Oznámením jmen soutěží, které by měly být zařazeny do seriálu mistrovství světa 2001, je první jasnou známkou toho, jak FIA hodlá dirigovat tento serial, ale vůbec celý motoristický sport jako takový. Opět se vynořují silná i slabá místa, odhalují se i prázdná slova z posledních měsíců, celý tento sport je v řadě míst úplně obnažen. Je to typická ukázka stylu práce prezidenta FIA Jeana Todta. Hledání způsobů, které vyřeší co nejvíce problémů!

Skladba kalendáře ze třinácti soutěží pro rok 2011 je tradiční. Pouze tři z uvedených podniků vstoupily do kolotoče mistrovství světa v posledních 19ti letech (tím vůbec nejmladším je od roku 2008 Jordánsko), více než polovina jich v kalendáři figuruje od roku 1973. Kalendář je poskládán tak, že staví spíš na vyzkoušené kvalitě soutěží, než na potenciálním komerčním úspěchu v dané oblasti. Na seznamu totiž není ani jedna z deseti nejlidnatějších zemí světa, přičemž nejvyšší postavení v kalendáři z tohoto pohledu drží Mexiko.

Bylo zajímavé sledovat, co si v posledních měsících ohledně kalendáře přál globální promotér seriálu, tedy společnost ISC/Nort One, a jak se k tomu postaví FIA („buď budeme tento seznam akceptovat, nebo ne,“ řekl Todt). Oproti návrhu třináctky soutěží dodaných ze strany North One máme pět změn. Tři soutěže, které ISC preferovalo, vypadly: Monte Carlo, Turecko a navrhovaná rally v Abú Dhabí. Přidáno bylo Řecko a Jordánsko. Proč na poslední chvíli vypadlo Turecko? Co tak špatného najednou organizátoři provedli? To je záhada. A navíc, jaký to vskutku skvělý politický tah, vyřadit Turecko na úkor Řecka!

Otázka Monte Carla je jasnou záležitostí. Požadavky nutné pro splnění formátu soutěže nejdou zcela snadno zapracovat do systému mistrovství světa. Ale s odmítnutím Abú Dhabí vyvstává otázka, proč bylo zařazení této rally pokaždé považováno za prioritu. Byla to prostě nedůvěra ve splnění ostatních potřebných parametrů, u nichž bychom mohli předpokládat, že by mohly ohrozit skutečnost, že by soutěž nesplňovala parametry podniku mistrovství světa? To je politika, s níž se již FIA oháněla. Znamená tedy vyřazení Abú Dhabí ztrátu důvěryhodnosti promotéra?

Jak politická jsou tedy tato rozhodnutí? Co se například děje v motoristickém sportu na Blízkém východě? S politiky, kteří v Dubaji a Abú Dhabí dávali jasně najevo svoji neochvějnou podporu režimu dvojice Mosley - Todt, a Jordánské alternativě podporující Vatanenovu kampaň, bylo zajímavé nacházet Jordánsko v seznamu častěji než Abú Dhabí. Znamená to, že vyzkoušená kvalita je lepší než politická moc? Ale nastavila FIA natolik jasné mantinely, které by zaručovaly dostatečný manévrovací prostor? Hlavně však, co znamená tato politika FIA ve vztahu k systému rotací? Znamená to, že u dvojic Norsko a Švédsko nebo Austrálie a Nový Zéland musí vždy jedna soutěž z kola ven?

To vše přináší velkou anomálii. Proč není v kalendáři Nový Zéland? Vysvětlením pro všechny má být, že jediný možný termín pro konání soutěže je v kolizi se Světovým pohárem v ragby, ale bylo evidentní, že globální promotér nikdy nepředpokládal zařazení novozélandské rally do kalendáře. Zajímavé však je, že i Austrálii byl nabídnut takový termín, který by Novozélanďané museli odmítnout. Takže naslouchá FIA přáním promotéra, nebo ne? Dochází ke vzájemné konfrontaci? Je to ukázkou toho, že FIA (už podruhé) veřejně omezuje předpokládáné pravomoci promotéra?

Jak asi dopadne tento příběh? Jaká je pozice 'záložních' podniků, které i po vyřazení z kalendáře říkají, že je vše v pohodě? Co stojí za návrhem rozšířit možný počet soutěží mistrovství světa na 14? Jsou to dvířka otevřená pro usmíření se s Monte Carlem? Jaké jsou asi momentální myšlenky tisíců pořadatelů a dobrovolníků z nových soutěží, jako jsou Irsko, Kypr, Polsko, Japonsko, Bulharsko, Norsko, nemluvě o Turecku a Novém Zélandu, kteří byli vedeni po cestě vedoucí do rajské zahrady světového šampionátu, dostali šanci ochutnat její ovoce, ale nyní mají odejít? Tomu, že budou na konci dne plakat, se asi nedalo vyhnout.