Super 1600: tichý zánik potenciálu

Před několika měsíci jsme vám nabídli úvahu o tom, kam se budou ubírat vozy kategorie Super 1600 a jaká bude budoucnost vozů nově se rozrůstající skupiny R. Nyní vám přinášíme volné pokračování, které se zaměřuje spíše na samotný pozvolný konec „super šestnáctek“.

Historie kategorie S1600 sahá k začátku tohoto tisíciletí a její vznik šel ruku v ruce s vypsáním juniorského mistrovství světa JWRC; měla rovněž částečně zacelit díru po v mistrovství světa zrušených „velkých kitech“ třídy A7. „Es-šestnáctky“ by se obecně daly označit jako kit cary třídy A6 s trochu těsnějšími technickými předpisy. V začátcích také vznikla řada vozů přestavbou z původních kit carů, příkladem budiž Fiat Punto, Ford Puma či Citroën Saxo. Důležitým faktorem byl zejména cenový strop, který FIA stanovila na 100.000 Euro za funkční automobil. Jak ovšem doba ukázala, za tuto cenu zákazník dostal skutečně jen vůz, který byl s trochou nadsázky pouze schopný se rozjet. Za specifikaci, která svými vylepšeními z takového exempláře udělala konkurenceschopné nářadí, bylo potřeba přihodit pořádný balík peněz.

Myšlenka dostupného závodění pro mladé naděje na světových tratích tak brzy vzala za své, jelikož podobně jako mezi týmy provozujícími vozy WRC se i juniorské mistrovství rozdělilo na tovární týmy, které disponovaly špičkovou technikou a nejnovějšími evolucemi vozů, zatímco na druhé straně stáli soukromníci, kteří si i přes horentní sumy mohli nakoupit pouze „klientské“ díly. Situace se postupem let změnila, jelikož juniorský seriál nikdy nenaplnil svůj potenciál a samotné automobilky se z něj postupně vytrácejí, ukončují vývoj drahých vozů a raději se soustředí na podporu jednotlivých soukromých jezdců se stávajícími automobily.

Změny se však udály i na nižší úrovni. Zatímco po zákazu vozů WRC v regionálních seriálech byly vozy S1600 spolu s produkčními „en-čtyřkami“ nářadím schopným útoku na celkové prvenství v rally, v průběhu posledních dvou let je podobný cíl pro piloty s atmosférickými „předohrabkami“ čím dál těžším úkolem. Vývoj nových vozů či evolucí kategorie S1600 byl totiž prakticky ukončen, zatímco produkční vozy stále kráčí kupředu, ba co víc, k jejich dalšímu zrychlení dopomohla i nová pravidla, která u těchto vozů povolila úpravy patřící dříve čistě pod křídla skupiny A.

Dalším fenoménem, který značně otupuje potenciál vozů S1600, jsou jejich dvoulitroví atmosféričtí bratři s pohonem 4x4. Kategorie Super 2000 se v porovnání s „šestnáctkami“ rodila jen pomalu a poměrně bolestivě, teprve po prvních evropských vlaštovkách v podobě výkonů Fiatu Punto S2000 se do podobných projektů vrhlo i několik dalších automobilek. Parametry jejich speciálů jsou s produkčními vozy plně srovnatelné, mnohdy je i překonávají. Za těchto podmínek je s vozem S1600 již téměř nemožné v konkurenci produkčních vozů a atmosférických dvoulitrů pomýšlet na celkové vítězství.

Podobný husarský kousek se sice nedávno při Rally Bulgaria téměř povedl francouzskému pilotovi Simonu Jean-Josephovi, sám jezdec však přiznává, že podobný výsledek je již dnes spíše zázrakem. „Proti vozům N4 a S2000 dnes již prakticky nemáte šanci. Ty vozy jsou již příliš rychlé, ani nejnovější specifikace našeho Citroënu C2 S1600 na ně prostě nemůže stačit,“ říká někdejší mistr Evropy. Pilot z Martiniku v Bulharsku dokázal proti smečce papírově rychlejších konkurentů vybojovat celkové druhé místo, nutno však dodat, že mu do karet hrála řada příznivých faktorů. Jednak jel na balkánské trati již počtvrté a oproti svým sokům tak měl výhodu znalosti místního prostředí, jednak panovalo slunečné počasí, které spolu s asfaltovým povrchem tvoří prakticky jediné podmínky, za nichž lze stoprocentně využít možnosti vozu s jedinou poháněnou nápravou.

Zdá se tedy, že kategorii S1600 pomalu zvoní hrana, jelikož v brzké době nastane doba, kdy s těmito drahými „nákupními taškami“ bude možné reálně bojovat o umístění pouze v klasifikaci třídy A6. V juniorském seriálu se čím dál více uplatňují dvoulitrová „polo-enka“ třídy R3, která nabízejí podobně rychlé a skutečně levné svezení v podobě několikanásobně menších nákladů na údržbu. Vozy S1600 tak asi budou dožívat v regionálních seriálech, kde stále platí za atraktivní a nepříliš často vídanou techniku. Nabízí se otázka, zda se podobný postup „vymření“ neměl aplikovat i u vozů WRC, jejichž násilný konec v regionálních šampionátech dodnes mnohým lidem vyvolává hořkost v ústech.