Robert Čaloun bere automobilové soutěže hlavně jako koníčka, který jej vytrhne od práce. Po šestnácti sezonách strávených za volantem Fordu Escort RS Cosworth přišla na letošní Bohemce změna a manželská posádka Čalounů začala usedat do Škody Fabia R5. Inu, sny se mají plnit...

Roberte, dalo by se říct, že tak jak jste loňskou sezonu (ne)dojel, tak jste ji letos (ne)rozjel? Jak moc je demotivující odstupování ze soutěží, i když se tým a posádka snaží sebevíc?

„Myslím, že odpověď na tuto otázku všichni, kdo alespoň jedenkrát ze závodu odstoupili,

velmi dobře znají. My jsme odstupovali pro různé druhy závad téměř z každého závodu. Dostali jsme se s manželkou do takové fáze, že jsme začali seznamovací jízdy druhého dne závodu považovat za zbytečné, jelikož už jsme nevěřili, že do druhé etapy soutěže Ford vydrží.

Všechno bych přijal mnohem snadněji, kdybych věděl, že jsme cokoliv v přípravě i servisu auta podcenili. Ale investice do Forda byly vesmírné, vše jsme kupovali nové, co možná nejkvalitnější, nebo na kolenou prosili, aby nám díly repasovali profesionálové. Přesto to bylo všechno marné.

Proto jsem se rozhodl investovat nemalé peníze a našeho Coswortha přes zimu od základu předělat. Vyřezat rám, opravit únavu karoserie, vyrámovat a instalovat vše nové, nebo důkladně zrepasované. Do sezony 2024 jsem nastoupil s pocitem, že už se nemůže nic stát. A ono se stalo... FORD (smích).”

Ford Escort RS Cosworth je jistě atraktivní auto, které má krásnou sportovní historii, ale upřímně, kolikrát jste si řekl: „A dost!“ ?

„To číslo nedokážu spočítat a asi bych ho ani nechtěl vyslovit. Když jsme měli rozjetý závod a začínalo nás to bavit, byl konec... V těchto chvílích jsem používal častokrát i velmi sprostá slova. „Hromosvod“ manželka to vždy odnášela v plné palbě, až mi jí pak bylo líto.”

Pro vás je Escort jistě srdeční záležitostí, neboť byly úvahy pořídit si áčkového Coswortha. Na čem ztroskotala tato myšlenka?

„Cosworth je velice krásný vůz, od mládí má srdeční záležitost, a navíc byl ve startovním poli ojedinělý, nechtěl jsem se ho vzdát. Po Pačejovu 2023, kde nám na shakedownu umřel motor, vznikla možnost koupit od Libora Kotrmona jeho áčkového Coswortha. Libor ho ale chtěl prodat až v polovině letošního roku a já chtěl jet sezonu 2024 celou.”

Pro mnohé bylo velkým překvapením, když jste se v Mladé Boleslavi objevil se Škodou Fabia R5. Kde se zrodil nápad pro omlazení vašeho vozového parku?

„Výše uvedené trable s provozováním Forda, jeho nespolehlivost, nedojíždění závodů, finanční náročnost a neustálé nervy, zda už seznamovací jízdy nejsou zbytečností, zda se na autě něco nepokazí, myšlenku na změnu závodničky jenom umocňovaly. Při loňské Bohemce, kdy jsme odstoupili kvůli poruše zadního diferenciálu, do mě několikrát rýpl David Soldát, ať si konečně koupím pořádný stroj. A jelikož měl servis naproti nám, vždy na mě z dálky zavolal „Er pět“ a smál se. Já měl ale pocit, že tu smůlu zlomím, tak jsem fordíkovi dával jednu šanci za druhou. Takže nápad na omlazení vozového parku se vlastně nezrodil, on se vyvíjel.“

To, že jste nakonec koupil auto po Filipu Marešovi, byla tak trošku náhoda. Jak k tomu vlastně došlo a co rozhodlo pořídit si Fabii?

„V březnu, ještě před dokončením stavby Forda, za mnou přišel úžasný kamarád Ivánek Ivanov, že Filip Mareš pořádá test v Bělé pod Bezdězem, a že by mi umožnil svézt se ve Fabii Rally2 EVO. Moje první reakce byla odmítavá. Dlouho jsem odolával a nechtěl se zařadit do „Fabia cupu“ (smích). Pak mě ale přeprala zvědavost, jak se takové auto asi řídí. Domluvili jsme se a už jsem seděl vedle Filipa. Mimochodem, to byl mazec (smích). Filip pak sebral všechnu odvahu, a i když, jak sám říká, sedadlo spolujezdce není pro něj nic příjemného, sedl si vedle mě a já zpocený trémou vyjel na trať. Když jsme se vrátili zpět „na plachtu“, já se asi tvářil nadšeně a šťastně, jelikož první reakce mé manželky Evči byla... „Hm... asi kupujeme R5...“ (smích). V pondělí proběhl test a ve středu jsme si s Filipem plácli. Důležitou součástí mého rozhodnutí byl skvělý přístup a chování Filipa Mareše. Doteď je nám s Ráďou Buchou velikou oporou a pomocí. Tímto ještě jednou oběma klukům moc děkujeme.“

Nyní máte za sebou tři závody, jak je hodnotíte?

