Bratři jak se patří: Václav, Jiří a Martin Lichovníkovi

V představování sourozenců tentokráte zavítáme k Lichovníkům. Ještě v loňském roce to byli bratři dva, ale letos se k Václavovi a Martinovi přidal Jirka a společně tak tvoří sportovní perličku v rally. A aby byla rarita umocněna, spolupracují tři bratři Lichovníkovi s další trojicí bratrů, Černochovými.

K představování sourozenců patří na úvod jejich vizitka, takže prosím pánové představte se nám.

Václav: „Ahoj, jmenuji se Václav Lichovník, je mi 43 let, jsem rozvedený a mám dvě děti. Živím se podnikáním v strojírenském oboru. Mezi mé zájmy patří tenis, myslivost a automobilové soutěže. Rally jezdím šest let.“

Jiří: „Ahoj, já jsem Jiří Lichovník, je mi 41 let, jsem čtyřiadvacet let ženatý a mám dva velké kluky. Tito bratři ale nepůjdou v našich stopách neboť rally je natolik neuchvátila, jak nás. Jsem soukromý podnikatel v stavebnictví. Velký relax a uklidnění nacházím v rybaření. Dříve jsem hrával fotbal, ale v současné době je ze mne pasivní sportovec. Přesto občas vyrazím s raketou propotit triko u tenisu nebo squashe. V automobilových soutěžích jsem oproti bratrům nováček.“

Martin: „Také já zdravím příznivce Autosportu.cz, jsem z sourozenců ten nejmladší a jmenuji se Martin Lichovník. Je mi 39 let, jsem ženatý a mám s manželkou jedno dítě. Také já se živím podnikáním a stejně jako u Václava, to je strojírenství. K mým koníčkům vedle rodiny patří tenis, fotbal, rally a rychlá jízda. Soutěžím se věnuji druhým rokem.“

Co vás při vedlo do rally?

Václav: „Dříve jsem hověl rychlým autům, rád jsem jezdil rychle po silnicích a tak se stalo, že jsem měl velkou havárii. Tehdy mi Petr Machů (současný spolujezdec Jana Jelínka) řekl, že pokud chci zažít správný adrenalin, tak ať jdu jezdit rally. To bylo před šesti lety a krom přestávky, kdy jsem měl drobný problém s řidičským průkazem, se automobilovým soutěžím věnuji pravidelně.“

Jiří: „Bratry nakazil kdo jiný, než bratr. Tehdy říkal: pokud chcete zažít stres, adrenalin i pohodu, tak pojďte jezdit se mnou. V rally jezdíte na uzavřené trati a jedete rychle, jak sami uznáte za vhodné. Nejprve tímto nakazil Martina, který je soutěživý typ a za volantem mu to jde velmi pěkně. Já jsem se byl párkrát podívat na závody a atmosféra při soutěžích mne velmi nadchla. Když k tomu připočtu, že mne brácha svezl, tak ve mně uzrálo rozhodnutí, že to chci zkusit taky a dokázat to co on. Již jako malí kluci jsme byli všichni tři velmi soutěživí, stloukali jsme si různé káry a navzájem spolu soupeřili. Nyní mohu říci, že už v tom kolotoči rally lítám taky a věřím, že mi to půjde stejně jako Václavovi s Martinem.“

Martin: „U mne to byl odmalička sen, který jsem si konečně mohl splnit. Já jezdím teprve druhým rokem a zatím to je z mé strany spíše takové oťukávání. První sezona byla hlavně o učení jak jezdit s autem a poznávání tratí. Doufám, že mi to půjde a letos bychom se chtěli soutěžím více věnovat, aby byly i nějaké výsledky.“

Když říkáš aby byly nějaké výsledky… Znamená to, že chceš jít po titulu v devítkách?

Martin: „Do boje o titul bychom chtěli zasáhnout samozřejmě všichni tři. Ale vím, že ve třídě jsou rychlí kluci, jako například Vojáček nebo Nekvapil.“

Jiří: „Já nechci bojovat o titul, já chci zatím dojíždět. A pokud to bude v nabité třídě 9 do desátého místa, tak budu spokojený.“

Kluci, dovedete si představit stupně vítězů a na nich všichni tři bratři Lichovníkovi?

Václav: „To je možné jen v tom případě, že do cíle dojedou pouze tři hondy a navíc ještě jen ty naše :-). Ale vážně, toto je nereálná situace, v rallysprintech nehrozí, abychom se sešli všichni tři. Ve velkém mistráku by tato možnost možná nastala, ale Jirka se bude věnovat zatím jen sprintům. Jinak představa je to krásná.“

Nebývá zvykem aby všichni bratři jezdili rally, jak se na tento fakt dívali rodiče a vaše rodiny?

