Pohled do závodnického herbáře 'Kytky' Květy Schestauberové

Jihočeská spolujezdkyně Květa Schestauberová se objevovala ve startovních listinách automobilových rallye od roku 1972 do roku 1979. A protože letos oslaví své životní jubileum (půlkulatiny) není nezajímavé podívat se na její spolujezdeckou kariéru.

„K závodění jsem se dostala díky svému příteli. V rodině nikdo k autům neměl tak bláznivý vztah jako já. Jelikož jsem chodila do posledního ročníku na SPŠ stavební, rodiče mi za maturitu věnovali peníze na řidičský průkaz. V roce 1972 se začal v Mototechně tvořit automotoklub a zároveň při AMK ČSAD krajské automobilové středisko. A já jako automobilový šílenec jsem se ve všem pochopitelně angažovala. A tím to všechno začalo.“

Kde se uskutečnil Váš první start?

„Na úplně první soutěž si nevzpomínám, ale vím, že jsem jela s Vaškem Kadlecem Rallye Berounku a podle jeho vyprávění jsme skončili v potoce. Následovalo několik startů s Josefem Činčurou se Škodou 1000 MB, ale které soutěže to konkrétně byly, si už nevzpomínám. Pak do automobilového střediska začala chodit Alena Štěpánová. Tak jsme se jednou dohodly, že to spolu zkusíme.“

A bylo to zkoušení více než dobré, podle konečných výsledků v sezóně 1974.

„Startovaly jsme v oblastních soutěžích s vozem VAZ 2101 a několikrát jsme byly tuším i na stupních vítězů, tady u nás na jihu při Rallye Český Krumlov a také na Rallye Berounka. Nějaké soutěže jsme nedokončily.“

Ale celkově jste se umístily ve třídě A1 1600 čtvrté (vedle zmiňovaných úspěchů skončily na bodech i Rallye Vysočinou, Teplice a Liberec) a vybojovaly jste si postup do Mistrovství ČSR. Následovala sezóna s Ivanem Marešem.

„Často to závodění končilo na nedostatku financí. Sponzoři téměř nebyli, a když, tak byl příspěvek zoufale malý. Tento sport byl v té době zvláště tady na jihu teprve v počátcích. Trochu se to zlepšilo, až když jsem začala jezdit s Mírou Švecem za Mototechnu České Budějovice. Tenkrát jsme dostali služebního Trabanta a Mototechna nás celkem podporovala. Přesto jsme si na vše museli brát dovolenou. A když došla, tak neplacené volno.“

Navigovala jste i Jiřího Urbana, Bohuslava Domína a Václava Chlustinu.

„S Jirkou Urbanem jsme jeli zimní soutěž Rallye Jičín a podařil se nám pěkný výsledek. A s Vaškem Chlustinou jsme se Škodou 110 R úspěšně dokončili Rallye Jeseníky a Rallye Košice 1977. Jeseníky jsme dokonce ve třídě A5 vyhráli.“

Vy jste pak navigovala ještě jednu trabanťáckou legendu.

„Začátek sezóny 1978 jsem začala vedle Jana Maliny a docela se nám dařilo. Byli jsme druzí na Šumavě a vyhráli jsme při Rallye Teplice, nedokončili jsme Plzeň, kde jsme havarovali a Honza pak emigroval do USA za svojí ženou. Ale starty s ním beru za nejlepší výsledky v kariéře. Zejména na Šumavě, kde jsme s Trabantem byli osmadvacátí absolutně. A startovali jsme s jedničkou na kapotě.“

Pak přišla hodně lákavá nabídka.

„V polovině roku 1978 jsme se dohodli s vedením týmu Chemopetrol Litvínov na velice slušných podmínkách a pro holku z jihu Čech se na pár let změnil život. Nabídli mi zaměstnání, slušný plat, refundace dle potřeby a do půl roku byt. Tak jsem šla do Litvínova. Opravdu vše bylo splněno. Jezdila jsem s Petrem Müllerem na Škodě 130. Zažila jsem s ním docela zajímavé chvíle.“

Vaší první společnou soutěží byla Rallye Český Krumlov, tedy téměř na domácí půdě.

