Parádní sezona Dominika Jakeše a Petra Těšínského

Místo zvykání si na novou techniku vozu Rally4 přinesl přestup do vyšší třídy dvojici Dominik Jakeš – Petr Těšínský sprintový titul ve třídě RC4I. K tomu pak pozici vicemistrů v celé Rallysprint sérii (RSS). Pojďme si tedy s Dominikem Jakešem, 21letým jezdcem z Hutiska-Solance, projít úspěšnou sezonu 2025. A to včetně závěrečného thrilleru na Rally Vsetín, kde se rozhodovalo o titulu.

Dominiku, hned na úvodní zkoušce při Rally Morava si zajel nejrychlejší čas ve třídě, což nečekal asi nikdo. Měl si najeto hodně testovacích kilometrů před sezonou?

Právě že minimálně. Vše začalo nastavením sedaček a krátkou projížďkou u dílen týmu Minařík Racing, při níž jsem se seznámil pouze se základním ovládáním vozu. Poté jsme měli svezení pro partnery týmu, to se ale jezdilo pouzena přejezdový režim akrátké trati, kde se střídal asfalt s kostkami i šotolinou. Na druhou stranu jsem si aspoň trochu osahal auto a zjistil, jak se chová na brzdách. Konečně první ostré svezení, se spolujezdcem a na zahřátých pneumatikách, jsme měli týden před úvodním podnikem. Bylo to na klasické trati kolem Bystřičky, najeli jsme cca 15-20 ostrých kilometrů. A pak už jen čtyři průjezdy na shakedownu, tehdy poprvé i s Péťou Těšínským. V cíli úvodní RZ Jívová nebyl signál, takže porovnání s ostatními jsme se dozvěděli až později. Samozřejmě nás překvapilo, že jsme na 15 kilometrech zajeli nejlepší čas ve třídě a za suverénem Honzou Dohnalem zůstali zpět jen o jedinou sekundu.

Nakonec z toho byly čtyři vyhrané erzety a jasné vítězství o půl minuty před druhým.

Samozřejmě jsme byli nadšeni. Čekali jsme, že zpočátku se budeme pohybovat někde okolo pátého místa, ale porazit hned na úvodním podniku Filipa Ocelku, Martina Lehkého, Tomáše Dudáka či Martina Mottla, tedy všechno velice kvalitní jezdce, to jsme nečekali ani náhodou. Škoda jen Kuby Jančíka, který musel odstoupit už po první zkoušce a s kterým jezdíme vždy vyrovnané závody.

O kolik je Peugeot 208 Rally4 rychlejší než Opel Adam, s kterým si závodil v předcházejících čtyřech sezonách? Daly se použít rozpisy z minulých let, anebo jste si psali pro tento vůz nové?

Zkusili jsme na jedné dvou vložkách použít při seznamovačkách loňský rozpis, ale nakonec jsme ho stejně museli úplně předělat. Pak už jsme psali rozpis raději nanovo. Hlavní rozdíl je ve výkonu - Adam má atmosférický motor, kdežto Peugeot turbo a najednou máme o nějakých 80 koní více. Přitom pocitově to dost zkresluje, protože motor se tolik nevytáčí a člověk nemusí vždy hned cítit, že jede o tolik rychleji. Rozměrově v obou autech nevidím velký rozdíl, na to si člověk zvykne brzy. Mnohem brutálnější je ale brzdění, a to nejen do retardérů. Největší problém je proto odhadnout ten správný brzdný bod.

Po Moravě následovala téměř domácí Rally Kopná, jenže přišla první chyba a propad z prvního místa na konečné třetí.

Konkurence zase narostla a od Moravy se objevili navíc i Petr Surovič a Patrik Kdér, oba hodně rychlí piloti. V prvních průjezdech se odehrávala naše klasická vteřinová bitva s Kubou Jančíkem. Po úvodním Kameňáku jsem vedl o 4 desetiny, na RZ Kopná nás naopak Kuba přeskočil o sekundu a půl, aby třetí Zádveřice zase vyšly nám. Po polovině soutěže jsme tak vedli o pouhé tři sekundy. Následoval druhý průjezd Kameňákem a já chtěl zkusit zatáhnout. Mám rád přesně tento typ těžkých a dlouhých zkoušek, které se jedou na úzké cestě v lese. Od startu jsem šel do toho naplno a už před osudným místem přišly nějaké lehké krize. Zhruba v polovině zkoušky v levém odbočení bylo na cestě víc vyházeného štěrku, vzhledem k podmínkám jsme tam přijeli nepatrně rychleji a auto se přetočilo. Navíc zhasl motor, museli jsme couvat a následovala z mé strany rozpačitá druhá půlka vložky, což znamenalo více než půlminutovou ztrátu.

Zato třetí zastavení sprintového seriálu při Rally Plzeň fungovalo vše hladce a bylo z toho vítězství stylem start – cíl.

Z venku to možná vypadalo jednoduše, ale většina soutěže se odjela za deště a na vodě. My se správně trefili do pneumatik a obuli stejně jako většina mokrou směs. Zato Kuba Jančík bral na 1. sekci suché gumy a na nich se trápil. My vyhráli všech pět úvodních erzet, a když jsme měli náskok už více jak tři čtvrtě minuty, mohli jsme si dovolit lehce zvolnit.

Naopak na Příbram jste se poprvé ocitli mimo stupně vítězů, což šlo vnímat trochu jako zklamání.

Neudělali jsme žádnou velkou chybu, ale někdy to tak je, že ti soutěž úplně nesedne. Ale nechtěl jsem to nějak lámat přes koleno a tlačit víc, než by bylo zdrávo a ještě vymyslet nějakou hloupost. Na druhou stranu jsme zase neztráceli nijak extra, v cíli to dělalo pouhých 17 sekund na nejrychlejšího. Tentokrát to ale stačilo až na čtvrté místo.

Předposlední podnik se odehrál ve Vyškově. Do poslední zkoušky jsi tam vstupoval s komfortním náskokem více než 40 sekund na druhého Jančíka. Současně jste ale měli v tu chvíli na desetinu stejný čas s lídrem RSS Janem Dohnalem. Překvapilo mne, že si do toho šel i v závěru naprosto naplno a riskoval první pozici ve třídě.

Jako poslední zkouška se jela Ivanovická brána, za mne jedna z nejhezčích erzet v celém sprintovém šampionátu. Honza Dohnal dostal penalizaci 30 sekund za shozený retardér a my chtěli zkusit, jestli se mu v závěru nevyrovnáme. Jede sice v jiné třídě, ale samozřejmě jako ostatní vždy tak trochu koukáme, o kolik nám v absolutním pořadí RSS ujel. Málokomu se podaří, aby s ním šel do poslední zkoušky v nule a i to nás tedy motivovalo. Také cesta oproti dopoledne vyschla a rozmístění antikatů se mi zdálo lepší než v minulém roce. Nakonec to bylo možná nejhezčí svezení z celé sezony. Udělali jsme jen jednu drobnou chybku, když jsme nechali při menším výletu do pole asi dvě vteřinky, jinak se jelo absolutně na maximum. Ani tak to ale nestačilo a prohráli jsme o necelé čtyři sekundy, přesto se jednalo o naprosto povedený závod.

Odbočme k retardérům. Ty osobně preferuješ raději balíky ze slámy, anebo tzv. zetka, které byly právě na Vyškově?

Férovější jsou rozhodně balíky. U těch „plácaček“ kolikrát stačí lehký dotyk a můžeš chytit penalizaci, jako se to stalo právě Dohnalovi na Vyškově. Přiznám se, že i my si dvakrát nebyli úplně stoprocentně jisti, jestli jsme je lehce neškrtli a nebudeme mít penalizaci. Člověka to pak pro zbytek zkoušky rozhodí a přemýšlí, jestli došlo ke shození, anebo ne. Prostě s balíkem jen tak nepohneš, zato na „plácačku“ se stačí jen blbě podívat a už spadne...

Rozhodující krok k titulu jste museli udělat ve Vsetíně. Situace byla taková, že dojede-li Jančík před vámi na prvním nebo druhém místě, je mistrem on. V opačném případě se raduješ ty s Petrem. Jenže přišel defekt a vše vypadalo ztraceně. Co se v tu chvíli honilo hlavou?

Vsetín mám rád, společně s Kopnou je to asi můj nejoblíbenější závod. Má těžké zkoušky, šlo tady o titul, tak se obuly nové pneumatiky a bylo jasné, že od začátku se pojede na 100 procent. Jenže pak taková hloupá chyba! Už po nějakých 300 metrech jsme si nepatrně škrtli o nějaký patník, lehce to řízlo levou přední gumu, trochu i zadní. Ta naštěstí vydržela, jinak bychom museli odstoupit, protože jsme si vezli pochopitelně jen jednu rezervu. Přední se ale za chvíli rozsekala a já si v tu chvíli jen nadával. Hlavou se mi honilo, že všechno je ztracené. Po sjezdu z Vesníku jsme museli zastavit a vyměnit kolo, ke smůle ještě nefungovala aku-utahovačka a s obyčejným křížákem nešlo kolo povolit. Takže místo obvyklých dvou minut jsme ztratili hned čtyři. Ale řekli jsme si, že pojedeme dál a aspoň zbytek posledního závodu si zkusíme užít. Apřípadně uvidíme, co se ještě může stát.

Váš největší soupeř Jakub Jančík nakonec také chyboval v závěru úvodní zkoušky a boj o titul se zdramatizoval. Kdy jste se dozvěděli o jeho problémech?

Když jsme čekali na startu druhé zkoušky. Před námi bouralo ve sjezdu do Hošťálkové několik aut (Pech, Černý, Semerád, …) a nebylo jasné, jestli se vůbec pojede. Kuba si poškodil auto o retardér, přitom 30 sekund penalizace by pro něj ještě nebyla žádná hrůza. Jenže z rozbitého předku se dostaly nějaké úlomky do turba a auto mu pak vůbec nejelo. Zní to paradoxně, ale kdyby se ta druhá zkouška znovu neodstartovala, tak titul získá nejspíš on.

Věděli jste o tom, že situace po první sekci, kdy Jančík byl šestý a vy sedmí, hraje pro vás?

Právě že ne. S takovou variantou jsme nepočítali a před závodem to brali tak, že kdo z nás dvou bude rychlejší, ten získá titul. Proto jsem se snažil ve druhé sekci tlačit, abychom umazali ztrátu skoro minuty na Kubu. Teprve v servisu před poslední sekci jsme zjistili, že ho vlastně ani nepotřebujeme porazit a že za dané situace máme titul my.

Jak celkově zhodnotíš sezonu?

Vstupovali jsme do ní s tím, že si nechceme dávát nějaké velké cíle a že se v prvé řadě musíme sžít s novou technikou. Že to půjde od začátku tak dobře, v to doufal asi jen málokdo. Přitom konkurence se sešla skvělá a všichni soupeři měli s vozy Rally4 už něco odjeto. Ke stálým konkurentům se občas přidali i jezdci z velkého mistrovství. Samozřejmě největší soupeř, ale současně i náš největší kamarád, je pro mne už několikátou sezonu Kuba Jančík. On je oproti nám s technikou obvykle vždy o malý krůček vpředu. Když jsem začínal s Hondou Civic, on už jezdil s Adamem. Pak jsme se utkávali v rámci Adam cupu, jeden rok vyhrál on, pak zase já. Jenže vloni už zase přestupoval o třídu výš a pro nás byla výzva se s ním letos porovnat. Souboje s ním jsou parádní a oba nás to hrozně baví.

Jaké jsou plány pro příští rok?

To si zatím necháme pro sebe, ale jasné, že se chceme zase posunout výše. Každopádně mohu slíbit, že plány na sezonu 2026 zveřejníme již brzy. Těší nás podpora fanoušků a i pro ně to bude určitě překvapení.

A úplně závěrečné slovo...

Rally je týmový sport a je mi jasné, že bez lidí okolo by se nikdy nepodařily takové úspěchy. V prvé řada patří poděkování mému spolujezdci Petru Těšínskému. Pomáhal, radil v tréninku, navíc už znal auto z dřívějších startů. Má velké zkušenosti a přehled a jsem rád, že mám vedle sebe právě jeho. Velkou pochvalu zaslouží i tým mechaniků pod vedením Luby Minaříka. Auto nás nikdy nenechalo ve štychu a to byl podstatný základ úspěchu. A myslím, že i Luba byl spokojený, že jeho auto udělalo po titulu v MČR s Rendou Dohnalem také letos titul s námi ve sprintech. Obrovský dík patří samozřejmě všem našim sponzorům a celé mé rodině, bez nich by to nešlo.