Filip Kohn: Cíl pro sezonu 2024 – šampion WRC3

Dvacetiletý Filip Kohn má za sebou první sezonu na soutěžích mistrovství světa. Byl to rok poznávání a sbírání zkušeností, přesto získal několik dílčích úspěchů. Ten největší přišel na Central European Rally, kde zvítězil v kategorii WRC3 i třídě RC3.

Filipe, příznivci rally tě znají jako soutěžního jezdce, ty ale studuješ. Zkus nám přiblížit své studium, a jak se na tvé závody dívají kantoři a spolužáci?

„Studuji na vysoké škole Cevrov Praze se zaměřením na obchodně právní vztahy a jsem ve druhém ročníku. Chtěl bych udělat minimálně magisterský titul, tudíž na škole ještě nějakou dobu budu. Zrovna mám období zkoušek a testů. Pro mne je trošku problém skloubit závodění a školu, ale musím to zvládnout. Rád bych nabídl škole menší spolupráci, což si myslím, že by mohlo být zajímavé. Kvůli závodění a spoustě mého času stráveného v zahraničí mám vyřízený individuální studijní plán. Mám ale štěstí, že na škole jsou spolužáci i kantoři v pohodě a vychází mi vstříc. Já se svým závoděním na škole moc neprezentuji, ale ti, kteří to ví, mi fandí.“

Pojďme od školy k rally, ty máš za sebou první rok v mistrovství světa, jak hodnotíš své starty?

„Ze začátku to bylo z mé strany tak nějak jako na houpačce, chvilku nahoře a chvilku dole. Udělal jsem několik chyb, které, když se na to dívám s odstupem času, nemusely být. Z každé chyby jsem si ale vzal ponaučení a asi měly přijít. Byl to pro mne první rok na nových soutěžích, nových erzetách a tedy hodně o učení. Mne velice těší, že za celou sezonu vidím na sobě velký progres.“

Napadlo tě při tvém prvním startu v roce 2021, že bys někdy mohl jet nějakou světovou rally?

„Motorsport mě odmala přitahoval, dětství jsem strávil na čtyřkolce a v bugině. Chodil jsem se dívat na rally s tátou, který mě v mém snu vždy podporoval. V rodině nemáme žádného rally jezdce, ale k závodění jsem se dostal blíž, když jsem se seznámil s Honzou Černým, který pochází z Příbrami, stejně jako já. Poté, co mě svezl ve Fiestě R5, jsem rally úplně propadl a bylo mi jasné, že pod vedením Honzy to prostě musím vyzkoušet a buď to bude mít smysl, nebo nebude. V roce 2021 jsem měl premiéru při plzeňském sprintu v Opel Adam cupu. Rally mne okamžitě pohltila a snad jako každý kluk, co jezdí, i já jsem snil o závodech mistrovství světa. Vytvořil se program, kde bych postupně stoupal až k světovým soutěžím a bylo jen na mně, jak vše zvládnu. Hodně mi pomohl i projekt Rally Star, což byl neskutečný zážitek i velké stresy. Když tento projekt probíhal v Čechách, tak jsme jezdili na motokárách a na trať napadlo 20 cm sněhu. Odtud jsem se dostal do evropského finále, kde bylo sto mladých jezdců. Já postoupil mezi pět nejlepších a tady nás hodnotili světoví jezdci jako Thierry Neuville nebo Malcolm Wilson a další. I tento projekt mi hodně pomohl v tom, abych si udělal obrázek, kam se chci posunout.“

Tvým hlavním cílem bylo letos hlavně sbírat zkušenosti, ale nedával sis i dílčí cíle, třeba co se týče umístění?

„Podle mne každý, kdo má závodního ducha, si vytyčuje cíle a nejede se na soutěž pouze svézt. Pro mne bylo prvotním cílem posbírat co nejvíce zkušeností, poznatků a najet cenné kilometry. V koutku duše jsem chtěl vyhrát i nějakou tu rychlostní zkoušku, což se mi hlavně v druhé polovině letošního roku podařilo. Na jednotlivé umístění jsem nebral ohled. Přece jen první rok a říkat si dojet na bedně, to bych si stavěl vzdušné zámky. Já chtěl stát na zemi a jít postupnými krůčky vzhůru a s tím jsem spokojený.“

Na začátku roku jsi startoval na Jänner rallye a později i na chorvatské Karlovac rally. Jak moc ti tyto dvě soutěže pomohly poznat charakter povrchu, na kterém jsi měl posléze jet?

„Obě tyto soutěže mi měly napovědět, co mne bude čekat. V případě rakouské rally se to moc nepovedlo, neboť zimní soutěž se jela zcela bez sněhu. Jelo se na asfaltu a my měli zimní gumy. Pořád jsem v pozici, že mám na svém kontě oproti většině soupeřů méně startů než oni. Proto každý start mě posouvá dopředu. První kilometry na ledu a sněhu jsem tedy odjel opravdu až ve Švédsku a byla to obrovská zkušenost. Naopak chorvatská Karlovac rally mi hodně napověděla o charakteru erzet. Pro mne bylo i fajn, že část následující Croatia rally se jela po trati, kterou jsem pár týdnů předtím projel. Myslím si, že dobrý test před světovou soutěží mi dodal sebevědomí a i díky tomu jsem tady vyhrál první erzetu.“

Poprvé jsi jel soutěž na sněhu a ledu a ty máš rád klouzavý povrch. Splnila tato soutěž tvé předpoklady?

