A je to tady! Poslední den dovolené je fuč a zítra začínají tradiční rallyové galeje. A jak ho prožili naši účastníci? Jak asi! Zase chrápali po probdělé noci, kterou zakončili o čtvrté hodině ranní. Jen já, jako ranní ptáče, vstal o sedmé a s ranním sluncem zanořil svých 115 kilogramů do klidných vod zálivu Golfo Aranci. Co vám mám povídat. Pohádka. Po deváté se začínají pomalu trousit hrdinové noci s více, či méně podlitýma očima. I jejich kroky posléze míří, kam jinam, na pláž za vodou a sluncem.

Já s Melmiskem a Petrem míříme do ranního servisu za PR manažerkou Škody Motorsport, kterážto tam bohužel nebyla. Pokecali jsme si tedy alespoň s Pavlem Vrkoslavem – mechanikem Juhy Hänninena. Auta se v té době připravovala na večerní přejímku. Překvapení pro mne byla informace, že auta absolvovala od Monte Carla všechny rally kromě Kanárů. Nejedná se tedy o nové vozy.

Po návratu jsem se jal připravit obídek – dušené kotlety Dusičkou nakládané s brambůrkem. Sbíhají-li se někomu sliny, má proč. Bylo to božské a nic nezbylo. Pak už jen následovala siesta až…

„Cus nutne bychom potrebovali pujcit auto. Pletkovi vytekla kapalina a chybí napsat RZ Monte Olio. Nemuzes pomoct?“ psal Pluto v SMS. Po krátké domluvě a nahlédnutí do Road booku sedám do Yettiho, beru navigátora Dreslíka, ten dostává itinerář cesty na RZ, a jedeme. Oba nešťastníky nacházíme asi dva kilometry před erzetou. Pak následovala akce „Kulový blesk“. Já s Drekym přesedáme dozadu a Tomáš Pletka se spolujezdcem Frantou Rajnohou na přední sedadla. Pak následuje pomalý průjezd erzetou a zápis not. Po návratu k poškozenému Citroënu chtěl Tomáš skončit. Nechtěl ničit mého nového miláčka, ale přinutil jsem ho k druhému průjezdu s diktátem. Během druhé, rychlejší jízdy došlo k drobným korekcím rozpisu a zakončením druhého kolečka se vracíme k nepojízdnému vraku, který si ještě před pár hodinami říkal auto. Nyní jsme tento výkvět francouzského automobilového průmyslu zapřáhli za českou mašinu a s ostudou odtáhli do Olbie na letiště vrátit do půjčovny aut. Tam se sice tvářili kysele, ale auto si převzali. Tomáš si pak vyfasoval nový vůz stejné značky, přeložil do něho věci a jal se jet najíždět shakedown. My pak frčeli do servisu a tiskového centra vyzvednout akreditační dokumentaci.

Můj Yeti dorazil zpět do Golfa Aranci špinavý jako prase. Nikdo nemůže pochybovat, že jsme tu na rally.

Dnešní povídání zakončíme Davidovým výrokem dne: „Jistě, s největší pravděpodobností asi ano.“ A teď si to přeberte.

Z Golfo Aranci zdraví fanoušky v Česku