www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 8. března 2021, Svátek má Gabriela, zítra Františka

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Danny Persein: Na spolupráci s Dominikem Stříteským se velmi těším

5. února 2021 • 14:00

Před jednadvacetiletým spolujezdcem v letošním roce stojí velká výzva. Danny usedne do vozu Škoda Fabia R5 vedle Dominika Stříteského. Mladý navigátor z Prahy má na svém kontě pouhých 7 startů, stihl si však již připsat skvělé výsledky. Za zmínku určitě stojí titul v rámci Rallysprint série, kde spolu s Jakubem Schimmerem ovládli třídu 9. Veliký úspěch Danny zaznamenal také po boku Erika Caise, kdy společně absolutně vyhráli Rally Kipard v Polsku.

Můžeš se nám představit?

„Jmenuji se Danny Persein a je mi čerstvých 21 let. Ačkoliv zní moje jméno poměrně exoticky, tak pocházím z Prahy. Rodinná legenda praví, že máme předky z Francie, takže třeba mám nějaké společné geny s Julienem Ingrassiou (smích). Aktuálně pracuji jako prodejce nových vozů a souběžně s tím se pokouším dálkově studovat Škoda Auto vysokou školu v Mladé Boleslavi, což v kombinaci se závoděním není jednoduché.“

Jak ses dostal k rally a na sedadlo spolujezdce?

„Narodil jsem se do nezávodnické rodiny, takže se nedá říct, že by mě v dětství k tratím rychlostních zkoušek tahal táta. Naopak, já jsem byl pak ten, kdo tátu postupně pro tento sport také nadchl a přemlouval ho, ať se mnou tráví víkendy objížděním soutěží. Jako diváci jsme objížděli soutěže v ČR, ale byli jsme se opakovaně podívat třeba i na Rally Legend v San Marinu, či na “světě” v Polsku. Zhruba v nějakých třinácti letech přišel zlomový okamžik. Seznámil jsem se s tátovým bratrancem Karlem Caklem, který v 90. letech usedal na místo spolujezdce v Nkovém Escortu Cosworth. Karel se v oblasti rally sportu pohybuje dodnes a pomohl mi tak nahlédnout na tento krásný sport i z jiného pohledu, než jen z pozice za “mlíkem”. Úplně poprvé jsem si vyzkoušel číst rozpis v roce 2017 při jedné sranda akci v Bělé pod Bezdězem, vedle mého dlouholetého kamaráda Marka. Tehdy to bylo ve stařičkém VW Polo s litrovým motorem, což nyní s odstupem času může působit úsměvně, ale zjistil jsem, že mě role spolujezdce nesmírně baví. Později téhož roku jsem se na testu svezl s Václavem Pechem ve Fiestě R5, což mě jen utvrdilo v tom, že chci ve voze kategorie R5 někdy odjet ostrý závod. Následně jsem dostal od již zmíněného Karla Cakla nabídku svézt se v krásném Mercedesu 190E s Petrem Hustým na testovací RZ Žiželice a na konci roku 2018 jsem se svezl s Vláďou Mandíkem na Pražském Rallysprintu, což byla ideální průprava pro vstup do světa rally. Jednak mě Vláďa svým tempem rozhodně nešetřil, ale také jsem si poprvé vyzkoušel třeba jízdu podle itineráře a další věci, které k práci spolujezdce patří.“

V roce 2019 jsme tě na tratích neviděli, přesto ses na pravou sedačku vrátil...

„To je pravda, jak to tak bývá, ne vždy jde vše podle plánu a musel jsem si dát neplánovanou pauzu. Rozhodně to ale neznamená, že jsem onen čas promarnil. Kolem závodů jsem se pohyboval nadále a snažil se v rámci spolujezdeckého řemesla vzdělávat. Za tímto účelem jsem se účastnil projektu Spolujezdecká akademie, který se záštitou Autoklubu vede spolujezdecká legenda Honza Možný. Na podzim roku 2019 jsem se, prostřednictvím Filipa Mareše, seznámil s Kubou Schimmerem, který mi nabídl sedačku v jeho Citroenu DS3 R1, na vybraných závodech malého i velkého mistráku. Nabídku jsem s radostí přijal a těšil se na náš společný první závod, kterým nakonec díky pandemii koronaviru byla až Rally Příbram. Příbram pro mě tedy byla tím skutečným prvním startem na skutečné rally. Vše proběhlo nečekaně hladce a i přes drobné problémy s interkomem jsme si s Kubou z Příbrami odvezli krásné první místo ve třídě 9. Může si člověk přát krásnější úvod do světa rally?“

Jaké máš sny v rally? Čeho bys chtěl dosáhnout?