„Švédská rally byla pro mne složitá hned z několika pohledů. Poprvé jsem jel na sněhu a ledu a těsně před závodem u mne proběhla menší viróza, takže fyzická kondice nebyla v TOP stavu. Navíc to byla moje zcela první světová soutěž. To vše se nakonec odrazilo na mém výkonu a posléze i výsledku. První soutěž tedy vydařená moc nebyla, ale zvládl jsem ji. Najel jsem spoustu kilometrů, což je promne důležité do dalších startů. Klouzavý povrch mám moc rád a je jistě velká škoda, že se v Česku nejezdí žádná zimní soutěž.“

První tři závody jsi dokončil v rámci super rally. Jak na tebe působilo odstoupení a jak je těžké hledat motivaci?

„Abych řekl pravdu, tak po třech odstoupeních jsem byl docela rozebraný. Jdete do závodu s tím, že se učíte a různé chyby prostě přijdou, a když se dostaví, tak vás mrzí. To samozřejmě nijak na náladě nepřidá. Pro mne je ale důležité, abych chybu vždy vyhodnotil a následně se z ní poučil. Ve Švédsku a Chorvatsku to byla moje chyba, naopak na Sardinii to byla technická závada. Mám ovšem za sebou skvělý tým, který dokázal dát vůz vždy do pořádku a já mohl rally dokončit.“

Už v Chorvatsku jsi ale ukázal soupeřům, že s tebou budou muset počítat a první dvě vyhrané zkoušky v mistrovství světa tě jistě pořádně nabudily…

„Když se na to dívám s odstupem času, tak to bylo docela úsměvné. V polovině druhé etapy, tři kilometry před servisem, se nám pokazila palivová pumpa a my museli, abychom mohli v závodě pokračovat, auto dotlačit. Byl to pro mne docela masakr. Kluci v servisu ale dali auto i nás do kupy a odpoledne jsme vyhráli dvě zkoušky ze čtyř. Nutno ale podotknout, že jsme už předtím jeli v rámci super rally a navíc obtěžkáni časovou penalizací za pozdní příjezd do časovky. V tomto případě by se místo slova příjezd ale dalo použít dotlačení. Od soupeřů jsme tedy byli daleko, a tudíž bez nároku na dobrý výsledek. Jeli jsme bez tlaku a tím pádem jsme si mohli dovolit víc. Z vyhraných zkoušek jsem měl velkou radost.“

Další vyhrané erzety přišly na Sardinii a ve Finsku. Navíc, při severské rally jsi dojel poprvé na podiu, jaké to byly pocity?

„Na vyhranou zkoušku na Sardinii jsem velice pyšný. Tady se odrazila naše práce, kterou děláme i mimo závody. Tím myslím přípravu na závody, neboť na 50km zkoušce jsem jel hodně hlavou oproti soupeřům. Sportovně ale doplním, že se tady dělalo i dost defektů. Vyhrané zkoušky přišly i ve Finsku. Každý takový dílčí úspěch vás nesmírně nabudí a motivuje do další činnosti. Na závod ve Finsku budu vzpomínat hodně dlouho. Jednak to byl velice krásný závod a již nyní se těším na další start, ale hlavně jsem poprvé dojel na bedně. Zpětně se dívám na on-boardy a říkám si, tady jsem mohl jet jinak a rychleji, ale když jsem se díval na Finsko, tam jsem byl s jízdou spokojený.“

Ono je asi hodně těžké na konci sezony se dívat na on-board prvního závodu ve Švédsku…

„Je to hodně smutné. Samozřejmě s každým startem a najetými kilometry získáváte jistotu a posouváte se dopředu, vše je o zkušenostech. Když se nyní podívám na Švédsko, tak tam vidím spoustu chyb. Do závodu jsem nastupoval s představou, jak pojedu, ale realita byla trochu jiná. To jsou ty začátky a nezkušenost.“

Na „bednu“ ses dostal i při Central European Rally, kde jsi zvítězil ve třídě. Před domácími fanoušky to bylo jistě velice krásné…

