Na Pelhřimov jsme odjížděli neplánovaně až v pátek ráno. Ve čtvrtek po 16 hod. jsem se vrátil z dovolené a za necelou hodinu mi Kuba volal, abych pro něj přijel, že prorazil hliníkovou vanu na tréningovém Audi A3. Byl jsem dost na... štvanej.

Počítal jsem s odjezdem ještě ve čtvrtek. Kubík si dal noční a vanu za pomoci kamarádů Vény a Jirky, který ji ještě v noci zavařil, opravili a ve 4.15 jsme mohli vyrazit směr Pelhřimov. V 7.00 jsme na místní poště zaplatili startovné, převzali itík a vyrazili na trénování. Po nepříjemném průrazu pneu na Kopné dal Kuba na Audi raději závodní pryže (jak říká Láďa Henzl). Na šotolinové úseky se fakt hodily.

V sobotu ráno v 6 hod. začalo dost silně pršet. Startovali jsme až v 10 hod, přesto do poslední chvíle nebylo jasné, na jakých gumách vyrazit. Nakonec jsme jeli suché a vezli dvě mokré rezervy. Na RZ1 jsme jeli suché a bylo sucho. V cíli jsme na sebe oba koukli a nechápali co to mělo znamenat. Dodnes jsme nepřišli na to, proč jsme jeli tak pomalu. Deset vteřin ztráty na Aleše Kavalka a 5. místo ve třídě bylo velkým varováním. Při dost dlouhém přejezdu na RZ2 jsme si ujasnili, že takhle se dál závodit nedá a že musíme změnit tempo. Na přejezdu se spustil déšť, který přešel ještě 5 km před startem RZ v pořádný liják. Rozhodli jsme se přezout na mokré. Při mé obezitě výměna pneu fakt není moje hobby. Přijeli jsme na start a bylo úplné sucho. To nám na náladě moc nepřidalo. O to větší překvapení jsme měli v cíli RZ. Vyhraná vložka s náskokem téměř 5 vteřin na Blaťáka a 10 na Henzla a Jindrleho nás katapultovala na první flek. Ohromná radost v autě, že jsme zpět v závodě.

RZ3, 5, 8 jsme opět vyhráli (šestka zrušena a na 4. a 7. RZ druhé místo za Ondrou Blaťákem). Na RZ3 jsme fakt skočit něchtěli. Mam strach o poloosu a tak jsme měli napsáno HOP levým středem a prodat. Přijeli jsme na čtyřku, Kuba ubral a dal za tři. Oba jsme byli překvapeni, že letíme tak dlouho vzduchem – viz foto. Při druhém průjezdu už jsme to jeli raději na dvojku.

Na poslední RZ jsme prodali šotolinu (hlavně levou po horizontu, kde hrozil průraz pneu). Po průjezdu cílem jsme měli obrovskou radost a já dokonce i slzy v očích. Konečně jsme se dočkali a loňská smůla nás (doufám navždy) opustila. Jediné co nás v cíli zamrzelo bylo to, že jsme skončili na druhém místě v malém N-ku za Roubíčkem – N3 pouze o pět desetin vteřiny.

Na Hondě udělají kluci základní údržbu a hurá na Prachatice.

Věřím, že náš výsledek potěšil sponzory a díky manželce, dceři a celému týmu za naši podporu.