Martin Prokop s Janem Tománkem jsou v posledních letech jedinými pravidelnými zástupci České republiky v seriálu mistrovství světa FIA v automobilových soutěžích, respektive v jeho dílčích šampionátech. Největším dosavadním úspěchem je zisk juniorského titulu mistra světa v roce 2009 a druhé místo klasifikace MS produkčních vozů v roce 2008. Letos startují v seriálu SWRC, kde se momentálně dělí o první příčku. Těsně před Rallye de France si Martin našel čas k následujícímu rozhovoru, který vám nyní přinášíme.

Martine, letošní sezóna už pomalu končí, jak bys zhodnotil její dosavadní průběh ze svého pohledu?

Letošní sezóna se nevyvíjela tak, jak bych úplně potřeboval jako jezdec. Zpočátku se jely zámořské soutěže, auto jsem měl prakticky od ledna do května v kontejneru, jeli jsme sice tři závody, ale neměli jsme čas testovat. V autě jsem jel jednou za měsíc a půl, nebylo to prostě ono. Loni jsem sice přeskakoval z jednoho auta do druhého, ale pořád jsem seděl v závodním autě a to na mě bylo strašně znát. Ani loni jsme přitom tolik netestovali, ale ta sebedůvěra byla obrovská a těžili jsme z testů z předešlých let. Teď jsme ale začali s novým autem, naskočili do hodně složitého projektu a neměl jsem čas se s ním sžít. Takže jsme sbírali body jenom díky tomu, že jsme schopni jet relativně rychle a nebourat, ale na vyhrávání to prostě nebylo. Díky tomu, že je ten projekt tak náročný, tak jsme si nemohli dovolit hned zpočátku riskovat a rozbít auto hned v úvodu sezóny. Nedokážu si představit, co by se v takovém případě dělo. Byla to pro mě trošku nezvyklá situace.

Teď jsem v autě každých čtrnáct dní, hodně testujeme, prostě je zpět to, co jsem znal z předchozích let a cítím se mnohem lépe, ale sezóna v podstatě končí. Nicméně nám to ukázalo, že Fiesta je výborné auto, má velký potenciál, ale musí se s ním strašně pracovat. Jediný rozdíl, který vidím oproti škodovce, je, že Škoda utrácí hodně peněz za testování a věnuje tomu hodně energie, zatímco Ford už jde cestou WRC, stará se o tento projekt a vývoj Fiesty tak nechává na zákaznících. Na druhou stranu jsem rád, že se dá s autem hodně pracovat, je to zajímavé, i když mě to stojí peníze, ale někam nás to posouvá. Jestli bychom pokračovali dál s Fiestou, tak musíme hodně pracovat. Na šotolině nemáme žádný vývojový test, na asfaltu máme za sebou už dva a auto se strašně zlepšilo. Pokud se takto zlepšíme na šotolině, tak bude prostě skvělé. To je tedy můj dojem z letošní sezóny po jezdecké stránce.

Co se týká testování, vzhledem k tomu, že připravujete auto i pro Mirka Tarabuse, nakolik jsou užitečná i data získaná z jeho startů? Pomáhají vám nějakým způsobem, i když jsou získaná z českých tratí, které jsou přeci jen svým charakterem odlišné?

U nás jsou samozřejmě odlišné asfalty a hodně se oproti mému liší i Mirův jízdní styl. Jiné jsou i pneumatiky, což je určitě velký rozdíl. Ale na začátku nám to ukázalo, kde Fiesta trpí na asfaltu, protože neměla ze strany M-Sportu na asfaltu tolik natestováno. Mira si tedy prošel těmi začátky, možná těžšími, ale z pohledu týmu je určitě dobré, že jede s Fiestou a myslím, že vývojové testy pomohly i jemu. Auto je prostě rychlejší. Každý kilometr je teď pro nás trochu novinkou. Je to jiné, než to bylo předtím s Citroënem, tam jsme přesně věděli, jaké nastavení máme použít, sahali jsme po ně už jen do kapes a v tomto ohledu nebyl problém. U Fiesty je to co nová sekce nebo rychlostní vložka, to nové nastavení a pořád se to někam posunuje.