„To bylo super a tato soutěž rozhodně nebyla jednoduchá. Pro mne bylo důležité CER dokončit a ten závěr byl hodně těžký. V průběhu závodu jsem se nejvíce tahal s Fabio Schwarzem, synem slavného jezdce. Naše souboje byly hodně těsné a bylo to super závodění. Fabio ale na konci první etapy udělal chybu a hodně ztratil a druhý den zkraje odstoupil. Tím jsem získal obrovský náskok před soupeři a bylo to jen o tom dojet závod. Doposud jsem se nesetkal s tím, abych soutěž pouze dojel. Každý jezdec potvrdí, že závodit je krása, ale „pouze“ dojet je utrpení. Pro mne to byla nová zkušenost. Stále jsem cítil obrovskou podporu českých fandů, kteří mne hnali vpřed. Bylo to něco neskutečného a všem patří za tuto podporu mé obrovské díky. Když už jsem u těch fanoušků, tak musím říct, že na každém závodě, kde jsem letos startoval, jsem viděl české vlajky a fanoušky. Nejvíce jich bylo pochopitelně na CER, ale i ve Finsku jich bylo spousta.“

Sezonu jsi začal s Tomášem Střeskou, ale od poloviny sezony jej vystřídal na sedadle spolujezdce anglický mitfára Tom Woodburn, to bylo plánované?

„Výměna spolujezdce plánovaná nebyla. S Tomášem jsem odjel dvě sezony po českých soutěžích a začátek letošního roku. Světové rally jsou ale mnohem náročnější na čas, ať už samotného závodění, tak i cestování. Tomáš má firmu a rodinu se synem, a to se jaksi promítlo do naší práce. Jsem rád za přínos, co mi dal, ale já prostě chtěl jít dál. Dostal jsem tip na Toma Woodburna, který má velké zkušenosti se světovými soutěžemi. V autě jsme si s Tomem dobře sedli a stále se sehráváme. Poslední závody s ním se mi moc líbily.“

Letos jsi startoval na šesti světových soutěžích, která z nich se ti nejvíce líbila?

„Mně se líbily všechny soutěže a je velmi těžké vypíchnout jednu jedinou. Každá měla své kouzlo. Švédsko bylo úžasné jízdou na sněhu, Sardinie atmosférou a ve Finsku na vás dýchaly rychlostní zkoušky s obrovskými skoky… Prostě vždy bylo něco úžasného. Pokud bych měl přece jen jednu soutěž vybrat, tak asi bych volil Finsko. Když jako malý kluk vidíte Rally 1000 jezer, tak máte sen jednou tam startovat a mně se to splnilo. Navíc to vše bylo v cíli okořeněno první bednou v kariéře ve WRC3, takže o to víc emotivní to bylo.“

Každá světová soutěž je těžká, ale která byla podle tebe nejtěžší?

„Nejtěžší asi byla CER hlavně díky podmínkám, které na soutěži panovaly. Navíc to bylo pro mne těžké i tím, jak se mi vzdálili soupeři a já měl soutěž pouze dojet.“

Jak vyplníš pauzu mezi jednotlivými sezonami? Plánuješ nějaké rally školy?

„Pravděpodobně pojedu do Itálie potrénovat asfaltové erzety s Andreou Crugnolou, což je několikanásobný italský šampion. Jinak ve volném čase pořád něco řeším okolo raly a hodně času mi zabírá příprava na novou sezonu. K tomu ještě škola, takže jsem v jednom kole neustále.“

Už jistě spřádáš plány pro příští rok, uvidíme tě tedy opět ve světě? Jaké si kladeš cíle?

„Nyní mohu prozradit, že příští rok pojedu opět závody WRC3. Nyní dáváme do kupy budget, což je hodně náročné. Letos mne hodně podporoval táta, za což mu patří mé velké díky. Já věřím, že spolu s obchodními partnery to vše zvládneme a v plné síle budeme stát na startu prvního závodu. Co se týká cílů, tak tady bych rád navázal na konec letošní sezony, to znamená, že chci dále vyhrávat závody. Pokud se potvrdí můj posun, který jsem cítil, tak si myslím, že to bude hodně dobré. A konkrétní cíl? WRC3 šampion, to je můj cíl.“

A když se zeptám na projekt, který je s tebou spojený, předpokládám, že Rally3 to nekončí…

„Já se chci určitě dál posouvat, ale je potřeba jít postupně a nic neunáhlit. Příští rok tedy pojedu opět s vozem Ford Fiesta Rally3 a časem bych se chtěl dostat i do vozu Rally2. I v roce 2024 budu pokračovat v týmu Michala Lanka LMP Racing. Letos tým odváděl skvělou práci, a i když jsem jim to občas lehce znepříjemnil, vždy bylo auto perfektně připravené. Takže za mne je s týmem velká spokojenost.“

Je varianta, že tě uvidíme v roce 2024 i na nějaké české rally?

„Určitě bych se chtěl ukázat i domácím fanouškům, ale vše bude záležet na tom, jak se budou jednotlivé závody křížit. Předpokládám, že se objevíme na startu Bohemia rally, ale více nám napoví jednotlivé kalendáře mistrovství.“

Poděkování a vzkaz fans…

„Strašně moc chci poděkovat všem fanouškům za atmosféru, kterou udělali na CER, protože to bylo něco úžasného. Obdivuji je o to víc, neboť počasí nijak nepřálo a fanoušci nám mávali nejenom na erzetách, ale i na přejezdech. To mne hodně motivovalo. Díky všem a těším se na setkání s vámi v příštím roce.“