Mirek Jakeš: Rád vzpomínám na závody, ale nechybí mi

Šestatřicetiletý Miroslav Jakeš odstartoval kariéru rally jezdce v roce 2008 a poslední kompletní sezonu odjel v roce 2021. Během čtrnácti let se zapsal nesmazatelným písmem do české rally. Vrátí se Mirek na erzety? Nejen o tom je následující rozhovor.

Mirku, letos to bude pět let, co jste odjel svou poslední kompletní sezonu, nechybí vám ten rally kolotoč?

„Jak se to vezme. Za ty roky, kdy jsem jezdil závody, jsem si na spoustu lidí a celé to prostředí zvyknul a ve chvíli, kdy z tohoto kolotoče vyskočíte, tak vám některé momenty chybí. Chybí kamarádi a zažité věci, jako například že v květnu se jede závodit do Krumlova. Já už ale v závěru své soutěžácké kariéry neviděl velký smysl závodit. Jednak finančně pokrýt starty bylo čím dál složitější, a abych se posunul někam výš, to už taky nešlo. Proto u mne nadšení ze závodění postupně mizelo, až to došlo ke zlomu, kdy jsem si řekl STAČÍ. Ve finále mi závody nechybí a s některými kamarády se pořád setkávám.“

Od kompletní sezony 2021 jste jel tři vybrané závody (Mikuláš rally 2022 + 2023, Rally Hustopeče 2022), ani tyto momenty vás nenakoply, abyste se vrátil?

„Pokud by byl zajištěný rozpočet na další kompletní sezonu, tak bych nad možným návratem na soutěžní tratě určitě přemýšlel. Já odjel ty tři závody a právě na tom si nejvíce uvědomíte, že ani ojedinělé starty nedávají žádný smysl. Pokud chcete závodit, musíte dobře znát auto. Starty na Mikuláši, to je vlastně zábava o minimu ostrých kilometrů, kdy u závodního vozu ani nevyužijete jeho potenciál. A ve výsledku to vše stojí ohromné peníze. Smysl dává pouze kompletní sezona. My z kolotoče rally vypadli a dnes bychom velmi těžce sháněli finance.“

Při představě, že by se finance sehnaly…

„Pak je varianta, že bych v tom koníčku mohl pokračovat. Říkám tomu koníček, i když je hodně nákladný. To jsou přesně ty protiklady, kdy to bereš jako koníček a cpeš do sportu peníze, nebo chceš, aby to za tebe někdo platil, ale nemáš se kam posunout. U nás je konkurence na špici úzká, a aby se jí stačilo, musí být hodně velký balík. Jít do Evropy je těžké a jezdit svět za ty peníze je nesmysl…

Ale představme si, že by se peníze našly, bylo by to špičkové auto nebo dvoukolka?

„Mně se hodně líbila auta, která jezdil Honza Dohnal, tedy Peugeot 306 Maxi nebo Renault Clio S1600 z posledních let, takže takové vozy bych si rád vyzkoušel. Ale opět narážíme na finance, kdy jednorázový závod nemá smysl. Jinak samozřejmě pokud závodit, tak ve špičkovém autě. Ale byla tady pauza, která se musí projevit a určitě by mi trvalo půl sezony, než bych se dostal na úroveň těch lepších u nás. V tomto případě by byl fajn nějaký tříletý program, ale jsem ve věku, kdy i toto je slepá cesta.“

Vzpomínali jsme pětiletou pauzu, co se od té doby u vás změnilo?

„Co se týká práce, tak tady se nic nezměnilo. Po vysoké škole jsem začal pracovat u nás v autoškole, abych si mohl v poklidu plánovat závodění. Když jsem „pověsil kombinézu na hřebík“, tak v učení nových řidičů pokračuji a pokračovat budu i nadále, neboť po taťkovi autoškolu nejspíše převezmu. Největší změna nastala asi v partnerském životě, kdy jsem se oženil, a v současné době dokončujeme stavbu rodinného domu.“

Takže jdete tím známým postupem zasadit strom, postavit dům a zplodit děti?

„Tak nějak by to asi mělo být. U domu už mám pomyslnou fajfku, u stromu taky a děti, na to přijde taky ten pravý čas. Já jsem si na domě vymyslel věci, které nejsou úplně běžné a byly docela nákladné. Jsou to detaily jako obrovské střešní okno, nebo designově upravená koupelna… Prostě vše, aby se nám v domě příjemně bydlelo.“

Když už jsme u dětí, jak budete reagovat, když za vámi přijde Jakeš junior a řekne „táto, já chci závodit“?

