Nebylo poslední dobou moc důvodů k tomu, abychom žehrali nad špatným přidělováním náhradních časů. Právě proběhlá Würth Partr Rally Vsetín byla ovšem v tomto směru jen těžko překonatelnou blamáží sportovních komisařů.

„Je-li rychlostní zkouška z jakéhokoliv důvodu přerušena nebo zastavena, mohou sportovní komisaři přidělit každé dotčené posádce čas, který považují za nejspravedlivější,“ praví v tomto směru standardní propozice a tím dávají sportovním komisařům naprosto volnou ruku v rozhodování. Na posledním sprintu ve Vsetíně takto museli rozhodovat nejednou, vysoce kontroverzní rozhodnutí, které dost možná změnilo pořadí na opravdu vysokých příčkách, bylo vydáno po havárii Milana Pantálka na RZ6. Jako poslední tuto RZ před Pantálkovou havárií absolvoval Sláva Ducháček za čas 5:14,0. Nicméně byl posádkám přidělen čas 5:24,0, tedy přesně o 10 sekund horší. Tento zajel Antonín Tlusťák s Citroenem C2 S1600. Podstatným způsobem to zasáhlo do dění v první desítce. Roman Michalík se propadnul ze třetí příčky na čtvrtou s nezanedbatelnou ztrátou, Pavel Ševčík dokonce z pátého na deváté. Jistě, v případě přidělení lepšího času by mohl například Antonín Tlusťák (který tento čas regulérně zajel) tvrdit, že naopak vinou špatného přidělování on přišel o cenné sekundy (i když se oba zmínění jezdci před touto RZ pohybovali před ním).

Pokud zmiňujeme tyto dva piloty, pak musíme v souvislosti s přidělováním časů posoudit i situaci v souboji o titul ve skupině A. Zde se rozhodovalo mezi Lubomírem Minaříkem a Janem Dohnalem, rozhodnout měl přímý souboj na trati, kdy úspěšnější jezdec měl zajištěn titul. Lubomír Minařík zajel RZ6 ještě v plném rytmu za 5:16,0, tedy o 8 sekund rychleji než přidělený čas Antonína Tlusťáka. Jan Dohnal na něj v cíli soutěže ztratil 9,4 sekundy, kromě šesté zkoušky byl mezi nimi největší rozdíl 4,5 vteřiny...

Pokud by zůstalo u této nespravedlnosti vůči třem jezdcům z top ten, bylo by to důvodem „jen“ k žehrání ne nespravedlivé přidělování časů, komisaři ovšem svému rozhodnutí sami nasadili korunu. Silvestr Mikulaštík byl totiž jediný, kdo dostal „privilegium“ mít lepší čas. Sportovní komisaři mu přiřkli čas Ducháčkův a tím vlastně uznali, že ten původní není nijak spravedlivým rozhodnutím. U ostatních dotčených ale své původní rozhodnutí nijak nezměnili. Troufám si tvrdit, že tento způsob přidělování není schopen nikdo z trojice kompetentních rozumně vysvětlit...