Kalendář letošního Global Assistance MMČR definitivně uzavřela Fuchs Oil Rally Příbram. Poslední podnik sezony „velkých“ soutěží měl symbolického vítěze. Pátým zářezem uzavřeli vydařenou sezonu staronoví mistři Pech s Uhlem.

Příbramští pořadatelé si na nedostatek zájmu ze strany posádek nemohou stěžovat. Ač byla Fuchs Oil Rally Příbram posledním podnikem sezony, na startu se sešlo nepoměrně početnější startovní pole než před čtrnácti dny v Třebíči. Zásluhu na tom mělo nejen zařazení rallye do šampionátu supersérie, ale především bohaté zastoupení domácích jezdců. Adepty na absolutní vítězství byli jednoznačně oba piloti vozů WRC Leoš Flídr a především Karel Trněný, který měl poprvé na české půdě představit fabii svého týmu. V klasifikaci MMČR se očekával především velký souboj o republikové medaile mezi Vojtěchem Štajfem a Karlem Trojanem. Druhý jmenovaný se pro tuto příležitost vyzbrojil nejnovější evolucí lanceru z dílen Charouz Racing System, tedy vozem, který v rallysprintech využívá Josef Semerád.

Od loňského ročníku mírně pozměněná trať měřila celkem 213 ostrých kilometrů. Stavba harmonogramu připomínala spíše sprintrallye, jednotlivé zkoušky byly velmi krátké, následovaly rychle za sebou a servis byl až po pěti (v sobotu), respektive po čtyř a dvou (v neděli) rychlostních testech. Úseky byly velmi různorodé, od krásných „zatáčkovitých“ až po „letištní“. Dobrým rozhodnutím bylo vypuštění pátečního prologu, naopak trochu nešťastné rozvržení soutěže do dvou víkendových dnů zůstalo nezměněno. Skuhrali také ranní spáči, protože v neděli se startovalo už v sedm hodin ráno. V pátek v podvečer se místo prologu uskutečnilo na náměstí slavnostní představení posádek. Profesionální moderátoři pravda show trošku protáhli, nicméně rallye je v dnešní době také představením pro lidi a těm se předstartovní estráda zřejmě líbila.

Překvapivě největší porce podstatných událostí se udává na samém začátku soutěže. Karel Trněný ani nevyjíždí ze servisu a jeho fabia potvrzuje pověst nespolehlivého auta. Nafouklá bublina jejího startu na české soutěži tak rázem splaskla. Svůj den nemělo ani druhé WRC v poli. Leoš Flídr měl po brutálním příletu do vracáku s octavií plné ruce práce a výsledkem byly polohodiny a zhaslý motor. Téměř patnáctivteřinová ztráta hned na úvodním měřeném testu jej tak zařadila až za nejrychlejší muže GA MMČR. Tím úplně nejrychlejším byl Václav Pech, který si zde pohrál s konkurencí a druhému v pořadí Vojtěchu Štajfovi nadělil necelých šest sekund. První sekce čítající pět rychlostních zkoušek ovšem skončila přece jen dobrým výsledkem pro vedoucího muže supersérie. Leoš Flídr už figuroval na druhém místě, na stále vedoucího Pecha mu ale stále chybělo přes čtrnáct sekund. Pole pronásledovatelů mělo v čele harcovníka Arazima. Ten pokračoval ve skvělém výkonu z Třebíče a zatím si říkal o další „bednu“. V souboji o stříbro v šampionátu měl zatím mírně navrch Štajf (konkrétně o 7,4 sekund) a Trojanovi nepomohla ani velmi agresivní jízda s „devítkou“. Další uchazeč o republikové medaile Miroslav Jandík se po první sekci musel sklonit před nejrychlejší dvoukolkou Petáka a před Caisem. Na vině byla špatná volba pneumatik a mírným handicapem byla i neznalost tratí. „Zatímco naši soupeři trať dobře znali, pro nás to znamenalo hodně nových úseků. Poslední dva roky jsme tu nestartovali. Zvolili jsme navíc pro začátek příliš měkké pneumatiky a ztratili na čelo závodu zhruba 50 sekund. Za chybnou volbu obutí jsme bohužel zaplatili dvakrát, protože při přidělování časů na RZ8 jsme dostali přidělený čas z prvního průjezdu plus dalších 10 sekund navíc,“ vysvětlil prvotní ztrátu Jandík.