(úsměv) „Automobilové soutěže jsou s naší rodinou hodně spojené. Závodit začal taťka se strýcem, potom jsem jezdil já a nyní usedá za volant bratranec Dominik. Pokud nebudou děti vyrůstat a jezdit po závodech, tak třeba k nim ani nepřičuchnou. Já jsem se od závodů odstřihl. Zatím je to hodně daleká věc. Je ale asi pravdou, že budoucí děda, tedy můj taťka, by rád viděl vnouče v motokáře a postupně výš a výš. Moc tomu asi ani nepomůže můj domácí „koutek slávy“, kde budu mít vystavené poháry, které jsem získal během své kariéry. V každém případě dítě budu podporovat ve sportu, ať už si vybere jakýkoliv.“

Když už jsme u klanu Jakešů v rally, sledujete, jak si počíná bratranec Dominik?

„V loňském roce jsem nebyl na žádném závodě, ale výsledky Dominika jsem samozřejmě sledoval. Byl jsem hodně zvědavý, jak mu to půjde s novým autem. Za mne mohu říci, že mě mile překvapil. Jel hodně dobře a byl jedním z mála, kdo se dokázal přiblížit k Honzovi Dohnalovi. A porovnání s Dohnalem je ve sprintech asi tou nejvyšší laťkou, takže spokojenost. Na to, že Dominik nejezdil jako někteří jezdci motokáry a neměl tudíž nějakou závodnickou průpravu, se vypracoval v dobrého jezdce.“

Kdo je další na řadě v pokračování Jakešů v rally?

(smích) „Teď už nikdo. Dominik je v naší rodině nejmladší.“

Sledujete současnou českou rally? Chodíte se dívat na závody?

„Asi mnohé své fanoušky zklamu, ale na závody se nechodím dívat. To jsem ostatně nedělal, ani když jsem závodil. Abych to ale upřesnil, tak vloni jsme se byli podívat na přání manželky na městskou erzetu ve Zlíně při Barum rally. Tato zkouška má svou krásnou atmosféru, ale rallyový jezdec se tady coby divák moc nenajde. Dříve jsem občas dělal špiona pro Honzu Dohnala, ale to byly jen vybrané soutěže tady na Moravě. České soutěže tedy jinak nenavštěvuji. Párkrát jsem se byl podívat na svět na Sardinii a to je asi vše. Domácí rally sleduji spíše jen podle výsledků, ale nijak detailně je nerozebírám.“

Co se podle vás změnilo v české rally od roku 2021, kdy jste jel naposledy?

„Podle mne se moc věcí nezměnilo. Je fajn, když někdo porazí Honzu Kopeckého, což když Dominik Stříteský udělal mistra, tak to byla příjemná změna. Startovní listiny doznaly jakéhosi oživení, když jsem odešel já a přibližně v té samé době opustil mistrák i Honza Černý. No a naše místa obsadili mladí jezdci jako Erik Cais, Adam Březík nebo již zmiňovaný Dominik Stříteský.Trošku se ta špička obměnila, ale pořád to je o čtyřech, pěti lidech. Upřímně, česká špička širší patrně nebude. Podle mne to tedy zůstává vše stejné – vyhrává Honza Kopecký a za ním občas někdo vykoukne. Nasazení výkonu je vysoké a tomu pomáhá i to, že se jezdí často stejné zkoušky, které se může jezdec naučit dle videí doslova nazpaměť. Za mne tyto možnosti byly taky, ale já touto cestou nešel. Možná to je chyba, ale tak to prostě bylo.“

Netáhne vás to zpět?

„Trošku mne mrzí, že se nesetkávám s některými lidmi, ale já už jsem ve věku, kdy si nemusím nic dokazovat.“

Nyní máme zimní období a na Valašsku nám napadl sníh. Chodíte občas protáhnout vůz po zasněžených cestičkách?

„Sníh máme čerstvě, ale já nevím, zda to vůbec stihnu. Cvičku mám zazimovanou v garáži bez kol a baterie. Na to, abych řádil někde do půlnoci, z toho jsem vyrostl. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nikdy nebyl. Pokud se jdu sklouznout, tak jdu sám. Vloni jsem byl jednou a letos zatím žádná sněhová jízda nebyla. Místo toho si raději zajdu na běžky.“

Váš poslední start byl při Mikuláš rally 2022 s Fordem Fiesta WRC, byl to ten pověstný splněný sen?

