Kovaříkovská dobrodružství roku 2025, díl první, EHRC

Už jsme si zvykli, že se tým Oldřichů Kovaříků nevydává z Chodského království objíždět národní mistrák historických vozů, ale spíš se zaměřuje na jednotlivé velké mezinárodní zážitky. V minulém roce z toho rezultovala čtyři zastavení po celé Evropě, završená výraznou sladkou tečkou, která proběhla i mnoha sdělovacími prostředky. Ale tu si necháme na druhý díl...

První zastávka roku 2025 pro dvě škodovky byla za humny. V Klatovech na dubnové Historic Vltava Rallye nemohli Kovaříkové chybět, vždyť je to nejen součást evropského šampionátu (EHRC), ale především jejich domácí soutěž. „Potěšilo nás, že jsme od Autoklubu ČR obdrželi pro sezónu status reprezentantů, o to větší chuť jsme měli na každé soutěži uspět,“ říká vedoucí týmu Oldřich Kovařík mladší: „Na Vltavu jsme byli velmi dobře připraveni, před sezónou proběhla hloubková kontrola obou našich aut, tedy jak Škody Octavie Touring Sport ze šedesátých let, tak také Škody Favorit 136L z konce osmdesátých let. Pro domácí soutěž jsme navíc spojili síly s týmem našich kamarádů Radka Touše a Lukáše Hronka, kteří tradičně pěkně vodí po tratích Škodu 120S ve žlutomodrém zbarvení. Domácí soutěž jsme si náramně užili, už poněkolikáté jsme dva dny před startem také uspořádali neformální posezení účastníků v prostorách našeho muzea v Chodově u Domažlic, ze kterého se vyvinul moc příjemný společenský večer. Sešlo se na sedmdesát účastníků a v muzeu se ukázal i vicemistr světa Jari-Matti Latvala, kterého naše exponáty moc zajímaly. Slavný JML si dokonce od nás odvezl několik náhradních dílů pro svou Toyotu Celicu ST185, které už pro nás byly nepotřebné. Co se vlastní pošumavské soutěže týče, úspěšnější byl nakonec náš starší vůz, zápolící v kategorii 1, vyhrazené pro techniku ze 60.let. Na post spolujezdce se do červené octavie vedle mého táty vrátil legendární Karel Jirátko a také díky němu celé klání proběhlo bez jediné chybičky. Naše posádka bojovala zejména ve druhé etapě o čelo své kategorie, prvenství ale nakonec pro sebe díky dobrému finiši získal mnohonásobný evropský šampión Antonio Parisi se svým Porsche 911S. Já jel samozřejmě s Markem Kapicem, společně jsme po devět rychlostních zkoušek vedli svoji třídu, také hodnocení FWD i evropských „šestnáctistovek“. Zejména na technické rychlostní zkoušce Jindřichovice – Chlístov jsme dokázali i trápit konkurenty s mnohem silnější technikou. Naše Škoda Favorit měla pro soutěž namontovaný záložní motor, který fungoval velmi dobře, osudnou se nám však stala desátá rychlostní zkouška. Pár kilometrů od domova na RZ Koráb se nám před Němčicemi zlomila řadicí páka a zůstal zařazen pouze čtvrtý rychlostní stupeň. Ztratili jsme dost času, vedení jsme sice ještě udrželi, záhy nám ale vystavila stopku prasklá spojková lamela. Soutěž to tedy nakonec byla pro nás dosti smolná, ale také poučná,“ uzavírá povídání o domácí soutěži Kovařík mladší, kterého doplňuje také Radek Touš: „Také naše posádka si Vltavu tradičně velmi užívá, je to soutěž se skvělou atmosférou, kde nám vždycky přijde fandit i parta našich fanoušků. Každoročně je to i soutěž plná překvapení, což nás také baví. V ročníku 2025 nás zamrzelo zrušení druhého průjezdu mlázovskou erzetou, nicméně o to víc jsme si uvědomili, jak moc nám závodění na šotolině chybí. A tak třeba v budoucnu něco uděláme proto, abychom se na ní svezli víc. V klatovském cíli jsme byli čtvrtí a tedy bez pohárů, víc nás ale mrzelo, že do cíle nedojeli naši parťáci Olda s Markem. To jsem ale ještě vůbec netušil, co mne s nimi čeká jen za pár týdnů...“