Druhá sekce začala podle očekávání Flídrovým náporem. Pech se ovšem nedal zahanbit a i přesto, že mu vlastně v Příbrami již o nic nešlo, byla jeho EVO IX octavii WRC rovnocenným soupeřem. Celou druhou sekci tak vlastně zakončili oba rivalové „plichtou“, když se jejich původní rozestup změnil pouze kosmeticky. Rozhodnuto naopak prozatím bylo v souboji Štajf – Trojan. Karel Trojan přehnal tempo a Semerádovu „devítku“ poslal v menší rychlosti do stromu. Stoj byl ovšem natolik poškozen, že se již nedalo pokračovat, Trojan navíc zatarasil trať, a zbylým posádkám tak byl přidělen čas. „Do rallye jsme vstoupili naplno – všechny pozice v první trojce konečného pořadí MMČR jsou velice cenné, a tak bylo jasné, že ani soupeři nám nic neodpustí. Auto šlapalo jako hodinky, nebyl důvod jet pomalu. S ohledem na naše průběžné umístění v šampionátu bylo důležité držet se zejména Arazima s Trojanem.

Na sedmém testu jsme se dotáhli k Vaškovi Arazimovi jen na pár desetinek, naopak Karel Trojan už na nás ztrácel čtrnáct vteřin. V tuhle chvíli se jelo na náročný Vystrkov, což je úzká a místy zákeřná rychlostní zkouška. Ještě ke všemu lehce sprchlo, a tak jsme raději zvolili trochu opatrnější styl jízdy než soupeři. Trojanovi se stalo větší riziko osudným – havaroval. Bylo nám ho líto, ale i takový je náš sport, jednou jsi dole a jednou nahoře...,“ konstatoval Štajf, pro kterého to byl signál ke zvolnění tempa, za což byl vděčný Václav Arazim. Ten ovšem nijak zvolnit nehodlal a skoro to vypadalo, že si chce došlápnout i na Flídrovo WRC. Dokonce stihnul vyhrát právě inkriminovanou RZ8, která se stala osudnou Trojanovi. Jandík podruhé při přidělování časů doplatil na špatnou volbu pneumatik, takže se stále musel dívat na záda Miroslavu Caisovi. Spolu s Josefem Petákem byli ovšem v sekundových rozestupech a měli rozehráno na pěknou honičku.

Souboj o vítězství rozhodla už úvodní rychlostní zkouška poslední sobotní sekce. Na Flídrově octavii se porouchal kardan, a sympatické posádce se tak cesta k prvnímu místu definitivně zavřela. Formu naopak potvrdil Pech a dalšími čtyřmi nejrychlejšími časy se opevnil na první příčce. Jediným zdatným konkurentem mu byl Václav Arazim, ovšem ani jeho dílčí vítězství nijak extrémně nesnížilo časovou propast, která po první etapě čítala 36,6 sekund. S přehledem si svou bronzovou příčku hlídal Štajf, Jandíkovi se alespoň podařilo překonat Caise, Štajfův více než minutový náskok byl však do druhého dne příliš velkým soustem. Dosud nejrychlejší dvoukolka Petáka si prožila na poslední rychlostní zkoušce dne nefalšovaný kotrmelec, po které byl nucen domácí jezdec odstoupit. Na šestou příčku a do vedení skupiny se tak propracoval další domácí miláček Emil Triner. Tomu situaci neulehčila desetisekundová penalizace. Na startu rychlostní zkoušky mu totiž časoměřič předal brzo výkaz a Triner vystartoval o minutu dříve, než měl. Sedmý Antonín Tlusťák tak díky tomu snížil své manko na 5,2 vteřiny. „Začátek byl pomalejší a začali jsme menším výletem. Emil jede strašně rychle a máme radost, že se ho držíme. On je tu přece jen na domácí půdě. Je to moc pěkný souboj a více zrychlit už asi nemůžeme. Uvidíme zítra, ale pokud Emil neudělá chybu, asi ho nestáhneme. Důležité budou první vložky a pak se uvidí,“ předpověděl zádveřický jezdec. Desítku uzavíraly lancery Votavy a Orsáka a Barvík se stařenkou EVO VI.