„Ano, asi bych to nazval slněným snem. Patrně každý jezdec se chce svézt pořádným wéercéčkem. Generace těchto vozů se rychle mění a já měl možnost usednout do, na naše poměry, relativně „mladého“ auta. Musím říct, že to bylo příjemné svezení.“

Které auto se vám nejvíce vrylo do rallyového srdíčka?

„To je těžké takto jednoznačně říct jedno. Všechny erpětky byly ve své době na vrcholu. Samozřejmě, že auto se dá ještě o kousek posunout dál, pokud k tomu jsou finance. My jsme se spálili na Citroënu, ale byla to první R5 této značky v Česku a svým způsobem i na DS3 vzpomínám rád. Nedám dopustit ani na Forda, který byl příjemný na jízdu. Samozřejmě nejlepší a nejspolehlivější v tomto směru byla a je škodovka. Rád vzpomínám i na závodění s Lancerem, kdy jsme naháněli vozy WRC. To byly možná ještě lepší zážitky jak s R5. Každé auto mělo svoje. Do výčtu zbývá zařadit Citroën C2 R2, se kterým jsem jel svou první rally v Českém Krumlově v roce 2008. I ty dvoukolky by mne bavily, ale v té době jsme měli doma již nachystané Mitsubishi a C2 posloužila k tomu, abych dostal licenci na velké auto. Také s dvoukolkou se dá pěkné svézt a R2 byly v té době velmi dobré.“

Co byste nyní poradil začínajícím jezdcům, jak by měli podle vás začít?

„Podle mne by měl začínající jezdec začít cestou v malých dvoukolkách. Stačí se podívat do světa, kde je vzorový příklad nový tovární jezdec M-Sportu Ford Jon Armstrong. On šel průpravou malých aut a postupně se posouval výš. Našim jezdcům bych poradil, aby šli klidně i s dvoukolkou na soutěže mimo naši vlast co nejdříve. Tady mají víc příležitostí naučit se jízdu na sněhu a šotolině. Ale opět narážíme na obrovské finance, které je do začátku potřeba mít. Je to zkrátka těžký sport a pro mladé kluky obzvláště se někam dopracovat.“

Zkuste trošku zatipovat, kdo by mohl být podle vás novým šampiónem na konci roku 2026?

„Samozřejmě hodně záleží, jaký program budou mít jezdci. V loňském roce pěkně zamíchal kartami Simon Wagner. Bude asi vždy pěkné, když český mistrák ovládne český jezdec, ale Simonovi jsem docela fandil. A kdyby Wagner nespadl na Barumce do škarpy, byl by mistr možná on, ale na kdyby se nehraje. A kdo bude letos nejlepší? Pokud pojede Březík, Cais, Kopecký, Mareš, Pech a Stříteský, tak to bude hodně zajímavé. Pořád ale platí, že Honzu je u nás těžké porazit. Ano, občas se to podaří, ale to jsou spíše výjimky. Sekundovat Kopeckému po celý rok je extra těžké. Když bych měl zúžit okruh jmen, tak bych tipl mladé kluky - Erik nebo Dominik.“

Čím to, že je Honza Kopecký tak dominantní?

„Podle mne mu obrovskou školu dalo místo továrního jezdce. Tady byl precizní na přípravu auta, na rozpis, prostě na všechno. Své mu daly i starty ve světě. Říká se, že děti jezdce zpomalí, ale u Honzy tento faktor nehraje žádnou roli. Za ty roky už ví, kde riskovat a kde takzvaně úsek prodat. On jede konstantně a chytře.“

Máme povánoční období, jaký dárek vám udělal největší radost?

(smích) „Já už nejsem ve věku, kdy bych skákal do stropu z dárků. Ty mi samozřejmě udělají radost, ale jsou to spíše drobnosti. Největší radost mi udělá dostavění rodinného domu. Pro mne je důležité, abychom byli všichni zdraví a spokojení. A k dokonalosti pak chybí už jen ten kapr a salát.“

Co bys vzkázal příznivcům rally?

„Vzkázal bych jim, ať se všem daří a ať mají spoustu krásných zážitků při sledování motoristických akcí z bezpečných míst.“