www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 18. srpna 2017, Svátek má Helena, zítra Ludvík

Mistrovství světa

ME a

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Michal Červenka – Martin Ševčík: Poprvé s R2

25. dubna 2017 • 17:00

Lehce opomíjené jsou u nás posádky startující se staršími vozy. Jednou z nich je i zlínská dvojice Michal Červenka – Martin Ševčík, která čtyři sezóny vodila po rychlostních zkouškách Peugeot 205 GTi. Jejich počínání bylo úspěšné a z každého závodu dovezli domů poháry. Stopku jim vystavil loňský Vsetín, díky němuž okusili R2. Věřím, že stopka je pouze dočasná.

Pánové, než se pustíme do rozhovoru, prosím představte se nám…

Michal Červenka - Martin Ševčík (Peugeot 208 R2) - Ageus Rallysprint Kopná 2017

Michal Červenka (Michal) „Přeji pěkný den, jmenuji se Michal Červenka, je mi 35 let a bydlím teď střídavě ve Zlíně a v Želechovicích nad Dřevnicí. Zatím jsem svobodný, ale dlouho to už nebude. V tuto chvíli jsem bezdětný, ale vlastně dítě máme a tím je na zkoušku kočka. Pracuji v dopravní společnosti ve Zlíně jako mechanik na trolejbusech. Mezi mé zájmy patří automobilový sport, horská kola a sport všeobecně. V horských kolech jsem byl čtyřikrát mistrem republiky ve sjezdu a do výčtu mimo rallyových úspěchů mohu přidat i post vicemistra republiky v automobilovém slalomu.“

Martin Ševčík (Martin) „Ahoj, jmenuji se Martin Ševčík a je mi 25 let. Pocházím z malé, ale pro příznivce Barum rally velmi populární vesničky - Lípy u Zlína. Pracuji jako zkušební technik v Bosch diesel centru ve Zlíně a mezi mé zájmy patří především rally. Pokud mám volno, tak se vydávám s detektorem kovů hledat nějaký ten poklad. Zatím jsem našel jen pár rakousko-uherských mincí, nemají vesměs žádnou cenu, ale pro mě mají cenu duševní. Krom toho mne baví historie, cestování a turistika. A když už se Michal pochlubil úspěchy z horských kol, tak i já přidám to své… Jednou jsem se dostal na stupně vítězů v závodě Slovenského poháru, dojel jsem tehdy třetí. No, a hádejte, kdo vyhrál?!“

Červenků a Ševčíků je v českých rally mraky, můžete se pochlubit motoristickými příbuznými nebo se jedná o shody jmen?

Michal: „Naše rodina Červenků se často objevovala na předních pozicích v různých sportech. Brácha David byl v mládí na špici v závodech horských kol, poté jsem ho vystřídal já. Strýc Vlasťa byl přední jezdec na ploché dráze. Jeho dcera Lucka byla úspěšná v automobilovém slalomu a potom v rally, když zvítězila v projektu Citroën Czech Women Talent CZ a následný rok proháněla velmi dobře Citroën DS3 R1B. No a na závěr můj otec byl několikanásobný mistr ČR v automobilovém slalomu, a to v době, kdy byl slalom na nejvyšší úrovni se spoustou kvalitních jezdců.“

Martin: „Je pravdou, že Ševčíků je v české rally taky poměrně dost, i když o chloupek méně než Červenků. Pro mne ten nejznámější z přímé rodiny, i když tak trošku přes koleno, je jenom jeden, o kom vím. Pavel Ševčík z Želechovických pasek je taťkův druhý bratranec.“

Co vás přivedlo k tratím rychlostních zkoušek a co bylo impulsem posadit se do soutěžního vozu?