Když už jsme u Miry Tarabuse, minulou sobotu na Příbrami byla vynikající příležitost vidět ten zmiňovaný progres, protože Mirek zajížděl skvělé časy, vyhrával rychlostní zkoušky a nakonec i soutěž, přičemž se nejelo nějak 'na pohodu', protože Pavel Valoušek a Václav Pech bojovali o domácí titul. To asi potěšilo celý tým?

Určitě. Navíc Mirek taky potřebuje trochu sebedůvěry, přeci jen není ještě natolik ostřílený, jako Venca, Roman nebo Valda. Bojovat s nimi není prostě jednoduché a i když na to má auto i veškerou naši podporu, tak je třeba udržet se s nimi v tom souboji a pak už rozhodují drobnosti, které dělají ty rozdíly. Do tohoto světa se Mira musí zařadit. V sobotu bylo vidět, že se cítí dobře, že mu to 'chutná' a ty časy byly super. Ten progres byl tedy vidět, ale je třeba s tím ještě trochu pracovat a připravit se na tu velkou hru. Jediné, co mohu Mirkovi doporučit a dělám to, je vyjet do zahraničí, oprostit se od jakýchkoliv emocí a zkusit se naučit této hře, neupínat se na to, že loni to třeba na této zkoušce takhle koplo, tady to klouzalo. Prostě přijet tam, říct si, že je to vložka jako každá jiná, odvést co nejlepší práci a jet na další. To je věc, kterou Roman neřeší, 'velký svět' zažil i Valda, takže tito kluci jsou mnohem víc v pohodě a neřeší tolik věcí co ti, kteří jsou svázaní národním šampionátem, který znají nazpaměť. Tohle jsou tedy věci, které by Miru mohly trošku uvolnit a dostat ho do té největší hry.

Vy jste před Francií s Xevi Ponsem ve vedení SWRC, Jari Ketomaa paradoxně vyhrál nejvíce soutěží, ale je třetí. Ty jsi zatím letos nevyhrál žádnou, není to možná trochu frustrující být pořád druhý, třetí?

Frustrující to samozřejmě být může, ale vím co se letos dělo a proč jsem to tak dělal. Vím, proč jsem v Mexiku pustil vítězství. V Německu jsem udělal chybu, tam už jsme myslím vyhrát měli, to mělo přijít, ale nepřišlo. Ale prostě je to tak, nedá se s tím nic dělat. Občas už po závodě Fiestě v uzavřeném parkovišti říkám, že už trošku zlobí, že mě nechce nechat vyhrát, nebo že nechce vyhrát ona. Prostě si s ní trochu povídám a říkám, že už by bylo trošku na čase, ale mám rozum a vím proč to tak je a spíš bych potřeboval trochu víc času se na to připravit a vyhrát stylem, že vím proč a ne že se to stane. Tedy tak jako v minulosti, kdy jsme si prostě vítězství vybojovali. Když se to letos nepovede a budeme příští rok pokračovat v SWRC, tak se musíme zásadně víc připravit a nevidím v tom problém.

Možná je poněkud překvapující, že v poslední době na asfaltu začínají se Super 2000 držet tempo kontinentálních jezdců a vyhrávat seveřané. Jaké je to překvapení pro tebe?

Tak jestli mě někdo v rally rozčiluje, tak jsou to seveřani, protože ta jejich převaha je obrovská. Samozřejmě je tam cítít, že mají vypracovaný systém podpory jezdců, pokud jde o finance, ví kde na to sehnat peníze. Středoevropané na čele pak prostě téměř vůbec nefigurují. Takže mě prostě seveřané takto zlobí, ale jejich přirozený talent k řízení auta je prostě obrovský a je vidět, že už začínají zlobit i na asfaltu. Nemyslím si, že by měli být hned tak dobří na asfaltech typu Španělska nebo Korsiky, kde se to prostě musí řešit stopou, ale v Německu dokáže bojovat i Sandell, o kterém si myslím, že toho o čisté stopě moc neví. V těch těžších podmínkách, kde to prostě klouže a je to rozbité, tak seveřani dokážout taky zatáhnout. Na druhou stranu je to pak příjemné držet s nimi krok na šotolině, i díky tomu, že my tady v Česku vyrůstáme na asfaltu a o šotolině nevíme vůbec, ale vůbec nic. Teď už s nimi dokážu jet na šotolině i na sněhu a to je pro mě strašně příjemný pocit, že jsem se naučil něco, v čem oni žijí celý život. Oni zase nemají asfaltové soutěže, takže to je zase nezvyklé pro ně. V tom je ten rozdíl mezi jezdci, co jezdí národní soutěže a těmi, co jezdí pravidelně mistrovství světa, ti umí jet na různých površích jet v podstatě stále svůj standard.

