Je přesně 18,00 hodin, pátek 9. června 2006. Na trať dalšího ročníku populárního závodu mopedů a malých motocyklů, nazvaného 24 kol kol Kroměříže, vyráží první jezdec. A není jim nikdo jiný, než úřadující mistr v rallye a sprintrallye ČR pro letošní rok Václav „Ášín“ Pech na malém motocyklu Jawa 555.

Tomuto okamžiku ovšem předcházela spousta práce a jednání, spojených s přípravou a zajištěním celé dvoudenní akce. Velký podíl na ní má hlavní organizátor a ředitel závodu, kroměřížský závodník v rallye historických vozidel Michal Sum. Neméně zdatně mu sekundovali členové jeho rodiny, ale také například otec a syn Láníkovi, další z kroměřížských závodníků Vlastimil Kubíček, Ivo Valach a mnozí jiní nejmenovaní. Na širší propagaci závodu se mimo denního regionálního tisku rovněž podílely naše internetové stránky.

Před vlastním startem se všichni závodníci i se svými stroji přesunuli na nedaleké Velké náměstí, kde v dohledu kroměřížského zámku proběhlo hromadné fotografování a všechny přivítal starosta města Ing. Dvořáček s poslankyní Ing. Šojdrovou.

Vraťme se ale zpět na trať závodu, jehož start a časoměřiči firmy PORS měřený rychlostní úsek v délce 530 metrů, se stejně jako vloni, nacházejí v prostoru bývalých Žižkových kasáren na bývalém buzerplacu, nyní Hanáckém náměstí. Stavitelem rychlostní a technické zkoušky je Jindřich Láník. Její trať vede zčásti po asfaltu, zčásti po štěrkových úsecích a po trávě. V jednom místě je i terénní skok. Převážnou část asfaltové plochy zaplňují servisní stany a obytné přívěsy jednotlivých z celkem 36 převzatých týmů. Závodu se mohou zúčastnit mopedy Stadion S 11, S 22, Jawetta a malé motocykly Jawa Pionýr 550 a 555. Mnohé tyto stroje mají na svých železných bedrech více jak 4 křížky, ale vypadá to, že žádný nehodlá dát svou kůži lacino. Obdobné je to i u některých, obzvláště mladších jezdců. Každý jezdec tříčlenného družstva je před startem vybaven pořadatelem zapůjčenou citrónově žlutou bezpečnostní vestou s reflexními pruhy a svým startovním číslem. Dbá se také na původní i když samozřejmě bezvadný technický stav všech závodních strojů. Důležité je také funkční osvětlení strojů, protože část páteční etapy se pojede za tmy.

Ášín je již v polovině měřené zkoušky, když na trať vyráží nejmladší ze závodnické rodiny Sumů Marek na stejném typu motocyklu. Je zástupcem té generace, která celý závod, kdysi v tisku nazvaný taškařicí, bere smrtelně vážně a pere se o každou vteřinku. Po průjezdu zkoušky s letmým cílem závodníci opouštějí prostor náměstí a pokračují po trase Vážany – Jarohněvice - Šelešovice – Zdounky – Cvrčovice – Milovice – Soběsuky a přes Šelešovice zpět do místa startu. V Cvrčovicích je zřízena průjezdní kontrola, kterou zajišťuje Jindřich Láník starší. Jezdci zde mají potvrdit průjezd, jak uvedeno v prováděcích pokynech, „rukou podáním“. Mnozí ale ani nehodlají zastavit a ležíce na řídítkách svých strojů zdatně znemožňují přečtení startovního čísla a zapsání průjezdu do výkazu.

