www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 12. prosince 2017, Svátek má Simona, zítra Lucie

Mistrovství světa

ME a

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Adriana Buršíková: Za volantem jsem ďábel, proto jsem při závodech na místě spolujezdce.

6. prosince 2017 • 10:00

Počet slečen a dam v automobilových soutěžích v Česku pomalu roste. Jednou z nich je i jedenadvacetiletá Adriana Buršíková, která usedá na horkou sedačku spolujezdce od loňského Vsetína. Pojďme si tuto slečnu představit v následujícím rozhovoru.

Kde jste vzala odvahu usednout do závodního auta? Co bylo hlavním impulsem?

Adriana Buršíková

„Nebylo potřeba chodit daleko pro odvahu. Auta a život okolo rally mě bavily už dřív, ale ani na chvilku jsem nepomyslela na to, že by se mi mohl splnit můj sen jednou si sednout do závodního auta v pozici navigátorky. S tímto nápadem přišel můj přítel Ondra minulý rok v létě, kdy se mne jednoho dne zeptal, jestli bych chtěla sednout si s ním do auta. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem řekla ano a svůj první závod jsem jela s Ondrou ve Vsetíně 2016. Právě adrenalin a vášeň pro rychlost bez hranic je to, co mne na tom baví. Řítit se po trati vysokou rychlostí, být uvázaná v sedačce a věřit řidiči na 110 % a naopak.“

O Vás je známé, že ráda řídíte, nelákalo Vás to za volant? Nebyly momenty při závodě, kdy jste si pomyslela „tady bych to projela líp“?

„Vlastním Hondu CRX alias Miňonku a usednout za volant a mít vše pod kontrolou je úžasný pocit. Usednout ale za volant závodního vozu při rally mě ovšem zatím neláká. Osobně si myslím, že nemám tolik zkušeností, ale na druhou stranu je pravda, že zkušenosti získává člověk časem a hlavně v praxi. Navíc jsem za volantem občas ďábel, takže bych všude v zatáčkách lítala dveřmi napřed (smích). V autě při závodech si myšlenky na vlastní jízdu nepřipouštím a plně se soustřeďuji na výkon spolujezdce.“

Váš přítel Ondra už nějaké zkušenosti se čtením not má, šla byste do varianty Vy za volantem a Ondra jako spolujezdec? Kdo by se bál víc?

„Do takové varianty bych klidně šla, řídím ráda a Ondra je skvělý učitel. Na rozjezd bych si dala pár amatérských závodů. Pro mě by bylo velmi důležité se někde oťukat, než bych se pustila do ostré rally. A kdo z nás by se bál víc? Já bych pevně svírala volant, takže já ne a Ondra už zkušenosti z pravé sedačky má. Takže strach by měl Ondra snad jen o auto (smích).“

Byť nemáte na svém kontě mnoho závodů, Vaše pohárová sbírka se úspěšně rozrůstá. Který závod byl pro Vás nejtěžší?

„Zatím mám odjeté pouze čtyři soutěže a krom jedné jsme si vždy dojeli pro pohár. Z mého pohledu byla nejtěžší soutěž ta, kde jsme vyšli na prázdno – Rally Příbram. Poprvé jsem startovala dál od domova a i díky tomu jsem byla víc nervózní. Navíc, na soutěž nepřálo ani počasí, což přineslo kluzký povrch na tratích, déšť a bláto. Nám se sobotní etapa moc nepovedla, neboť na polookruhové zkoušce jsme omylem vypustili jeden okruh na erzetě, a to vedlo k diskvalifikaci. Předčasné ukončení první etapy jsme ale hodili za hlavu a v neděli se svezli v rámci superrally.“

Pro každou posádku je start na nejpopulárnější soutěži u nás velkým svátkem. Jak jste Vy vnímala Barum Czech rally Zlín a její atmosféru?

„Jelikož pocházím ze Zlína, je pro mne Barum Czech Rally ryze domácí soutěží. Po Zlínsku se pohybuji denně, proto jsem nebyla před soutěží nervózní. Na rally se sjela perfektní konkunkurence a jak už to zde bývá, i velké množství diváků, kteří dělají super atmosféru. Soupeři i skvělá atmosféra mne motivovaly a hnaly dopředu. Závod byl také skvělý tím, že mě přišla podpořit rodina i přátelé, a to nejenom před slavnostním startem, ale pravidelně jsem potkávala někoho známého i na přejezdech či v cíli zkoušek. Zkrátka, z každé strany jsem cítila obrovskou podporu. Bylo krásné se dívat na úsměvy dětí, když jsem jim dovolila sednout si do závodničky a rodiče je pak fotili. Barumka má prostě neopakovatelnou kulisu, která vás úplně pohltí. Je jedno zda dojedete na bedně nebo poslední ve třídě. V tomto diváci nedělají rozdíl a to je to nádherné. A já věřím, že si tyto pocity vychutnáme i příští rok.“

Na svém kontě máte málo závodů, ale již se můžete pyšnit titulem vicemistryně ve třídě 9 ve velkém mistráku. Co to pro Vás znamená?