Když se vrátíme do aktuální přítomnosti, čeká tě start ve Francii, kde se dříve jezdila Alsace-Vosges rally, tedy pěkné a rychlé asfalty. Mohlo by to tedy být to první letošní vítězství, ale zároveň tu bude velká konkurence, takže to nebude nic jednoduchého a určitě budeš muset přemýšlet především na zisk dostatečného množství bodů.

Pokud jde o body, tak letos ani nekalkulujeme. Budeme se muset snažit. Byl to trochu problém, tratě na test jsem vybíral podle toho, co jsem měl možnost vidět na YouTube a podle toho jsem odhadoval, jaké by to mohlo být. Takže nějaké nastavení jsme měli. Po seznamovacích jízda mi to hodně připomíná tratě u nás doma, bude to hodně rychlé. Bude to krásné, že nikdo nemá zkušenost s touto tratí, takže to bude velká neznámá a ukáže se, jak kdo umí jet na rozpis. Bude to zajímavé i mezi 'velkýmu kluky'. Velkou roli sehraje i počasí, univerzální pneumatiky jsou hodně zrádné, takže to asi bude taky míchat pořadím. Uvidíme, mám trochu respekt z toho, co nás může potkat, například na nejvyšším bodě trati byla při tréninku velká mlha. Pokud jde o charakter tratí, v pátek mi to připomíná zkoušky z Monte Carla v okolí Valence, sobota je taková česká a neděle je podobná Německu.

Bude to tu možná stejně nevypočitatelné jako podzimní Sanremo, tedy spousta listí, bláto, vlhko. Jak jsi na to připraven?

Myslím, že to bude podobné, jako třeba u nás bývala na podzim Třebíč, prostě velmi zrádné závody. My to nebudeme mít v těchto povětrnostních podmínkách úplně příjemné kvůli faktu, že nemůžeme použít šotolinové špiony a prostě pojedeme někam, kde nebudu vědět, jak to bude vypadat. Tuším ale, že to bude obdobné, jako podzimní závody u nás.

Nakousnul jsi otázku jednotných pneumatik. Určitě to není snadné, když se musíš 'napasovat' na univerzální pneumatiky, ale jak vidíš příští rok ohledně více dodavatelů pneumatik? Mohlo by to na jednu stranu pomoci, ale na druhou stranu je tu otázka finanční...

Já jsem s tím strašně nespokojen a mrzí mě to. Nebyl jsem sice spokojen s tím, jak pneumatiky fungují, ale netrápilo mě to teba tolik jako Jendu Tománka, který třeba sýčkoval, jak moc to klouže. Ale všichni jsme to měli stejné, jeli jsme jednotné pneumatiky. Když jsem jezdil v PCWRC a mohli jsme používat tovární pneumatiky tak jsem nesnášel situaci, když nám řekli: těchto pneumatik ti dáme šest, tyto čtyři a uvidíme co zbyde. Stejný problém měli i 'velcí kluci', ti nejrychlejší měli k dispozici to nejlepší a ostatní si to museli zasloužit nebo počkat, co zůstane. Navíc jsem měl v kamionu spousty pneu různých směsí, které mi pak už nikdo nikdy nevzal zpět a nedaly se nikde použít. Bylo to velké prodražení, zatímco s Pirelli to funguje skvěle, můžeme si vzít pneumatiky na test, klidně je třeba i ztratit a nejsou z toho žádné problémy. Pro soukromý tým to je špičková věc. Totéž platí i u továrních týmů, kdy měli všichni stejné podmínky a nikdo si nemůže s dodavatelem domlouvat lepší směsi. Je to ideální. Chápu, že by se mělo sice pracovat na vývoji, ale ty peníze prostě nejsou a nemůžeme si je dovolit utrácet za věci, na nichž se dá šetřit.