My jsme se vydali s naší expediční Lancií proti směru jízdy závodníků na průjezd před obcí Milovice, kde jezdci překonávají značné stoupání v několika serpentinách. Další stoupání pokračuje i v samé obci. První projíždí Marek Sum po chvílí následován Ášínem. Většina „Pionýrů“ se se stoupáním vyrovnává dobře. Obtížnější to mají někteří jezdci na mopedech. Někteří musejí občas seskočit nebo vypomáhat šlapáním. Jeden dokonce zastavuje a opravuje. Přesto však první průjezd tímto úsekem nakonec zvládají všichni. Na objetí okruhu mají 40 minut. Po dojezdu do místa servisu se zdá, že čas je poměrně dost našponovaný. Dochází k tankování strojů, výměně jezdců a závodníci přes měřený úsek vyrážejí na další rundu. Těch na ně ještě čeká 23. Pecha střídá jeho dvorní spolujezdec Petr Uhel, místo rallye spolujezdce Ing. Skočovského usedá na sedlo Pionýra další rallye jezdec Viktor Szabó. Značnou pozornost přitahuje Pink Lady Team, jehož tři závodnice mají svoji ústroj, závodní stroj, vybavení i servisní zázemí provedeno v růžových barvách. Ve funkci managera zlínského teamu v typicky modrožlutých barvách je po oba dny přítomen ředitel Barum Rallye Miroslav Regner. V průběhu prvního dne závodu objevujeme mezi diváky i činovníky Autoklubu ČR Ing. Rosického, MVDr. Lubomíra Svobodu nebo pana Kopeckého. Mimo závodících jezdců rallye se v davu diváků objevuje abstinující spolujezdec Karel Jirátko, zástupci již tří generací tlumačovských Kouřilů či Petr Zedník. S přibývajícím časem přibývá i diváků a prostorné zastřešené místo pro občerstvení se zaplňuje. Rozsáhlý a bohatý bufet ovládá za pomoci rodiny a přátel bývalá druhá polovina soutěžní dvojice kroměřížských historiků – Pavel Klár. Po dvacáté hodině večerní začíná živé vystoupení bandu Karla Malenovského, který hraje k poslechu i případnému tanci. Mezitím ovšem závodní teamy stále krouží po trase a najíždějí další kilometry. V plánu pátečního podvečera a části noci je odjetí celkem 8 kol a mělo by se to povést do půlnoci. Pak bude následovat noční přestávka. První závodník vyrazí na trať v neděli přesně v 06,00 hodin. Někdy kolem 21,00 hodiny začíná nejprve lehce a později hustě pršet. Divákům pod stany změna počasí téměř nevadí, horší je to však pro závodníky. Ředitel soutěže začíná uvažovat o vypuštění velkého okruhu. Před započetím poslední osmé rundy dochází v dohledu startu k nehodě malého motocyklu st. č. 38 s osobním autem, zasahuje sanitka ZZS a přijíždí i policie. Po rychlé poradě je rozhodnuto celé osmé kolo zrušit. Páteční část tak končí.

V sobotu před zahájením druhé etapy rozhoduje ředitel závodu prodloužit čas na velký okruh na 50 minut. V první sobotní zkoušce odstupuje další posádka na malém motocyklu s číslem 22. Počasí je v celku příznivé, slunečné, ale větrné. Nám domácí povinnosti neumožňují celodenní pobyt na závodě, tak se na chvíli zastavujeme dopoledne a sledujeme doslova bratrovražedný boj na krátkém měřeném kruhu. Se zemí se potkávají jak mladý Sum, tak i Ášín. Jednotlivé týmy a závodníci se v okolí zkoušky zdravě hecují. Z bezpečnostních důvodů došlo ke zklidnění na výjezdu z měřeného úseku, kde jezdci musejí zastavit. Poměrně silný vítr cuchá mlíko, vytyčující trať, převrací barevné pylony a nechtě tak trochu mění profily jednotlivých zatáček. Každý průjezd je tedy novým dobrodružstvím pro diváky i jezdce. Že je závod hodně vyrovnaný svědčí i skutečnost, že při průjezdu měřeným úsekem se tři týmy vešly do časového rozdílu 1 vteřiny. Opouštíme místo závodu, abychom se vrátili na vyhlášení výsledků. Protože je vyhlášení stanoveno až na 18. hodinu, přijíždíme o půl šesté odpolední, kdy je ceremoniál již v plném proudu. Zjišťujeme, že jsme přišli o návštěvu starosty města, který se dostavil v historickém oděvu přímo z maškarního bálu v kroměřížském arcibiskupském zámku. Protože se vyhlašuje od posledního místa, nejsme ochuzeni o čelní pozice. V kategorii malých motocyklů obsazuje 1. místo trojice Pavličík, Mlynář, Krejčíř, 2. je Marek Sum, Podešva, Krejčíř a 3. Kohoutek, Zátopek, Slipek – všichni na Jawě 555. Trojice Pech, Uhel, Závora obsazuje 9. místo absolutně, Skočovský, Szabó, Vašák končí na 17. místě. Místo 10. a 1. mezi mopedy obsazuje posádka Macháň, Lípa, Lípa. Jak je již tradicí, vyhlašují se ještě další různé kategorie, kde si i dvě ceny odnášejí sympatické a usměvavé dámy z Pink Lady Teamu. Manažeři týmu, kteří jsou tři, přinášejí na slavnostní přípitek láhev vína – jak jinak než růžové. Družstvo Vaška Pecha dostává také jednu ze zvláštních cen - za nejtěžší závodní tým. Vše pobíhá v srdečné a kamarádské atmosféře. Dámy z časomíry dostávají od ředitele závodu květiny a všichni přítomní jim dlouze tleskají.

A pak jsou všechny ceny předány, téměř vše je řečeno a letošní ročník závodu 24 kol kol Kroměříže je u konce. „Tak zase za rok a pokud možno alespoň v tomto složení,“ loučí se Michal Sum za všechny pořadatele. Účastníci si odvážejí domů ceny a dojmy, které určitě předají dál. Pořadatelé musejí uklidit celou plochu, vyhodnotit klady i zápory a provést konečné vyúčtování akce. Přesto je ale možné již teď říci, že se letošní ročník povedl a posunul pomyslnou laťku náročnosti opět o kousek výš.