„Největší zásluhu na letošním výsledku má pochopitelně Ondra. Byl to právě on, kdo mě zasvětil do tajů rally, měl se mnou obrovskou trpělivost a vše mne učil prakticky od nuly. Když jsem začala jezdit, neměla jsem žádné zkušenosti, vše pro mě bylo nové, ale myslím si, že jsem se rychle základům naučila. Podle Ondrových slov naviguji tak, jak si představuje a pokud se mu něco nelíbí, řekne mi a já se snažím chybu napravit. Na začátku mi říkal, že jsem taková ta neposkvrněná ohledně rally, že vše se učím od začátku, a když se to už od začátku naučím skvěle, nebude potřebná náprava chyb. Říká se, že nejlépe se učí člověk v praxi, je to pravda. Když jsme se přihlásili na svůj první společný závod minulý rok ve Vsetíně, měla jsem takové ty typické otázky: A jak to bude probíhat? A kdy to začíná? A pojedeš opatrně, že jo? A co závodní oblečení? (smích) V té době jsem samozřejmě ani neměla nehořlavé spodní prádlo. Ondřej je zkušený a hlavně chytrý chlap, takže mě uvedl do klidu a řekl, vše uvidíš a budeš se učit za pochodu. Byla jsem strašně vyděšená, ale zároveň jsem se strašně těšila. Titul vicemistryně ve třídě 9 pro mě znamená obrovskou čest a neuvěřitelnou hrdost na sebe a na Ondru. Je to krásný pocit, něco v životě dokázat, být v podvědomí lidí, které ani neznám. Je to krásné být na internetových rally stránkách, v článku rally časopisu atd… Rodina je pyšná na nás oba. Máme od nich neuvěřitelnou podporu a je to i jeden z hlavních důvodů, proč tento titul mám. Není to ale určitě konec, jednou bude i titul mistryně! Teprve se rozjíždím (smích).“

Kam byste to chtěla v rally dotáhnout?

„Nejsem z těch, co si staví vzdušné zámky, raději si kladu postupné cíle, které vím, že si mohu splnit. Mým prvotním přáním je absolvovat kompletní sezónu. Dalším z cílů je postavit se na start všech soutěží, které se v Česku jezdí. Později bych přidala i nějaké zahraniční soutěže, ale to je vyloženě cíl do vzdálenější budoucnosti. V rally jsem nováčkem a postupně si odškrtávám jednotlivé soutěže. Nyní však vím, že lidé okolo rally tvoří jednu velkou rodinu, která si navzájem pomáhá a mě je v této společnosti příjemně.“

Počet dívek v rally pomalu roste. Doporučila byste dalším holkám vstup do tohoto „mužského“ sportu?

„Už dávno to není ryze mužský sport a je skvělé, jak slečny a ženy se s nadšením do tohoto sportu hrnou. Je to nádherný sport, kde vypnete a realita je najednou pryč a vy si jen užíváte ty momenty v erzetách. Určitě bych rally dalším slečnám doporučila, ale nesmí to být někdo, kdo se bojí rychlé jízdy, což je asi jasné. Ale i při tom strachu se dá vše zvládnout, pokud vedle sebe máte někoho, kdo aspoň trošku jezdí hlavou a nejede vyloženě přes mrtvoly pro výhru.“

Jaká je Adriana Buršíková v soukromí? Kde pracujete a jaké máte zájmy?

„Pracuji na pozici obchodního zástupce v energetice. Práce je mi koníčkem, jinak bych to nedělala. A další zájmy a záliby? Těch je spousta, když je krásné počasí, vyrazím do přírody na kole nebo na kolečkových bruslích. Jinak mě baví výletování s rodinou a přáteli, nemám problém si jen tak někam sama zajet a kochat se krajinou. A když není venku přívětivé počasí, tak usednu k nějaké zajímavé knížce. Byla bych špatným patriotem, kdybych mezi zájmy nezmínila motosport, takže ten vždy a za jakéhokoliv počasí.“

Miroslav Vebr ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist