Pořadatelé nedávno skončeného Rajdu Polského se plácají po ramenou, jak se jim letos jediný kandidátský podnik na zařazení šampionátu mistrovství světa podařilo zdařile uspořádat. Byla však soutěž skutečně taková, jak se snaží organizátoři všem okolo naznačit?

„Díky skvělé trati a infrastruktuře určitě soutěž patří do mistrovství světa,“ prozradil po soutěži bronzový Michal Solowow. Mnohem méně spokojenější byli zahraniční jezdci. „Tratě byly skutečně zajímavé, ale pořadatelsky nás moc nepřesvědčili. Po naší havárii ani pořadatelé nevěděli, že jsme skončili. A že jsme měli problémy dostat se v průběhu soutěže k výsledkům, to ani nebudu zmiňovat,“ naznačil jeden z ruských jezdců problémy polských pořadatelů se zabezpečením i výpadky výsledků, které byly provázeny i v internetové verzi.

S tím v nejdůležitějším bodě souhlasí také jediný český zástupce Josef Dvořák. „Servisní zónou na louce se zrovna příliš nevytáhli. Samotná trať byla při seznamovacích jízdách super, během závodu to bylo mnohem horší. V některých místech byly snad půl metru hluboké koleje a kameny velké jak grep,“ prozradil mladoboleslavský jezdec a k bezpečnosti dodal: „Zabezpečení bylo hodně špatné, sanitu a hasiče jsem skoro vůbec neviděl. Hlavně, že měl v autě každý GPS z mistrovství světa. Kam se hrabou na všechny české soutěže...“

Bezpečnost je prioritou v současném dění automobilových soutěží, bezpečnostním delegátem FIA pro mistrovství světa je dokonce Polák Jacek Bartos. Přesto se jeho závod nevyhnul problémům právě v této oblasti. Pro názorný příklad si opět vyslechněme Josefa Dvořáka: „Na šesté rychlostní zkoušce jsme dojeli k ráně jako druhé auto. Pokoušel jsem se hasit, ale marně. Na GPS jsme měli žádost o pomoc, ale nic se nedělo. Tak jsme dojeli na další radiobod, tam aspoň věděli, že se něco stalo, ale stejně nic nedělali. Pomoc přijela později jak za půl hodiny od nehody!“