Přestože spolu v současnosti netvoří posádku, rozhodl jsem se Daniela Vladyku a Igora Norka vyzpovídat společně. Spojuje je totiž hodně věcí. Duchovní rally základna v partě kolem Rallysportu Příluky, společní přátelé, první závod v roce 2000, (téměř) absence havárií v jejich kariéře a v neposlední řadě také čtyři sezóny strávené v jednom závodním kokpitu.

Oba už se v rallysportu pohybujete aktivně jako jezdec respektive spolujezdec shodně 12 let. To už je celkem dlouhá doba. Můžete porovnat váš pohled na rallysport při Vašich začátcích a ten současný?

Dan Vladyka: „Od mých začátků, tedy od roku 2000 se Rally změnila tím, že je čím dál tím víc finančně náročnější a to má největší dopad slabší účast v nižších třídách. Vzpomínám si, že na startu Valašské rally v roce 2000 bylo tuším kolem 15 vozů třídy N1 a to bylo hodně zajímavé závodění, když se člověk pohyboval na 12. místě a probojoval se na 10. tak byl velmi rád.“ :-)

Igor Norek: „Moje začátky by se daly charakterizovat, že člověk nejprve spíše konal a pak přemýšlel. Dneska je tomu přesně obráceně, zkušeností přibylo, šedivých vlasů také, takže dneska už více přemýšlím, čeho se zúčastním a co mi takzvaně 'stojí za to.'“

Jak se za tu dobu podle Vás rallysport proměnil?

DV: „Já myslím, že se až tak moc nezměnil, vždycky to byl a bude sport pro bohaté, nebo známé bohatých a od toho se to všechno odvíjí. Co se týče bezpečnosti, tak tam bych jakýsi posun viděl. Například monitorovací systém ONI byl velmi dobrý nápad, naopak systém Hans dle mého názoru trošku sráží kladné body bezpečnosti dolů.“

IN: „Technika šla hodně dopředu a to ruku v ruce s financemi, které jsou na závody potřeba. Jinak rally je krásná, ale nebezpečná.“

Co považujete za Vaše největší úspěchy ve vaší závodní kariéře?

DV: „Za takový svůj srdeční největší úspěch považuju 1. místo na Rallysprintu Kopná v roce 2007, kdy jsme se svým bratrem Zdeňkem a naší Škodou Felicia vyhráli tehdy celkem hodně nabitou třídu N1. A pak s Igorem Norkem celkové vítězství ve třídě N2 v sezoně 2010 ve velkém mistráku.“

IN: „Mám doma hodně pohárů, ale za největší úspěch zatím považuji, jak někdo spočítal, 49 po sobě jdoucích závodů, kdy se mi podařilo dovézt auto jako spolujezdec bez havárie do cíle (vyjma technických závad).“

Jaká byla naopak Vaše největší sportovní zklamání?

DV: „Nějakých velkých zklamání moc nebylo. Snad jen za zmínku stojí, že v letech 2008-2009 jsme měli na Barumce pokaždé na první sobotní raní RZ Pindula nějaký problém, který nás stál v obou letech 20 minut ztráty, a to pak vynaložené úsilí na dobrý výsledek bylo to tam ...“

IN: „Nevím, který rok to byl přesně (2003, pozn. aut.), kdy jsem po boku Jaromíra Tarabuse velel trochu polevit: 'Pepa Sedláček má problémy s motorem, hlásí to kluci stojící u trati', a to nakonec rozhodlo, že jsme tehdy prohráli barumku ve třídě N2 o dvě desetiny - mrzí mě to dodnes.“ :-(

Dane, po přestupu Jaromíra Tarabuse do vozů silnějších kategorií jsi po něm převzal v rámci kolektivu kolem Rallysportu Příluky štafetu jezdce, který nebourá. Máš spočítáno, zda už jsi jej v tomto ohledu předehnal?

DV: „Jejda, tak to teď přesně kilometrážně spočítáno nemám, ale myslím, že Jaromír ještě bude vést.“

Jak zní recept na to, odjet tolik závodů bez nehody?

DV: „Nevím, jestli se dá najít nějaký recept, ale asi jezdit opatrně ale zároveň svižně a asi také správně řešit krizové situace a dobře zmapovat trať při tréningu. Doufám, že jsme to nezakřikli, protože teď na Barumce by havárie přišla v nejvíc nevhodnou dobu.“

Igore, co jsi řekl Mirovi Tarabusovi, když jsi kvůli Vaší havárii na loňské Rally Krkonoše s Abarthem Grande Punto S2000 poprvé v životě odstoupil pro havárii?

IN: „Moc jsem toho říkat nemohl, dostal jsem 'bombu' na žebra a nemohl se nadechnout. Ale říkat se stejně nedá nic, takto to chodí, jede se rychle a to k tomu prostě patří. Válel jsem se po lese a sbíral dech a byl jsem docela rád, že Mirek pobíhá kolem auta a že aspoň jemu nic není.“

Víš o nějakém spolujezdci, kdo Tě překonal v počtu odjetých soutěží bez nehody?

