Legendy na Czech Ringu zářily

Na Setkání rallyecrossových legend přijelo na Czech ring 16 jezdců, kteří se v průběhu let objevovali na startovních listinách Československého a později Českého rallyekrosu a také 5 hostů, kteří přijali pozvání na pohodové ježdění.

Setkání rallyecrossových legend je myšlenka Jirky Kadlece, dlouholetého ředitele rallyecrossů v Hříškově a později na letišti v Panenském Týnci. Připravovaný první závod v Sedlčanské kotlině se bohužel neuskutečnil a díky dešťům doslova 'odplaval'. A tak přišla z iniciativy několika jezdců myšlenka na nějaké jiné svezení. Volba padla na Czech ring, který je umístěn na bývalém vojenském letišti v Hradci Králové. Přípravy na tuto akci začali již koncem července a termín se několikrát měnil, aby vyhovoval co největšímu počtu jezdců. Bohužel, mnoho z nich nakonec nepřijelo.

Někteří jezdci přijeli již v pátek a sešlost ve stanu Vaška Johna a Jardy Marchala byla až do časných sobotních hodin excelentní. U obou již zmiňovaných seděl Honza Macháček, Vašek Farka, Radek Pavlíček, Petr Furst, Marcel Suchý, Zbyněk Pavlíček a samozřejmě mládež od Vaška Johna. Ostatní účastníci přijeli v sobotu ráno.

Prezentovalo se 21 jezdců, z toho tři krásné mladé slečny a všichni obdrželi od pořadatele plakát a samolepku s logem této akce.

Počasí k nám bylo víc než milosrdné a tak několik dopoledních, spíše mžení, než deštíků akci jenom pomohlo. Po přivítání jezdců a vysvětlení systému jízd se již had automobilů účastněných jezdců vydal na dvě zaváděcí seznamovací kola. Ještě několik informací a již začali dvě série tréninkových jízd na paralelním okruhu. Vše probíhalo v naprosté pohodě a po krátké přestávce se rozjely čtyři série měřených jízd. Na vlhkém povrchu byly k vidění i „nevídané“ kousky některých účastníků a myslím si, že menší nebo větší chybu jsme vytvořili všichni. Také jsme však s ujetými koly zrychlovali, ale hlavně si to úžasně užívali. Na závodních vozech se nevyskytovaly žádné závady, všichni, až na drobnou nehodu Nikoly Šimíkové odjeli měřené jízdy a čekala nás pauza na pohodový oběd.

Proběhlo slavnostní představení jezdců a autogramiáda, pro přítomné diváky byly připraveny plakáty 'setkání' a přítomní jezdci je velice ochotně podepsali. Jen na okraj, Honza Macháček a Radek Pavlíček byli jediní ze startovního pole, kteří se zúčastnili rallyecrossového závodu u Římova v roce 1983, který začal psát historie našeho rallyecrossu.

Pak se však pozornost všech obrátila jedním jediným směrem, a to na tři finálové jízdy. Součet časů dvou nejlepších jízd určoval konečné pořadí v jednotlivých třídách. A opravdu se bylo na co koukat, trať jsme již měli všichni najetou, suchou a odvážní se pouštěli i do skoků na mostě, což se však některým nevyplatilo a nastaly první technické problémy. Pořadí v jednotlivých třídách se měnilo s každou odjetou sérií. I drobné zaváhání bylo potrestáno

propadem v pořadí, rozdíly byly opravdu minimální. Tři finálové jízdy skončily a nastala práce pro časomíru. Musím ještě zmínit naše dvě sličné 'startmaršálky', jezdci na startu poslouchali i na drobné gesto a starty všech jízd proběhly bez jediného problému. Velice ochotní traťoví komisaři byli bez práce a závod si tak užívali jako pohodoví diváci.

Po chvíli jsou již spočítané výsledky a nastává slavnostní vyhlášení výsledků. Vyhráli všichni, kteří přijeli. Každý jezdec při vyhlašování nejlepších dostal od pořadatele zlatý pohár jako upomínku na toto 'setkání' a tři nelepší v každé třídě i s vyznačeným pořadím. Nechybělo také nezbytné fotografování všech po předání cen.

Asi celý tento článek čekáte, proč Legendy zářily. Odpověď je velice jednoduchá. Jednak svými výkony na trati a také spokojeností s pohodovou akcí. Musím také napsat, že v roli diváků se zúčastnilo i několik dalších jezdců, kteří psali historii. Někteří i litovali, že nepřijeli s autem.

Tak snad někdy příště.