Česky Ypry, francouzsky Ypres, nebo chcete-li, tak klidně i vlámsky Ieper, jsou pro belgického fanouška automobilových soutěží stejnou Mekkou domácích soutěží, jakou je pro toho českého zlínská Barumka. Obě soutěže patří k perlám a vrcholům seriálu Intercontinental Rally Challenge. Zatímco však moderní Zlín hlásá především prosperitu a pokrok Baťových závodů, belgické město může být hrdé na svou bohatou a dlouhou historii, ale zároveň je stále smutným mementem minulosti.

Když jsem poprvé před lety přijel do Yper, po cestě jsem se těšil především na to, že se podívám do nové destinace, uvidím nové rychlostní zkoušky a opět se setkám s řadou přátel z rallyové Evropy. Po příjezdu do místa konání soutěže mě však hluboce zasáhlo něco zcela jiného. A ani po několika letech, kdy se do těchto míst pravidelně vracím, se v tomto městě a jeho okolí stále nepřestávám setkávat s vnitřním pocitem obrovského zmaru a smutku.

Ať totiž chcete nebo ne, to co rozhodně nemůžete v tomto koutě Západních Flander přehlédnout, jsou bez nadsázky lesy bílých křížů na vojenských hřbitovech. Jména, která zní fanouškovi rally velmi povědomě, ať už tedy samotné Ypry, Langemark či Bikschote, se totiž v průběhu 1. světové války stala synonymem válečného běsnění a beznaděje. Jen na malém území v Yperském oblouku (též nazývaném jako Yperská kapsa) na ploše o rozloze 10 x 15 km v průběhu vleklých čtyřletých bojů zemřelo půl milonu vojáků a stejný počet jich zde bylo zraněno! Zákopová válka na území rozrytém krátery po dělostřeleckých pumách a minách byla v té době poseta lidskými těly, většinou spíše jejich troskami.

Nádherné Ypry, pyšnící se historií sahající až do prvního století před Kristem, a které dnes mají okolo 35 tisíc stálých obyvatel, pak byly palbou německého dělostřelectva totálně srovnány se zemí. Traduje se, že jezdec sedící na koni, který se zastavil na náměstí Grote Markt, kde je dnes při rally servisní zóna, dohlédl ze hřbetu zvířete na oba konce města, aniž by mu v tom bránila jediná stavba!

Navěky se zapsaly Ypry do historie černým písmem 22. dubna 1915 při tzv. Druhé bitvě o Ypry. Poprvé v dějinách zde bylo použito chemické zbraně, toxického plynu na bázi chlóru, který nasadila u Langemarku německá vojska proti vojákům spojenecké aliance. Tento plyn se tak do dějin zapsal jako nechvalně známý 'Yperit', jenž zasaženým vojákům, kteří si včas nestihli nasadit ochrannou plynovou masku, doslova zaživa rozežral plíce. Ani to však nakonec nepomohlo Němcům k prolomení fronty.

Kruté boje v jámách a zákopech plných vody a bláta na uzemí vedoucím k přístavům Calais a Dunkerque na pobřeží Severního moře dnes připomíná okolo 170ti vojenských hřbitovů, na kterých jsou pohřbeni padlí vojáci (nebo mnohdy jenom to, co z nich zbylo) obou znepřátelených stran. Řada z nich pak dodnes není označena jediným jménem či datem. Samotné Ypry pak byly nakonec znovu vybudovány, když doslova povstaly podobně jako bájný Fénix z popela a jejich rekonstukce do jejich původní středověké podoby byla dokončena až v roce 1967, včetně náherné dominanty města, tedy tržiště a katedrály, z jejíž většiny po posledních bombardováních zbyla jen část obvodových zdí okolo výšky dvou metrů.

Pakliže se vydáte sledovat letošní Geko Ypres Rally na vlastní oči, možná se vám poštěstí shlédnout vzpomínkový ceremoniál před Menin Gate, tedy Meninskou bránou, podél níž tradičně soutěžící přijíždějí do servisní zóny. Každý den přesně v osm hodin večer se zde zastaví provoz, utichne hluk motorů a i soutěžní vozidla musí být tímto místem přetlačena pouze lidskou silou. Trubači zatroubí známou píseň 'Last Post', tedy vojenskou večerku a jeden z účastníků obřadu přednese úryvek z básně Lawrence Binyona 'Pro padlé'. S výjimkou 2. světové války, kdy byly Ypry obsazeny Němci, se zde tento obřad koná bez přerušení od 24. července 1927.

Na stěnách Menin Gate je pak vytesáno 54 896 jmen vojáků Britského království, jejichž těla nebyla nikdy nalezena či identifikována. Pro dalších téměř 35 tisíc jmen, která zde měla být také zapsána, už nezbylo místo a jejich jména jsou tak vytesána do zdí vojenského hřbitova Tyne Cott, vzdáleném několik kilometrů severně od Yper. Jeden z četných menších Yperských hřbitovů se nalézá také přímo na konci servisní zóny.

Západní Flandry jsou 1. světovou válkou poznamenány do dnešních dní. Na vlastní oči jsme se o tom přesvědčili po jednom z ročníků soutěže, kdy jsme byli ubytování na farmě a sousedy našich domácích jsme byli pozváni na večerní oslavu. Když byla zábava v plném proudu, zeptal se nás jeden ze sousedů, zda bychom nechtěli na památku nějakou bombu. Při pohledu na naše vytřeštěné zraky pak vzápětí pro jistotu dodal, že rozhodně není terorista, ale při každoroční orbě svých polí vždy na nějaký dělostřelecký granát radlicí traktoru narazí ...

A propos - domorodci, tedy Vlámové. Jejich mateřština je pro nás jako Slovany naprosto nesrozumitelnou hatmatilkou, ale vždy se s nimi domluvíte. Ať už lámanou angličtinou, nebo jen rukama a nohama. Zdejší lidé, možná i proto, že minulost jejich předků je zatížena hroznou tragédií 1. světové války, patří k nejpřátelštějším, které jsem na kontinentální Evropě měl možnost poznat. A pokud jde o ubytování a pohostinství na rodinné farmě paní Erny, na toto místo se vždy velmi rád vracím.

Až se tedy ocitnete v Yprách, ať už při obdivování krás tohoto malebného městečka, sledování rally v nádherné kulise historických budov nebo pohodovém zevlování po četných místních kavárnách plných dobrot a ochutnávání belgického třešňového piva - Krieku, zkuste si alespoň na chvíli vzpomenout na pohnutou historii tohoto místa. Koneckonců, na širých Flanderských polích dodnes leží také řada Čechů, Moravanů a také těch vojáků, kteří v naší zemi měli své kořeny.