O necelý měsíc později totiž čekalo na tým Kovaříků mnohem komplikovanější cestování. Vybral si totiž pro své druhé účinkování novinku v evropském šampionátu historických vozů, francouzskou Rallye d'Antibes - Côte d'Azur Historic, slavící jubilejní třicátý ročník. I tohoto podniku se účastnil Radek Touš, tentokrát ale v nezvyklé úloze – obsadil spolujezdecké ,horké‘ sedadlo v octavii, a to skutečně na poslední chvíli: „Nebylo to tedy za pět dvanáct, ale úplně přesně za deset minut čtyři,“ směje se Touš: „V tu chvíli mi mladší Olda totiž volal, zdali bych nemohl ve Francii navigovat jeho tátu. Pochopil jsem to nejdřív nepřesně a souhlasil jsem, že druhý den budu k dispozici. Byl jsem ale okamžitě vyveden z omylu s tím, že odjezd je už v noci, a tak jsem se druhý den ráno ocitl na Azurovém pobřeží, kde jsem se po desetileté pauze vrátil na spolujezdecké sedadlo...“ Kovařík junior se u této příhody jen směje: „Radkovi patří velké poděkování za ochotu a operativnost. My si Antibes jsme vybrali zejména proto, že se koná na legendárních tratích, známých z Rallye Monte Carlo, která právě v těchto lednových dnech probíhá. Jen tedy v květnu už na vozovkách samozřejmě chybí sníh a led. Letěli jsme tam nad ránem z nedalekého bavorského Mnichova, no a když jsme v osm vystoupili z letadla v prosluněné Nice, stihli jsme vypůjčit tréninkový vůz a zařídit hned i administrativní přejímku obou vozů. Přejímky probíhaly ve francouzském stylu, vyplňovali jsme dotazníky a chodili od stolečku ke stolečku, všechno jsme ale zvládli bez potíží a my nafasovali GPS i nezbytné nálepky na auto. Mezitímco náš mechanik Vašek Horn kontroloval přípravy na Velkou cenu F1 v nedalekém Monaku, my v Antibes poobědvali a vydali se na seznamovací jízdy. Bylo nám záhy jasné, že důležité bude správně se zorientovat v hustém provozu na klikatých cestách a mnoha kruhových objezdech, při vlastní soutěži už totiž pro bloudění času nazbyt nebývá – zdejší přejezdové časy byly navíc poměrně napjaté. Ale dobrá příprava se pak hodila, při soutěži jsme všechno zvládli na výbornou. Tratě byly opravdu krásné, zkrátka dokonalé asfalty, určitě nejkvalitnější, na jakých jsem kdy jel. Na trati jsme potkali mnohé pomalé a úzké pasáže, byly tam ale i rychlé úseky, a hlavně opravdu známá místa – například trať přes slavný průsmyk Col de Bleine. Startovalo se v pátek odpoledne a zejména v horách na nás čekalo hodně pestré počasí. Na rychlostní zkoušce 5/8 bylo převýšení přes tisíc metrů, ze slunečného startu v údolí jsme se pak vyšplhali do mraků na vrcholech a horských sedlech, kde se po příkopech ještě válely zbytky sněhu ze zimy. Hned na startu RZ1 nás navíc potkal pořádný liják, na ten jsme ale byli připraveni a vybaveni mokrými pneumatikami, které nicméně měly své nejlepší chvíle za sebou… Pak se počasí umoudřilo a my aspoň na přední nápravu nasadili kvalitní suché obutí, kterému jsme mohli více důvěřovat. Celá soutěž nakonec proběhla zcela bez technických potíží, naše dvojice Kovařík - Kopic obsadila v cíli osmou příčku v naší silně obsazené kategorii 4, jako bonus jsme si připsali prvenství ve své třídě. Shodli jsme se poté, že na této jedné soutěži jsme projeli asi tolik zátočin, jako za celou sezónu českého mistráku dohromady,“ popisuje mladší z Kovaříků. Druhá týmová posádka Kovařík – Touš si dojela pro třetí příčku v kategorii 1 a prvenství ve své třídě: „Po boku staršího z Kovaříků v kokpitu letité ,Oktávky‘ jsem si navigování moc užil. Auto pořád někam trochu plave, a tak musím přiznat, že jsem se v úvodu až trochu bál, rychle to ale odeznělo a jízda po legendárních tratích v měnících se podmínkách, to byl opravdový zážitek. Ten se navíc znásobil, když jsem se z interimu dozvěděl, že ,nemáme brzdy‘ - to jsem opravdu na těžké technické trati slyšet nechtěl. I tohle ale dobře dopadlo, šofér ani poté nezpomalil a tempo jsme udrželi až do cíle. Trať byla tak složitá, že nám dokonce na závěrečném přejezdovém úseku došel benzín, vyřešili jsme to postaru – zastavili jsme náhodně projíždějící auto, trochu paliva od něj koupili, pak jsme dokonce stihli ve správném okamžiku i časovou kontrolu, takže se příhoda obešla i bez penalizace,“ popisuje své zážitky Radek Touš.