„Myslím si, že není nic špatného na tom, když někdo sní ve velkém, což je přesně můj případ. Hrozně rád bych se tedy někdy svezl v autě kategorie WRC ve Finsku nebo na Tour de Corse, což jsou v mých očích dva nejnáročnější závody pro spolujezdce a byla by to pro mě správná výzva. Kdo mě zná, tak ví, že mám velkou slabost pro Áčková auta z 90. let, takže to je druhý takový sen, ale na to snad bude dost času v závodnickém důchodu. Teď se chci prát o desetiny sekundy v R5, což samo o sobě bude také splněným snem.“

V loňské sezóně jsi navigoval Jakuba Schimmera a hned z toho byl titul ve třídě 9, jak sezóna probíhala z tvého pohledu?

„S Kubou jsme si myslím velmi sedli a doufám, že se na závodech budeme vídat i v letošní sezoně, byť ne už v jednom autě. Kuba je velmi šikovný jezdec a občas jsem myslel, že jeho malý Citroen přetrhne. Potvrzují to ostatně i dosahované časy, kdy jsme se dokázali v absolutním pořadí pohybovat i mezi rychlejšími vozy Opel Adam Cup. Na všech společných závodech se nám podařilo získat vítězství ve třídě 9. V polovině sezóny mě Kuba jednorázově zapůjčil dravému Karlovi Kupcovi, který na Rally Vyškov učinil svůj comeback do světa automobilových soutěží. Bohužel jsme byli kvůli technickému problému na motoru Peugeotu 208 R2 nuceni odstoupit hned na první RZ. Vrcholem sezóny s Kubou, byl pro mě start na dvoudenní Rally Pačejov, kde panovalo deštivé počasí a užili jsme si tak pořádného „bordelu“ na trati a pár hlubokých katů, takže to byl správný sport. To vše doplňovala atmosféra, o kterou se postarala Kubova rodina skvělým zázemím, jelikož se jednalo o jeho takřka domácí soutěž. Spolupráci s Kubou jsem zakončil krásným prvním místě ve třídě na Rally Morava, čímž se nám podařilo získat sprintový titul ve třídě 9, kterého si vážím a chtěl bych Kubovi poděkovat, že nás za tímto úspěchem dovezl.“

Pak ses objevil vedle talentovaného Erika Caise na závodě v zahraničí, Jaké to bylo sedět vedle Erika?

„Tato spolupráce pro mě byla velmi nečekaná. Pokud by mi někdo na začátku sezony řekl, že se do konce roku posadím vedle Erika, asi bych mu řekl, že se zbláznil. Erik mě oslovil, jelikož musel rychle hledat náhradu za Jindřišku Žákovou, která se nemohla kvůli zranění prstu zúčastnit testovacího závodu před Rally Hungary. Erik se o mně dozvěděl od otce Spolujezdecké akademie – Honzy Možného a rozhodl se mi dát tuto životní šanci. Původně bylo v plánu odjet slovinskou Rally Idrija nebo vsetínský sprint, ale oba závody byly kvůli koronaviru zrušeny. Následovalo tedy hledání jiného podniku. V Itálii nás na Rallye Due Valli pořadatel po uzávěrce již nemohl přijmout a na německé Rally Atlantis nám pořadatel 3 dny před soutěží oznámil, že je v ČR zvýšený nárůst případů koronaviru a proto nás vyřazují ze startovní listiny. Poslední možností byla malá polská Rally Kipard, jejíž tratě leží jen pár kilometrů od českých hranic. I na takto malém podniku se na startu sešla zajímavá jména, jako je místní střelec Grzegorz Grzyb nebo Kacper Wróblewski. I přes hektické přípravy, se podařilo nedaleko centra soutěže odjet pár testovacích kilometrů, během kterých jsem si musel zvyknout na rychlost vozu R5. Druhý den jsme se probudili do správného podzimního počasí. Byla zima a neprostupná mlha. Na startu první RZ člověk sotva viděl na startéra a v tu chvíli mi hlavou problesklo, že se s tím čtením asi budu muset snažit (smích). Později se mlha ale roztrhala a většina závodu se tak odehrála v kulisách krásného podzimního dne. Samotný závod byl zkouškou ohněm, jelikož tratě byly extrémně rychlé a dokonce jsme na jedné RZ byli i několik vteřin v omezovači. Po tvrdém souboji jsme byli před poslední RZ pouhých 0,6s před domácím Grzybem. Na poslední erzetě šlo tedy o všechno a troufnu si tvrdit, že v tu chvíli Erik jel opravdu na limitu, což byl neskutečný zážitek a hrozně bych přál něco podobného zažít každému spolujezdci. Díky Erikově jízdě jsme nakonec celou soutěž absolutně vyhráli a pohár z této soutěže pro mě bude mít navždy speciální místo na polici, jelikož to bylo mé první absolutní vítězství v životě. Erikovi jsem za tuto zkušenost neskutečně vděčný, jelikož mě tento závod spolujezdcky hodně posunul a motivoval k tomu, abych co nejdříve opět usedl do vozu kategorie R5.“