IN: „Netuším, tyhle statistiky nesleduji.“

Jeden z důvodů, proč spolu máte společný rozhovor je i ten, že jste čtyři sezony v letech 2007-2010 strávili v jednom kokpitu. Dan byl v tu chvíli zvyklý na jízdu ve slabé Felicii třídy N1 s bratrem a rally kameramanem Zdeňkem Vladykou a Igor pro zase na velmi rychlou jízdu s Hondou s Mirou Tarabusem. Jaké jste měli dojmy při začátku Vaší vzájemné spolupráce?

DV: „Myslím, že jsme vytvořili sehranou posádku a jeden od druhého načerpal nějaké zkušenosti, které když se spojily, tak to byly velice příjemné roky závodění.“

IN: „Dan je pohodář, užili jsme si na závodech kopce legrace a byla a je to s ním zábava. Posadil bych se s ním do auta kdykoliv.“

Igore, ty jsi již měl možnost vyzkoušet vozy různých specifikací, ať už je to enková Felicie, Honda, Fabia R2, Abarth Grande Punto S2000 či Mitsubishi. Z hlediska spolujezdce - v čem jsou hlavní odlišnosti těchto vozů?

IN: „U slabších aut má člověk více času na všechno. 200 metrů rovinka je tam čas na odpočinek. U S2000 je to všechno hned nesmí se polevit v soustředění ani na vteřinu. O větší rychlosti průjezdů v zatáčkách a brždění snad nemá cenu ani mluvit.“

Zvláštní situaci jsi prožil v roce 2009. S Mirou Tarabusem jsi absolutně zvítězil na Rallysprintu Kopná s Abarthem S2000 a pár týdnů na to jsi skončil na Barum rally absolutně předposlední s Hondou s Danem Vladykou, když vás hned na začátku soutěže potkala řada problému. Nepotýkal ses v tomto případě se ztrátou motivace?

IN: „No, popravdě řečeno, Dan přemýšlel, že po první sobotní RZ odstoupíme, ale já jsem ho zlomil. Je čest startovat na barumce a jet s jakýmkoliv autem. Nakonec jsme se nadřeli s autem, pak si pěkně zazávodili a zase si u toho užili hodně srandy (odjet Troják cca 30km s upadlým ramenem a zatím pak ještě Semetín, to bylo něco :-D). Každopádně být v cíli barumky je vždycky dobrý pocit, ono i to pivo potom chutná líp. Tedy motivace mi nikdy nechybí, dělám tento sport pro zábavu a zážitky a ty jsou někdy větší při problémech, než při bezproblémovém závodě.“

Dane, ty jsi znám, že kromě toho, že jsi kvalitní jezdec, jsi také velkým fanouškem a odborníkem na rallysport obecně, který se nebojí ponořit do různých statistik. Jak by vypadala první desítka tvé vysněné startovní listiny, pokud by sis mohl vybrat libovolné české jezdce a posadit je do libovolných vozů?

DV: „Tak tohle je složitá otázka. Mě se momentálně strašně líbí vozy S2000, takže v roli fanouška bych se nejraději díval na tahle auta. Co by mě možná zajímalo ještě víc, je posadit kompletní českou špičku na jeden závod do identických aut, třeba do Škody Favorit.“

Co děláte, když nezávodíte? Myslím tím, jestli kromě rally třeba ještě stíháte chodit do práce, věnovat se nějakým jiným koníčkům a tak podobně?

DV: „Ano, do práce chodit musím, pracuji ve společnosti Barum Continental. A Když nepracuju a nezávodím, tak se chodím na rally dívat, to mě také baví, sledovat jak si kdo počíná. Za ty roky strávené u trati dnes už prakticky vím o každém jezdci, co pravidelně jezdí, v čem má silné a slabé stránky. No a když nejsem zrovna na rally, tak si chodím zahrát rekreačně nějaký sport - za mlada jsem hrával závodně volejbal, nebo rád jezdím s přítelkyní na výlety. A také mám rád posezení s kamarády u piva.“

IN: „Já jsem asi sportovní blázen, rok má 365 dní a podle mě z toho tak 355 dní mám nějaký sport. Většinou držím v ruce hokejku nebo florbalku, nebo mám na nohách v létě kolečka a od srpna zase brusle.“

Již nastal čas, kdy všechny zajímá především nadcházející Barum rally. Co chystáte na letošní Barumku vy? V případě Igora jsme již zaznamenali ve startovní listině velmi překvapivou a zajímavou novinku ...

IN: „Pokud se nic nezmění, ukážu se na barumce s Mirkem Jakešem v Subaru. Je to podle mě jeden z největších talentů a těším se hodně. Trochu nervozity bude, Mirek měl vedle sebe v poslední době špičkové spolujezdce - Petra Grosse netřeba představovat - a ze sledování on-boardů jsem poznal, že i před Láďou Kučerou by někteří stálí účastníci z řad spolujezdců měli smeknout.“

DV: „Na letošní Barumku se chystám se spolujezdcem Pavlem Šivicem a Hondou s týmu Sparrow Racing. Naposledy jsem pořádně jel na Valašské rally a to už je hodně dávno, tak jsem sám zvědavý, jak se nám povede.“

Dane a Igore, děkuji Vám za odpovědi a přeji hodně štěstí na nastávající Barum rally i v dalších soutěžích!