www.autosport.cz - Vše o rally sportu Dnes je 15. února 2025, Svátek má Jiřina, zítra Ljuba |
||||||
|
||||||
![]() |
||||||
Reklama Nejčtenější články |
David Tomek: Hodiny do kopce může udělat jen blbDavid Tomek oslavil kulatiny v české rally. Loňské sezona byla jeho dvacátá a jako dárek si sedmatřicetiletý jezdec dal pěknou porci soutěží. O tom, jaké to je sedět ve tmě v zakouřeném autě, nebo jak správně podpálit autem mez vedle cesty, jsme si povídali během zimní pauzy. Davide, při pohledu na tvé loňské starty jsem se trochu polekal. Kde bereš čas na závody? Vypadá to, že si domů jezdíš jen vyměnit prádlo … „Ano, máš pravdu, letošní porce 14 závodních víkendů byla „rekordní“ v mojí dosavadní kariéře... Zase tak strašně hektické to nebylo, mezi závody bylo vždy alespoň 14 dní a tým lidí, který okolo sebe mám, se vždy dokázal postarat o to, aby vše bylo OK a připravené na další závody. Co se týče času, toho není nikdy dost, ale naštěstí spolupracuji s lidmi, kteří vždy ví, co mají dělat a já můžu v klidu vyrazit na závody, i když ty návraty zpátky do reality nejsou bez ztráty kytičky...“ Ale teď už vážně, jak hodnotíš sezonu 2024? „Až na dvě odstoupení zaviněné technikou v zásadě pozitivně, vždy je co zlepšit. Naše rychlost nebyla úplně dokonalá a podle našich představ, ale tak už to chodí, ale popořadě… Začal jsem s novým spolujezdcem Víťou Baďurou a chvíli nám trvalo, než jsme se definitivně sladili na stejnou vlnu a udělali si v autě pohodu, což se povedlo na jedničku. Víťa mezi nás dokonale zapadl. Samotné hodnocení sezony má dvě hlediska. Ne moc vydařené účinkování ve velkém mistráku, který pro nás nedopadl vůbec podle představ a vlastně skončil po domácí Bohemce. Ve sprintovém mistrovství to také v půlce sezony nevypadalo moc dobře, ale nakonec to skončilo nad očekávání.“ Jaké byly cíle pro loňský rok a který mistrák měl u tebe prioritu? „Po smutné Šumavě a nepovedeném Krumlově dostal prioritu malý mistrák, který se mi velice líbí a moc rád se ho účastním.“ Pojďme nejprve na velký mistrák, o soutěži v Českém Krumlově asi moc radostně vyprávět nebudeš… „Krumlov pro nás vlastně skončil hned na první erzetě, kde nám praskl unašeč v převodovce a my celou první sekci jeli pouze na zadní náhon, což je hrůza a spíše než závodění, je to boj o přežití. V servisu po první sekci jsme vyměnili převodovku a vše bez ztráty kytičky dali do pořádku. Auto bylo zase v TOP stavu a my byli plní odhodlání a elánu se zase vrátit zpátky do závodu. Následoval druhý průjezd RZ Rožmitál, který se nám vůbec nepovedl a čas byl naprosto tragický… Oklepali jsme se z toho a pustili se do další zkoušky, kterou byla RZ Kohout. Jenže to, co se stalo dál, to prostě nevymyslíš... Při zahřívání pneumatik najednou úplně umřelo auto, takže nastala totální tma. Celé se to odehrálo v ne úplně malé rychlosti a na silnici, která vedla přes horizont... V první chvíli jsem byl rád, že jsme to ustáli, zůstali na cestě a že je auto celé, ale co se dělo pak, to by mě nenapadlo ani ve snu. Sedíš připoutaný v sedačce, vůbec nic nevidíš, jen cítíš, že někde něco hoří, ale nemáš tušení kde. Hledáš telefon, aby sis posvítil a když se ti to povede, tak jediné, co vidíš, je kouř, ale pořád nevíš odkud jde. Zkrátím to, auto začalo hořet od zkratu odpojovače baterie, nad kterým vede v těsné blízkosti benzínová hadice od nádrže do motoru. Účet - jeden hasící systém a sedm nebo osm ručních hasičáků a nejdelších třináct minut v mém životě, než přijeli hasiči, aby nám pomohli. Jenže přijeli tak pozdě, že jediné, v čem nám pomohli, bylo odtažení auta na laně na širší místo, abychom nepřekáželi ostatním v příjezdu na erzetu.