V letošním roce usedneš vedle dalšího talentovaného jezdce - Dominika Stříteského, jak se na spolupráci těšíš? Jak se připravuješ?

„Na spolupráci se těším od chvíle, co jsem od Dominika dostal nabídku, jelikož je to velmi rychlý jezdec, který v německém Opel Adam Cupu dokázal získat skalp takových špičkových jezdců, jako je Munster nebo Pietarinen. Krom toho jsme si ale s Dominikem hlavně dobře lidsky sedli, což je podle mě v soutěžním autě to nejdůležitější. S Dominikem jsme již začali trénovat rozpis v civilním autě, abych si zvykl na jeho rozpis a vyladili v autě vzájemnou symbiózu. Ve volných chvílích pak studuji onboardy, abych dostal pod kůži intonaci i načasování, na které je Dominik zvyklý. Důležité je určitě i nezanedbat fyzickou kondici.“

Není to pro tebe náročné hned ve druhé sezóně usednout do R5?

„Samozřejmě jde o velmi rychlý postup. Jsem si toho ale plně vědom a snažím se k tomu přistupovat zodpovědně a s velkým respektem. Mám velké štěstí na skvělé lidi v mém okolí, obzvláště pak na zkušenější kolegy z řad spolujezdců, kteří mi předali cenné rady a zkušenosti, na které si oni museli přicházet mnohdy léta. Za to jsem jim neskutečně vděčný, jelikož to člověku dokáže velmi urychlit spolujezdecký růst, pokud ony informace dobře uchopí.“

Jaké máš cíle do letošní sezóny? Kde by ses rád s Dominikem umisťoval?

Mým cílem je především dosáhnout dokonalé souhry v autě s Dominikem. Pro Dominika se bude jednat o první zkušenost s autem kategorie R5, tudíž mu rozhodně nechci klást nějaké cíle, ve formě mých přání o umístění, ještě před prvním závodem sezóny. Budu rád, když bezpečně dokončíme Valašskou Rally a myslím si, že na cílové rampě budeme moudřejší, s kým se letos bude reálné ve výsledkových listinách nahánět.“

Poděkování, vzkaz fanouškům...

„Rád bych poděkoval všem kamarádům, rodině, sponzorům a fanouškům, co mě podporují. Doufám, že se v letošní sezóně pandemie uklidní a budu se s vámi všemi moct vidět v servisu. Dále bych rád poděkoval všem zkušenějším kolegům za užitečné rady, bez kterých bych nikdy nedosáhl toho, čeho jsem dosáhl. V neposlední řadě bych rád poděkoval všem jezdcům, kteří do mě vložili důvěru a svěřili svůj život mému hlasu. Nesmírně si toho vážím.

Závěrem bych chtěl popřát všem čtenářům hlavně pevné zdraví, které je v této době nejdůležitější a budu moc rád, když nás s Dominikem přijdete podpořit k tratím rychlostních zkoušek.“

Barbora Vebrová ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist