V loňském roce jsme pravidelně přinášeli ohlédnutí Patrika Sandella na závody JWRC a PCWRC. V tom budeme v letošním roce pokračovat, kromě toho jsme místo umírající kategorie JWRC přibrali i dva účastníky IRC. Jedním z nich je rakouský pilot Franz Wittmann, druhým pak nový spolujezdec Freddyho Loixe Isidoor Smets, jehož první deník z Rallye Monte Carlo si dnes můžete přečíst.

Víkend před Štědrým dnem 2008

Sedím na letišti v Nice, do odletu našeho letadla do Bruselu zbývá méně než hodina. V tuto chvíli poprvé zaznělo z úst Freddy Loixe: 'Ok, Rallye Monte Carlo pojedeme spolu'. Na jihu Francie jsem byl už předtím dvakrát, abychom si s Freddym popovídali a abych pochopil jeho systém rozpisu. Povedlo se mi přežít první důležitou zkoušku.

neděle 11. ledna

Opět na letišti v Nice, po bezproblémovém absolvování pasové kontroly se v příletové hale potkávám s Freddym, na místě se stavujeme na kafe. Zítra začne skutečná práce spočívající v kompletním týdnu seznamovacích jízd. Nejdříve ale musíme absolvovat veledlouhých 300 kilometrů do Valence.

středa 14. ledna

Máme za sebou polovinu týdne. Náročné a stále se měnící povětrnostní podmínky mi mou premiéru po boku Freddyho vůbec neusnadňují. Jsem rád, že seznamovací jízdy podnikáme zároveň s ostatními posádkami Kronosu. Díky tomu můžu v neformálním prostředí poznat všechny své kolegy - Vouilloze, Meeka, Ogiera a samozřejmě i mé kolegy Nicolase, Paula a Juliena. Během jednoho z příjemných posezení při večeři se k nám přidává i Anton Alen. Uvědomuju si, že jsem se dostal do skvělé společnosti lidí se stejným zápalem po dobrodružství.

pátek 16. ledna

Jsme zpátky v Nice a máme konečně máme volný den. Přesněji se spíše jedná o den, který nemusíme trávit v autě. Já jsem prošel a kompletně zkontroloval doposud napsaný rozpis, Freddy se připravoval na dvoudenní testy. V neděli se poprvé ve svém životě svezu v Peugeotu 207 S2000. Začínám být trošku nervózní a snažím se koncentrovat na rozpis i celý náš systém.

neděle 18. ledna

Je 8:30 ráno, jsme v Col de Bleine, základní tábor pro testy byl rozprostřen. S většinou členů týmu se setkávám poprvé, proto jsme s každým člověkem vzájemně představeni. Rychle usedám do auta, abych si nastavil sedačku a bezpečnostní pásy. Okamžitě po dosednutí zjišťuji, že sedačka je umístěna moc nízko a já z auta nevidím na cestu. Navíc mám problém se svojí novou přilbou Stilo v uzavřené verzi, která je kvůli hluku v autě potřeba, ale bohužel mi neumožňuje vidět dobře na rozpis. Po dvou krátkých jízdách je jasné, že musíme některé věci změnit. Mechanici zvýšili mou sedačku o dva centimetry a já jsem si vzal otevřenou helmu. Poté už se situace výrazně zlepšilo, přesto jsme jednou skončili mimo trať, což mému sebevědomí moc nepřidalo. Test netrval moc dlouho, odpoledne a navečer nás ještě čeká trénink dvou zkoušek závěrečné etapy včetně legendárního Col de Turini.

Video z testu

úterý 20. ledna

Jsme v Monacu, je 21:00 večer. Odpoledne jsme ještě s Freddym projeli rychlostní zkoušky. Teď jsem sám na pokoji a marně se snažím usnout. Proto se rozhoduji ještě pro krátkou procházku, k uzavřenému parkovišti to mám jen deset minut pěší chůze. Hned v prvním rohu vidím Peugeot se startovním číslem 4 a opět na mě doléhá fakt, že v něm budu zítra při závodě sedět. Nervy skutečně pracují, ale snažím se udržet klidný. Při cestě zpět na hotel se ještě stavím na pizzu, abych nešel spát s prázdným žaludkem.

středa 21. ledna

Je 7:00 ráno, sedíme v hlavní hale. Jsou tu už všichni kromě Freddyho. Ten totiž strávil noc v apartmánu jednoho ze svých monackých přátel, ale poslal mi SMS, že už je na cestě do uzavřeného parkoviště, takže jsem klidný. Společně s ostatními závodníky z Kronosu se vydáváme minibusem do uzavřeného parkoviště. Cítím, jak se mi čím dál víc svírá žaludek... Do startu zbývá 30 minut. V týmu panuje čilý ruch, Freddy rozmlouvá s hlavním inženýrem o volbě pneumatik. V 7:20 se vydáváme směr uzavřené parkoviště, v 7:26 nás pouští vyzvednout vůz. O deset minut později vjíždíme na startovní rampu a naše letošní sezóna začíná. Opouštíme Monaco a stoupáme do hor, kde nás čeká první rychlostní zkouška.

Během přejezdu dostáváme od našich ledových špionů informaci, že zhruba od šestého kilometru je na zkoušce led. Přizpůsobuji této informaci rozpis a snažím se udržet v klidu. S Freddym se domlouváme, že zkusíme začít opatrně a poté se přizpůsobíme vývoji situace. Že jsme zvolili dobře ukazují už úvodní kilometry, kde skončili po haváriích svou pouť Rossetti a Auriol.