„Mám hodnotit závody nebo sebe ve Fabii? (smích) Budu-li hodnotit závody, tak jednoznačně mohu říct, že každý závod byl něčím specifický a každý závod byl pro mě krásný. Děkuji tímto všem pořadatelům, že soutěže připravují, jinak by ty naše závodničky stály na dílnách jako hezká kulisa.

A jestli mám hodnotit sebe, to bude trochu oříšek, jak to vyjádřit. Závody pro mě nikdy nebyly zdrojem zvedání si svého ega nebo nějaké touhy po vítězství. Rally beru jako hobby, které mě vytrhne z kolotoče denních starostí, zdroj společných zážitků s manželkou, v super partě kamarádů. Samozřejmě, když nás někdo pochválí, že jsme jeli hezky, nebo se nám povede zajet hezký čas, jsem rád a těší mě to. Změna auta je pro mě teď především o učení se. O kilometrech, které jsou velmi důležité, abych postupnými krůčky Fabii pochopil.”

Musel jste nějak měnit styl jízdy v porovnání s Cosworthem?

„Absolutně. Bohužel šestnáct let v Cosworthu se projevuje návyky, se kterými se jaksi Fabia nechce kamarádit. Už se mi to vymstilo. Na Příbrami jsem pozapomněl na rozdíl ve strmosti řízení a stočil rejd moc, až jsem zahučel do škarpy. Ale vím, že tenhle omyl už neudělám. Na Pačejově jsem posadil Fabii na pařez. Autu se naštěstí nic nepřihodilo, jen se „blimbalo” na pařezu a až s pomocí mechaniků jsme ho dostali pryč. Neuměl jsem si vysvětlit, co jsem udělal špatně. Až z videí a záznamů jsem si vše v hlavě srovnal. Erzeta, kde se nám to stalo, byla neskutečně kluzká. Já se na to těšil, protože takové podmínky s Cosworthem mě bavily nejvíc v každém závodě. Už po prvním projetí této RZ (jely se hned dvakrát za sebou), jsem ale pochopil, že něco není správně. Krátký přejezd mi na rozmýšlení moc času nedal a v druhém průjezdu jsme byli venku. Po poradách a hledání příčiny jsem zase o něco moudřejší. Návyk jízdního stylu z Forda, ovládání auta plynem v kombinaci s brzdou, musím na uklouzaném povrchu dopilovat dle požadavku Fabie (smích).”

Dalo by se říct nová a stará čtyřkolka, ale jak moc velký je ten rozdíl mezi oběma auty?

„Pro mě je největší rozdíl v tom, že mne Fabia dovezla až na cílovou rampu (smích). Ale vážně. Rozdíl téměř třiceti let mezi těmito vozy udělal své. Závodění ve Fordu byl opravdový sport a adrenalin. Auto se nedalo udržet skoro ani na rovině, natož na nerovnostech. V tomhle je škodovka nepochopitelně úžasná. Ale závodit v R5 není vůbec jednoduché. Tak nějak se veřejně tvrdí, že řídit er pětku může každá cvičená opička. Také jsem měl dojem, že je to snadné. Pravda je jinde. Je to hodně práce, chce to maximální soustředění a chyby se tady už neodpouštějí. Klaním se špičce mistráku, v jakých rychlostech jedou a co s těmi vozy dokáží.”

Asi logická otázka, co bude dál, Fabia nebo Escort?

„Oboje. Asi se podle nálady rozhodnu, co pojedu a kterým autem (smích). Co musím přiznat, trochu se teď na Coswortha zlobím, tak se mi do něj sedat nechce. Slíbil jsem mu ale, že ho jednou dovezu přes cílovou rampu a pak ho nablýskaného postavím na koberec a já to dodržím.

Jestli to někoho neurazí, chtěl bych touto formou poděkovat všem, kdo se zasloužili o skvělou změnu v mém motoristickém sportovním životě. Nebudu jmenovat, určitě bych někoho zapomněl zmínit a mrzelo by mě to. Moc si vážím práce a péče celého týmu a věřím, že mě toto nadšení dlouho neopustí.“