O uplynulém víkendu se dvě české posádky představily na Halls Winter Rally, zimní soutěži zařazené, mimo jiné, do litevského šampionátu i Baltic Winter Rally Cupu. A právě tato soutěž s centrem ve městě Utena byla názornou ukázkou, jak jednoduše jde poskládat automobilovou soutěž.

Pořadatelé připravili pro soutěžící celkem 12 RZ o délce 112 ostrých kilometrů. Zkoušky to byly hodně zajímavé od pomalých s průměrem jen lehce nad 70 km/h až po letiště, na kterém byl dosažen rychlostní průměr 126 km/h. Specifikem pak bylo velké množství skoků, dle Jarka Orsáka si na jediné zkoušce zaskákal víc, než na všech soutěžích českého mistráku dohromady. Celá soutěž byla hodně kompaktní, vše bylo podřízeno maximální jednoduchostí. Výdej itinerářů, GPS a administrativní přejímky – to vše probíhalo ve čtvrtek večer. V pátek přes celý den pak probíhala technická přejímka, zároveň s ní byly na programu i seznamovací jízdy.

Samotná soutěž se odehrávala v sobotu a proběhla doslova během pár hodin. Žádná startovní rampa, vozy odstartovaly v 7:10 ráno z parkoviště před místním supermarketem, kde byla umístěna ČK 0. Tři rychlostní zkoušky, tankovačka, další tři rychlostní zkoušky. To čítala první polovina soutěže, teprve poté se posádky přesunuly poprvé a zároveň naposled do servisu. Po něm následovala další sekce tří zkoušek, tankovačka, další tři testy a cílová časovka (opět bez rampy), po které následoval vjezd do uzavřeného parkoviště. Celá soutěž odehrávající se ve zběsilém tempu pak skončila krátce po půl třetí.

Samostatnou kapitolou byla servisní zóna. Ta byla vytvořena na parkovišti u místní víceúčelové haly a servisní auta do ní mohly najíždět až v sobotu od sedmi rána (tzn. poté, co byly vypuštěny soutěžní vozy na trať) a ihned po jediném servise se tato zóna rozpustila, aby se na stejném místě postavilo uzavřené parkoviště.

Celý závod probíhal ve velkém tempu, nikde nebyly zbytečné prostoje, přejezdy mezi zkouškami nastavené tak, že posádky neměly téměř žádný prostor na nějaké lelkování. Tento stav byl ideální pro posádky i diváky. Nadělalo by to však velké problémy v případě, že by se musela zastavit rychlostní zkouška, protože by se tím sesypala celá soutěž. Organizátoři však přistupovali k řízení závodu volněji, o odstoupených autech neměli moc přehled (i přes použití GPS jednotky o rozměrech poštovní schránky a váze cca 5 kg) a nějaké havárie či auta překážející v trati neřešili.