Pro Pettera Solberga bude mít letošní Řecká rally speciální nádech. Jakmile se totiž norský pilot se svým Subaru Impreza WRC ocitne na úvodní divácké superspeciální zkoušce na olympijském stadionu v Aténách, zařadí se mezi nevelkou skupinu soutěžních jezdců, kteří mají na svém kontě sto a více startů na mistrovství světa. Mezi jezdci, kteří v současné době startují v MS FIA za některý z oficiálních týmů, se mohou tak vysokým číslem pyšnit Marcus Grönholm, Harri Rovanpera a také čerstvý člen 'klubu stovkařů' Manfred Stohl. Solberg navíc bude nejmladším pilotem, kterému se dostane této pocty.

Pro rozčepýřeného Nora tak bude letošní Acropolis další milníkem jeho kariéry, během níž od svého debutu na Švédské rally s Toytou Celica GT-Four v roce 1998 dokázal získat světový titul, třináckrát zvítězil na soutěži mistrovství světa a v dalších sedmnácti se postavil na některý z dalších stupňů vítězů. O takové kariéře se tehdy 23letému mladíkovi z norského Askimu určitě ani nesnilo.

Cesta na vrchol motoristického sportu proběhla v Petterově případě poněkud netradičně. V 70tých letech minulého století byl po několika incidentech v Norsku rallysport zakázán a opětovně byl povolen v letech 90tých, tedy v době, kdy Solberg právě začínal se svou kariérou. Nejdříve zkoušel svůj talent v rallykrosu a autokrosu, když si svůj debut odbyl v norském autokrosovém mistrovství v roce 1992. Později pak přešel k závodům do vrchu.

Kromě toho Solberg pokoušel štěstí také v okruhových závodech, ale touha po rally se ukázala jako silnější. V roce 1997 si Solberg vypůjčil od banky 120.000,- Euro (když jeho roční plat natěrače činil 15.000,- Euro) a zahájil svou kariéru soutěžního pilota. O rok později již získal první titul v domácím šampionátu a kromě toho se poprvé postavil na start soutěže mistrovství světa – Švédské rally, která měla pro jeho kariéru obrovský význam. „Byli jsme na desátém místě, ale pak jsme vyletěli z trati a propadli se na šestnáctou příčku,“ vzpomíná si na svůj světový debut naprosto jasně Petter. „Co pro mě ale mělo obzvlášť velký význam, tak to byl fakt, že jsem se setkal s řadou uznávaných jezdců. Šel jsem na tiskovou konferenci a potkal Didiera Auriola, který se mnou přes pět minut hovořil. Bylo to pro mě vzrušující! Na zdi mi visí pořád fotografie z této konference, na níž jsem já, Didier a můj bratr.“

Švédská soutěž má pro Pettera pořád zvláštní nádech. Kromě již zmiňovaného premiérového startu na MS je to také země, která je nejblíže té jeho a z níž pochází jeho žena Pernilla (rozená Walfridssonová, bývalá jezdkyně rally). Vítězství na této soutěži v roce 2005, jedenácté v Solbergově kariéře, tak mělo pro Nora opravdu velký význam. Po celou soutěž urputně bojoval s finským rychlíkem Marcusem Grönholmem, který však v závěru rally havaroval a Solberg tak vyhrál s více než dvouminutovým náskokem před Estoncem Märtinem. „Tohle vítězství bylo něčím výjimečné. Konečně jsem pokořil tuto soutěž, která je nejblíže Norsku a proto je na ní vždy spousta norských fanoušků. Vítězství před nimi pro mě bylo obzvlášť velkým uspokojením.“

V roce 2000 podepsal Solberg smlouvu, která předznamenala jeho budoucnost. Dva solidní výsledky jej dostaly do hledáčku týmu Subaru, když výsledek ze Švédské rally podpořil výkon na Safari rally, na níž byl Petter na poslední minutu povolán jako náhradník za Thomase Radströma. „Předtím jsem nikdy v životě v Africe nebyl,“ směje se Solberg. „Měl jsem takový strach z toho, že bych zmeškal letadlo a tuto šanci, takže jsem spal v autě na parkovišti u letiště, abych nezmeškal svůj let!“

Manažer týmu Paul Howarth si podle svých slov byl jist tím, že se norský pilot jednou stane hvězdou. „Naší strategií byla vždy transformace mladých jezdců na mistry světa. Petter byl ve své době jedním z největších talentů, kteří byli k mání. Navzdory nedostatku zkušeností byl neskutečně rychlý.“

