Oldřich Jurka ml.: Splnil jsem si svůj motoristický sen

Příjmení Jurka není v automobilových rally neznáme. Oldřich Jurka ml. začal jezdit jako spolujezdec s bratrem Milanem, pak navigoval další jezdce a na svém kontě má víc jak stovku soutěží. Závodili i jeho otec a strýc.

„Na rally jsem se poprvé objevil v roce 1976 jako divák při Rallye Chemopetrol Litvínov. Pak jsem začal dělat mechanika tátovi na trabantu, později na žigulíku. Zásadní zvrat nastal v roce 1984, kdy jsem viděl na cílové rampě Rallye Sklounion Teplice Míru Lanka – absolutního mistra ČSSR a jeho špičkový vůz Lada VFTS.“

Pak přišly tvoje začátky závodění.

„V roce 1986 jsme s bráchou Milanem, který měl za sebou několik sezón závodění s motokárami, odstartovali s trabantem při Rallye Vysočina Kamenice nad Lipou. Tu jsme nedokončili, ale byli jsme pak pátí při Rallye Podhoří Černíkov. Už v následující sezóně jsme skončili třikrát na bedně a postoupili do Mistrovství ČR.“

Přestože jste v „malém mistráku“ dokončili pouze dvě soutěže ze čtyř, stačilo to na postup do federálního mistrovství.

„Byli jsme čtvrtí v Katovicích a vyhráli jsme Rally Český Krumlov. Pak se naše cesty rozdělily a ze dvou bratrských dvojic vznikly posádky Luboš Brabec – Oldřich Jurka a Milan Jurka – Miroslav Brabec, které bojovaly o titul Mistra ČSFR ve třídě A 700. Šťastnější jsme byli my s Lubošem, když jsme jednou vyhráli a třikrát byli druzí.“

Luboše jsi navigoval ještě v několika rally, ale pak přišli na řadu i další jezdci.

„Několik soutěží jsem seděl vedle Roberta Musila ve škodovkách a v roce 1999 jsem se vrátil k bráchovi do Mazdy 323 a Rally Šumavu jsme dokončili na sedmém místě ve třídě N3. Navigoval jsem i Davida Podrábského a pak zase bratra Milana.“

Pak ale přišlo dlouhé období úspěšné spolupráce s Petrem Koutným.

„Odjeli jsme spolu více jak šedesát rally s Mitsubishi a Fordem Escort ve Volném poháru a ČMPR. Naše spolupráce fungovala a dosáhli jsme na řadu kvalitních výsledků. Vyhráli jsme třeba absolutně Rally Pardubice a Posázaví v roce 2006, druzí jsme byli v Hořovicích 2006, Sedlišti 2007, Tmani 2008 a dvacetkrát jsme vyhráli třídu.“

Ty jsi si však v posledních letech začal plnit svůj dávný sen.

„Někdy v roce 2016 mi zavolala dcera, že ví o žigulíku ve slušném stavu na prodej za deset tisíc, a tak jsem neváhal a začal se stavbou závodního speciálu, která skončila až letos. Stálo mě to 300 000, hodně úsilí a stovky hodin strávených v dílně, ale mám z výsledku velkou radost.“

Mohl bys svůj vůz Lada VFTS představit?

„Jedná se o „plnokrevnou“ šestnáctistovku s převodovkou Hewland, pětikvalt. Dílčí komponenty pocházejí převážně z Maďarska, kde hodně vozů Lada závodí. Stavba proběhla přesně podle homologace pro skupinu B vozu slušovické posádky Pavel Malý – Vítězslav Klimek. Cílem je vůz dostat na „erka“ a odstartovat na Barum rallye.“

Vůz už „zavrčel“ a má za sebou úspěšnou závodní premiéru.

„Auto jsem vyzkoušel a představil při letošní Rallye Praha Revival, kdy jsem také poprvé sedl za volant soutěžního vozu a navigoval mě „můj jezdec“ Luboš Brabec. I když má auto ještě nějaké mouchy, bylo to krásné svezení a nostalgie. A dotažením splněného snu bylo přijet s tím autem na teplické náměstí, kde jsem ho v roce 1984 viděl poprvé. Jak kdysi prohlásil rakouský soutěžák Rudi Stohl: “Lada VFTS je jediné auto skupiny B, které se dá postavit doma ve stodole…“