Mistrovská sezóna 2017 Pavla Musila s Františkem Kubů

Od roku 2009 se Pavel Musil věnuje dieselovým autům. Společně s Frantou Kubů vloni zkompletoval pohárové umístění, když s fabií dosáhl na mistrovský titul ve třídě 11. A právě s Frantou jsme si popovídali o loňské sezóně, ale také o plánech do letošního roku.

Zkus nám na úvod krátkého rozhovoru představit svou posádku…

„Naše posádka byla vlastně po celou sezónu stabilní. Pilotem byl Pavel Musil, kterému je 54 let. Povoláním je dispečer mezinárodní kamionové dopravy, takže vlastně ani v práci se od aut nevzdaluje. Práce je to docela časově náročná, na široké spektrum zálib tak není čas. A pokud máte jako koníčka rally, je jasné, že se vám do volného času již moc jiných aktivit nevejde. Závodit začal už v roce 1994 a první zkušenosti sbíral v rallycrossu. Po čase mu rallycrossový okruh začal být malý, a tak začal pokukovat po rally. Do rallyového speciálu sedl poprvé v roce 2000 a během 17 let aktivní kariéry nasbíral množství úspěchů. V loňském roce vítězstvím v republikovém seriálu zakončil svou závodnickou kariéru.

Já se jmenuji František Kubů. Po celou úspěšnou sezónu 2017 jsem byl Pavlovým navigátorem. Je mi 26 let a díky věku jsem do týmu přinášel trochu mladické nerozvážnosti, to je totiž přesně to, co Pavel potřeboval. Nebyla to moje první závodnická sezóna, začal jsem se závoděním už v roce 2011. Rally mi učarovala, za svou kariéru jsem vystřídal několik pilotů i aut. Začínal jsem ve Volném poháru u Honzy Kršeka na Suzuki Swift GTi a vlastně v rámci těchto soutěží jsem se potkával i s Pavlem. Jsem povoláním mechanik, takže samozřejmě přiložím i ruku k dílu, když je v servisu zapotřebí pomoci. Stejně jako Pavel si myslím, že rally, když ji děláte jako gentleman driver, je jediný koníček, kterému se pak můžete věnovat, na nic jiného prostě nezbývá čas.“

Sezóna 2017 byla u Vás jako na houpačce: dvě odstoupení a tři vítězství ve třídě Vám ale vynesly titul mistra. Jaké je hodnocení sezóny jako celku?

„Konec dobrý, všechno dobré. Jasně, ne všechno šlo během sezóny podle plánu, ale to je právě na tomhle sportu ten adrenalin. Není to jen o jezdeckém umění, pokud za sebou nemáte velký tým, pro který není problém přes noc opravit v podstatě cokoliv, je to i tom, jestli vydrží technika, jestli vše vyjde tak, jak má. Někdy je smutno, jste naštvaný, říkáte si, že jste mohl něco udělat jinak, ale o to víc je pak sladká ta odměna na konci, když to všechno do sebe správně zapadne a to celoseriálové úsilí je korunováno úspěchem.“

Pojďme trošku rozebrat loňský rok. Odstoupení na Valašce tři zkoušky před koncem, kdy máte téměř minutový náskok před soupeři, to asi zabolí. Co se přihodilo? I to k rally patří, ale zajisté to nepotěší...

„Přesně tak, zabolí to, ale musíte to brát tak, že to k tomuto sportu patří. Valaška je samozřejmě srdcovka, je to rallyová ikona. Bohužel to byl právě ten případ, že uděláte všechno podle plánu, ale nevyjde to. Naše odstoupení zavinila poškozená spojovací tyč řízení, jednoduše nevydržela nápor na velmi technicky náročném polygonu Tatra.“

Následovala ale tři vítězství v Krumlově, Hustopečích a na Barumce. Která z těch tří soutěží byla pro Vás nejtěžší?

„Každá z těch soutěží má své krásy a záludnosti. Asi se neshodneme v názorech, pilot a navigátor to možná někdy vidí rozdílně. Pro Pavla byla nejtěžší Barumka, mně dala asi nejvíc zabrat Rally Krumlov. Shodneme se ale asi na tom, že nejvíc se nám líbila rally v Hustopečích. To je samozřejmě o tom, že do sebe všechno ideálně zapadne. RZ jsou technické tak akorát, technika funguje přesně a bez problémů a v týmu vládně skvělá nálada. A to se asi nejvíc povedlo právě v Hustopečích.“

Konec sezóny byl pro Vás opět smutný díky havárii v Příbrami…

„Těžko se to komentuje. Prostě to byla naše chyba a hotovo. Na chvilku jsme vypadli z rytmu, příliš jsme chtěli dojet „podle plánu“. Na takovém diváckém místě vždycky hrozí, že vás ta atmosféra strhne, a to už je pak jen kousek k tomu, že uděláte chybu. A to se taky stalo, dostali jsme se příliš ke straně a průšvih byl na světě. Je to zkušenost, s odstupem času a vědomím, jak to celé dopadlo, se nám na to už celkem v pohodě i dívá.“

I přes odstoupení jste získali body za etapu. Jak moc pracovaly nervy a jak probíhala oslava po zjištění, že jste mistři?

„Nervy pracovaly neskutečně. Seriál jsme odjezdili v týmu s Denisem Novákem. On byl taky naše jediná naděje, musel prostě vyhrát, a tím konkurenci stáhnout body. Možná, že tehdy došlo i na nějaké drobné výhrůžky v tom smyslu, že jestli to nedá, končíme s kamarádstvím… Evidentně to zafungovalo, dal to a my díky tomu nakonec taky. Fajn, že jsme mohli uplatnit týmovou taktiku… A oslava byla samozřejmě taky týmová.“

Společně jste vloni doplnili skládanku úspěchů. V roce 2014 to bylo v jedenáctkách stříbro, v roce 2016 bronz a vloni zlato. Která z těchto tří sezón pro Vás byla nejtěžší?

„Za mě rok 2014. To byl rok přechodu z Volného poháru do Mistrovství republiky. Spousta nových věcí, které jsme se museli naučit, spousta nových zkušeností, zážitků. Ale to byl asi taky ten okamžik, který nás jako posádku utvořil. Byla to skvělá zkušenost, opravdu jsme si celou dobu skvěle užívali závodění a byla to prostě paráda.“

Jak se díváte na třídu dieselových aut, proč jich v Česku moc nezávodí?

„Nemyslím si, jak občas někde slýchám, že by dieselová auta nebyla konkurenceschopnou třídou. Naopak, mají spoustu nesporných výhod. Jednou z nich jsou asi nejnižší finanční nároky na provoz závodního auta. To je pro nás jeden ze zásadních argumentů. A podle nás si závodění v dieselu užijete stejně jako v „klasice“.“

Sezóna 2018 už hodně klepe na dveře. Už máte plán, kde a s čím do ní vyrazíte?

„Pro rok 2018 se náš tým změní. Já přesedlám do auta pilotovaného týmovým kolegou a kamarádem Denisem Novákem. Pojedeme tedy se Škodou Octavia TDi. V plánu je samozřejmě start MČR v rally a rádi bychom začali hned na Valašce. Pavel přesedne z auta do křesla managera týmu.

Ale určitě se během roku Pavel vrátí za volant a posádku Musil - Kubů bude možno zahlédnout na některé rally v ČR.

A já jsem člověk otevřený výzvám, takže pokud se naskytne možnost zaskočit někde za chybějícího navigátora a nebude na programu žádný společný podnik s Denisem nebo Pavlem, rád si vyzkouším i závodění v jiném týmu.“