„Byla to hodně dlouho povedená soutěž, jednu chvíli jsme byli i čtvrtí absolutně a třetí ve třídě A2 1300, ale dvě erzety před cílem jsme odstupovali pro technickou závadu. Velká smůla nás potkala na Rallye Škoda, ten rok se jelo téměř padesát rychlostních zkoušek a my dali pořádnou ránu – no kde jinde než na úplně poslední erzetě!“

Další silný zážitek jste si odnesla z Rallye Tatry.

„To byla hodně náročná rallye, šotolinové erzety se spoustou kamení a my prorazili čtvrtou gumu. Byla právě půlnoc, všude tma, my hluboko v nějakých kotárech a „Prašivka“ (přezdívka jezdce) dostal šílený hysterický záchvat. Jediné, co můžete v té chvilce dělat, je mluvit na něj a čekat až jej to přejde. Jenomže čas je neúprosný. Nějak jsme se za cílem „dobelhali“ z erzety a já po jedné z posádek poslala vzkaz našemu doprovodu, aby přijeli s pneumatikama. Nakonec dojelo do cíle jen dvanáct posádek a naše, přesto že jsme dokončili nakonec všech dvaatřicet erzet jako třináctí a ujeli tisíc kilometrů, pro pouhou jednu minutu po časovém limitu v jedné z časovek, v cíli pro překročení času vyloučili. Nakonec bylo klasifikováno pouhých sedm posádek. Přitom se mezi jezdci říkalo, že díky neuvěřitelné náročnosti se na nějakou tu minutu přes čas koukat nebude. Jezdili jsme i nad stržemi a Karel Žahour z Chodos týmu s nadsázkou prohlásil, že jestli tam spadneme, tak nás najdou buď až na jaře, nebo nás sežerou medvědi... “

V té sezóně jste dokončili závěrečnou soutěž Rallye Jeseníky na dvanáctém místě a osmém ve třídě.

„Na jesenickou soutěž vzpomínám velmi ráda, byla to těžká soutěž. Jeseníky na podzim nabídly krásné přírodní scenérie. Ještě jsem pak jela v erese následující rok na lednové Rallye Šumava. To už s Miroslavem Husákem, ale stále za Chemopetrol. V únoru jsem se vdala a otěhotněla. Začala jsem se bát a tím jsem skončila. Sama jsem uznala, že nemá cenu bojovat se strachem. “

Měla jste to štěstí sedět v legendární Škodě 130 RS.

“ V té době to bylo velice dobré auto. Museli jsme brát v úvahu možnosti, které jsme, jak svazarmovský tým měli. Byl poměrně velký rozdíl mezi těmi, co měli tovární auta a těmi, kteří měli možnost se vůbec k takovému autu dostat, včetně následné dosažitelnosti náhradních dílů. A záleželo také hodně na kontaktech, které člověk měl.”

Jaká byla Vaše oblíbená soutěž?

“Neměla jsem nějakou nejoblíbenější soutěž. Měla jsem ráda všechny, každá byla svým způsobem specifická. Já jsem se hlavně těšila na tu partu, která se tam vždy sešla. Ti lidé kolem soutěží byli bezva a jsem ráda, že jsem do ní alespoň několik let patřila.”

Co považujete za svůj nejlepší výsledek v kariéře?

“Jak už jsem zmiňovala – starty s Honzou Malinou a pak dvě nedokončené, ale hodně dobře rozjeté soutěže s Petrem Müllerem - Rallye Český Krumlov a Rallye Škoda v roce 1978. To jsme se pohybovali až do odstoupení těsně před koncem ve špičce absolutního pořadí. Navigovala jsem celkem deset jezdců a zajímavostí je, že měli prakticky stejný rozpis, desítkový.”

Byl start s Miroslavem Husákem na Rallye Šumava 1979 Vaším posledním startem?

“Ano, z již uvedených důvodů jsem si řekla, že je čas skončit. V klubu byli na mě sice tak trochu naštvaní, ale já jsem jinou možnost neviděla. Byla jsem se ještě podívat v Teplicích a v roce 1982 jsem se přestěhovala zpátky do Českých Budějovic. Pak jsem se byla ještě několikrát podívat na Rallye Český Krumlov, ale ty známé tváře postupně začaly mizet. A dnes už prakticky nikoho neznám. Ale ráda se podívám na nějakou zajímavou jízdu nebo hezké auto. To mi zůstalo. To je celé mé závodění. Ničeho nelituji, alespoň mám vnoučatům co vyprávět. A jsem ráda, že jsem mohla zavzpomínat. Bylo to jedno z nejhezčích období mého života.”