V první etapě nakonec meterology ohlašovaný trvalý déšť nepřišel (na trať spadlo jen pár kapek) a mračna se neprotrhla ani v neděli. Přesto to na ranních vložkách hodně klouzalo, s příchodem pozdnějších dopoledních hodin se však ukázalo sluníčko a počasí nastavilo soutěžícím svou přívětivou tvář.

Přílišné změny ve výsledcích se v neděli už neodehrály. První dva muži absolutního pořadí si mezi sebe rozdělili i vítězství v rychlostních zkouškách v poměru 3 : 3. To stačilo Václavu Pechovi s Petrem Uhlem k dalšímu vítězství na půdě českých rallye, kterým potvrdili svou letošní nadvládu. „Mám velkou radost, že se nám podařilo zvítězit i na rallye v Příbrami. Soutěž má bohatou historii, a tak zápis mezi vítěze je vyznamenáním pro každého jezdce. Pro zisk letošní vítězství jsme ale měli na začátku soutěže nelehký úkol – porazit s produkčním vozem jezdce s WRC technikou. Karel Trněný odstoupil hned z kraje, ale s Leošem Flídrem jsme sváděli tuhý boj na každé rychlostní zkoušce a jsem rád, že jsme z tohoto souboje vyšli jako vítězové. Ani v závěru soutěže jsme si však nemohli oddychnout a museli jsme hlídat dotírajícího Václava Arazima. Jako vždy bylo auto perfektně nachystané na tuto těžkou soutěž a během celého rallye jsme nemuseli řešit žádnou závažnější závadu. Rychlostní zkoušky jsou zde ale velice kluzké a právě díky pneumatikám Matador, které na takovém povrchu mají až neuvěřitelnou přilnavost, jsme mohli dosáhnout skvělého výsledku. Byla to velmi zdařilá soutěž,“ zářil v cíli Pech. Smutný nemohl být ani Václav Arazim. Po nepovedeném začátku sezony se dvěma skvělými výkony vyhoupnul až na čtvrté místo v tabulce GA MMČR, na což by ještě před Třebíčí vsadil málokdo. „Ráno to po nočním dešti trošičku klouzalo, ale jinak super. Věděli jsme, že na Pecha to nestačí, takže jsme jeli tak nějak pro radost. Výsledek tady je bezvadný, celkově za celou sezonu je to trochu horší. Chyběly nám některé ingredience, které k automobilovému sportu patří: štěstí, dravost a spolehlivost techniky. Na druhou stranu nám vyšel konec sezony. Na Třebíči na třech vložkách, tady na pěti jsme dokázali dát i Vencovi Pechovi, což je velice dobré,“ zhodnotil povedený závod litvínovský jezdec. Stěžovat si rozhodně nemohl ani bronzový Štajf. Taktickou jízdou si pohlídal třetí pozici, mnohem cennější ovšem byl zisk vicemistrovského titulu. „Karlovo vyklizení pozic nás nepřímo vyneslo vzhůru – třetí pořadí za duem Pech – Arazim náhle vedlo k titulu vicemistrů republiky právě pro nás. V tu chvíli bylo třeba začít jet trochu víc hlavou a být ve střehu. I přitom jsme ale udrželi tempo, které znamenalo zvyšování náskoku na soupeře ze zadních pozic... zkrátka se dařilo! Zpětně to teď vypadá jako idylka, snadné to ale vůbec nebylo. Završili jsme nejlepším možným způsobem sezonu, kterou i přes slabší chvilky považujeme za opravdu báječnou. Tímhle úspěchem jsme navíc dokázali, že vozy Subaru Impreza, ač jich je tu zatím málo, jsou konkurenceschopné i v našich podmínkách,“ pochvaloval si pražský novinář.