Třetí týmovou zastávkou byla červencová Rallye Weiz. Zatímco na francouzské Riviéře se všichni trochu rozkoukávali, ve Štýrsku už byli Kovaříci jako doma, startovali tam totiž už počtvrté. „Něco ale bylo pro nás nové, totiž v Rakousku jsme stejně jako při francouzské Rallye d'Antibes jeli letos s podporou kanceláře hejtmana Plzeňského kraje, jemuž tímto velice děkujeme,“ říká vedoucí týmu a zároveň pilot Škoda Favorit 136 L: „Weiz je příjemná letní soutěž, jejíž atmosféře přidává i plovárna přiléhající k servisní zóně – ostatně tu jsme využili i při devadesátiminutovém přeskupení v polovině sobotní etapy. Měli jsme s sebou i nového člena týmu, vedle táty do ,Oktávky‘ tentokrát usedl Jakub Kopaničák, pro nějž byla křtem ohněm hned úvodní rychlostní zkouška soutěže – měřila totiž 26 kilometrů! Jízdu jejich posádky jsme mohli sledovat na vlastní oči při kopcovité okruhové zkoušce Naas a musím přiznat, bylo to místy hodně odvážné - cenu za prvenství v kategorii 1 a ve své třídě si rozhodně zasloužili. My s Markem měli v úvodu potíže s karburátorem, takže náš rezervní motor běžel chvíli na tři válce, kvůli čemuž jsme nabrali nějakou časovou ztrátu. A proč jsme měli rezervní motor? Ten správný byl v té době už na plánované revizi před velkým finále naší sezóny, které popíšeme ve druhé části našeho povídání. V Rakousku jsme potíže vyřešili a zejména na RZ Koglhof a Gollesattel jsme si závodění moc pěkně užívali. Obě erzety byly totiž vedeny převážně z kopce dolů, takže chybějící koníky v našem voze tolik nechyběly. V naší kategorii 4 tentokrát ale byl výkon hodně potřeba, soupeři disponovali mnohem silnější technikou, a tak jsme se soustředili na bitvu s našimi tradičními soupeři, Sigi a Renate Mayrovými a jejich vozem Volvo 244. Před závěrečnou erzetou nás dělily pouhé čtyři desetiny sekundy, finále bylo na zmíněném Gollesattelu. V jeho cíli jsme se mohli s Markem radovat, Sigimu a Renate jsme totiž nadělili 11 sekund, v součtu jsme tedy německou posádku udolali. Naši třídu i FWD jsme opět vyhráli, v kategorii 4 nám patřila osmá příčka v cíli soutěže.“

Pouhá tři účinkování na kolbištích evropského šampionátu Kovaříkům vynesla dostatek bodů na to, aby se v konečném zúčtování sezóny 2025 mohli radovat z cen, pro které si na konci ledna dojeli do Paříže. Mladší z Oldřichů Kovaříků zvítězil v celoročním hodnocení vozů s poháněnou přední nápravou (FWD), starší převezme ceny za třetí příčky v klasifikaci vozů do 1600ccm a také v kategorii 1, kde jsou hodnoceny vozy ze šedesátých let. Ocenění převzali také spolujezdci v čele s Markem Kapicem.