem hrál i tenis. Motorsport měl pro mě ale vždy výjimečné místo v srdíčku, takže vše ostatní šlo na druhou kolej, ale dále se věnuji spoustě sportů v rámci kondiční přípravy a kompenzace.“

Táta má na českých erzetách odjeto téměř třicet sezón, a tudíž spoustu zkušeností, jak jste vnímal jeho závodění?

„Ty bláho, ani jsem nevěděl, že je to takové číslo. Můj táta zažil rally, jakou by ji chtěl zažít asi každý soutěžák. V té době se v závodní technice jezdilo i do práce, Barum Rally měla 36 rychlostních zkoušek, musel to být opravdu punk! S tou dobou samozřejmě souvisí i samotná stavba soutěžních aut, to se dnes už také moc nenosí. Možnosti závodit měl tenkrát téměř každý a konkurence tak byla veliká. Do federálu – dnes MČR, se člověk musel prodírat přes oblastní soutěže a přebory a i tam se letělo pekelně. Hned, jak to bylo možné, tak jsem s tátou po závodech začal jezdit,toulal se po servisu a trávil čas s mechaniky. Táta se začátkem mé kariéry v motokárách přestal závodit a věnoval se naplno mně. Za to mu patří velké poděkování a respekt, bez něj bych nikdy nebyl tam, kde jsem. Je to úžasný člověk.“

Co říkala na vaše rozhodnutí jezdit rally rodina a radil vám táta při vašich začátcích nebo jste šel vlastní cestou?

„Otec je jedním z mých největších závodních vzorů, obětoval svému i mému závodění celý život, je to opravdový srdcař. Naučil mě základům, kterých si nesmírně vážím a kdybych si měl celou tuhle naší 15letou cestu zopakovat, tak právě s ním! Vzal jsem si toho od něj mnoho, ale vždy jsem chtěl být lepší než on. Táta byl totiž vždycky až druhý (smích). Jinak rodina díky tomu, že táta jezdil, s tím byla tak nějak smířená a já vlastně „jen“ pokračoval. Máma se z počátku bála, ale to je přirozené. Jinak mám v rodině obrovskou podporu a za to jí děkuji.“

Tátovy i vaše starty jsou hodně spojené s rodinným klenotem Nissanem Almera GTI. Při pohledu do výsledků to bylo docela poruchové auto, neubíralo vám to chuť do závodění?

„Celkově je jméno Václavík spojováno s těmito krásnými japonskými auty. Jsou to čistokrevné závodní stroje, jsou dokonce postavené z aut, která nikdy v provozu nejezdila. Co je ale nejkouzelnější, je, že je postavili právě můj táta s dědou. Měli jsme dvě specifikace, enkové jsem dostal od táty ve svých 15 letech, a tak už jen čekalo na správný čas vyjet. Bylo to moje první závodní auto a sám jsem si ho před prvním startem dal do kupy. I proto mám na toto auto ty nejkrásnější vzpomínky, byť mne párkrát i zradilo. Navíc jsem v něm udělal hned první sezónu vicemistra ve třídě 16 v RSS, tehdy s Tomášem Šmídem, který mi v začátcích předal opravdu mnoho zkušeností, jsem mu vděčný. Bohužel jsem toto auto pohřbil na Rally Pačejov 2020, kde jsem šel asi 5x přes střechu. Poté mi táta svěřil náš rodinný klenot, naše čistokrevné dvoulitrové áčko. Auto s krásnou minulostí a opravdu nezapomenutelným projevem. Vždy když ho po zimě nastartujeme, tak se toho auta bojím. Hned první závod jsem se s ním úplně hezky neseznámil a na domácí Rally Plzeň jsem po 600m první erzety dostal smyk a bylo po všem. Auto jsme sice opravili, ale stará paní často odmítala tempo, které jsem po ní vyžadoval a často jsem odstupoval. Dílčí výsledky ale nebyly vůbec špatné. Dokázali jsme se v Rallysprintech pohybovat neustále v TOP10 a v MČR se nám na Nehodívu podařilo zajet 4. místo ve 2WD absolutně. A co se týká poruch,ano, byl jsem poslední dva roky opravdu hodně demotivován pokračovat dál. Mám ale naštěstí okolo sebe skvělé lidi a ti mne podrželi v nejtěžších chvílích, a proto jsem tady. Chtěl bych poděkovat lidem, kteří neubírali na tlaku a hustili do mě, abych šel dál. Jedním z nich je jednoznačně můj táta, který má na svědomí celou moji cestu motorsportem, dále děda, bez kterého by náš tým nikdy nefungoval, potom kamarád a mentor David Lukeš a na konec si nechám jméno Petr Jindra, můj spolujezdec, obrovský profík a skvělý kamarád. Teď jsem zase zpátky, se vší chutí vyhrávat. Cítím se skvěle, na závodech jsem doma.“

Paradoxně při vaší první sezóně jste dvakrát zvítězil ve třídě (Vyškov, Morava), to byla určitě velká motivace do dalších let…

„Ano, to opravdu byla. Dokonce jsem měl tenkrát schůzku s Jardou Vančíkem a byl tam z obou stran zájem začít projekt, kterým si prošel kolega z motokár, loňský mistr Dominik Stříteský. Bohužel se svět řítil do doby Covidu, a tím se to vše tak nějak nepovedlo, ale to je život. Musel jsem vyrazit tedy jinou cestou, se svými auty. Jak už jsem výše psal, nebyla to cesta úplně jednoduchá, ale jeden z mých blízkých mne naučil, že prohrál ten, co to vzdal. A následně mi to život potvrdil. Jsem motorsportu vděčný, vybudoval jsem si díky němu silnou vůli, disciplínu a taky si uvědomil při všech těch průserech, že zdraví je vždycky na prvním místě, osvobozující.“

V sezóně 2025 jste „přestoupil“ do třídy RC4 I a startoval s vozem Opel Corsa Rally4. Co vás vedlo k této změně?