Martin: „Naši rodiče z toho v počátku nebylo zrovna dvakrát nadšeni, hlavně mamka to brala dost těžce. Samozřejmě se o nás bála. My ale jezdíme hlavou, nejdeme do rychlostky po hlavě a když už se něco přihodí, tak z toho nejsou tak těžké následky.“

Václav: „Taťku závody moc nezajímaly a mamka měla o mne strach. Potom, co jsem ale přivedl do rally mladšího a pak i staršího bratra, tak jen obracela oči v sloup. Už si ovšem zvyká a po Valašské rally mi dokonce říkala, že nás sledovala ve výsledcích. Nutno dodat, že rodiče jsou starší a nejezdí s námi po závodech.“

Jiří: „Když jsem doma oznámil, že chci jezdit rally, tak se mne manželka zeptala, zda chci být stejný magor, jako jsou mí bratři. Jedinou odpověď, kterou jsem jí dal bylo: Katko, já už magor jsem, já jsem se přihlásil na Valašskou rally. Manželka mi z počátku nevěřila a měla taky strach. Já chci letos dojíždět a to je můj cíl, proto jdu do závodů s velkou rezervou. My tři to máme rozdělené: Martin chce vyhrávat a dojíždět, Václav dojíždět a vyhrávat a já učit se a dojíždět. Rodiny i rodiče nám samozřejmě fandí.“

Nelákalo vás někdy spojit síly v jednom voze?

Václav: „To by podle mne určitě neklapalo, neboť jsme diametrálně odlišní. Martin má z nás podle mne nejlepší ruce a já bych jako navigátor nemohl být. Došlo by k jediné chybě a já bych vybouchl. Jirka se teprve učí, takže k němu bych taky nechtěl usednout.“

Jiří: „Já bych se nebál usednout na místo spolujezdce. Určitě bych ovšem nešel do auta k Vaškovi, ale odvahu bych měl u Martina.“

Martin: „Tuto variantu jsem s Jirkou už probíral, takže je docela možné, že letos se postavíme na start závodu v jednom voze. Pokud se jedná o místo navigátora, tak obdivuji všechny kluky, ale já bych na toto místo nesednul.“

Jak fungují bratři za volantem, hecujete se?

Martin: „Každý z nás chce určitě dosáhnout co nejlepšího umístění. Rivalita mezi námi není, my se hodně podporujeme, rozhodně se nedráždíme. Kdo z nás bude lepší, ten bude prostě lepší. Občas nás napadnout legrácky ve stylu braní jízdních výkazů nebo schovávání klíčů od aut :-) .“

Václav: „Nikdo z nás nechce skončit na druhém místě, to je snad jasné. Panuje mezi námi zdravá rivalita, kdy se plácáme po zádech, radíme si na jednotlivé problematické úseky na trati. Jirka je zatím slabší, tak se soustřeďuji hlavně na časy Martina. Ale až mne Jirka předjede, tak mne hodně naštve a nezbude mi nic jiného, než sklopit uši. Věřím, že taková situace alespoň ještě letos nenastane... :-)“

Kterého výsledku si nejvíce vážíte?

Václav: „V první sezoně jsem byl čtyřikrát třetí, což byly dobré výsledky a letos na Valašce jsem dojel šestý ve třídě. Na sprintech je to ale těžké. Pokud ráno nechytneš rytmus, tak dostaneš obklad a jakákoliv snaha o stáhnutí odstupu přitahuje jezdecké chyby. Takový je ale sport. Nyní nás jezdí ve třídě více jak patnáct posádek a pokud se dojede do TOP 5, tak je to pěkný výsledek.“

Martin: „Já jsem začal teprve v loňském roce, ale jednoznačně nejpěknější závody s pěkným výsledkem na konci byl sprint na Kopné. Závod jsem si velice užil. Organizace na všech závodech, kde jsem doposud startoval, byla perfektní. Líbily se mi i Krkonoše, celou sezonu jsem si užíval. V první polovině loňské sezony jsem dosahoval pěkných výsledků, v druhé přišly defekty a různé drobné havárie. Člověk chce zrychlovat a zkouší například více katovat, což někdy nevychází. Ale i to k rally patří.“

Jirka na výsledky teprve čeká, takže otázka zní jinak. Jaký byl první závod?

Jiří: „Jedním slovem úžasný. Nevěřil jsem, že jet automobilový závod je taková dřina, na konci jsem byl hodně unavený a zbitý. Je to těžké na psychiku neboť jezdec musí být připravený v každé vteřině rychlostní zkoušky. Už nyní se těším na Kopnou a věřím, že si to užiji stejně jako na Valašce.“

Jak došlo ke spojení bratrů Lichovníkových s bratry Černochovými?