Právě rychlost a talent provázely počátky Solbergovy kariéry. Ty byly ovšem charakterizovány také častými haváriemi. Typickým příkladem tohoto období byla Rallye Monte Carlo v roce 2001. Solberg se dokázal dostat až na druhou příčku průběžné klasifikace, ovšem na páté rychlostní zkoušce za nastávajícího šera na namrzlé vozovce chyboval, odrazil se od skály a převrátil svou Imprezu na střechu, což znamenalo konec. Petter přiznává, že mu tým Subaru dal velkou šanci, kterou ovšem málem sám promarnil. „Subaru bylo mou příležitostí k tomu, abych se pořádně chopil šance a pracoval na tom, jak se stát nejlepším na světě. Tým pro mě připravil velmi dobrou strategii, i když to zpočátku nebylo nijak růžové. Pětkrát či šestkrát po sobě jsem havaroval. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby mě vykopli. Ale v týmu mi nepřestali věřit a pomalu jsme začali mé problémy řešit.“

Howarthovi bylo jasné, že Solbergovo odhodlání je třeba krotit. „Petter měl k dispozici stejný vůz jako Richard Burns. Věděl, že se tedy může Richardovi vyrovnat, nebo se mu velice přiblížit, aby si zajistil v týmu své místo. Jeho největší devizou bylo jeho nadšení, když chtěl vyhrát každou rychlostní zkoušku. Nějakou chvíli to ale trvalo, než se namísto zajetí dvou nejrychlejších časů a následné havárie naučil taktizovat a jet po celou soutěž rychle a dojet až do jejího cíle.Systém Superally ještě neexistoval, takže pokud jste nedojeli, nezískali jste žádné zkušenosti. V úvodu své kariéry tak přišel o hodně z nich.“

Solbergovi bylo vysvětlováno, že na sobě musí pracovat a snažit se stát stabilním druhým jezdcem, kterého tým potřeboval. „Říkali jsme mu, čeho má dosáhnout na konci každé etapy,“ vysvětluje Howarth. „Nešlo jen o to, aby zrychloval. Bylo potřeba, aby dojížděl. Obavy z toho, že si nepovede dobře a že se nestane mistrem světa, ho dostatečně motivovaly k tomu, aby poslouchal.“

Později tedy musel Petter zúročit tuto školu a dokázat, že nebyl jen slibným talentem. Bylo nutné vše převést na výsledky. Podle Solberga byla v tomto směru hodně důležitá sezona 2002, kdy startoval po boku Tommiho Mäkinena. Při vzpomínce na něj se opět usmívá: „Mezi námi panovalo tak velké přátelství, jaké je v rallysportu jen možné. Moc mě toho naučil. Také mi řekl, že možné je úplně všechno. Musíte prostě jenom věřit, že dokážete vyhrát.“

Tommi Mäkinen si velice dobře pamatuje na mladého a nadšeného Nora, i na to, jak se z nervózního nováčka stal komplexní soutěžní pilot. „Samozřejmě, že jsem se mu snažil pomáhat jak to jen šlo, i když každý jezdec má jiné nastavení vozu a jízdní styl. V začátcích pro něj angažmá u Subaru bylo obrovským skokem, ale sledovali jsme nejen jak si vedl, ale i to, kde by se mohl ještě zlepšovat. Po několika soutěžích toho uměl o hodně víc a nepotřeboval tak velkou pomoc. Každopádně to byl a pořád je velmi talentovaný a velmi rychlý pilot. Naše spolupráce byla opravdu dobrá.“

Howarth věří, že to byly právě zkušenosti několikanásobného finského mistra světa, které opravdu nastartovaly kariéru mladého Nora. „Tommi měl každopádně na Pettera velký vliv. Naučil se od něj mnohé – v první řadě mu ukázal, jak jet takticky, a to do detailů. Tommi strávil diskusemi s Petterem hodně času. Nezáleží až tolik na tom, jaké panují vztahy mezi jezdcem a inženýrem či manažerem, není to ale totéž, jako když máte na své straně dalšího jezdce. Jen oni samotní dokáží pochopit jakou rychlost a styl přesně potřebují na horských tratích.“

Zlepšení bylo rapidní. V roce 2002 Solberg svou vlastní vinou nedorazil pouze do cíle Německé rally. Jeho stabilní výkony byly odměněny ziskem 37 mistrovských bodů a druhým místem v klasifikaci MS FIA jezdců. Z osobního pohledu pro něj bylo ale mnohem důležitější vítězství na závěrečné soutěži seriálu ve Walesu. Na čele soutěže byl tehdy s dostatečným náskokem Marcus Grönholm, za ním se o druhou příčku doslova rvali Markko Märtin a Solberg. Po Grönholmově havárii v průběhu druhé etapy se Nor chopil šance a po následně po Marcusově odstoupení zajel na zbývajících šesti rychlostních testech pět nejrychlejších časů. Ve třetí etapě svou vedoucí pozici definitivně potvrdil na Resolfenu, kde Märtinovi nadělil více než dvacet vteřin.