„Člověk by se měl posouvat celý život. Dlouho jsem v rally stál na jednom místě a točil se v koloběhu obrovských pádů a malých vzestupů. Mrzelo mne, že začínám mít k tomuto sportu negativní postoj a chtěl jsem to změnit. Jedna z věcí, která byla nutností,byla změna auta, vydal jsem se tedy cestou pronájmu vozu Opel CorsaRally4 z dílny Talaš Racing a jsem rád, že zrovna tady. S bratry Talašovými se znám už opravdu dlouho z motokárového prostředí a trávil jsem u nich na Šumavě asi dvě léta, když mi bylo 14 - 15 let. Máme spoustu zážitků, díky kterým máme blízký vztah a navíc je to tým plný profíků. Zároveň je to „takovej správnej punk“. Honzin je opravdu velký soutěžácký srdcař a mě moc baví naše spolupráce. Budu rád, když budeme pokračovat.“

Za volantem Opelu jste odjel tři sprinty, každý s jiným průběhem. Jak hodnotíte tyto starty?

„Začalo to, jak už jsme v úvodu nakousli,Příbramí, která mi vždycky seděla svým typickým hezkým asfaltem a příjemným rytmem. Na shakedownu jsme v autě seděli poprvé v závodním tempu a hned z toho bylo druhé místo o 0,2s za Jakubem Jančíkem, což nás potěšilo. Tento start byl hlavně o tom, že se jdu s autem seznámit a pochopit jeho charakter. Zjistil jsem, že s Corsou se dá jet fakt rychle, a taky to, že s ní jedu docela pomalu na její možnosti. Začali jsme druhým časem o 0,5s na RZ1, což bylo velké překvapení. Nicméně se nám vyrovnaným výkonem podařilo dojet celkově na 3.místě v RSS o 1,3s za druhým. Na kontě jsme měli jednu vyhranou erzetu a po kapsách spoustu poznatků.Rally Vyškov jsem už pojal trochu sportovněji, s autem už jsem si celkem věřil, po analýze onboardů jsem věděl, co chci zlepšit, a to se celkem i dařilo.Začali jsme 3.místem ve třídě RC4. Nicméně podmínky, na kterých se jelo, byly pro mne nové. Uklouzané, vlhké asfalty a hodně vytahaného bahna mi ale celkem sedly. Na RZ2 jsme udělali hodiny a ztratili něco přes půl minuty, RZ3 se nám podařilo vyhrát a do servisu jsme tak jeli na průběžném 3.místě v RC4. Druhou rundu jsme odstartovali druhým časem v RC4 a dostali se tak na 2. místo v RC4. Do RZ6 jsme díky špatným informacím z online výsledků nastupovali s náskokem 0,2s na druhého. Šli jsme do toho na plno a udělali chybu a letěli do pole, ztráta okolo 15s. Za cílem této RZ jsme zjistili, že nám byla připsána penalizace 30s z RZ1 až po RZ5, takže naše snažení bylo už předem rozhodnuté. Nicméně jsme o podium přišli jen vlastními chybami a vzali si z toho ponaučení pro příště.Poslední letošní start byl ve Vsetíně, kde slibovali déšť a my se na něj těšili. Na mokru jsem totiž nikdy nejel, a tak jsme to brali jako přípravu na příští sezónu. Bylo jasné, že když pojedu bez chyby, smyků a furt dopředu, tak to bude dobré. Zvolil jsem motokárový čistý styl a na RZ1 z toho bylo 2.místo v RC4 o 0,3s a 4.místo v RSS, to jsme brali jako slibný začátek. RZ2 nám sedla a na této 8km RZ jsme vyhráli celkově v RSS o 3s a v RC4 o 5,7s. Tím jsme se posunuli na vedoucí pozici v kategorii RC4 a na 3.místo v RSS o 7s za prvním. Všechno šlo jako po másle a vyráželi jsme na RZ3 Semetín, která je mojí srdcovkou. Jeli jsme ve slušném, bezpečném tempu a cítili se dobře. Pak přišla první velká chyba a ta nás stála celý závod. Nezbylo nám nic než přijmout tuhle součást rally a jít dál. No, zimu nám to úplně nezpříjemnilo, ale na motivaci pro příští rok to rozhodně neubralo. Výsledkem těchto tří závodů je tedy uvědomění, že dokážeme jet o první příčky za jakýchkoliv podmínek i na různých tratích.“

Už jistě plánujete sezonu 2026, prozradíte nám, v jakém složení a kde vás uvidíme?

„Na základě chemie v autě i mimo něj, výsledků a zážitků, kterých z každé rally máme nespočet, povezu na horkém sedadle nadále Petra Jindru. Je to obrovský profík a vím, že vedle něj můžu být 100% soustředěný jen na sebe. Ještě nepadlo finální slovo, ale s Honzou Talašem už jsme si naznačili během této sezóny, že se sebou navzájem počítáme. Řekl bych, že vzájemná spolupráce funguje a obě strany jsou spokojené, když mu zrovna nerozbiju auto… Plán je odjet celý seriál Rallysprint Série (RSS) s vozem Opel Corsa Rally4.“

Jaké jsou vaše cíle do nové sezóny?

„Vyhrát titul.“