Michal: „Již v mládí jsem dělal spoustu sportů. Po sportovní škole, kde jsem dělal atletiku, jsem se pustil na horská kola, přitom jsem již začal přičichávat k autům. V 16 letech jsem odjel první závody v automobilovém slalomu, následující rok již jezdil s otcem po všech závodech. Pak jsem ale začal horská kola dělat na vrcholové úrovni a tak šla auta mimo. Čas byl jen na občasné svezení se v amatérské rally. To se ale změnilo po zranění ruky, kdy jsem měl čas přemýšlet, co dál. Na kolo jsem se ještě vrátil, ale mezitím jsem již měl doma karoserii Peugeota 205 a pokoukal po nějaké účasti v rally. S otcem jsme došli k závěru, že nejlepší bude účast v Poháru ČR, které se jezdilo při MČR sprintrally. Auto se postavilo a mezitím jsem ukončil kariéru horských kol. Zdravotně už to nebylo ono a nechtěl jsem se ničit ještě více. Dlouhá odpověď na to, že stačilo říct, že do soutěžního vozu mě přivedl otec.“

Martin: „K tratím rychlostních zkoušek mě přivedl taťka. Už jako malý kluk jsem s ním chodil na různé závody v okolí. Naštěstí Zlínsko je „země rally zaslíbená“, takže jsme nemuseli ani jezdit nikam daleko. A někde v tom malém klučinovi se zrodil i ten sen sednout si někdy v kombinéze a helmě do závodničky s rámem a vydat se na rychlostní zkoušky.“

Proč jste před pěti lety zvolili Peugeot 205 GTi, s nímž startujete? A má tento vůz sportovní minulost?

Michal: „Peugeot 205 GTi byla jasná volba již od začátku. K tomuto modelu jsme měli dlouhodobý vztah ze slalomů, kde jsme s tátou odjeli úspěšně mnoho závodů. Hlavním důvodem byl i fakt, že na toto auto doma máme spousta náhradních dílu a tak se kupovalo pouze to, co bylo potřeba dát do auta kvůli homologaci pro starty v rally. Další výhodou je, že otec o 205 ví úplně vše, takže jsme se vyhnuli různým laborováním a dětským nemocem z novostaveb aut. Ač se to nezdá, tak má Peugeot v sobě velký potenciál. Kdyby byly peníze a do auta se ještě víc zainventovalo, tak bychom mohli mít doma takovou svoji R2. Černočervená 205, se kterou jsme doposud startovali, byla v roce 2012 postavena z auta, které v minulosti jezdilo slalomy a amatérské rally.“

Čtyři sezony jeden vůz, nepošilhávali jste po jiných strojích?

Michal Červenka - Martin Ševčík (Peugeot 205 Gti) - Rally Vyškov 2016

Martin: „Ze začátku ani ne, ale časem jsme si chtěli vyzkoušet něco novějšího, ale znáš to, v tomhle sportu je vše o penězích a těch bohužel nemáme moc k dispozici.“

Michal: „Na to, že je 205 starší typ, tak nás závodění uspokojovalo, protože časy, které jsme dosahovali, byly docela dobré a pořád jsme zaznamenávali výsledkový posun. Zlom ovšem přišel v sezóně 2016, kdy si spousta jezdců pořídila vozy R2 a i když jsme jeli rychle, tak to zkrátka nestačilo. Často jsme museli jet za hranou, což už nebylo moc dobré. S tím, jak nám soupeři ujížděli, v nás rostl sen svézt se v R2, ale finance na to nebyly. Po loňském sprintu ve Vsetíně, kdy klekl motor a my zaznamenali vůbec první odstoupení z rally, jsem letošní sezónu viděl hodně bledě. Mám ale dobrého spolujezdce a Ševča za mnou přišel dva týdny před Kopnou, že má pro mne dvě překvapení. První se týkala financí, které se mu podařilo sehnat, abychom mohli slušovický sprint odjet a druhá, že usedneme do R2. Za to mu velký dík, protože se nám splnil sen vyzkoušet si silnou dvoukolku.“

Víc než čtyři sezony funguje i vaše spojení co by posádka, jak došlo ke spojení Červenky s Ševčíkem?

Martin: „S Michalem se známe někdy od roku 2006. Tehdy jsem začínal jezdit sjezd na horském kole a Michal, který byl v té době již mistr republiky ve sjezdu, zakládal rallyový tým. A jelikož jsem pro každou legraci a obzvláště pokud se jedná o adrenalin, tak jsem se do něj přihlásil. Od té doby jsme kamarádi.“

Neobjevila se někdy ponorková nemoc? A kdo je hlavním tahounem v autě?