“ Následující Hustopeče a Bohemka již byly mnohem lepší. I když mezi vinicemi jsi v sobotu docela řádil… „Na Hustopeče jsem se jako vždy moc těšil. Jedná se o nádherný závod, který má svoje velké kouzlo. Nezačali jsme vůbec špatně a po pátku šli spát relativně spokojeni, i když s vědomím, že hned v ranním servisu budeme muset vyměnit dosluhující turbo. V sobotu ráno kluci vše zvládli na jedničku a my se mohli naplno pustit do boje o první desítku. Avšak každá erzeta měla svoje ALE... Skoro na každé sobotní zkoušce jsem něco vymyslel a vždy nachytal ztrátu od 15 do 30 vteřin. A zase bylo po závodě. Všeobecné dělám spoustu malých chyb, které nás stojí mnoho času a propad v pořadí. Do další sezony bude potřeba zapracovat hlavně na klidnějším průběhu jízdy bez chyb. Bohemka? Ta začala přesně tam kde Hustopeče skončily... Chybou! A to velkou chybou! Jako jediný jsem zvolil mokré pneu z obavy, že spadne velké množství vody. To se nepotvrdilo a my celou první sekci odjeli za sucha na mokrých a zase ztratili závod hned na začátku. Po zbytek soutěže už šlo jen o to si užít závody a nic neudělat autu, protože jsme před sebou měli vrchol sezony, a to evropský závod v Římě.“ Zlínská Barum rally tě netáhne? Závodíš již dvacet let a zatím jsi byl na Barumce třikrát a bilance je 100% úspěch. „Popravdě jsem si k Barumce zatím úplně nenašel cestu. Jako divák jsem se jí účastnil mnohokrát a je to krásný zážitek. Loňský ročník byl pro nás nereálný. Vraceli jsme se z Říma, já řídil kamion se závodákem a byl rád, že se to celé povedlo. A cestou Víťa říká, dnes je uzávěrka přihlášek … říkám, kamaráde letos to nedáme, na to už nedám dohromady prachy a hlavně jsem klukům mechanikům slíbil, že konečně budou mít dovolenou. Takže snad letos. Uvidíme, ale chtěl bych.“ Jak sis užíval sprintové závody? „Jak jsem už psal, sprinty jsou strašně fajn závody a vždy se na ně moc těším. Mají oproti velkému mistráku takovou poklidnou rodinnou atmosféru a to se mi líbí. I vztahy mezi námi jezdci mi přijdou klidnější.“ Nejlepšího výsledku jsi dosáhl na posledním závodě ve Vsetíně. Jak se ti líbily valašské erzety? „Z kraje jsem z nich měl až velký respekt a možná až zbytečně se jich bál, ale po tréninku jsem z nich byl nadšený a strašně se těšil na samotný závod. Výsledek byl nad očekávání a i díky chybám soupeřů jsme si konečně přivezli domů poháry z absolutní bedny. Byla to dlouhá cesta, ale stála za to!!!“ Neodpustím si poznámku, že jsi nemusel podpalovat mez u stodoly… S hodinami a podpalováním okolí zajet druhý čas, klobouk dolů… „No vidíš, to jsem prostě celý já. Nebyl by to normální závod, abych nevymyslel nějakou kravinu... Ve známém vracáku „u stodoly“ se mi podařilo udělat hodiny a stál jsem napříč cesty. Zařadil jsem zpátečku, lehce najel zadkem auta na mez. Rychle zařadit jedničku, plyn a pryč… To vše bylo v pohodě, ale pak jsem se z vyprávění dozvěděl, že při odjezdu z výfuku vyletěly plameny a po mně zůstala doutnající mez. Jak říkal Martin Vlček, hodiny do kopce může udělat jen blb. Děkuji ti za poklonu, je pravda, že nasazení bylo obrovské. Nebýt hodin, mohla to být první vyhraná erzeta ve sprintech, ale to jsou jen kdyby a na ty se v rally nehraje.“ V loňském roce ses postavil na start i tří zahraničních soutěží. Podle čeho vybíráš, kde budeš startovat? „Je to jednoduché, podle zážitku, který očekávám, že mi daný závod přinese a musím říct, že všechny tři starty v zahraničí mi daly zážitků víc než dost.