Miroslav Jandík už nedokázal nijak zásadně zvrátit výsledky ve svůj prospěch. I přesto není čtvrté místo nijak špatným výsledkem, Jandíka navíc porazila jen jediná „nedevítka“ ve startovním poli a tou bylo Štajfovo subaru. „Se čtvrtou příčkou jsme vcelku spokojeni, ovšem souhrou náhod jsme v závěrečné tabulce klesli až na šesté místo. Dá se říci, že z bodového hlediska pro nás sezona skončila nešťastně. Do konce roku už startovat nebudeme, chceme se soustředit především na přípravu deváté evoluce lanceru,“ naznačil další plány Jandík. Jedinou závažnější událostí ve druhé etapě byl výpadek Miroslava Caise. Ten nemohl novou EVO IX ověnčit zatím nejlepším výsledkem, neboť výpadek přišel po prasknutí poloosy těsně před startem první nedělní vložky. Páté místo tak připadlo tradičnímu černému koni posledních závodů sezony Janu Votavovi, který v druhé etapě stihnul předběhnout alespoň obě dvoukolky. „Výsledek je výborný, ale výkon byl špatný. Vlastně si to moc nezasloužíme. Dostali jsme to v podstatě darem, protože vypadli soupeři před námi. V sobotu jsme udělali spoustu chyb, a tím jsme se bohužel vyřadili z jakéhokoliv souboje na špici,“ zalitoval Votava. Infarktový souboj se však odehrál za jeho zády.

O post nejrychlejší dvoukolky soupeřili Emil Triner s Antonínem Tlusťákem. Pod Trinerem se začala šestá příčka povážlivě houpat už po první nedělní vložce. Na té zatáhl Tlusťák neuvěřitelným způsobem a rázem se jeho manko počítalo na pouhé desetiny sekundy. Triner nenechal nic náhodě a podobným způsobem odpověděl na rychlostní zkoušce následující. Vydobytý pětivteřinový náskok pak nedoznával nijak zásadních změn, poslední záchvěv náporu zkusil Tlusťák na závěrečném úseku. Čtvrtý čas znamenal snížení Trinerova náskoku o plné čtyři sekundy, „Emilovi“ ale k dobru stále jedna sekunda zůstala. „Dneska jsme si s Tondou opravdu zazávodili. Souboj byl vážně dobrý a Tonda jel velice dobře. Ráno jsme zvolili jiné gumy, jeli jsme mokré, zatímco Toník slicky, takže trošičku vydělal. Na první rychlostní vložce trošičku zaspal, ale i tak to vyšlo,“ zářil Triner, který dovezl punto S1600 plzeňského týmu Roto k prvnímu výraznému výsledku. Ani Tlusťák ovšem nebyl s výsledkem nespokojen. „Prohra nás nemrzí. Emil je tu doma a je to skvělý jezdec. Z prvního místa bychom měli větší radost, to jistě, ale i tak je to dobrý výsledek. Včera jsme udělali chybu v retardéru, Emil zase dostal spornou penalizaci. Dnes jsme na první erzetě dělali hodiny. Byl to krásný závod, jeli jsme do posledního metru rychle a to už dlouho nepamatuju,“ pochvaloval si juniorský jezdec. Osmá příčka byla skvělým výsledkem pro Jaroslava Orsáka, který konečně dokázal zúročit potenciál ex-Caisovy EVO VII.

Pěkným soubojem završil dvoudenní závodění Marcel Tuček. Porážkou Vladimíra Barvíka ukončil vydařený víkend, kdy dal svým výkonem zavzpomínat na staré časy, kdy proháněl českou soutěžáckou špičku. „Výsledek i celou soutěž musím hodnotit velice kladně. Byla to moc pěkná soutěž a hezky jsme si tady zazávodili. Splnili jsme si svůj cíl. Chtěli jsme být v patnáctce. Mě těší, že je to jedna z prvních soutěží, kde jsem v cíli a nejsem tak utahaný. Zdravotní stav se pořád lepší a když to bude takhle pokračovat dál, znovu bychom nastoupili do ‚velkých‘ aut,“ potvrdil svou dobrou kondici Tuček.