Právě na tuto soutěž si velmi dobře pamatuje Solbergův šéfinženýr Pierre Genon. „Do Grönholmovy havárie Petter dokazoval, že má na to, aby vyhrával. Byl na něj vyvíjen velký tlak od lidí, kteří se ptali, kdy už vyhraje. Do té doby ale nikdy nebyl v situaci, že by musel bojovat o udržení vedení v rally. Ta situace nastala ve Walesu. Pamatuji si, když přišel ten tlak. Mohlo to znamenat velké zlepšení či naopak velké zhoršení situace. Způsob, jakým se s tím Petter vyrovnal, byl vskutku interesantní. Markka doslova vymazal a dosáhl další úrovně. Jeho čas na Resolfenu jasně potvrdil jeho jezdecké kvality.“

Samotný Petter nedokáže ani dnes popsat, jak se cítil při svém prvním vítězství. „Slovy to jednoduše nelze vyjádřit. Motoristický sport byl celý můj život. Nebylo v něm místo pro nic jiného než pro auta, auta a zase auta. Vítězství bylo tou největší věcí v celém mém životě.“

Podle Johna McLeana, Solbergova hlavního technika, toto vítězství změnilo Petterův pohled na sebe samotného i na to, co má dělat. „Pochopil, že dokáže vyhrávat a dokázal to. Když byl pod tlakem, nehavaroval a ani nechyboval. Z nadějné mladé hvězdičky vyrostl špičkový pilot, už to nebyl jen jeden z houfu těch, kteří se o to snaží.“ K těmto slovům ještě dodává Paul Howarth: „Vítězství na Britské rally sňalo z jeho beder těžké závaží. Jakmile dokázal zvítězit, mohl se posunout o krok dál. Poznal chuť vítězství a zatoužil po dalších.“

Na další prvenství si ale Solberg musel chvíli počkat. Přišlo až v polovině následující sezony na Kypru. Právě na této soutěži Petter ukázal, že umí jet nejen srdcem, ale i hlavou. Jeho normálním stylem byla jízda naplno od začátku až do konce, ale rozbité ostrovní šotolinové tratě vyžadovaly taktický výkon. Solberg bral ohled na stav pneumatik i svého vozu a soutěž vyhrál s obrovským čtyřminutovým náskokem. Do cíle tehdy dorazilo pouhých 17 vozů z 51. Toto prvenství Nora posunulo do přímého souboje o světovou korunu s dalším mladíkem - Sébastienem Loebem.

Následovala další dvě vítězství v Austrálii a na Korsice a o titulu se mělo rozhodnout na závěrečné soutěži. Vše bylo jasné – pokud Petter porazí Seba, stane se šampionem, pokud ne, bude situace přesně opačná. Podle Howartha předvedl Solberg v roce 2003 ve Walesu svůj dosud životní výkon. „Šlo to jako na drátkách. Skutečného šampiona dělá šampionem to, že dokáže vítězit i pod tlakem. Podmínky byly pro jezdce etrémně obtížné, na uklouzané trati byly rychlé zatáčky, které na vás doslova číhaly. Petter se totálně soustředil na vítězství. Kromě těchto myšlenek šlo vše stranou.“ Solberg nakonec vyhrál nejen soutěž, ale i 13 z 18ti rychlostních testů.

Také tento moment své kariéry dokáže Solberg jen stěží popsat. „Neumím to vyjádřit. Pokud s někým svádíte tak těsný souboj, je to náročné a musíte být neustále ve střehu. Neměl jsem žádnou strategii. Jel jsem na 110% a čekal co se stane. Myslel jsem jen na vítězství. Pocit, že jste mistr světa, se nedá ničím nahradit. Vyjádřit jej slovy se ale dá velice těžko, prostě to nejde. Když do toho jdete a vyjde to, je to naprostá senzace.“

Tento úspěch z Pettera vyrobil v rodném Norsku hvězdu první velikosti. Na rozdíl od sousedního Finska a Švédska, tato malá severská země doposud neměla tak úspěšného zástupce v motoristickém sportu. Prvenstvím na RAC Rally v roce 2002 se Solberg stal prvním Norem, který vyhrál soutěž mistrovství světa a o rok později to byl opět on, kdo pro Norsko získal první motoristický světový titul. Po těchto úspěších byl na domácí půdě opěvován jako hrdina. Když měl krátký proslov na malém náměstí ve Spydebergu, kde žije společně s dalšími 4700 obyvateli, přivítalo jej 7500 fanoušků.

Solbergův úspěch, nadšení a zaujetí vzburcoval obrovský zájem fanoušků a jeho oficiální fanclub má více než šest tisíc členů. V akci, například na Švédské rally, je asi stěží přehlédnete. Na tvářích mají modré a červené barvy norské vlajky, na sobě týmové oblečení a nadšeně, spíše než zpívají, řvou na motivy klasické písně Jimmie Davise 'Ty jsi můj Solberg, jediný Solberg'.

Olympijský stadion v Aténách letos určitě přivítá také fanoušky Pettera Solberga. „Fandové znamenají hodně, zejména na stadionu, kde jejich povzbuzování dokáže přehlušit zvuk motoru. Chtěl bych jim věnovat vítězství,“ říká rozhodně Nor. „Při mém stém startu by to určitě znamenalo víc než jen to.“