Těch nesmyslů ze strany automobilové federace, pokud jde o náklady týmů, je samozřejmě víc. Jako soukromník bych o tom mohl mluvit dlouho, ale myslím, že FIA se dlouhodobě moc nedaří tyto náklady hlídat. Uvidíme, jak se k tomu Michelin postaví, jestli to bude jako v minulosti, nebo bude jen několik typů, což bych ještě akceptoval. Ale pokud ne a bude třeba 14 typů pneu, bude v tom opět velký guláš a bude nás to všechny stát velké peníze. To se ale snad nestane, uvidíme. Moc radost z toho nemám. U Pirelli byla navíc jedna dobrá věc. Pneumatiky byly sice těžké, ale prakticky nezničitelné, auto pořád jelo a nikdo neřešil, jestli udělá defekt nebo ne. Když vidím, jak se v tomto směru trápí kluci z IRC, tak u nás je to pohoda, protože vím, že pneumatiku neprorazím. Uvidíme tedy, jestli budeme zase lítat z auta ven a na frak dostane bezpečnost, o které FIA neustále mluví, když pojedeš po defektu a při jeho výměně budeš riskovat, že tě zabije auto za tebou. Je toho víc, ale federaci to nezajímá. Chtělo by to asi víc lidí, kteří uvažují selským rozumem a trochu o tom něco ví a nerozhodují jednou tak a jednou tak.

Možná je to tím, že řada těchto lidí má sice velké zkušenosti s motoristickým sportem, ale chybí tam ta kontinuita, jsou už svým způsobem odtrženi od reality. Vidíš to podobně?

Určitě. V této chvíli cítím strašně nešetrné kroky vůči týmům, je to jako kdyby chyběla vzájemná komunikace, co je a co není vhodné. Se soukromými týmy nikdo nekomunikuje. Myslím třeba, že pokud jde o naše starty a účast v jednotlivých seriálech mistrovství světa, tak jsem díky počtu závodů a délce naší účasti v těchto šampionátech nejzkušenějším jezdcem, ale nikdo se mě nikdy nezeptal na to, co by bylo dobré pro soukromníky. Nemyslím tím, že my bychom měli říkat, co je ideální, ale mohl by se s námi alespoň někdo poradit. Už jenom to, že musíme jet dvakrát za mořem, což je pro mnoho týmů nereálné. V situaci, kdy vám někdo řekne, že v SWRC musíte jet dvakrát za mořem, spousta týmů řekne, že do toho nepůjde. Podle mě tu samou chybu, tedy otevřením se pro zámořské závody, udělalo i IRC a tím pádem je to pro mě v současné době mrtvý šampionát a ztratilo náskok, který vůči MS mohlo mít. Myslím si, že by to ve FIA chtělo novou krev, která by měla zkušenosti ze současné doby, lidi, kteří by občas vyrazili mezi závodníky a zeptali se na jejich názory.

Vezměme třeba to, že nechají v příštím roce jezdit vozy WRC po minutě. Neustále si stěžujeme, že když se za sucha práší a nefouká vítr, že nejedeme po dvou minutách. Jet na šestku do zdi a vědět, že mám sice v rozpise mám třeba pravou čtyři, ale nevím, jestli ji mám 'odvrknout' nebo jet naplno, to mi bezpečné nepřijde, hlavně když takto jedeme dvacet kilometrů. Kdyby v takové místě bylo nějaké auto, diváci, nebo bych tam třeba havaroval, tak jsou z toho strašné problémy, ale to nikoho nezajímá. Přijde mi, jako kdyby tito lidé nikdy v autě neseděli, přitom je to ta bezpečnost, o které oni stále mluví. Jsou to základní a jednoduché věci, které by měly fungovat. Zrovna letos jsme to viděli v Japonsku, kdy přede mnou havaroval auto, já jel minutu za ním, trefil jsem strom a málem jsem tam zabil spolujezdce této posádky. Dokud se nic nestane, tak je to sranda, ale aspoň trochu se tomu dá předcházet a tomto směru je podle mě FIA hodně necitlivá a bohužel se to i stupňuje.

Zmínili jsme IRC. To má oproti mistrovství světa v současné době velkou popularitu díky svému mediální pokrytí, což asi momentálně MS schází ...

Mnoho jezdců určitě láka televize atd. Ale musím říci, že mě osobně IRC zklamalo. Zpočátku jsem tomuto seriálu trochu záviděl, říkal jsem si, že je tu něco co má hlavu a patu, ale pak jsem si udělal vlastní obrázek o jeho fungování a nemyslím, že by to jeho organizátoři vzali za správný konec. Myslím, že ztratili možnost vzít mistrovství světa vítr z plachet. Pro mě je to momentálně nezajímavé, o vítězství jedou tři auta, jede se hodně závodů, daleko. Loni bylo až trapné, když jsem v přímém přenosu ze Skotska sledoval nějakou Hondu, bylo to pro mě naprosto nezajímavé. Ten formát mě prostě nebaví. Mohli ukázat mistrovství světa, jak se to dělá, ale neudělali to a dělají stejné chyby, možná i větší, jaké dělá promotér MS. Mrzí mě to. Navíc tam jede tovární tým, takže to ztratilo na zajímavosti. Možná není úplně správné, že to říkám zrovna já, protože to mám třeba zkreslené, ale pro mě je nejzajímavějším seriálem SWRC. Tam je konkurence, krásný mix jezdců s podobnou technikou, podobnými podmínkami. Prostě jsme soukromníci s omezenými podmínkami a bez tovární podpory, přitom jsou tu velká jména a jsou to pěkné závody. Pro mě je to zajímavější než 'velcí kluci', tam je to naprosto nezajímavé, jediným oživením jsou Ogier se Solbergem. Junioři jsou 'mrtví' a enka dvakrát tak. Pro mě je tedy tím vrcholem SWRC.

Do Francie je to blízko jako do Německa, ráno sedneš do auta a odpoledne jsi tady, takže se dá čekat spousta fanoušků od nás. Dá se čekat, že tu bude úžasná kulisa jako v Německu. Jak jsi to vnímal tam a jak se na to těšíš tady?

V Německu jsem to vnímal strašně. To, co tam Češi předváděli, to byla prostě nádhera, koncert. Je skvělé vidět, jak to nandávají všem ostatním národnostem a jak jsou aktivní a rally milují, to je úžasné a já jsem rád, že tuhle zemi reprezentuji a ukazuji, že Češi umí závodit a že jsou v rally dobří. Utvrzuje mě to v myšlence, že pominu-li peníze, máme na to jet u nás mistrovství světa a že zájem lidí by byl obrovský. Je to vidět na Barumce, je to vidět na tom, kolik lidí jezdí na mistrovství světa. Česká vlajka nechybí nikde a když je to poblíž, tak ta kulisa je fantastická. Spíš mě mrzí, že si toho zatím nikdo víc nevšiml. Divákům za to tedy musím poděkovat, pro mě je to obrovská podpora. Pokud totéž bude i tady ve Francii, o čemž máme signály, pojede se nám mnohem líp.

Poslední věc na kterou se chci zeptat je změna vaší image. Před Barum Czech Rally Zlín proběhla nějaká sázka mezi vámi a mechaniky, můžeš sám osvětlit o co šlo?

Trochu jsme vymýšleli s mechaniky nějaké ptákoviny a nenapadlo nás nic lepšího než se vsadit, že vyhrajeme Barumku. A mechanici řekli, že tedy OK, že pokud vyhrajeme, nebudou se dva měsíce holit ani stříhat, ale pokud ne, tak to samé bude čekat nás. Tím že jsem Barumku nejel, tak jsem nedostal ani šanci o to vítězství bojovat, ale jde o prostě o čest. Samozřejmě to sílí ducha, ale trošičku to trápí, hlavně v kukle, a asi nevypadám jako ideální jezdec, ale čest je čest, takže musíme bojovat. Do konce sázky zbývá ještě měsíc a chlapci jsou bohužel tvrdí, nechtějí slyšet ani na to, že bychom se oholili, kdybychom vyhráli ve Francii. Chtějí prostě vidět šéfa zarostlého jako břeh. Ty čtyři týdny budou ještě krušné.