Tento rozhovor začneme trochu netradičně a první otázkou Milana rozehřeju. Je pravdou, že vyhledáváš supermarkety, miluješ procházení se mezi regály se zbožím a že všeobecně rád nakupuješ?

„Pravda to samozřejmě není. Je pravdou, že teď musím nakupovat stavební věci, protože rekonstruujeme půdu, takže OBI, IKEA a Baumax jsou v kurzu. Jinak já a nakupování se moc v lásce nemáme. Když jdu nakupovat tak mi manželka napíše lístek a já rychle oběhnu předem určené regály. K tomu ještě mám několik telefonátů domů, jako například, který chleba mám vzít, zda kmínový nebo světlý. A když jsem vzpomněl rekonstrukci půdy, tak hrubou opravu jsem řešil já sám. Doplňky, barvy a podobné maličkosti řeší pro změnu manželka. Na to bych opravdu už neměl nervy stát u regálu a vybírat.“

Jsi zapálený? Tak pojďme na to zostra. Ke kterému století se datují tvé první kroky v aktivní činnosti rally?

„Na soutěže jsem chodil asi jako každý jiný z počátku co by divák. Dokonce si pamatuji, jak jsem jednou jako malý byl někde v lese a čekal až tudy pojede táta. Byl to nějaký vracák a táta si to nasměroval rovně do lesa. Nikdo v té době nechápal, jak mohl žigulíka tak v lese zabukovat. A já jsem se rozbrečel. Ale zpět k otázce: o rally jsem se zajímal od dětství, ale jako co driver jsem začal až ve 21. století.“

Už tě, Milane, nebudu trápit. Jméno Milan Škubník se ve výsledcích soutěží objevuje od roku 1983. Tehdy ti bylo šest roků a těžko mne přesvědčíš, že jsi už dosáhl na plynový pedál ze sedačky. Zkus nám tuto spojitost jmen objasnit.

„Na pedály jsem možná dosáhl, ale zase jsem asi těžko mohl sedět. Já to tedy objasním. Jedná se o mého tátu, který jezdil automobilové soutěže a já jaksi lásku k motorismu potatil. Táta dříve jezdíval se Škodou 110, později s Škodou 120 a svou kariéru zakončil v Ladě z Metalexu. Začal aktivně jezdit v roce 1977 a jezdil deset let. Tady je nutno připomenout i jeho práci co by mechanik, ještě než začal sám závodit. K jeho největším úspěchům podle něj patřilo postoupení do republikového mistrovství z oblastních soutěží. A když táta občas zavede řeč na jeho závody, tak vzpomíná jména jako třeba Marcel Tuček nebo Petr Vraj. Jeho kariéru v automobilovém sportu ukončila těžká havárie. Táta ale rally pořád žije a velmi mne podporuje.“

Tvůj táta se nejen držel volantu, ale také četl noty. Tady byl tvůj první impuls dostat se na místo spolujezdce?

„Tak to bych neřekl. To přišlo tak nějak samo, když už Tomáš Kurka nechtěl jezdit kopce a zeptal se mě, jestli nezkusíme rally.“

Kecá ti táta do řemesla?

„Vůbec. Jezdil v jiné době a noty, jak tomu říkáš, byly úplně jiné. To spíš někdy poradí Tomášovi, neboť jako divák a bývalý jezdec vidí průjezdy z venku. Jinak v něm mám plnou podporu, a když to není zrovna 400 km od baráku, tak je na každém závodě.“

Pravidelně usedáš vedle Tomáše Kurky. Jaký je podle tebe jezdec?

„Dobrý, s dobrým autem. Ale máme smůlu v tom, že netrénujeme před závodem ani kilometr. My totiž bereme závody jako koníček. Než se tedy na první RZ rozjedeme, máme větší časovou ztrátu, ale závěr soutěže je už dobrý sport, což dokazují časy v první desítce a na oblíbených tratích i v první pětce. Naším velkým úspěchem by bylo například vyhrát erzetu mezi velkými kluky. Jinak Tomáše znám více jak dvacet let a někdy je těžké s ním vyjít. Ale to tam prosím nepiš. Jinak Tomáš je super kluk.“

Slovo pravidelně jsem myslel, že nestřídáš jezdce, ale když jsi nakousl střídání sedačky s Jindrou Müllerem… Podle čeho si vás Tomáš vybírá?

„Tomáš si nás nevybírá, Tomáš bývá občas překvapený, kdo vedle něj sedí :-). Ale už vážně. Před sezónou se udělá kalendář závodů, které pojedeme a s bráchou, jak si s Jindrou říkáme, neboť se známe odmalička, si je rozdělíme podle dovolených a jiných aspektů. Většinou to bývá tak, že já mám sprinty a Jindra velké soutěže.“

A do třetice Tomáš… Na sedačce spolujezdce jste byli vždy ty nebo Jindra, to se Tomáš bojí třeba kilogramově výrazně lehčích děvčat, které by ho na erzetách zrychlily?

„To nevím, to je otázka pro Tomáše. Ale sám vím, protože ho znám delší dobu, že to s ním není vždy jednoduché a musí to s ním člověk umět. Pak to ale funguje, a proto asi nechce nic měnit.“

Nemáš někdy chuť s Tomášem si vyměnit úlohy v autě? Respektive neláká tě horký volant?

