Včera jsem tedy odpadl velmi rychle a nebyl jsem sám. Taktak jsme se stačili domluvit na ranním vstávání a už byli všichni v pánu. Půl šesté místního času byl stanovený budíček. Kupodivu jsme se všichni zmátořili včas a o šesté už náš malý vláček opouští dočasný domov v Revontuli Holiday Center u nezvykle teplého jezera, které využíváme ke zchlazení v tom vedru.

Na shake dorážíme okolo sedmé na divácké místo B bends, wide uphill hairpin, fast entry. Hned po osmé se objevuje lídr šampionátu Seb Loeb a za ním následují další. Na první pohled je vidět, komu to jede, a komu ne. Asi největším tragédem je „Slowson“, ale to už asi každý ví. Hezky tu krouží veterán Juha Kankkunen, i když časem si nejsem jistý. Ve tři čtvrtě na devět nastává ticho. Všichni zřejmě zamířili zpět do servisu, který je poněkud vzdálenější, než v dobách minulých. Na bývalém shaku se chystá večerní RZ 1. Klid zbraní trval až do 10:00, kdy se vozy opět vydaly na trať shakedownu. Příčinu pětasedmdesáti minutové prodlevy neznáme. Trať byla stále více a více rozryta tak, že vozům již hrozilo poškození zavěšení při průjezdu vracáku, u kterého jsem stál. Mezitím si mě na tomto stanovišti vyhledala přítelkyně Máša, a tak jsme spolu příjemně strávili druhou polovinu shaku. Alla zůstala údajně u auta a dala přednost opalování. Shaku se účastnili pouze jezdci s prioritou a ostatní neměli nárok.

Poté se přesouváme do servisu, kde se nám podaří zastihnout z jezdců pouze Martina Semeráda a jeho jmenovce Martina Prokopa. U Krestů bylo mrtvo. Zřejmě proto, že se neúčastnili shaku. Auto stálo připraveno a nebylo na něm co opravovat. Do areálu praží slunce. Teplota vysoko nad 30°C. Nedá se tu vydržet. Dohoda zní přesun na RZ 1. Auto parkujeme, jak nejblíže to jde u pizzerie, kam jsme chodili před třemi roky. Pojíme, popijeme a po čtvrté jdeme na erzetu. Ta se sice jede až 18:45, ale stejně není co dělat a slunko pere. Kluci mi utekli neznámo kam. Asi někam proti RZ do diváckého místa E. Já z pohodlnosti zůstávám blízko startu na nově zbudované divácké aréně A, kde v areálu sjezdovky vybudovali pořadatelé umělý skok a vyasfaltovali původní trať čtyřkolkářů. Jezdci pojedou po této trati asi do poloviny kopce a pak odbočí zpět do lesa na šotolinu a budou pokračovat po trati dřívějšího shaku. Je 17:15 a aréna se plní návštěvníky. Už teď je jich tu několik tisíc. Trať právě projíždí policejní Octavia a následují vozy pořadatelů. V dolní části arény je umístěna velkoplošná obrazovka a okolo trati kamery finské televize MTV3. Předpokládám, že tu uvidíme průběh celé erzety online. Nechám se překvapit.

V 17:30 začali startovat historici. Volvo, Octavia (Známe ze Šumavy), po nich Saab a Trabant. Ti oba málem ten kopec nevyjeli, ale nakonec tam někde sehnali forsage, a na kopec se vyplazili. Pak Mini Cooper a další. Bohužel jich mnoho nebylo a show po 15 minutách skončila. Během čekání na WRC na mě opět doléhá únava. Zřejmě jsem ještě ty dvě probdělé noci nedospal a vedro si také vybírá svou daň. Několikrát jsem na svých nepohodlných schůdkách klimbnul tak, až se mé tělo začalo kácet k zemi. Vždy jsem si okamžitě vybavil film Účastníci zájezdu. Naštěstí jsem pád vždy vyrovnal, protože mozek se rychle probudil. Poručil jsem si, že nedopadnu jako Klepl a statečně odolal.

Podle plánu v 18:45 začala hlavní soutěž, a aby to nebylo jednoduché pěkně od produkčních vozů přes WRC ke zbytku startovního pole. Jak jsem již předestřel, po shlédnutí úseku v aréně pak následovaly záběry na velkoplošné obrazovce, průjezd cílem a výsledky online. Musím říct, že pořadatelé udělali za drahý rally pas velkou službu. Počet lidí v aréně jsem už nedokázal odhadnout. Stadion Sparty či Slavie nebo Baníku by byly určitě plné až po střechu. Po projetí Romana Kresty jsem to zabalil a vydal zpět k autu. Teď už jen zpět na základnu, vykoupat, poradit, co zítra a spát.