Jezdci Tomáši Drástovi byl Disciplinární komisí FAS udělen trest ročního zákazu činnosti za účast na závodě neschváleném FAS. Národní odvolací soud FAS odvolání jezdce zamítl, a tak se potrestaný jezdec rozhodl bránit všemi legálními prostředky. A tvrdí: „Do toho, co dělám ve svém volném čase a za své peníze mi Federace automobilového sportu nemůže zasahovat, příslušným řádům se podřizuji při účasti na jejich závodech a jinam jejich pravomoc nesmí zasahovat!“ A tak je na světě spor, který již řeší státní instituce.

„Jistě, na závody se dá jezdit i bez licence. Není to úplně ono být divákem, ale divák ve Finsku je jako Alenka v říši divů. Byl jsem s partou fandů ve Finsku a ještě teď chodím s pusou otevřenou. To co tam jezdci předvádějí je za hranicí fyz.zákonů a zdravého rozumu. A to včetně našich kluků Prokopa, Semeráda a Kresty. Říkal jsem si závodník, ale po tomto zážitku se tohoto označení dobrovolně vzdávám. A vlastně za ten výlet vděčím FASu,protože jsem se měl zúčastnit rally Pačejov a to u nás bez licence nelze.

Přes všechnu podporu a pomoc od sympatizantů to bylo docela heroické úsilí to takto rozhýbat a také to bylo za cenu nemalé finanční oběti na naší straně. Pomalu se ze mě stává fundovaný odborník na příslušné zákony a judikaturu. Problém je selsky jasný, ale v právnických uličkách se nejede rovně a naplno, ale je to samá levá 6 a brzda pravá 8 do retardéru. O horizontu full do cíle se prostě mluvit nedá. Teď jsou na startu veškeré oslovené instituce a jak rozhodnou je jen v jejich kompetenci. Ať to rozhodnou jakkoliv, tak snad bude do budoucna jasné, co může FAS požadovat a nařizovat v rámci svých řádů a co je již za touto hranicí. A snad mi to pak někdy odpustí a pochopí, že tady nejde o mojí licenci č.65 vydanou poprvé v roce 1982. Ale o společný zájem na rozvoji, usměrňování a nikoliv brždění zájmové činnosti o fenoménu zvanému rally, race, drifting, prostě o automobilové závody.“