Jednou z otázek, jíž se měla Světová rada motorsportu zabývat na svém zasedání minulý týden v Bahrajnu, mělo být rozhodnutí o dodavateli jednotných pneumatik pro podniky světového šampionátu v příštích třech letech. Situace se zdála být jednoduchou, neboť jediným zájemcem, který do nového tendru vstoupil, je současný dodavatel pneumatik – italský koncern Pirelli. Nicméně v oficiální zprávě FIA z tohoto zasedání tato otázka zmíněna vůbec není.

Na otázku proč odpověděl Jean Todt: „Na konci roku 2010 samozřejmě končí současný kontrakt s jednotným dodavatelem pneumatik. Další dohoda je nyní předmětem diskuze. Otázka je, jestli jednotný dodavatel pneumatik ve světových šampionátech FIA je správným řešením?“

Todt tak naznačil, že situace není tak jasná, jak se zdálo a že pravidlo jednotných pneumatik by nemuselo přežít déle než první tříleté období. Podívejme se nyní trochu na to, jakou cestu pneumatiky v mistrovství světa urazily směrem k jedné jediné značce.

V roce 1993 nastoupil do čela FIA Max Mosley a s ním také omezení tehdejší praxe mnoha druhů speciálních pneumatik a jejich výměn po každé vložce, kterou Mosley označil za evidentní plýtvání na veřejnosti. Následovalo nejprve omezení možnosti přezouvání, poté omezení počtu pneumatik, které mohl tým během soutěže použít. Zavedeno bylo nominování počtu konkrétních pneumatik před soutěží. Dezény a směsi se tak musely stát univerzálnějšími.

Později přišly na přetřes další návrhy veřejně prezentované jako šetření nákladů. Jednou z přetřásaných otázek se stal systém Mousse. Ten spatřil světlo světa v roce 1987 a byl dílem společnosti Michelin. Později podobný prvek zavedlo i konkurenční Pirelli. Jednalo se vlastně o pružnou vložku v pneumatice, která při průrazu a úniku vzduchu vyplní její vnitřek. Nicméně tento systém se v moderní historii používal pouze u vozů WRC a pouze na podnicích světového šampionátu. Proto byl označený za drahý luxus a od sezony 2008 zakázán. Jeho nástupcem se staly velmi odolné, ale také podstatně těžší pneumatiky.

Počínaje rokem 2008 ale došlo také k zatím nejvýznamnější změně. Po několika letech rozhovorů a pokusech v jiných šampionátech (například WTCC) FIA rozhodla, že konkurenční prostředí různých výrobců pneumatik WRC ve skutečnosti škodí a vypsala tendr, na jehož konci byl vybrán jednotný dodavatel na následující tříleté období. Všechny vozy s pohonem čtyř kol a dvoukolky startující v rámci juniorského mistrovství světa musely nově používat pneumatiky značky Pirelli. Navíc ne jakékoli, ale jen konkrétní typ dostupný pouze v podnicích WRC. Poněkud zarážejícím nařízením zejména z bezpečnostního hlediska pak byl zákaz pneumatiky prořezávat.

FIA si od zavedení jednotného dodavatele slibovala snížení nákladů a srovnání podmínek konkurenčních týmů, kterým se již nemohlo stát, že soutěže prohrají ještě před startem díky horším pneumatikám pro dané podmínky. Historie zná takových případů mnoho. Z nedávné doby jmenujme třeba problémy s životností pneu Pirelli na šotolinových tratích zejména v sezoně 2005, na které doplatily týmy Peugeotu, Subaru a Mitsubishi, či naopak horší přilnavost konkurenčních Michelinů na mokrém asfaltu.

Nicméně toto opatření má i poměrně zásadní negativa. Jednou z hybných sil od samých počátků motorsportu je právě soupeření výrobců pneumatik. Ti jsou také odjakživa jedním z největších sponzorů. I výrobce, který nechtěl investovat do soutěže továrních týmů s vozy WRC mohl být velmi úspěšný například v šampionátu PWRC, kde celá řada posádek startovala v barvách rozličných pneumatikářských značek jako Kumho, MRF, Dunlop, Hankook atd. Na konci roku 2007 tak tyto posádky FIA postavila do nezáviděníhodné situace, kdy v mistrovství světa již nemohly propagovat svoje sponzory. Je otázkou o kolik potenciálních soutěžících tímto nařízením mistrovství světa vlastně přišlo a zda určité narovnání podmínek v soutěži továrních týmů WRC nebylo převáženo celkovým úbytkem soutěžících, který je v posledních letech velmi výrazný. Samozřejmě je způsoben mnoha různými faktory, nicméně jednotný dodavatel pneumatik v nich určitě hraje roli.

Co dál? Vrátit se k původní volné soutěži a de fakto tak přiznat chybu? Nové vedení FIA si ale změnu pravidel vytvořených svými předchůdci může dovolit aniž by ztratilo tvář. Dál podporovat jednotného dodavatele s plusy i mínusy tohoto řešení? Navrhnout kompromis, který by jednotnou značku nařizoval jen továrním týmům? Snad se rozuzlení dozvíme po příštím zasedání Světové rady motorsportu, která je naplánována na 16. duben. Ať už bude rozhodnutí jakékoli, nejdůležitější je, aby přišlo včas a dalo šampionátu stabilní mantinely minimálně na ony tři roky.