Miroslav Číž: Souboje ve dvoukolkách mne hodně baví

Devětadvacetiletý Mirek Číž absolvuje v kolotoči českých rally teprve čtvrtou sezonu, ale zcela jistě patří do úzké špičky adeptů na přední umístění ve dvoukolkách. A vůbec mu nevadí, že bojuje proti přesile soupeřů s vozy Rally4. Nejenom o tom jsme si povídali po Bohemia rally…

Mirku, po třech sezonách, kdy jsi ukázal, že s dvoukolkou opravdu umíš, jsem očekával, že letos vyrukuješ v nějaké Rally4. Byly nějaké námluvy nebo úvahy nad jiným vozem?

„Tady budu muset zklamat všechny fanoušky, neboť o ničem zásadním jsme na přelomu roku nejednali. Samozřejmě bychom si s tátou rádi pořídili auto Rally4, ale stojíme nohama na zemi a víme, že na pořízení takového vozu nemáme dostatečný finanční obnos. Pořád je podle mne lepší, když budu závodit, byť s o generaci starším modelem, než mít novou techniku v garáži a nemít na závody. Dění okolo vývojů jednotlivých aut sledujeme a uvidíme, zda v budoucnu na Rally4 dosáhneme, zatím jeto ale ve hvězdách.“

S jakými cíli jsi vstupoval do své čtvrté sezony?

„Mám soutěžního ducha a chci být dobrý, lepší a chci vítězit. Proto cíl do sezony je každý rok stejný, jen se mění třída nebo kategorie. Pokud bych měl mluvit o letošní sezoně, tak mým cílem je vyhrát celkově třídu RC4 II ve velkém mistráku a co nejlépe se umístit ve dvoukolkách. Ve třídě by se to zdálo být lehčí s předpokladem, že bude fungovat technika, ale v absolutních dvoukolkách je rok od roku silnější konkurence a umísťovat se v popředí je opravdu hodně těžké.“

Pojďme se trošku ohlédnout za letošními závody. Šumava na úvod ti moc nevyšla, co se stalo?

„Šumava bohužel nevyšla, protože jsem udělal chybu na brzdách a šli mimo silnici. Naštěstí v tom místě nebyly žádné stromy, nebo jiná pevná překážka. To vše se odehrálo kousek od nejvyššího místa RZ Keply, kde byla spousta sněhu a k naší smůle jen dva diváci. Byť jsme se snažili společnými silami dostat Peugeot zpět na silnici, bylo to nad naše možnosti. Nakonec se nám to přece jen povedlo a my erzetu dokončili, ale ztráta byla obrovská a podle pravidel by nám hrozilo vyloučení. Proto jsme se rozhodli dál v etapě nepokračovat s tím, že se svezeme v neděli díky super rally. Okolnosti tragické nehody ale zapříčinily, že jsme se domů z Klatov vraceli dříve.“

V Krumlově a v Hustopečích už to byla z tvého pohledu parádní jízda. Která z těchto dvou soutěží ti víc pasuje?

„Pokud bych měl být k sobě kritický, tak ani s jednou soutěží, ani se svým výkonem nemohu být spokojený. Podle výsledku to vypadá trochu jinak, neboť v obou případech jsme vyhráli třídu. Ale někdy to tak je, že i když si vezete domů pohárky, tak cítíte, že jste mohli být lepší. Ale zpět k otázce, která ze soutěží se mi víc líbí? Za mne jsou obě rally, jak v Krumlově, tak i Hustopečích, velice krásné soutěže. Pokud bych měl přece jen jednu vyzdvihnout, tak patrně zvolím závod ve vinicích, který je podle mě jednodušší. Tím ale nechci říci, že jsou u nás lehké soutěže.“

Zatím poslední start v letošní sezoně jsi zaznamenal na domácí rally v Mladé Boleslavi. Tady jsi docela proháněl českou špičku v dvoukolkách…

„Domácí Rally Bohemia má vždy krásnou atmosféru a tady se mi opakovaně daří. Ostatně ze čtyř startů jsem čtyřikrát vyhrál třídu. Samozřejmě hodně by mne těšilo, kdybych navázal na předchozí dva ročníky, kdy jsem dojel stříbrný ve dvoukolkách. Už jsem ale říkal, kategorie 2WD je hodně nabitá. To, že jsem byl klukům s vozy Rally4 tak blízko, mi udělalo radost. Nevím, čím to je, že se mi na Bohemce daří, ale doufám, že tato paráda bude pokračovat i v dalších ročnících.“

Třetí místo v kategorii 2WD, dá se s Peugeotem 208 R2 dostat ještě výš?