Po prvním testu nás čeká další neobvyklá zkouška trpělivosti - přejezd trvající čtyři a půl hodiny! Pro zbývající dvě zkoušky volíme stejnou strategii a vyplácí se, po prvním dni a třech odjetých zkouškách jsme na pátém místě celkově.

Zpět do servisu ve Valence přijíždíme s dostatečným časovým předstihem, před časovkou na mě čeká velké množství novinářů. Každý chce vědět, kdo je Isidoor Smets, nový spolujezdec Freddyho Loixe...

čtvrtek 22. ledna

Po vydatné snídani se vydáváme z hotelu týmovým minibusem do servisní zóny. Dnes je na programu šest rychlostních zkoušek včetně dvojího průjezdu proslulou zkouškou Saint Bonnet -le- Froid. Freddy ještě před odjezdem obvolává své známé kolem tratě. Informace nejsou příliš příznivé - první zkouška na ledu, druhá na sněhu a třetí je kompletně mokrá. Nakonec volíme opatrnější variantu a dáváme pneumatiky s hroty. Vypadá to, že naše rozhodnutí bylo správné, protože řada našich soupeřů s jiným obutím jen ztrácí. Sarrazin vylétl z tratě na ledu, který nám naši špioni nahlásili, Vouilloz urazil levé zadní kolo po nárazu do břehu. Hlavně na zasněžené Saint Bonnet -le- Froid se nám hodně dařilo a po druhém průjezdu zkouškou Lamastre jsme se najednou ocitli na druhém místě absolutně. Pořád nemůžu uvěřit, co se kolem děje, je to jako velice pěkný sen...

pátek 23. ledna

Hodně brzo ráno, už v 5:30 opouštíme náš hotel Ibis na jihu Valence. Pro první rychlostní zkoušku slibují meteorologové husté sněžení, nás ale od úvodního servisu až k Montaubanu čeká 120 kilometrů a dvě a půl hodiny jízdy. Pneumatiky jsme zvolili správně a protože se nám ke zkoušce podařilo dojet o půl hodiny dřív, operativně volíme jednu z místních malých kaváren pro ranní šálek kávy. O chvíli později se k nám přidává Kris Meeke a je to naposledy, co máme příležitost si s ním popovídat. Do vložky startuje před námi, stejně jako Juho Hänninen. Krátce po našem startu Freddy zaregistroval, že se diváci chovají nějak podivně. Krátce na to vidíme Hänninenovu Fabii zapasovanou ve stromě a vrak Meekova vozu. Jeho stroj objíždíme hodně pomalu, velkou částí mimo vozovku. Během zkoušky jsme dojeti a posléze i předjeti Sébastienem Ogierem. Až na konci zkoušky zjišťujeme, že jsme jeli s prázdným kolem. Tak proto se to auto chovalo po celou zkoušku tak divně. Vůbec si nejsme vědomi, kde bychom mohli na sněhu dostat defekt, možná v místě Meekovy nehody? Toni Gardemeister zajel vynikající čas a tak nám bere druhou příčku. Následuje další neuvěřitelně dlouhý čtyřapůlhodinový přejezd zpátky do Monaca. Tento čas využívám k úpravám v rozpise.

Je pátek navečer, 18:00 a začíná poslední noc v soutěži, famózní „Noc dlouhých nožů“ (z Isidoorova vyrazu “nuit des couteaus longs”, pozn. red.). Odpolední pauzu, kterou jsme měli k dispozici, jsem opět věnoval kontrole a úpravě rozpisu. Ze servisu v monackém přístavu se vydáváme na sever do hor s jasným cílem vybojovat od Toniho zpět stříbrnou příčku. Své odhodlání jsme dokázali jasným vítězstvím hned na první zkoušce, legendární Col de Turini. Jednoduše fantastický zážitek, krásné snění pokračuje... Bohužel, do další zkoušky již Toni Gardemeister nenastoupil, zradil jej alternátor. Tím se posouváme zpět na druhou příčku, téměř minutu před Sarrazinem.

Do cíle soutěže zbývají poslední dvě zkoušky. Nechceme udělat žádnou chybu, snažíme se maximálně koncentrovat. Během posledního servisu dostáváme od našich ledových špionů informace, že mokré části z prvního průjezdu se hodně mění v led, takže ještě narychlo opravuji rozpis. Opět jedeme Turini, tentokráte však o poznání opatrněji a tedy bez nejrychlejšího času. Do cíle zbývá jediná rychlostní zkouška, zaznamenáváme poslední informace od ledových špiónů. Jsme druzí absolutně a druzí také chceme zůstat, ať se děje cokoliv. Podařilo se nám chytit správný rytmus, úspěšně se proplétáme spletitými zatáčkami. Zbývají poslední vracáky, moje srdce bije snad čtyřikrát rychleji, než obvykle, nemůže dýchat. Ale dokázali jsme to, jsme v cíli zkoušky Luceram, skončili jsme druzí na nejprestižnější soutěži na světě!

Ještě teď se cítím jako ve snu. Být druhý absolutně na legendární Rallye Monte Carlo, vyhrát průjezd přes Col de Turini. Na přejezdu do Monaca můj mobilní telefon málem explodoval, každý mi chtěl gratulovat. Všechen stres posledních dnů opadl, cítil jsem se v obrovské euforii.

Všichni členové týmu Kronos, ledoví špioni i Freddy odvedli vynikající práci a všichni byli potěšení dosaženým výsledkem. Jak moc šílené tyto dva týdny byly, to mi dojde až později. Už teď jsem ale rád, že jsem něco takového mohl ve svém soutěžáckém životě zažít.

Teď už hurá do Brazílie. Doufám, že se nám v Jižní Americe podaří dosáhnout obdobného výsledku. Nebo i lepšího?