Václav: „Já jsem čtyři roky jezdil s Pavlem Šivicem, což je výborný navigátor. Po čase jsem ale cítil, že potřebuji nějakou změnu a na doporučení Oldy Hrabce jsem oslovil Jirku Černocha. Rok nato začal jezdit Martin, hledali jsme k němu mitfáru a tak došlo spojení s Bobem. A letos propadl rally i Jirka… Tady nás napadlo, když jezdí tři Lichovníci za volantem, proč by nejezdili s třemi Černochy na postu navigátora. Proto jsme řekli Zdeňkovi, který si udělal rally školu a dnes jsou tři, až na křestní jména identické posádky. Je pravda, že Černochovi mají ještě jednoho bratra, ale my dalšího bratra nemáme.“

Představte nám váš kalendář soutěží, kde vás uvidíme a jaké jsou cíle do sezony?

Václav: „Já mám v plánu kompletní rallysprintový seriál a kromě Šumavy i celý velký mistrák. Co se týká cílů, tak musíme být skromní. Na sprintech je moc dravců, tady je těžké klást cíle do sezony. Větší šance bude ve velkém mistráku, kde je předpoklad malého počtu posádek a bude proto potřeba dojíždět každou soutěž. Tady bych chtěl být na konci roku v první trojce.“

Martin: „Také já mám v kalendáři zaznačené všechny sprinty plus na rozjezd do sezony Rally Český Krumlov. Možná se objevím i v Hustopečích, ale další soutěže z mezinárodního mistrovství již asi nepojedu. Uvažoval jsem o startu na Barum raly neboť je to naše takřka domácí soutěž, ale musím se věnovat rodině a firmě, takže tady je pravděpodobnost mého startu malá. Můj cíl do sezony se týká hlavně rallysprintů, kde bych chtěl dojet do třetího místa. Chtěl bych potrápit Vojáčka a Nekvapila. Pokud to půjde, tak si myslím, že je šance i na druhé místo. Rozhodně budu chtít hodně znepříjemnit klukům závody.“

Jiří: „Můj rallyový kalendář se skládá z pěti sprintů. Valašskou rally již mám za sebou a dále bych chtěl jet Kopnou, Jeseníky, Vsetín a něco k tomu. Já budu skromnější, než bráchové. Mě bude stačit, když budu do 10. místa v té konkurenci, která je v devítkách. Pro mne, jako pro začátečníka je to velký cíl.“

Václave naznačoval jsi i nějaké starty v zahraničí…

Václav: „My jsme byli letos v rámci rozjetí do sezony na soutěži v Rakousku. Musím objektivně přiznat, že tamní atmosféra je zcela jiná, než u nás. To, že jsem z Schneerosen Rallye záhy odstoupil, nemá vliv na můj dojem z soutěže. Na Valašce bylo šedesát ostrých kilometrů a pro nás, co jezdíme ke konci startovního pole, byla soutěž takřka poloviční, obohacena o volné průjezdy. To vše za stejně vysokého startovného, jako kdybychom jeli celou soutěž. Navíc jsou u nás stále stejné tratě. Jezdím šestý rok a domácí soutěže jsou monotónní a fádní. Proto je například Rakousko pro mne zajímavé řešení, kdy si tam odjedu závody a domů se vrátím na 'diamanty' rally v podobě Kopné nebo Barumky a Bohemka. Mne bude stát závod úplně stejně tady, jako v Rakousku. V zahraničí ale budu mít pozitivum ve vyšším počtu ostrých kilometrů, nové rychlostní zkoušky a celá atmosféra je lehce odlišná. Nám nejde až tak o výsledky, ale rally se bavíme. Samozřejmě, že když už jedeme, tak chceme z soutěží něco mít…“

Vzkaz fanouškům rally…

Martin: „Já jsem si všiml, že čím dál více fanoušků se chodí dívat i na nás vzadu startovního pole. Podél erzet míjím transparenty a vlajky se jmény Lichovník, Černoch, Obadal a podobné jména. Když tito fanoušci stojí u tratí, tak mávají a troubí, za což jim chci velmi poděkovat. Taky zaznamenávám zvýšenou sledovanost nejenom před starty, ale i v servisu. Čím víc bude takových fanoušků, tím lépe a my budeme jenom rádi. Klidně ať za námi v servisu přijdou, rádi je pozveme na kafe a pokecáme s nimi. Otázku navýšení spotřeby kávy pak bude řešit Petr Kolář.“