„Podle mne je to auto stále konkurenceschopné, a i když je vůči soupeřům starší, pořád je hodně rychlé. Stojím nohama na zemi a vím, že špička s Rally4 je hodně rychlá, ale i my máme bojovné srdíčko. Někde jsou lepší oni, jinde my. A ty souboje nás hodně baví. Je ale taky pravdou, že letos přijelo ve dvoukolkách nejméně posádek, co tu startuji. V roce 2021 jich bylo 53 a letos pouhých 11, ale to nijak nezlehčuje situaci, neboť na špici se bojuje o každou desetinu vteřiny.“

Vím, že se ohlížíš hlavně po kategorii dvoukolek, ale ve třídě nemáš konkurenci. Není škoda, že třída, která ještě nedávno byla bohatá na posádky, tak uvadá?

„Bohužel, taková je situace a postupnou obměnou prochází průběžně skoro všechny třídy. Stačí se podívat, kolik bylo pár let zpět ve startovní listině vozů Mitsubishi Lancer nebo z opačné strany Honda Civic. Dříve to byla dlouhá řada vozů, teď jsou to pouhé jednotlivé kusy. A podobné to je i u nás ve třídě. Při první Bohemce bylo na startu více než deset vozů R2, letos pouze tři. Prostě tak to je a nic s tím nenaděláme. Vývoj jde dopředu, jen do kasičky nepřibývají stejným tempem finance. Nám se podařilo, pokud pominu smolnou Šumavu, dostat Peugeot 208 R2 vždy až na cílovou rampu, navíc s odměnou vítězství ve třídě. Nemohu ale říci, že když máme málo soupeřů, tak jsou závody jednoduché. Startují zde kluci, kteří nemají tolik najeto s R2 jako já a už se jim povedlo zajet pěkné časy. Občas si při pohledu do výsledků říkám, zda soupeři neznají na erzetách nějaké zkratky (smích). Prostě… musím s nimi vždy počítat.“

Tobě čte rozpis Jaroslav Novák, mezi vámi je víc jak 40 let, snaží se ti předávat zkušenosti, nebo ho naopak učíš ty novým kouskům?

„Kdo zná Jardu, ten ví, že to je pohodář a kliďas. V soutěžích má odjeto neskutečné množství rychlostních zkoušek, takže je tam i bohatá zkušenost a já jsem rád, že ho mám vedle sebe. Určitě mi pomáhá a pokud si nejsem v něčem jistý, tak se mi to snaží vysvětlit. Občas na něj zkusím vyrukovat s něčím novým, ale Jarda si v klidu poklepe na čelo a nasměruje mne správným směrem (smích).“

Přesně jak to popisuješ, vidím to zcela živě. Je s „Dědkem“ legrace? Dej nějakou úsměvnou příhodu…

„Je vidět, že Jarda rally žije a na závodech se cítí dobře. Vůbec mu nevadí, že bychom mohli být skoro jeho vnuci a vnučky. A jsou momenty, kdy se baví s námi jako by mu bylo o hodně, opravdu o hodně let míň. Těch úsměvných momentů je hodně, ale vyberu ten poslední z Bohemky. Pár dnů před startem oslavil Jarda kulatiny a toto číslo se pochopitelně muselo objevit u jména na autě. Celý tým mu k životnímu výročí pogratuloval a v cíli jsme Jardu dekorovali na klopu kombinézy květinkou s číslem 70. Jardu to příjemně pobavilo a vedle dobré nálady si odvezl další pohár za umístění.“

Na Barum rally můžeš stvrdit celkové vítězství ve třídě v letošním roce, tady budeš patrně spokojen, ale jaké konečné umístění by ti udělalo radost ve dvoukolkách?

„O Barumce se traduje, že to je jedna z nejtěžších soutěží u nás. Uvidíme, jak se nám bude ve Zlíně dařit. Budeme rádi, když na konci tří soutěžních dnů projedeme cílovou rampou a pokud to bude spojeno s pěkným umístěním, bude naše radost o to větší. Asi bych byl velký pesimista, kdybych řekl, že to jdu pouze odkroužit. Já chci třídu na Barumce vyhrát a pokud bych se dostal mezi českými dvoukolkami na bednu, byl by to výsledek z říše snů. V každém případě to bude hodně těžké, ale my jdeme bojovat a rvát se o umístění.“

Krom Barumky a Pačejova plánuješ ještě nějaký jiný start?

„Velice rád bych seděl v závodním autě častěji a rád bych poznával rychlostní zkoušky za hranicemi. Věřím, že stejné sny má spousta kluků, ale pak přijde pohled do peněženky a návrat do reality. Jsem rád za ty starty, které jsou mi umožněné a na další mi jednoduše nezbývají finance. Ale kdo ví, co přinese budoucnost…“

Poděkování a vzkaz fans…

„Chtěl bych strašně poděkovat celému svému týmu v čele s mým tátou za přípravu auta a servis. Pak všem našim partnerům, kteří nám pomáhají s financemi, bez kterých by to nešlo, a v neposlední řadě všem fanouškům, kterých si vážím. Díky za podporu a držte nám dál palce.“