Tak jako v případě letošní Sardinie, začínáme povídání z letošního jubilejního 60. ročníku finské rally prologem. Tento rok bude díky tomuto výročí divácky ochuzen o erzety, protože tyto jsou rozložené pouze do dvou dnů, a proto diváci během dvou dnů mnoho erzet nestihnou.

Vracíme se na tuto rally po třech letech. Nejpodstatnějším zážitkem z roku 2007, který si pamatuji, bylo neskutečné množství obrovských hřibů rostoucích zcela bez povšimnutí přímo u cest, a kterých jsme za několik minut nasbírali tolik, že odpolední smaženice byla i nad síly obrovitého Dády, a to je už co říct. Další nezapomenutelný moment byla kolostřešní kombinace Honzy Kopeckého, kterou spáchal přímo před našima očima, a na neuvěřitelný Dádův skok přes metrový plot. Než se pořadatel vzpamatoval, pelášil po cestě směrem k havarovanému autu, kde pořídil autentické snímky, jak kluci vylézali z havarovaného vozu.

Tehdy jsme tam jeli pouze jedním autem ve čtyřech. Letos se na místo činu vracíme v síle třech aut a jedenácti lidí. Mou Octavii II tentokrát nahrazuje ještě novotou vonící, avšak blátem ošlehaný Yeti, který si odbyl svůj křest na Sardinii. Doprovodí ho další čtyřkolka, Sinerův Passat, a trio doplní ostravská Toyota Avensis pilotovaná Dusem a navigovaná Drekym. Trasa povede přes hororové Polsko a Pobaltí do Tallinu a z Helsinek pak do Jyväskylä, místa konání rally.

Odjezd bude vzhledem k rozdílným místům bydlení postupný a začínám já, jako nejvzdálenější účastník v půl třetí ráno v úterý 27. července. Jedu přes Prahu, kde nabírám Karla Špačka, pak do Šlapanova pro bratry Kačírkovy, a pak už přes Brno, Ostravu směr Katovice a dál na sever.

Vstávání ve dvě ráno není opravdu nic příjemného, nicméně se tak stalo a o půl třetí sedám do auta. Počasí je příznivé, dálnice D8 prázdná, nejinak je tomu v Praze. Nejvíc mě iritují hejna kamionů na D1 ve čtyři ráno. Ukazuje se, že posádka druhého vozu má asi půlhodinový náskok. Na 156. kilometru míjíme v příkopu ležící kamion. Už jsou tam vyprošťovací trucky a za chvíli začne procedura vyproštění. Shodujeme se, že se jedná o typické usnutí za volantem. Řidič měl při té smůle velké štěstí, protože jen o pár metrů dále byl pilíř mostu, do kterého nenarazil. Hodinu poté už jen posloucháme v rádiu, že toto místo je ucpané a kolona vozů dosahuje 2 kilometrů. I my jsme tedy měli z pekla štěstí, když jsme tímto místem projeli bez problému. Sinerovi s Chachinem a Petasem došla trpělivost a vydali se na trasu, aniž by na nás počkali. Jen letmo se domlouváme, že se pojede směrem na Nový Jičín a Těšín a někde se sjedeme. Aby to nebylo moc jednoduché, sjezd z dálnice D1 na Bělotín je zablokován. Nezbývá než jet směrem na Ostravu a Bohumín. Podle rádia tam byla tragická nehoda. Druhé auto se vydalo na Těšín dalším výjezdem, který já jsem ignoroval, a tak se stalo, že do Polska směřujeme dvěma různými cestami. Sjet bychom se měli v Katovicích. Tak uvidíme.

Podařilo se! Dobrá věc se podařila a nakonec jsme se našli. Chachin sice tvrdil, že jsme určitě na špatné silnici, protože jejich navigace ukazovala cestu jinudy, ale přesvědčil jsem ho, že jedeme určitě dobře. Dnešní den mě naplňuje úžasem. V úvodu jsem uvedl, že pojedeme přes hororové Polsko, ale opak byl pravdou. Poláci dramaticky zapracovali na komunikacích a za poslední tři roky vyrostlo mnoho nových čtyřproudých komunikací, a tak cesta ubíhá jak po másle. Žádný stres včetně Varšavy, kde jakoby všichni zůstali doma, a projeli jsme ji bez problému. Kolony se vytvořily jen na dvou místech z důvodu stavebních prací na křižovatkách. Příští rok to bude zase o chlup lepší.

Je tu ještě jedna věc, která mě udivuje. Je pět hodin večer a Chachin sedí za volantem „Pašíka“ namísto pro něho tak obvyklé kalby. Pomalu se blíží litevská hranice, Karel Špaček třímá otěže Yetíka a já s compem na klíně vyťukávám první z „finských“ deníčků.

Noc byla strašně dlouhá. Před námi zuřila bouřka a my jsme se jí stále přibližovali. Naštěstí stačila ustupovat, a tak nás jen občas spláchla průtrž mračen. Na překvapení v Tallinu bylo sucho. Ukotvíme se dočasně u pumpy v přístavu, kde rozebíráme, proč jsme vyrazili tak brzy, když jsme proti plánu přijeli o plné tři hodiny dříve. Po páté hodině se už řadíme do fronty před vstupem do přístavu a čekáme, až se brány otevřou. V 6:30 místního času vše vypukne. Trajekt odplouvá podle plánu v 8:00 a my se shromažďujeme na zádi, kde klábosíme hlavně o sexu. Jak jinak. Martina Zikmundová do této debaty vstupovala slovy: “Lída říkala……“ A tak se zrodil první výrok tohoto výletu. Když chcete mlžit, použijte Lídu.

Cesta na ubytování jen završila únavnou anabázi na sever Evropy. V těchto chvílích jsem už nespal 38 hodin. Už na to ani nevidím, a proto skončím, a ozvu se zase zítra, kdy je v plánu shake.