Pokaždé je to stejné. Vždycky, když zazvoní budík, říkám si: „Co já tady dělám? Který čert mi to nakukal, abych se hnal přes půlku Evropy a pak vstával každý den nevyspalý!“ 5:15 budíček, 5:45 odjezd na RZ 3, 5, ve 12:00 přesun na RZ 8, 10. To je plán dne.

Počasí nám dnes přeje. Po noční vichřici s bouří a průtrží mračen jsme se probudili do nádherné teploty a přes den bude jen 25°C. První etapa dne – přesun na RZ 3 se podařil. Dokonce se mi podařilo nechtíc přelstít pořadatele placení parkovného. Jeden mi řekl, 5 Euro zaplatit tam a tam byla výběrčí zaměstnaná bandou cyklistů, a já zmaten situací projel a nezaplatil. Fuj! Stydím se za to. Zaparkovali jsme přímo u RZ. Vypadá to tady na skok po průjezdu vlásenkami. Bude to asi hodně rychlé.

WRCa skákala a S2000 jen tak lehce nadskakovaly. Každopádně všichni na plný plyn. Na konci prvního a na druhý průjezd se přesouváme asi o 200 metrů dále po trati. Vystojíme frontu na finské párky, Chachin si užívá svého obvyklého picknicku a pak sledujeme druhé kolo v rychlém esíčku.

Dvanáctá hodina byla určena jako nejzazší k přejezdu na RZ 8,10. Karel se trochu zdržel, a tak dvě auta odjíždějí asi o deset minut dříve než my. Na hlavní silnici směr Jyväskylä už na nás čekala kolona, která se vlekla a vlekla a vlekla, takže bylo jasné, že RZ 8 již nemůžeme stihnout. Ostatní měli náskok deseti minut, a tak se pokusili o nemožné. Bohužel parkovací místa byla plně obsazena, a tak jim nezbylo, než mašírovat po svých pět kilometrů. WRCa už nestihli, ale zbytek pole ano. My jsme zatím trochu relaxovali v hotelu. Vyrazili jsme na RZ 10 s dostatečným předstihem, ale narazili jsme jako kolegové na uzavřenou příjezdovou cestu. Letmý pohled do TomToma, že je to ještě pět kilometrů nás přesvědčil, že je nutné hledat řešení. A tím byl obchvat a příjezd k RZ z druhé strany. Stálo to sice dalších padesát kilometrů, ale dostali jsme se k erzetě na dva kilometry blízko. Tam odsud nás pořadatel zavezl na erzetu dodávkou. Zde jsme se potkali s kolegy a spolu tak sledovali druhý průjezd celého startovního pole.

Z tohoto místa pochází i výrok dne, jehož autorem není nikdo jiný než Dreky. Pavel se totiž zamyslel nad popisem jednoho diváckého místa, kde stálo“Triple jump“. Zamyslel se a řekl: „Coby mohl být ten Triple jump? …..Hop…..Hop…..Hop?“ No, není ten výrok kouzelný? Po průjezdu Romana Kresty balíme a každý svou cestou frčíme zpět na hotel. Zítra je na pořadu jen jedna dvojice erzet 14 a 17 a po nich závěrečný servis a ceremoniál.

Pokud to zdraví a síly dovolí i zítra se vám znovu ozvu.