Priority ve výprodeji?

Bývaly doby, kdy se v MMČR soutěžilo do poslední rychlostní zkoušky o každý bod, aby jezdec získal výsadu honosit se národní prioritou. Po rozhodnutí FIA přehodnotit přidělování „velkých“ priorit FIA B přikročila k rozšíření těch národních FAS. Seznam prioritních jezdců tak letos vypadá, jako by FAS pořádala velký výprodej.

Na letošní rok byl klíč udělování priorit stejný jako v letech minulých (cit. NSŘ): „Prioritu ASN na rok 2009 získá minimálně 15 jezdců (jezdci, kteří ztratili prioritu FIA z předcházejícícho roku, absolutní mistr MMČR v rally, absolutní mistr MČR-S a další jezdci z absolutního pořadí MMČR z předcházejícícho roku) a vyjímečně i jezdci určený rally komisí na základě návrhů podaných do 15.11. předcházejícího roku.“ Na příští rok zároveň předhlašuje minimálně 20 priorit. Vzhledem k tomu, že letos ze z patnácti stalo sedmadvacet, těžko odhadovat, kam až seznam prioritních jezdců postupně „doroste“. Při naplnění obav o počet startujících se tak nabízí otázka, zda pole prioritních a ostatních jezdců nebude početně rozděleno půl na půl...

Položme si zásadní otázku, zda opravdu přidělené priority jsou jakousi „odměnou“ za výsledky v minulé sezoně a jakým kriteriem vlastně procházeli jejich uchazeči. Ze seznamu totiž nabývám dojmu, že kromě výkonnostních hledisek se možná priority udělovaly i podle celoživotních zásluh (a možná doživotně?) či vkládaných nadějí. Věřím, že bez toho, abych se někoho z jezdců dotknul (všech uvedených si velmi vážím) zkusím polemizovat nad některými jmény ze seznamu (abecedně). Igor Drotár si zařídil českou licenci kvůli možnosti startovat v českém národním mistrovství. Potřebuje k těmto startům i českou prioritu? Pokud by někdo argumentoval tím, že by bez priority startoval na sprintech snad až příliš vzadu (ačkoliv kolik jezdců s prioritou bude pravidelně jezdit rallysprinty?), odpovím, že to je právě důsledek začarovaného kruhu. Nebýt 27 priorit, pak by se asi nemusel obávat o startovní pořadí... Milan Liška – loni 29. místo v MMČR se ziskem šesti bodů (bodoval jen v jednom závodě). Lubomír Minařík – předváděl s dvoukolkou skvělé výkony a mnohdy míchal pořadím na vysokých příčkách. To nicméně platilo pouze pro rallysprinty, dosud nebyl schopen finančně zajistit sezonu v konkurenceschopném autě i v MMČR či dokonce při zahraničních startech. Je zde priorita nutná? Milan Pantálek – 26. místo v MMČR, dva bodované výsledky. Míchal kartami i v rallysprintech, jeho výkony jsou ale často velmi nevyrovnané a doplácí i na neposlušnou techniku. Příští rok hodlá útočit na titul s vozem S2000 s prioritou... Martin Semerád – prozatím jediný výrazný výsledek v rallysprintech, v MMČR bez bodu. Díky vítězství v anketě Pirelli Star Driver bude reprezentovat ČR v lize nejvyšší – v MS, zde ale národní priority neplatí. Proč by měl mít na domácím kolbišti výhodu před podobně talentovanými mladíky – Martinem Bujáčkem, Janem Černým či Miroslavem Jakešem? Josefa Sedláčka, Jana Šlehofera a Antonína Tlusťáka si vysvětluji snad zpestřením pole priorit o „dvoukolkáře“. Mohu přijmout vysvětlení, že Josef Sedláček je nejlepším dvoukolkářem v ČR loňské sezony, například Antonín Tlusťák ale v ČR příliš nestartoval a při startech v ME je národní priorita bezvýznamná (pořadatelé se jí při sestavování startovního pořadí nemusejí řídit). Karel Trněný – 19. místo v MMČR se třemi bodovanými výsledky, výraznější úspěch (10 bodů) zaznamenal pouze na domácí Šumavě. Marcel Tuček – 22. místo v MMČR se třemi bodovanými umístěními (ani jednou v první desítce).

Zásadní otázkou je, zda chceme, aby se národní priority opravdu přidělovaly tak výrazným počtem na základě žádostí jezdců a tím jsme poněkud degradovali jejich hodnotu. A jak k tomu přijdou jiní dost rychlí jezdci, které podobné výhody nemají – dva jsem již jmenoval, klidně můžeme přidat Ducháčka, Firlu, Michalíka, Fialu, Volfa... Kolik prioritních jezdců by nikdy neporazili?