“ Rally v Itálii, Rakousku a Německu, každá je jiná svým charakterem… „Ano, tyto závody se nedají moc srovnat. Řím, to byl jeden velký splněný sen. Popis samotného závodu by vydal na samostatný článek. Strašně moc jsem to chtěl jet asi tři roky po sobě, až teď se to povedlo a bylo to naprosto famózní. Už samotná příprava mi zabrala spoustu času, ať už fyzická příprava, a hlavně příprava celého týmu, auta, logistiky všech dílů, co povezeme, až po samotnou cestu kamionem do Říma. Zkrátka, toho bylo strašně moc, ale šel bych do toho hned znova. Byl to naprosto dokonalý a perfektní zážitek, na který se nezapomíná. Herbst rally v Rakousku je ve zkratce naprosto dokonale zvládnutý závod, který je velice kompaktní a myslím, že mnoho pořadatelů od nás by se u nich mohlo učit, jak se za málo peněz dá odehrát opravdu spousta muziky. Lausitz rally se odehrává pro mě ve známém prostředí, kam jsem skoro denně jezdil kamionem do místní elektrárny, na jejíchž obslužných cestách se závod odehrával. V zásadě z mého pohledu závod podobný Římu, co se týče přípravy, hlavně auta. Nikdy jsme nejeli šotolinu, takže bylo potřeba spoustu věcí koupit, sehnat. V tom mi velice pomohl Roman Kresta, který mi dodal podvozek, ráfky i pneumatiky a my mohli vyrazit na první šotolinové závody, které změnily absolutně pohled na moje další pokračování v tomto sportu...“ Nechtělo by to do týmu modernější techniku? „Chtělo, ale ne tu závodní, spíše doprovodnou. Teď vážně, jsem škodovák a to se myslím už nikdy nezmění! Škodovka udělala další, téměř dokonalé auto a to „ereso“... Mě se musí závodní auto hlavně líbit a do nového RS jsem se zatím ještě nezakoukal. Takže určitě zůstáváme u naší osvědčené „luhačovické princezny". Myslím, že kromě nás má více náhradních dílů snad už jen Škoda Motorsport, takže při programu, který mám v hlavě pro letošní rok, určitě změnu neplánujeme. Moc dobře vím, že naše EVO je pořád mnohem dál, než jsou moje schopnosti, takže výměna za „ereso“ by byly jen vyhozené peníze.“ Jaké jsou plány pro rok 2025, kde, s čím a kým tě uvidíme? „Plány jsou obrovské, teď ale záleží, jak moc se potkají s realitou. Chceme začít v Německu poblíž Lipska na krátkém šotolinovém závodě, abychom se nějakým způsobem rozjeli a zase si zvykli na závodní auto a tempo. Poté už máme v plánu šotolinové závody ERC v Maďarsku, Polsku, asfalt v Římě, Bohemku a pak se uvidí, jestli jsme si neukousli moc velké sousto a zda budeme schopni pokračovat dál. Bude to každopádně velká jízda, já se na ni šíleně těším a doufám, že neuděláme nic autu, ani sami sobě a budeme mít síly do druhé půlky sezony. Plány si zatím nechám pro sebe. S kým pojedu, je celkem jasné a dané. Určitě s Víťou a partou mechaniků okolo Mirka Kubáta z Katusic. Jsou to velcí srdcaři, všichni do toho jdeme se stejným zápalem pro věc a to je pro mě strašně důležité. Auto bude taky stejné, ale to vyplývá z řádků psaných výše.“ Poděkování a vzkaz fanouškům „Velké poděkování patří mojí ženě Marušce, že to se mnou zase dala, dětem, tátovi, že stále sdílí se mnou nadšení pro tenhle šílený sport a pro všechny moje nápady. Klukům mechanikům za to, že tomu dávají srdíčko a Víťovi za náladu v autě! A rovněž všem partnerům, bez kterých by to nešlo. Fanouškům bych chtěl vzkázat, ať jim nikdy nevyhasnou světlice, až pojedeme okolo. Ať je to baví pořád stejně a hlavně, ať se všichni, kdo tenhle sport milujeme do morku kostí, vždycky vrátíme domů živí a zdraví ke svým blízkým! Díky vám všem za další rok!“ Miroslav Vebr ; AutoSport.CZ
Sdílet
Příspěvky / komentářeinfoAbyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit |
přihlášení Aktuální výsledky Nemělo by vám ujít
Archiv
|