„Ani ne. Mě baví, když mě v tom autě poslouchá, protože já ho pak musím poslouchat celý rok v práci. Ha ha ha.“

Začíná to vypadat, že je rozhovor o Tomovi, ale zpět k tobě. Noty jsi držel hlavně v Mitsubishi. Předpokládám, že máš klukovský sen usednout i do jiného auta, prozraď nám ho.

„Tak to je jasné. Je to WRC a je jedno jaká značka by to byla.“

Když jsme u snů, tak je i jezdec, se kterým by ses rád svezl?

„Jistě by bylo pro mne velikým zážitkem svezení s Honzou Kopeckým nebo Martinem Hudcem.“

Kterého výsledku si nejvíce ceníš?

„Byl to závod Rally Vysočina 2009. Jeli jsme ještě tehdy s naším, jak jsme mu říkali žlutým sázečem Mitsubishi Lancer Evo 7, se kterým jsme jezdili ve skupině S/2 s WRC! Po první RZ jsme tehdy byli až na 22. místě, ale po stíhací jízdě, kdy jsme zajížděli i páté časy absolutně a v jedné RZ jsme porazili i Pepu Semeráda, který je pan jezdec, jsme nakonec skončili 7. absolutně a 3. ve skupině. Díky tomu jsme byli i v televizi a to potěší, protože je to jedna z mála satisfakcí, kterou v našem závodění máme. Mohl jsem říct svým blízkým a známým, ať se dívají na Svět motorů, že tam večer budeme.“

Ty jsi jak je všeobecně známo veselá kopa. Dokáže tě vůbec něco vytočit?

„Dokáže mne vytočit lidská hloupost a závist. Jinak ať si říká, kdo chce co chce. Ale na druhou stranu nemůžeš být s každým hned kamarád. A taky mne dokáže vytočit člověk, který mi volá ve chvíli kdy stojím v obchodě u regálů, nemůžu si vybrat zboží, tečou mi nervy a v tom někdo prudí přes mobil.“

(tady se přiznám, že tím prudičem jsem byl já, když jsem přál Milanovi k narozeninám. M.V.)

A naopak prozraď nám nějaký tvůj špek, čím jsi napálil někoho ze svých blízkých…

„Tak nějak nemám žádný takový zážitek co by stál za řeč. Všechny jsou totiž nepublikovatelné.“

Schválně co si myslíš, že na tvou adresu říká Tomáš Kurka a tvá manželka? (reakce Tomáše i manželky) najdete na konci rozhovoru)

„Zatím si ani jeden nestěžoval. Ha ha ha.“

Jaké jsou tvé záliby krom rally?

„Rodina a pak už delší dobu oprava našeho rodinného domu Když je čas, tak zajdu na bowling a nebo na trochu toho rumíčku.“

Co nám na sebe navíc práskneš ze tvého soukromí?

„No nic, když je to soukromí. Ono ani není vlastně práskat. Jsem normální manžel a táta od rodiny. S manželkou Danielou jsem už 16 let z toho deset let řádně oddáni. Spolu máme dvě děti, dceru Zuzanku (9 let) a syna Šimona (6 let). A poslední co prásknu je, že jsem zaměstnaný u Tomáše Kurky, jako manažer expedice.“

Co by jsi vzkázal tvým fanouškům, těm které jsi vytočil a těm, kteří se o to vytočit tě neustále pokouší?

„Že jim děkuji za podporu, ať už v jakékoli formě. Jestli u trati nebo doma u počítače je celkem jedno. A těm, co se mě snaží vytočit taky děkuji, neboť aspoň vím, že je o mě zájem. Protože, jak se říká, o kom se mluví, tak se ví že žije.“

---

A slíbili jsme dva názory na Milana od jeho nejbližších

Daniela Škubníková

„Jelikož spolu žijeme pod jednou střechou již 16 let, lhala bych, kdybych tvrdila, že je to s ním vždy jen růžové. Taky někdy bývá pěkně rozmrzelý a pak to pocítíme já i děti. Ale to je normální, nikdo nejsme bez chyby a stále dobře naladěn. V každém případě je to skvělý manžel a táta. Vím, že se na něj v důležitých okamžicích mohu spolehnout a to je hlavní. Pokud se mám vyjádřit k jeho zálibě, tedy rally, nebyla jsem z počátku vůbec nadšená. Ne snad proto, že bych ho chtěla mít stále doma, ale spíše ze strachu o jeho život. Co si budeme povídat, ne vždy se každý vrátí bezpečně a bez nehody do cíle. Teď už jsem si ale po těch letech zvykla a s dětmi mu vždy držíme palečky aspoň na dálku.“

Tomáš Kurka

„Milana znám od svých 14ti let. Musím o něm mluvit pěkně neboť on se vetřel k nám do rodiny a já k nim. Abych to vysvětlil, Milan si vzal za manželku mou sestřenici a mojí manželkou je pro změnu jeho sestřenice. Ale už vážně. Milan je super kluk. Co se týká závodění, tak v rally jsme začínali spolu od volných podniků. Automobilové soutěže jezdíme proto, že nás baví a nehrajeme si na velké závodníky. Nejezdíme pravidelně testovat a rozjíždíme se prakticky až v závodech. Přesto na Milana něco prásknu. Před startem bývá velký trémista a často jej provází toaletní problémy. K tomu připočítejte, že díky němu vzkvétá v tomto období tabákový průmysl, protože kouří jednu cigaretu zádruhou. Ale jinak je to bezva kluk a to je hlavní.“