Milánku, kamaráde...

Zemřel Milan Hauer. Známý motoristický novinář a glosátor, kdysi i závodník a mechanik, ale hlavně celoživotní zapálený fanda motorsportu. Bylo mu 54 let.

Psal se duben 2003 a vrcholila zlatá éra českého rallysportu, na start jednoho z nejtěžších ročníků Valašské rally v historii této soutěže se postavilo 92 aut včetně dvanácti vozů WRC. V Rajnochovicích byla poprvé postavena divácká zóna s oficiálním měřením mezičasů a jejím komentováním jsme byli pověřeni my dva s Milanem. Do té doby jsem ho bral jako suverénně vystupujícího zkušeného novináře, a předpokládal jsem, že jej budu v moudrých řečech pouze doplňovat ve chvílích, kdy si bude potřebovat odlehčit nezbytnou cigaretou. Našel jsem tam ale někoho jiného – kamaráda nezvykle nejistého a zaskočeného novou situací: „Vidíš těch diváků kolem? Co jim budeme říkat? To nemůže dobře dopadnout,“ byla jeho první slova a já najednou věděl, že jsme na stejné vlně. Tehdy jsme to nějak společně zvládli poprvé a pak ještě mnohokrát (aspoň doufám, že jsme to většinou zvládli) a tahle spolupráce nám vydržela přes jedenáct let, až do Pačejova 2014. Poté Milan nečekaně ohlásil ukončení své komentátorské kariéry a mne to moc mrzelo. Věděl jsem proč, vždyť dodnes je Milan pro mne tím nejlepším parťákem (sorry, vy všichni ostatní), se kterým jsem zažil dobré i zlé a který nikdy nenechal kamaráda v bryndě.

Milan Hauer se v 90. letech chvíli míhal i na závodních tratích v rámci Fiesta Cupu, zpětně si ale z těchto pokusů dokázal dělat spíše legraci a vzpomínal na auta, která se mu rychle zvětšovala ve zpětném zrcátku. Vždy si ale vážil setkání s Daliborem Jankem a dalšími veličinami, které předznamenaly jeho kariéru. Milan se pak přes pozici mechanika dostal do týmu Jaroslava Staňka, a právě při spolupráci si s ním ožila jeho nejsilnější zbraň a zrodila se novinářská hvězda. Nejprve pod hlavičkou časopisu Motorsport Review, kterému Milan Hauer velel jako šéfredaktor, později na pozici volného novináře a autora tiskového servisu mnoha závodních týmů i nezávislých článků zejména o rallysportu. Jak již bylo zmíněno, na začátku nového století se pak posunul k mikrofonu, několik let působil také na pozici tiskového mluvčí své domácí Rally Bohemia. Ani při těchto činnostech ale nikdy nezmizela jeho osobitost a ani přesvědčení o správnosti vlastního názoru na věc. Často tak trochu provokoval a snažil se diskutovat i o zdánlivě jasných věcech, jiný názor ale dokázal akceptovat a vždycky se snažil lidi mezi sebou spíše spojovat, než by je rozděloval. Důkazem budiž jeho velká angažovanost na serveru tomto i na konkurenčním, kdy i v dobách jejich určité řevnivosti dokázal právě ´Haryk´ či ´Novej´ udržovat velmi přátelské vztahy na obou frontách.

Milan měl ve svém nitru velmi citlivou duši a těžko nesl vše, co pokládal za křivdu a nespravedlnost. I proto dlouho těžce nesl ´zaříznutí shora´ již zmíněné zlaté éry českého rallysportu náhlým vyřazením velkých kitů a vozů WRC z hlavních klasifikací, po kterém zmizela od tratí i velká část fanouškovské obce. I přes to se Milan dokázal nějak přenést a pomáhal dál rozvoji motorsportu svým tradičním ostrovtipem u mikrofonu i u klávesnice, z jeho slov však byla mnohdy znát hořkost a zklamání i z dalších těžko pochopitelných rozhodnutí mocných šéfů. V roce 2014 v něm však zřejmě pohár trpělivosti přetekl a škodovácký srdcař se rozhodl novinařinu opustit. Poté se proměnil v ryzího glosátora, i přesto ale v jeho ´rejpání´ zůstala cítit snaha o korektní a objektivní přístup – zkrátka kvalitní a nezapomenutelný novinář se v něm nikdy nezapřel.

Mrzelo mne tehdy, když se stáhl do sebe a ubývalo příležitostí se na závodech potkávat, pořád jsem ale v koutku duše doufal, že mu začne třeba i mikrofon chybět a zkrátka že se zase vrátí staré dobré doby. Nevrátí, už to vím a teď je to definitivní. Sbohem, kamaráde!