Jezdci v mistrovství světa se v posledních letech naučili využívat mezičasů. Znalost těchto informací významně zasáhla i do souboje o prvenství na Kanárských ostrovech. Je to mor nebo přínos pro automobilové soutěže?

V mistrovství světa se využívají mezičasy již delší dobu. V současnosti jsou technologie tak pokročilé, že posádky ví v průběhu každé rychlostní zkoušky, jak si aktuálně stojí vůči svým největším soupeřům. Díky tomu mohou přizpůsobovat své aktuální tempo podle toho, jak se daří soupeřům.

Osobně považuju již delší dobu, že znalost mezičasů je jedním z kroků, které zabíjejí současný stav mistrovství světa. Jezdci si prakticky od začátku jen hlídají, jak jedou soupeři a taktizují. Kde jsou ty časy, kdy si pilot mohl vybrat jednu rychlostní zkoušku, na které zkusí zariskovat a utrhnout se soupeřům. Teď stačí zajet trochu rychleji tříkilometrový úsek a hned o tom všichni soupeří vědí a mohou se přizpůsobit.

Krásně to bylo vidět na Rallye Monte Carlo, kde elektronické mezičasy nefungovaly a týmy si musely neobratně pomáhat ručním měřením a rozmisťováním tabulek podél tratí. Samozřejmě, i takto se informace k posádkám dostaly, ale nebyly tak komplexní. Hned na první rychlostní zkoušce nastavily posádky určité tempo a de facto až do cíle pořádně nevěděly, jak si vůči soupeřům vedou. I proto si mohl dovolit (zároveň s vhodnějšími pneumatikami) připsat Loeb celkem bezpečný náskok na své soupeře. I proto si mohl dovolit zvolit pro druhou zkoušku opatrnější tempo... ...leč v cíli zjistil, že bylo až moc opatrné a Latvala mu to vrátil i s úroky. Kdyby Loeb už po prvním splitu věděl, že jezdci Fordu nasadili větší tempo, než očekával, nejspíše by přidal taky (jeho jízda na RZ 2 byla extrémně opatrná i v relativně bezpečných místech).

Jezdci i týmy si po Rallye Monte Carlo houfně stěžovaly na nefungující GPS system a mezičasy. Počínaje Švédskou Rally se tak po jejich nátlaku vrátil do mistrovství světa systém Stage 1 Technology, takže posádky již opět v průběhu zkoušky ví, jak si vedou a vrací se napínavé 'souboje' o vteřinky.

Dalším pěkným příkladem může být nedávná Rally Islas Canarias. Andreas Mikkelsen se od začátku netajil tím, že využívá mezičasů. V rámci IRC však žádná elektronická technologie nefunguje a týmy tak využívají klasických lidí s tabulkami podél trati (viz foto). A bylo možné vidět, jak se Mikkelsen podle těchto mezičasů řídí. Zatímco ještě v půlce první rychlostní zkoušky ztrácel na Jana Kopeckého více než vteřinu a půl, ve druhé půli po obdržení informace o nastoleném tempu zrychlil a nakonec byl o dvě desetiny rychlejší. Obdobná situace pak panovala i na dalších rychlostních zkouškách. Možná byla technická porucha, která mladého Nora připravila o vítězství, odměnou osudu za taktizování.

Když si to rozebereme do podrobna, existují dva způsoby získávání mezičasů. První je plně automatický, kdy se posádky přímo ve voze dozvídají na displeji aktuální stav rozjeté rychlostní zkoušky vůči soupeřům (hlavně v MS). Druhou variantou je rozmístění vlastních lidí s tabulkami podél rychlostních zkoušek. Tato varianta však má mnoho nevýhod - lidé musí stát na předem vytipovaných místěch, jezdec může ztratit koncentraci při čtení aktuálního stavu, navíc se na tabulku vejde maximálně jeden či dva časové údaje. Jak moc by automobilovým soutěžím prospěl zákaz elektronického přenosu mezičasů do soutěžních vozů?