Kopáčkův návrat na vítězné vlně

Až při zářijové klubové soutěži Rallye Stars Kramolín se za volant soutěžního vozu vrátil Václav Kopáček, který se při květnovém testování zranil. Návrat to byl vítězný, Václav Kopáček spolu se spolujezdcem Janem Laštovkou tuto soutěž v kokpitu vozu Škoda Fabia R5 ovládli. Kopáčka teď čeká náročný závěr roku, ve kterém bude barvy týmu Duck Kicker Racing hájit ještě na čtyřech rozličných soutěžích.

„Vypadalo to tak nevinně, zkrátka jsme si řekli, že ještě vyzkoušíme poslední detail v nastavení a pak už pojedeme domů,“ vzdychl Václav Kopáček při vzpomínce na jarní test, který měl napomoci dobrému výsledku při Rallye Český Krumlov. „Bohužel jsem asi udělal jakousi malou chybku nebo najel do jiné stopy než při předchozích průjezdech, to už teď nezjistím. Byl z toho ale úplně zbytečný a docela velký karambol, při kterém kromě auta utrpěla i moje žebra, která už si loni užila své. V jediný okamžik se tak poroučely plány pro celý zbytek sezóny, protože jsem se na úkor závodění snažil zejména vyléčit. Dalším úkolem bylo samozřejmě odpracovat si škody na autě, takže když to zdravotně bylo možné, pustil jsem se intenzivně do budování dílny a pak také do přesvědčování sponzorů, abych mohl dostat ještě i další sportovní šanci. Na Barumce jsem se pak nesvezl po rychlostkách ani v roli špióna, naše týmové auto mělo totiž tak vysoké startovní číslo, že by špiónování ani nemělo ten správný smysl. A tak jsem aspoň z pozice diváka sledoval soupeře a fandil…

Do závodního auta jsem se posadil až na konci září při Rallye Stars Kramolín, což je soutěž, kterou mám od svého bydliště téměř za humny. Paradoxně jsem v letošní podobě tratě skoro nikdy nejel a musím říci, že jsem byl příjemně překvapen – erzeta se mi moc líbila v obou směrech, ve kterých se závodilo. Byla to sice malá soutěž a moje jízda byla hodně přizpůsobena tomu, že jsem autu za žádnou cenu nechtěl ublížit, byl jsem ale hlavně moc rád, že jsem se mohl vrátit do závodního auta. Navíc proti nám závodili s R-pětkami i skvělí závodníci Honza Sýkora a Ondra Bisaha, takže jsem měl z konečného vítězství radost. Mně noty četl Honza Laštovka, což je můj dobrý kamarád a zároveň mechanik, který mi pomáhá vlastně od mé první soutěže. Svezení dostal jako dárek k třicetinám, a tak jsem byl o to raději, že se mohl potěšit z jízdy i z výsledku. Ostatně kramolínskou soutěž jsme si letos důkladně užili všichni, včetně mé obvyklé spolujezdkyně,“ směje se Kopáček a přehrává tak pomyslný míč na druhou stranu stolu, resp. kokpitu svého soutěžního vozu.

„Jojo, my jsme si to tedy se spolujezdkyní Vlastou Lešákovou užily pořádně. Na trati bylo i spousta času zdrbnout chlapy a vůbec všechno možné, hlavně když jsme jely do kopce nebo po dlouhých rovinkách,“ nenechá se vyvést z rovnováhy Barbora Rendlová – i když, právě s tou rovnováhou u ní Rallye Stars Kramolín docela souvisela. Měla totiž úlohu předjezdce ve specifickém voze Reliant Robin, jehož podvozek oplývá pouze třemi koly: „Je pravda, že jsme byly v zatáčkách raději opatrnější, úplně stabilně se vůz nechoval. Navíc v něm nebylo příliš prostoru. To vše jsme ale zvládly, přesto ale Robin měl na tratích jeden problém – když předchozí závodníci vyjezdili v blátě z krajnic své dvě stopy, naše auto nevědělo, co si má v takové situaci počít s předním ´lichým´ kolečkem – chvílemi jsme měly pocit, že by bylo lepší mít vepředu spíš lyžičku nebo naopak radlici. Sice jsme dosáhly rychlost až 95 km/h (tam kde R-pětka jela 190km/h), ale stejně to vozítko asi na rallysport není úplně zařízené…“

Pilotování tříkolky bylo jen jedním z mnoha úkolů, které měla letos Rendlová na svých bedrech. Na rozdíl od Kopáčka totiž absolvovala i dvě letní soutěže, a to na horkém sedadle spolujezdce. Při Rally Pačejov bylo čtení rozpisu poměrně krátkou záležitostí, naopak dlouhou Barum Rally absolvovala kompletně: „Před Pačejovem se rozhodl Václav Kopáček starší, že po delší době oživí svou závodnickou kariéru. Do týmu jsme pořídili od Pepy Čermáka Renault Clio třídy 8, a tak měl Václav k dispozici i správnou zbraň. Bohužel byl asi trochu přemotivován, a tak naše jízda skončila už na třetí rychlostní zkoušce karambolem. Hned po tomto nepovedeném sprintu mi ale volal náš týmový šéf Petr Kačírek, jestli bych s ním nejela Barumku. Nebyla jsem si úplně jistá, zda se pouštět do dalšího dobrodružství, nakonec jsem ale kývla a udělala jsem dobře. Na Petrovi bylo v úvodu trochu poznat, že nemá s Fabií R5 odježděno tolik jako můj obvyklý pilot, ale postupně se s autem stále lépe sžíval. Naším hlavním úkolem bylo dojet na cílovou rampu, což se podařilo! V neděli už jsme byli z dlouhé soutěže unaveni, a tak jsme byli nakonec rádi, že pro poslední rychlostní zkoušku byl určen volný průjezd. Extrémně náročná zkouška Kašava by totiž ještě hodně prověřila naši koncentraci. V cíli jsem pak dostala od pořadatelů i květinu, z čehož jsem měla opravdu velkou radost - v poslední době jsem totiž dojížděla do cíle jen těch soutěží, kde se kytky nerozdávaly. Kramolínská jízda s tříkolkou pak završila mé nezvykle pestré závodnické období, teď se ale už moc těším, že se zase svezu jako spolujezdkyně Wendy Kopáčka mladšího, se kterým jsem sehraná nejlépe a v autě se s ním cítím nejbezpečněji.“

A kde bude možné se s Václavem Kopáčkem mladším a Barborou Rendlovou v barvách týmu Duck Kicker Racing na tratích potkat? Nejprve je čeká jedna ze soutěží šampionátu Spojených arabských emirátů, kde pochopitelně opět pojedou s vozem Subaru Impreza WRX STI. (Ve stejné době bude závodit i Petr Kačírek se Škodou Fabia R5 na Setkání mistrů v Sosnové.) Na Arabském poloostrově později i letošní sezónu završí, ještě předtím ale stihnou dva starty na domácí půdě s vozem kategorie R5. Letos jsou v opačném gardu, takže prvním z nich bude slušovická Mikuláš Rally, poté se týmové barvy předvedou i na jubilejním 25. Pražském Rallysprintu.