Ráno bylo příjemné, že start byl až v 10 hod a mohli jsme se konečně vyspat. Počasí bylo ráno velice větrné a chladné, obloha silně zatažená, ale zatím sucho. Tedy to opět vypadalo na tu nejhorší pneumatikovou ruletu. Ale v tomto směru k nám počasí bylo přívětivé a začalo pršet ještě před startem - alespoň bylo jasno, které pneu zvolit.

Ještě chvíli jsme čekali na místního Šebelja, který do poslední chvíle tajil, co obuje. Ale když jsme uviděli, že dává mokré pneu, jen nás to utvrdilo v našem rozhodnutí a obuli jsme mokré Matadory. A jak se ukázalo, byla to asi dobrá volba. Zdejší chorvatské RZ jsou opravdu velice těžké; a za mokra to stojí za to. Velice klouzavé asfalty; nezapamatovatelné zatáčky; spousta obrubníků (i v lesích); z jedné strany strmý svah, na druhé straně hluboké rokle a již v prvním průjezdu místy hodně vytahaného štěrku. Karel jel sice s velikou mírou jistoty, ale i tak jsme byli překvapeni, jak nám místní (ale i někteří čeští) borci ujíždějí. Po prvním kole jsme byli na devátém místě absolutně.

V druhém kole dnešních třech RZ jsme chtěli se pokusit stáhnout náskok před námi jedoucího Arazima a Landy, ale zadní diferenciál našeho vozu byl jasně proti. Již hned na startu 4 RZ se z něho začal ozývat nepříjemný zvuk. Po RZ jsme pokračovali dál, s tím, že zkusíme nějak projet následující dvě RZ a dostat se tak do servisu. Ale už asi po 2 km 5 RZ se ozvala zezadu rána a bylo jasné, že dál pokračovat nebudeme.

Naštěstí se auto zastavilo v naprosto přehledném místě za výjezdem z jedné vracečky, takže nehrozilo žádné nebezpečí, že utrpí ještě jeho karoserie. Protože do cíle této etapy zbývaly pro nás ještě tři nedojeté zkoušky, což by při využití systému superrally znamenalo ztrátu 15 min, rozhodli jsme se do druhé etapy nenastoupit. Škoda. Ale snad vždy něco zlé je k něčemu dobré a třeba neodpadneme na Bohemce.