Martin: „Tahoun? Já ani nevím, co to pořádně znamená. Co se týče ponorky, tak asi ne, nebo spíš doufám, že ne. Uvidím, co řekne Michal.“

Michal: „Myslím si, že u nás se vyložená ponorka nikdy neprojevila. Těch závodů za rok zase tolik nejedeme, a když už jedeme, tak si je užíváme. Co se týče tahounství, tak už to máme nějak rozdělené a nikdo vyloženě nediktuje co a jak. Asi to bude i tím, že u nás jsem já tahoun za volantem a Martin v mitfárovské profesi.“

Uvažovali jste nad variantou prohodit si místa v autě, a jak by taková situace dopadla?

Michal: „Upřímně, pouze jednou jsem nad tímto zauvažoval a to teď na Kopné. Říkal jsem si, když Ševča sehnal peníze na vůz R2, tak ať si vyzkouší, jaké to je řídit této vůz a odjede poslední erzetu. Určitě až do Slušovic bylo slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce, neboť Martin s povděkem tuto nabídku odmítl. Jinak kdybych měl já navigovat, tak by to asi nedopadlo moc dobře a s největší pravděpodobností bych se solidně pozvracel.“

Martin: „Určitě by to dopadlo špatně! Michal by se poblil a já bych auto někde zahodil.“

Vyzdvihnout nejlepší výsledek bude u vás trošku složité, protože 99% vašich startů je odměněno pohárem, přesto, který úspěch považujete za TOP?

Michal: „No to je opravdu těžké, neboť jsme odjeli spoustu dobrých závodů s podobnými výsledky. Do loňského Vsetína jsem byl nejvíce hrdý na to, že jsme závodili pět let bez odstoupení. Více než výsledku v celém závodě si kolikrát třeba cením dosažených časů v některých rychlostkách, kdy se nám daří porážet soudobá auta. V tuto chvíli si ale hodně cením dokončené Kopné. Svůj důvod v tom totiž má díky počasí extrémně náročná trať a my v novém autě.“

Martin: „Tak to je velice záludná otázka. Popravdě nevím, jak na ni odpovědět. Každý závod je něčím unikátní a něčím specifický. Nevím opravdu nevím, který je ten nej.“

Porucha motoru byla příčinou, že jste sáhli po mladším Peugeotu. 205 jste vyměnili za 208 R2, jaké bylo svezení a kde hledat hlavní rozdíly ve vývoji?

Martin: „Svezení bylo naprosto fantastické. Je neuvěřitelné, kam se vše posunulo v oblasti řazení, podvozku a brzd. Rozdíly mezi auty jsou zase spíš otázka na Michala. Pro mě se toho moc v modernějším autě nemění, snad jen to, že v 208 můžu používat klakson.“

Michal: „Svezení bylo super. Bylo to něco, co jsem si chtěl vyzkoušet. Jen trochu smůly pro nás, že jsme do R2 usedli za takových těžkých podmínek. První kilometry byly spíše protrápené, ale pak už jsem začal trochu chápat, jak se s 208 má jet a už to bylo o něco lepší. Rozdíl je velký a 208 se řídí úplně jinak, chce to takový drsnější přístup. S 205 již umíme pracovat a víme, co a jak udělat, aby fungovala. Takže ve vývoji z našeho pohledu je ten rozdíl, že o 205 víme hrozně moc a máme na ní spoustu vychytávek, ale o 208 nevíme nic.“

Kopnou jste úspěšně zvládli, ale kde vás dál letos uvidíme?

Michal: „Jaj, tak to teď fakt nevím. Možná prozradí víc Ševča, třeba ví něco, o čem já doposud nevím.“

Martin: „To je v současné době ve hvězdách, ale doufám v nějaké další starty s R2. Uvidíme, jak se podaří dotáhnout některá jednání. Tak nám držte palce.“

„Chtěli bychom poděkovat mnoha lidem, bez kterých by se nám mnohem hůře závodilo. Velké díky patří oběma rodinám a přítelkyním za podporu, díky patří i Jirkovi Maláčovi, Stanovi Vojtkovi, panu Migdalovi a Maderovi, Honzovi Horákovi, Vojtovi Daňkovi a jeho Voda Designu, Jirkovi Juříkovi, prostě všem kamarádům a sponzorům, co nám pomáhají a drží palce podél trati.“

Miroslav Vebr ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist